Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Patoložka - nejnovější články

Za všechno může sníh 9 - I takové věci se stávají

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

ZVMS

Za všechno může sníh

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

9. kapitola – I takové věci se stávají

 

 

Harry mimořádně

 

Jo, jo, já vím, že teď měl být na řadě Severus. A všechny na něj čekáte… ve skutečnosti vůbec nechápu, co ty davy ženskejch na něm mají, když jeho nezajímá žádná. Máločím jsem si tak jistý, jak zrovna tímhle. Jenže se toho událo tolik, a já bych se nejspíš zalknul, kdybych to nemohl vypovědět hned a musel čekat celý týden, až na mne milostivě zase dojde řada. A to byste snad nechtěly… nebo jo? Jsem přece chlapec-který-přežil a taky jsem zatraceně dobrej chytač, se vší skromností – no, tak jsem taky rychlejší.

 

Vztyčování magických štítů a obnova bariér – nevím, co jsem čekal. Asi něco ohromujícího, co bere dech – a přitom to byla nuda k uzoufání. Hlavní slovo měli Snape a McGonagallová, pochopitelně. On jako bývalý ředitel a ona jako ta současná, to s nimi hrad komunikoval. My ostatní jsme tam byli jen do počtu, na pokyn jsme zaměřili hůlky a magii konkrétním směrem a mnohem tišeji než ti dva opakovali inkantaci. V prvních chvílích jsem si připadal trochu hloupě a nadbytečně – než mi došlo, že většina profesorů je na tom stejně, jako já. A nejparadoxnější na tom všem bylo, že jsme se sice sešli u hradu, ale pak jsme courali všude možně a nastavovali ochrany právě mimo hrad. Jak nám někdy k polednímu laskavě Snape tím svým jste-všichni-debilové-a-ignoranti tónem osvětlil, zabezpečit hrad definitivně bude možné teprve, až bude úplně zbaven vší černé magie, jinak by veškeré očišťování nemělo smysl. Ten hnus by se stejně držel v budovách i nad nimi jak pod pokličkou. To už takhle neřekl, ovšem, raději jsem ten pětiminutový projev převedl do lidské řeči.

 

Pak ředitelka vyhlásila povinnou polední pauzu, což jsem tedy uvítal a určitě jsem nebyl sám. Na to, že jsme jen chodili a mumlali, měli kupodivu nějak všichni dost. Vůbec jsem si neuvědomil, že ve Velkém stanu automaticky mířím ke stejnému stolu jako profesoři. Až Snapeovo zřetelné zasyknutí „Kam si myslíte, že jdete, Pottere?“ mne probralo z pocitu podivné příslušnosti ke skupince profesorů. Pracovat s nimi a vydávat magii, to ano, na to jsem dobrý – ale najíst se budu muset s plebsem, z čehož jsem fakt nebyl nijak nadšený. Kdo by taky byl, na mém místě – Hermiona oči jak dvě UFA, zuřivě na mne mávající oběma rukama, jako kdyby byla šance to přehlédnout a Ron rudý ve tváři jak rajče těsně před explozí… ať bude k obědu cokoliv, vsadím klidně tisíc galeonů, že si nepochutnám. A taky že ne. Nakonec jsem ani neměl šanci zjistit, co do sebe vlastně soukám, protože do levého ucha mi vtékal nepřetržitý proud otázek, nabídek a dobrých rad od Hermiony a do pravého mnohem hutnější a hlasitější výčitky, nadávky a výhružky od solidně vytočeného Rona. Je libo ukázečka? Tak prosím, ilustrační vzoreček – „Harry, vážně bychom měli být s tebou a podpořit tě… musí být úžasně vzrušující účastnit se něčeho tak významného, určitě to bude zaneseno i se jmény v nových Dějinách Bradavic… nemůžeš něco udělat, abych tam mohla být taky…“ „Ty parchante sobeckej, jak si moh? Takhle Ginny ponížit, ještě ke všemu před tím hnusným netopejrem… všichni s tím už takovou dobu počítáme jako s hotovou věcí a ty nás teďka takhle podrazíš… a neřikej mi, že jí nemiluješ, to sou jen kecy, aby ses nemusel dělit…“ Tak co, stačilo? Mně teda víc než dost.

 

Vysvobodil mne… Snape. „Pane Pottere, kdybyste laskavě dokončil své stolování. Přece jen, nejste až tak významná osobnost, aby na vás musel čekat celý profesorský sbor.“ Rychle jsem si lokl dýňového džusu a vděčně se rozběhl za profesorem směrem k východu ze stanu. Ronovo „Ani zdaleka jsme spolu neskončili, rozumíš?!?“ už udeřilo neškodně do mých zad. Ještě chvíli a už nebude existovat žádný pomyslný dluh za záchranu života, Snape ho bude mít stonásobně přeplacený, pomyslel jsem si s hřejivou vděčností.

 

„Co budeme dělat teď, pane?“ zeptal jsem se, když už jsme byli v dostatečné vzdálenosti od stanu.

 

„My nebudeme dělat nic, Pottere. Vy si půjdete odpočinout a já s paní ředitelkou proberu postup očisty budov. Možná i vám došlo, že to je něco, co nesnese dlouhého odkladu.“

 

„Mohl bych být nějak užitečný, pane?“ Vidina ztráty ochránce a celého volného odpoledne, kdy se nemohu schovat do svého stanu, aniž bych prozradil jeho polohu, mne upřímně děsila. Je možné, že to profesor vycítil?

 

„Řekl jsem, že si půjdete odpočinout. Co asi tak jsem tím mohl mít na mysli, Pottere? A taky vypijete tohle,“ a s těmi slovy mi podal důvěrně známý modrý lektvar. „Nemusíte mít obavy z nežádaných a nežádoucích návštěvníků. Volno vašich spolužáků právě skončilo – budou mít co dělat až do večeře.“ Byl jsem tak šokovaný nezvyklou měkkostí jeho hlasu, že jsem si vůbec nevšiml…

 

„Slečno Grangerová, pane Weasley – vraťte se do stanu, paní ředitelka má pro všechny skupiny studentů důležitou práci, která nesnese odkladu. Míním tím, ihned se vraťte.“ Po nějakém přívětivém tónu už ani stopy, hlas chladný jak čepel meče. A ačkoliv Hermiona ani Ron nevypadali, že by se chtěli pokračování svých monologů směrem k mé osobě vzdát, přece jen se otočili a opravdu odešli.

 

„Tak na co čekáte, Pottere. Na písemnou výzvu? Zmizte!“

 

No, něčemu pronesenému tak lákavým tónem se dá těžko odolat. Konec konců jsem vůbec nebyl zvědavý na to, jakou nevděčnou práci mí spolužáci dostanou. Vážně jsem byl unavený a tak jsem se s radostí odploužil do klidu a ticha svého plátěného domečku, vypil modrý lektvar a na chvíli se natáhl na postel. Asi jsem i na chvíli usnul, ale ne na moc dlouhou. Vzbudil jsem se odpočatý, nabitý energií a s pohlcující chutí na něco dobrého. I představa by byla, jen budu asi muset zaběhnout do Prasinek – nebo se tam přemístit? Jedna z výhod spolupráce s profesory - vím přesně, odkud to je ještě možné.

 

Nejde jen o moji chuť, myslím i na Snapea… opět, zase a znovu. Nejspíš se myšlenek na něj už nezbavím, ale je pravda, že hrozně málo jí, jde na oběd, ale to jen proto, že jdeme všichni. Na večeřích ho nikdo nevidí, když jsem se ptal Krátury, zlomyslně mne informoval, že skřítkové nemohou o někoho pečovat bez vyzvání či proti jeho vůli a profesor si ho nezavolá… Tak to uděláme jinak. Večer mu samozřejmě půjdu pomoci s přípravou lektvarů, o tom není sporu – teda z mé strany – a vezmu s sebou jakoby náhodou masové bochánky, recept jsem už dávno nenápadně vytáhl z paní Weasleyové. Sehnat suroviny bylo dílem okamžiku a příprava taky netrvala dlouho. Hodiny strávené posluhováním v kuchyni Dursleyových se konečně k něčemu smysluplnému hodí.

 

Kdyby to tak věděl Ron, prolétlo mi zlomyslně hlavou, když jsem hotové bochánky rovnal na tác. Má smůlu, pro něj nebudou. Ať mu je upeče Hermiona, má úplně ty samé možnosti, jako já… v odpoledním osobním volnu zaběhnout do Prasinek – tam teď můžeme chodit sami a bez povolení, neporušila by žádné nařízení - ale to ne, to se bude raději hrabat v zaprášených knížkách… a to se s Ronem chtějí brát… takhle bude asi brzo vdova… Ale co, nebudu řešit cizí problémy, vlastních mám víc než dost. Třeba jak nanést Snapeovi svůj nejnovější nápad – fakt brilantní – a zůstat i potom naživu.

 

Já vím, já vím, slíbil jsem mu, že ho nebudu otravovat, že o mně vůbec nebude vědět – a on mi nevěřil. Dobrá, nejspíš mne zná líp, než se znám já sám. A přitom pořád ještě žiju… nu což, za zkoušku snad tak moc nedám, a ty bochánky voní tak lákavě, třeba mu vylepší náladu a nechá mne milostivě domluvit až do konce. S tímto rozhodnutím opatrně odhrnu plachtu u jeho laboratoře – a rázem je po iluzích.

 

„Vážně, Pottere, vy jste jak falešný srpec – dveřmi vás člověk vyhodí, vy se jen oklepete a vrátíte se oknem. I morová horečka by se mne snad držela méně urputně.“

 

Auvajs, tak tohle si teda nezasloužím. Přijdu mu pomoct, jídlo donesu… „Nemáte tu žádné dveře, pane. A vlastně ani okna. Proti morové horečce byste si určitě dokázal vyrobit lektvar,“ konstatuji vyrovnaným hlasem a nenápadně odložím tác s bochánky na jeden z vedlejších stolů, aby mne snad nemohl nařknout z toho, že kontaminuji lektvary a přísady. „Chtěl jsem jen prokonzultovat nápad, možná vás dokonce inspirovat. Jste jediný, kdo dokáže pochopit a ocenit přínos, kdyby se to povedlo,“ lichotím nezřízeně a je mi to úplně fuk… hlavně kdyby se alespoň drápkem chytil. Jestli někdo dokáže vymyslet takové kouzlo, tak fakt jen on.

 

„Už se stalo, inspiroval jste mne. Rozhodl jsem se zasvětit zbytek svého mizerného života výzkumu lektvaru, který mne zbaví pochybné přízně Harryho Pottera. A až zjistím – a já to zjistím – kdo se mi postaral o absolutně nežádané prodloužení pobytu v tomhle slzavém údolí, bude si dotyčná osoba přát, aby se raději vůbec nenarodila,“ dodá s významným pohledem, pod kterým mám touhu provrtat se k zemskému jádru.

 

Komentáře   

 
0 # Agnes 2013-06-28 02:27
Jo, taky jsem se těšila na Severuse. Ale on je vlastně z Harry úhlu pohledu mnohem zajímavější než ze svého :D Celkem mě překvapuje, jak jsem si zvykla na tu ichformu, protože v povídkách na motivy HP mě to většinou dost ruší. Ale u tebe jsou jejich myšlenkové pochody vážně vtipné a odpovídají charakterům postav.
Už chápu, proč Severus nechal Harryho pomáhat - kromě toho, že to bude síla navíc, se u toho Harry ještě bude nudit, což jistě Sevovi zlepšuje náladu :lol:
Ron na zabití a Hermiona jakbysmet. Ještěže má Harry pro koho péct masové bochánky :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-28 15:46
Neboj, Severusův úhel pohledu už se blíží - on se taky dlouho odstrkovat nenechá. :lol:
Pokud jde o ichformu - dost dlouho jsem nad ní váhala - ale nakonec mi přišlo, že by mohla ten příběh trochu ozvláštnit. Vtipu možná trochu ubude, přece jen se blíží "závažnější" témátka, ale budu se snažit, aby nezmizel úplně.
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-06-28 09:29
Je prostě láska, to je jasný :lol: :lol: :lol: Necítíte ji? Ach, ti dva, věčné souboje dvou neuvěřitelně zarputilých osobností. A Harryho myšlenky jsou prostě úžasné. Kde se ten sarkasmus asi neučil, co? Já vím, já vím! Díky moc, Claire, znovu a opět jsem si tu kapitolu krásně užila!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-28 15:49
No jo, tak jsi jasnozřivá a dopředu vědoucí. :-) Až se Sybilla rozpustí v sherry nevalné kvality, mohla bys to Janovidectví za ni vzít, což? Nelíbilo by se ti vyučovat v Bradavicích? :-*
Jsem ráda, že se ti povídka pořád líbí, doufám, že bude i nadále. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-06-28 11:32
To bylo kráááásné :lol: :heart:
Severus už začíná velice pomaličku a velice polehoučku měknout, když Harryho zachraňuje z ukecaných spárů přátel :lol: a vykazuje ho k odpočinku. A Harry mu upekl masové bochánky... ááách :oops: :lol: Severusovo prohlášení o falešném srpci je podivně vystihující, ale líbí se mi, jak Harry dokáže zareagovat ;-) Mimochodem, copak má asi za lubem...?
Děkuji za další kapitolku, budu se moc těšit na příští! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-28 15:54
Áááá, další kandidátka na případně uvolněný profesorský post Jasnovidectví.. . :lol: To měknutí vidíš kde? :-*
Z Harryho se nám pomalu, ale jistě začíná stávat "ranař", že? Ale stále ještě v pubertálním věku, tudíž se obávám, že mohou nastat i propady ... no, uvidíme. ;-) Za lubem? Vždyť si dal takovou práci, aby vysvětlil, proč se s těmi bochánky blemtá. Víš, jak dlouho ten odstavec plodil? A ty mu snad nakonec jako nevěříš? :lol:
Příští už je napsaná, ale dál mi nějak chlapci nechtějí spolupracovat.. . snad nevznikne delší pauza... :o
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Zulík 2013-06-28 14:53
Och tak krásna kapitola - dakujem :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-28 15:55
A já děkuji za pochvalu a komentář. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-28 15:46
Neboj, Severusův úhel pohledu už se blíží - on se taky dlouho odstrkovat nenechá. :lol:
Pokud jde o ichformu - dost dlouho jsem nad ní váhala - ale nakonec mi přišlo, že by mohla ten příběh trochu ozvláštnit. Vtipu možná trochu ubude, přece jen se blíží "závažnější" témátka, ale budu se snažit, aby nezmizel úplně.
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-28 15:56
A toto má být zase co? Technika si se mnou pohrává, šoufky si ze mne dělá.... :oops:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-06-30 17:11
Severus Harryho zachraňuje celkem obětavě :lol: ne že by to přiznal samozřejmě. A Harry se na oplátku stará o Seva, dokonce mu i vaří... :D jsem zvědavá na ten jeho plán
díky za kapitolu
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-03 10:45
Severus zasahuje samozřejmě jenom proto, že nemá rád hysterické výlevy, rodinu Weasleyových jaksi všeobecně, nesnáší, když mu někdo narušuje plány...jejda, on by ti snesl argumentů, proč Harryho zachraňuje... :lol:
Noo, a Harrymu zase léta chybí teplo rodinného krbu, tak si zřejmě hodlá nějaké opatřit ... jen by měl dávat bacha, aby v tomto konkrétním krbu nebyly ty plameny nebezpečně vysoké... :lol:
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-07-02 22:00
Nějakým omylem jsem zapoměl komentovat. Krásná kapitola. Dialogy Harryho a Severuse začínají být nádherně vyrivnané. Super.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-03 10:47
Neboj, oni se zase trochu rozejdou v té vyrovnanosti ... Sev dává přednost spíše duchovnímu směru a Harry je převážně materialista... . ;-)
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2013-07-03 09:41
Z Harryho bude skvělá hospodyňka, to by měl Severus jednoznačně ocenit. Moc jsem se pobavila. Harryho pohled na věc mi v tvém podání připadá někdy zábavnější, než ten Severusův. Ačkoli ten bývá zase zajímavější tím, že si Mistr často myslí něco úplně jiného než říká. Toho se u Harryho moc obávat nemusíme.
Díky za další kousek, Claire :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-03 10:50
Oh, ovšemže ne. Harry takových záludností není schopen ... křišťálově průzračná dušička, srdéčko na dlani ... že by si myslel něco jiného než říká - a ještě něco úplně jiného dělal ... to u něj nehrozí - moc náročné. :D
Díky za přízeň a komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3503471
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com