Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů 16

Hodnocení uživatelů:  / 10
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

PMS

The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů

Autor: Winds of Water, Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

http://www.fanfiction.net/s/4470157/1/The_Potion_Masters_Snake

Romance, Snarry, OOC

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Winds of Water, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 16

Páteční úsvit Harrymu nepřinesl jen vzrušení, ale i pod ním ležící obavy. Byl to poslední den, kdy bude moci strávit aspoň malou chvilku se Severusem, než odjede na prázdniny a dostane se mu prostoru na přemýšlení. Zbývaly poslední hodiny do odjezdu a také do doby, než učiní to největší rozhodnutí, o kterém věřil, že bylo toho všeho hodno. Až se vrátí, už nebude čas to odkládat.

Vstal z postele, v očích tak trochu melancholický pohled, a skočil si ještě do koupelny a převléknout se. Všechno, co potřeboval, si už zabalil předchozí večer, a tak mohl dát jen kufr do kapsy u černých džínsů, které si oblékl namísto školního oblečení.

„Takže, kam to jedeš?“ zeptal se Ron, který přicházel za Harrym, než položil příteli ruku kolem ramen.

Harry se na něj vyhýbavě usmál. „Ještě ne.“

Ron podrážděně protočil oči. „Ale no ták, aspoň náznak?“

„Ani nápad!“ zasmál se Harry a mrknul na svého přítele. „Věř mi, později si to užiješ daleko víc. Nebo možná já,“ zakřenil se a odstoupil od něj, uvolňuje se z jeho objetí.

Ron si za ním pospíšil. „Jsi nějaký tajnůstkářský. Je to snad někdo výjimečný, koho jedeš navštívit?“ zeptal se se spikleneckým úšklebkem a šťouchancem, jehož význam nebylo těžké si vyložit.

Harryho úsměv na okamžik zakolísal, když si v duchu pomyslel: Ten tam nebude, ale jeho ústa pronesla: „Svým způsobem,“ a pospíšil si dolů ze schodů. „Ale už můžeš přestat vyzvídat, brzy se to stejně dozvíš.“

Ron si vzal jeho povzbuzení k srdci a začal vymýšlet grandiózní příběhy o tom, s kým že to Harry stráví prázdniny.

Hermiona je dostihla ve společenské místnosti a okamžitě na Harryho zamrkala a ten se na ni usmál, než popadla Rona a propletla si s ním prsty. „Připravila jsem pro nás učební plán, abychom přes prázdniny nebyli pozadu.“

Ron zaskučel a pokusil se vyškubnout, ale Hermiona se ho držela jako klíště. Teprve tehdy, když se dostali skrz portrét, dokázal Ron pomocí jedné ze svých otoček uvolnit ruku, a pak se rozběhl chodbou a zvolal: „Uvidíme se na snídani!“, což se k nim vracelo ozvěnou.

Hermiona se přes rameno zazubila na tiše se smějícího Harryho. „Myslíš, že ho to na chvíli zadrží?“

„Někdy jsi vážně ďáblice. Víš to?“ sdělil jí s laskavým úsměvem. „Ale děkuji ti.“

„Bylo mi potěšením,“ usmála se a natáhla se, aby mu krátce položila ruku na rameno. „Nevypadáš tak vzrušeně, jak jsem si myslela, že budeš.“

Harry na ni letmo pohlédl a pousmál se. „Myslel jsem si, že to poznáš. Neboj se, jsem vzrušený. Jen jsem prostě asi nervózní.“

„A to nejen proto, že máš konečně skutečné prázdniny, viď?“ hádala Hermiona.

„Tyhle prázdniny pro mě mají větší význam než jen to, že se mi konečně dostane legální volnosti,“ odpověděl Harry. „Je to začátek mých vlastních rozhodnutí pro zbytek mojí budoucnosti. A bez ohledu na to, co on říká, stále to nechci podělat.“

Hermiona se vědoucně usmála. „Pak to nepoděláš,“ prohlásila sebejistě. „Prostě si trochu věř, v tomhle jsi daleko chytřejší,“ poklepala si na srdce, „než já. A třebaže mě trápí si to přiznat, je to pravda.“

Harry jí věnoval vděčný úsměv. „Jsi vážně dobrá kamarádka. Co bych bez tebe jen dělal?“

„Byl bys mrtvý už v prvním ročníku,“ zakřenila se nazpět.

Harry protočil panenky a žertovně do ní šťouchnul. „Och, tak pojďme najít Rona, ať ho můžeme vykolejit vším tím učením.“

Oba dva sešli dolů na snídani, kde se okamžitě usadili vedle Rona a Draca, který se k nim uráčil připojit. A Harry si dokázal domyslet proč. Draco byl na tyhle prázdniny pozván k Weasleyovým, aby se tak neoficiálně setkal s Ginnyinými rodiči. Popřál blonďákovi hodně štěstí, třebaže věděl, že všechno půjde jistě dobře.

„Takže, co budeme dělat, než přijede vlak?“ zamyslel se Draco, než si slaninu pokapal sirupem a donutil tak Rona udělat obličej.

„Učební plány,“ kývla Hermiona svědomitě.

Ron jí rychle překryl ústa svou rukou. „Co třeba sněhovou bitvu?“ navrhl.

Hermionin názor byl většinově zamítnut a jakmile skončila snídaně, všichni se vyvalili ven.

Harry věděl, že má jen něco přes dvě hodiny do odjezdu vlaku, takže měl čas alespoň na pár přestřelek, než bude smět jít dát sbohem Sorai, jak slíbil. To, a pak se také rozloučit se Severusem…

„Héj, Harry! Tak pojď!“ zaječel Ron.

Harry vzhlédl a pospíšil si za nimi dál na školní pozemky. Zanedlouho byly jeho myšlenky odsunuty stranou přívalem sněhových koulí, dokud nevycouval ze hry, protože už zbývala jen hodina a půl, než budou muset nastoupit do vlaku. Takže zamával na své přátele a odběhl, aby si vyzvedl něco, co zapomněl, jak se jim vymluvil.

Byl zčervenalý zimou a během do sklepení, když se tam konečně dostal a mohl zaťukat na dveře. Jakmile se klika vytvarovala ve zdi, vstoupil.

„Máš ve vlasech sníh.“

Harry zamrkal a pomalu za sebou zavřel dveře. „Nic takového jako: Ahoj? Jen: Máš ve vlasech sníh?“ zeptal se s úsměvem.

Severus se ušklíbl a odložil knihu stranou. „Dobré ráno, máš ve vlasech sníh.“

Harry zafrkal. „Brýtro. Nebude vadit, když jí teď půjdu dát sbohem?“

Severus mu dal gestem svolení a usmál se, když Harry zmizel, aby si mohl promluvit s jeho hadem. Jakmile byl chlapec pryč, zhluboka se nadechl a docela dlouho zadržoval dech, než zvolna vydechl.

Mezitím Harry už rukama spočíval na hraně kobří ubikace, shlížeje dolů na Sorai. „Jak se ti teď spí? Už tě nic neruší?“

Sorai zvedla hlavu na jeho úroveň, jazyk jí vykukoval ven, jak ochutnávala vzduch kolem sebe. „Děkuji. Proč voníš tak… zvláštně?“

Harry se zamračil. „Zvláštně?“

„Voníš jinak. Jsi v pořádku?“

„Ano,“ ubezpečil ji Harry. „Jen jsem trochu rozrušený a nervózní.“

Sorai zněla dosti samolibě, když prohlásila: „To kvůli mému majiteli?“

Harry věděl, jak zbytečné by bylo lhát, protože ona dokázala rozeznat i malé odchylky v jeho chování. Takže to ani nezkoušel. „Částečně ano. Ale neboj se, jsem v pořádku. Nebo spíš budu.“

„Řekl ti snad něco krutého?“ Sorai zněla ustaraně. „Vím, že si na to, co říká, často nedává pozor.“

Neschopen zabránit úsměvu, který se po té otázce objevil na jeho tváři, ji raději uklidnil. „Neřekl nic krutého.“

„Nenuť mě hádat, Harry Pottere, nebo tě kousnu,“ varovala ho Sorai.

Spíš pobavený než vystrašený tou hrozbou byl Harry stále dost chytrý na to, aby si kobru rychle usmířil. „Odjíždím na prázdniny, jak jsem ti včera říkal. Na první, na které jsem kdy měl dovoleno odjet, aniž by mě následovala kupa pravidel nebo jsem byl sledován dalšími, kteří si mysleli, jak jsou nenápadní.“

„Ty odjíždíš na prázdniny? Brzy? Pryč od mého majitele?“ zeptala se Sorai se zvědavým nachýlením hlavy. Což bylo gesto, které, jak si Harry uvědomil, asi přejala od lidí.

„Ano,“ souhlasil Harry, než změnil svůj postoj a napřímil se. „Mám ještě asi něco přes deset minut, než budu muset jít, abych stihl vlak.“

„Tak když jsi řekl sbohem mně, můžeš dát sbohem i jemu.“

„Proč myslíš, že už jsem tak neučinil?“ zeptal se Harry s úsměvem.

Sorai se znovu sklonila, vypadala skoro samolibě. A také se to projevilo v jejím hlase. „Protože je na vrcholu tvého seznamu. Nechal sis pro něj své sbohem nakonec, protože pro tebe znamená nejvíc.“

Harry otevřel ústa, aby odpověděl, ale pak je zase s pousmáním zavřel. „Uvidíme se, až se vrátím. Ahoj, Sorai.“ A pak se natáhl, aby prsty přejel po její hlavičce, než se otočil a odešel z místnosti.

Sorai ho sledovala, dokud nezmizel, než se znovu stočila na sluníčku, cítíc se velmi spokojeně ohledně toho, jak se věci vyvíjely.

Harrymu se zdálo, jako by mu zrosolovatěly nohy, ale přesto se vrátil do hlavního pokoje, kde našel Severuse u kuchyňského koutku, kterak na něj čeká, opíraje se o pult. „Nemyslel jsem si, že by to mohlo být tak těžké,“ prohlásil po chvíli, kdy se snažil rozhodnout, co řekne.

Severus v zamyšlení zabručel, než rychle odvrátil pohled. „Loučení nikdy nebývají lehká. A zejména ne takováhle.“

„Tys neměl loučení stejně nikdy rád,“ vzpomněl si Harry s drobným, téměř váhavým úsměvem. Jako by se snažil rozhodnout, jestli má být zasmušilý nebo optimistický.

„Ne,“ souhlasil Severus. „Ale to stejné se dá říct o tobě.“

Harry přikývl a jeho nohy se, jak se zdálo, samy o své vůli pohnuly směrem k místu, kde Severus stál. „Nemohl jsem ani pomyslet na to, že bych odešel, aniž bych tě viděl. Pochybuji totiž, a vypadá to, že jsem měl pravdu, že bys porušil tradici a na první den prázdnin se objevil.“

„Nemohu přece dovolit, aby o tom lidé začali přemýšlet.“

„Ne,“ pousmál se a zastavil se pár stop od něj. „To asi ne.“

Severus nad tím na chvíli zapřemýšlel, než naklonil hlavu lehce na stranu. „Tak proč nepřeskočíš loučení a nedostaneš se ke skutečnému důvodu, proč jsi stále tady, a proč jsem tě ještě nevyhodil.“

„Jsou to ty samé, jako ty tvé,“ odpověděl Harry a jeho oči se téměř zamračily. „Nemyslel jsem, že bude tak těžké odejít.“

Severus zaskučel. „Nedělej to, Harry. Už tak je těžké nechat tě odejít na zasloužené prázdniny.“

„Já vím,“ odpověděl Harry upřímně. „Já jen… děkuji ti,“ dokončil tiše, a pak se pokusil usmát, než se otočil a zamířil ke dveřím.

„Není zač,“ odpověděl Severus, jeho ruce pevně svíraly pult, aby mu zabránily jít za tím mladým mužem. Klouby mu zbělely celým tím úsilím zdržet se něčeho neuváženého. A to nebyl mužem neuvážených akcí, to byla Harryho silná stránka.

Harry se u dveří zastavil, ruku položenou na klice a hlavu skloněnou vnitřním zápasem, než pohlédl zpět na Severuse. Muž se ani nepohnul. Jeho oči vypadaly nerozhodně, pokoušejíce se vymyslet, co říct, ale všechny věci, které měl v hlavě, se mu na jazyku vypařily. Jako by nebyly dost dobré. Jak měl v takových chvílích být schopen komunikovat, aby vyjádřil, kolik pro něj minulé týdny znamenaly? Co by bylo adekvátní?

„Harry?“ zeptal se ho Severus se stejnou nejistotou v hlase, jaká se ukazovala v těch zelených očích.

A tehdy Harry spustil ruku z kliky, zhluboka se nadechl, otočil se a tentokrát jeho nohy vykročily beze stopy předchozího váhání. „Nepřežeň to s přemýšlením,“ pronesl, když se dostal k velmi zmateně vypadajícímu Severusovi.

„Co to…“ Severusova slova byla neočekávaně ukončena. Všechno, co chtěl říct, se mu vypařilo z hlavy, když měl najednou náruč plnou Harryho, který ho… objímal? Nemohl si vzpomenout, když ho někdo naposledy objal. A jistojistě ne někdo, koho miloval.

Harry zvolna vydechl, když se jeho ruce sevřely do pěstí na zadní straně Severusova hábitu, zatímco se sám trochu uvolnil proti tomu statnému tělu. Hlavu schoval pod mužovu bradu a zavřel oči, když promluvil: „Děkuji, že jsi mě nechal to udělat podle svého.“

Severus nejprve zaváhal, poté ale hodil obezřetnost za hlavu a obtočil paže kolem Harryho o něco těsněji. A pak už toho mladšího muže držel úplně. „Nejsi na to sám,“ odpověděl tiše, bojuje o udržení sebekontroly. Což se snáze řeklo, než udělalo, když měl objekt své touhy ve svých rukách.

„Ne,“ souhlasil Harry právě tak tiše.

Severus se zhluboka, vyrovnaně nadechl. „Měl bys jít, než zmeškáš vlak. A než se rozhodnu zkusit tě přinutit zůstat.“

Harry přikývl, zvolna se odtáhl, aby se mohl zadívat do těch tmavých očí, nehlídaných a vířících emocemi, které, jak věděl, zrcadlily ty jeho. „Uvidíme se za dva týdny,“ prohlásil s pokusem o úsměv.

„Budu čekat. Jen si pamatuj, že bez ohledu na tvou volbu, nikam nejdu,“ odpověděl Severus a kývl ke dveřím. „A teď běž. Než tě obejmu znovu.“

Harry přikývl, bez dalšího slova se otočil a rychle odešel ke dveřím, aby jimi prošel, než některý z nich udělá něco unáhleného. Srdce mu bušilo jako o závod a téměř se mu točila hlava z toho přívalu dojetí. Nevrle zavrtěl hlavou a vydechl, jako by celý ten čas, co tam byl, zadržoval dech.

Co jen měl dělat? Co vůbec chtěl dělat?

Se zasténáním zvýšil tempo do běhu, aby se k vlaku dokázal dostat včas. Nárazy kamenné podlahy do podrážek jeho tenisek do něj zase vlily nový život. A pak se mu pročistila hlava. Nemohl teď o tom všem přemýšlet. Bylo příliš brzy. Věděl, že to potřebuje čas. A věděl, že na to nebude schopen rozumně myslet, dokud nebude dostatečně vzdálen od zdroje svého trápení. Hormony měly na všechno obecně spíše nepříznivý vliv.

„Pottere.“

Harry se smykem zastavil, když zaslechl hlas profesorky McGonagallové. „Ano?“

„Po nástupišti se neběhá,“ sdělila mu přísně.

„Budu si to pro příště pamatovat,“ ujistil ji Harry a rychle se s ní rozloučil, než se přehnal dál.

Minerva ho sledovala, a pak protočila panenky nad jeho chováním. Bylo těžké chovat se k němu přísně, když byl zcela jasně tak šťastný. Už kvůli tomu se hodlala Brumbálovi vyhýbat jako moru pro příštích pár dní, aby nemusela poslouchat jeho teorie ohledně toho, proč byl Harry šťastný. Nebo spíše, kdo ho učinil šťastným. „Potřebuju dostat přidáno,“ zamumlala si pro sebe, než se vrátila k dohlížení nad studenty.

Harry dostihl poslední skupinu studentů, kteří čekali na nástupišti na vlak, jen trochu zadýchaný. S úsměvem pak zamířil ke svým přátelům a pohotově objal Ginny a Draca kolem ramen. „Takže, Draco, nezapomeň na své způsoby. Tahle dáma tady…“ kývl na Ginny, která právě pozvedala oči k nebi, „má totiž za bratry dvojčata, která ti udělají z prázdnin hotové peklo, pokud na ně zapomeneš.“

„A ty ne?“ zasmál se Draco, pokoušeje se osvobodit z Harryho sevření.

Harry se zakřenil a přilepil se ke svému příteli i přes Dracovy nejlepší pokusy o uvolnění. „Věř mi, to bys byl raději, aby si to s tebou vyřídili oni.“

„A co já?“ stěžoval si Ron, který stál téměř přímo před Ginny.

„Ty?“ zachechtal se Draco a tentokrát se mu povedlo od Harryho odpoutat. Ale jen proto, že ho Harry pustil, protože okamžitě, co od něj blonďák unikl, schytal pár ran od Rona, který po něm skočil.

Harry a Ginny se otočili a sledovali, jak Ron pronásleduje Draca po nástupišti, zatímco se přítomní učitelé snažili si toho nevšímat.

„Rozloučil ses se všemi?“ zeptala se Hermiona, která k nim přistoupila a objala Harryho kolem volného ramene, zatímco všichni tři dál pozorovali, jak se Ron k prchajícímu Dracovi přibližuje.

Harry se pousmál a nespouštěl z celého představení oči. „Víš přece, že ani jeden z nás nemá rád loučení.“

„Ty a kdo?“ vyzvídala Ginny a na okamžik se na něj zamračila, než Ronův výkřik strhl pozornost jejích očí zpět k honičce. Její bratr se tváří málem rozplácl o bok vlaku.

„Tajný ctitel,“ odpověděl Harry poplašeně.

Ginny se na to zakřenila. „A znám já tohoto tvého tajného ctitele?“

Hermionino odfrknutí se změnilo na uchechtnutí, díky čemuž se na ni Harry částečně uculil, než pohlédl zpět na Ginny. „To ano.“

„Tak kdo to je? On nebo ona?“ zeptala se Ginny konverzačně. Ne tolik vyzvídající, jako spíš obecně zvědavá. Více jí totiž zajímalo dovádění jejího přítele a bratra.

„On,“ odpověděl Harry a trhnul sebou, když Draco dostal Rona do zámku. „Neporanil si krk?“

Hermiona se pobaveně zasmála. „Kdyby jo, možná by měl hlavu zase zpříma.“

„Jeho hlava nikdy neměla šanci. Fred mě ujišťoval, že si ji narazil už jako dítě,“ informovala ji Ginny věcným tónem. Ale pak pohlédla na Harryho. „Takže, kdo je ten tvůj tajný ctitel, kterému jsi dával sbohem?“

Harry se usmál. „Nějak si prostě neříkáme sbohem, raději to nevyslovujeme. Říct to nahlas by pro lidi, jako jsme my, bylo až příliš definitivní.“

„Kdo?“ tlačila na něj Ginny, více tím tématem zaujatá, teď, když, jak se zdálo, její přítel nad jejím bratrem zvítězil a řečeného bratra bylo nutné zachránit jedním z profesorů, který se váhavě rozhodl pokusit se je roztrhnout…

„To je z dobrého důvodu tajemství,“ sdělil jí docela tiše. „Ale den nebo dva po prázdninách můžeš přijít a já ti to povím. Ale pro teď prostě potřebuju klid, abych si to rozmyslel.“

Ginny od srdce zasmála. „Harry, chováš se jako holka. Právě přemýšlíš, a to mozkem, o záležitostech lásky. Proč jen musíš být na muže?“

Harry se také rozesmál. „Neboj, jakmile se o svých citech rozhodnu, budu zase ten stejný blázen a ukvapenec jako vždycky. A Draco je stejný jako já… nebo by raději měl být. Takže se ho drž, Gin.“

„Nemyslím, že by Harry byl někdy ten, kdo do záležitostí lásky spěchal,“ ozvala se Hermiona.

„Nikdy jsem neměl čas, nebo nouzi o nebezpečí,“ odpověděl Harry, jeho oči vzpomínkami potemněly. Po chvíli ztěžka vydechl a poodešel od obou dívek, do kterých se zavěsil, či se ony zavěsili do něj. „Tak do toho, vy dvě si najděte své muže a já pro nás seženu kupé.“

Ginny a Hermiona se ochotně vydaly polapit oba dva příslušné chlapce a Harry mezitím vyšplhal do vlaku a našel volné kupé. Což bylo něco, co bylo teď o prázdninách až překvapivě jednoduché, protože ve škole několik studentů zůstávalo. Usadil se na volné sedadlo prázdného kupé, které vybral, a opřel se o stěnu u okna, aby se mohl dívat na nástupiště.

Po chvíli zavřel oči a tiše vydechl. „Hodně štěstí,“ zamumlal si pod fousy. Ani Severusovi nezáviděl, že bude celé prázdniny zavřený s Brumbálem. Jen doufal, že až se vrátí, nikdo z nich nebude vážně zraněn či zmrzačen.

Komentáře   

 
0 # anneanne 2014-01-22 15:29
Chudinka Ron :lol: ,těším se až se dozví novinky. :-*
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lily 2014-01-24 07:20
Páni krásné. Takového Harryho zbožňuji. Rozhodně to člověku udělá pěkné ráno, po noci strávené se střevní chřipkou.. :-x
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2014-01-24 14:14
Mňam, mňam :lol: Člověk musí autorku obdivovat, že nepovolí :lol: Mnoho jiných by jim dopřálo už aspoň pusu, ale ona ne. Nejdřív pěkně šponovat, šponovat, rozhodnout se na beton jistě, ale před tím max. objetí :roll: Ale bylo to hezké objetí :lol: Líbí se mi to moc, že to berou tak vážně ;-)
Děkuju za další dílek! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2014-01-24 18:47
mooooc hezké loučení :roll: :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2014-01-26 09:07
Tedy... Kluci se loučí jak před finální bitvou, nebo jako by se neměli vidět minimálně dva měsíce a ne dva týdny :D
Bylo to moc hezké. Jsem zvědavá, jestli to jeden bez druhého opravdu vydrží celé prázdniny. Třeba se dočkáme nějaké neplánované malé kontroly? Těším se na Ronovu reakci :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-01-26 20:56
Tak na Ronovu reakci se těším. Nádhera.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Snarrynka 2014-05-03 20:15
Veľmi milé a Ron... jo, to je ozembuch :D Bavím sa, vážne! A teším sa na zvyšok :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1359
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3074103
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com