Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů 15

Hodnocení uživatelů:  / 10
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

PMS

The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů

Autor: Winds of Water, Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

http://www.fanfiction.net/s/4470157/1/The_Potion_Masters_Snake

Romance, Snarry, OOC

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Winds of Water, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

PP: Když jsem si z hrůzou uvědomila, že už je skoro konec roku a zároveň i měsíce a já pro vás nemám ani jednu přeloženou kapitolu, kterou jsem slibovala, urychleně jsem začala pracovat, abych to vůbec stihla. To se stalo v sobotu před Silvestrem. Od té doby jsem zvládla přeložit více než 60 stran z různých povídek, které připravuji, ano, včetně Hada a Utvářet. Takže myslím, že se opravdu máte na co těšit. Tady je tedy další díl této povídky, ve které sice není skoro žádný děj, ale přesto se u ní zvládnete poměrně slušně pobavit...

Kapitola 15

V době, kdy nastal čtvrtek, už scházel do začátku prázdnin jen jeden den, a tehdy Harry poprvé odjede pryč, aby strávil nějaký čas skrytý přede všemi v ústraní. Věděl, že byli jeho přátelé zmatení jeho náhlým samotářským chováním, ale rovněž věděl, že mu alespoň Hermiona rozumí, protože ví, že má už tak dost o čem přemýšlet, a tak dělala, co mohla, aby Rona uklidnila. A za to jí byl Harry vděčný.

Sletěl dolů, aby přistál, když šedočerná obloha sotva znatelně zesvětlala, takže měl za to, že slunce začne co nevidět stoupat nad obzor. Strávil venku dobrou hodinu před východem slunce a už byl vážně hladový.

Musel několik minut pomalu kroužit vzduchem, než našel přijatelné místo na přistání. Poslední dva dny střídavě sněžilo a země byla na mnoha místech pokrytá celkem vysokou vrstvou sněhu. Říkal Severusovi, že cítí, že bude sněžit, a doufal, že tohle tomu muži, který ho měl za blázna, když prohlašoval, že cítí ve vzduchu předzvěst blížícího se sněhu, dokáže, že měl pravdu. Velmi rád by využil šance mít z toho škodolibou radost, ale zatím nedostal příležitost.

Ve skutečnosti měli totiž, znovu a opět, sotva možnost dýchat ve společnosti toho druhého, natož spolu snad dokonce mluvit. Jak se prázdniny kvapem blížily, všichni učitelé studentům na poslední chvíli zadávali domácí úlohy a studijní materiály. A tak měl Harry co dělat, aby se o to všechno postaral, pokud ovšem nechtěl některý z úkolů psát během prázdnin. A co se Severuse týkalo, tak to byl částečně jeho problém, jak by se tak řeklo, třebaže mu Harry nemohl upírat, že dělá svou práci. Jen bylo prostě obtížné se navzájem vidět.

Harry si povzdechl a zachvěl se, pak seskočil z koštěte a přistál téměř až po kolena v bílé pokrývce. Dal si koště přes rameno a vydal se směrem k hradu. Technicky vzato, a kdyby byl chytrý, mohl prostě doletět až na astronomickou věž a vyhnout se tak všemu tomu sněhu, ale on měl sníh rád. Dodával mu pocit pokoje, a i když mu byla zima, alespoň věděl, že je naživu.

V okamžiku, kdy se dostal dovnitř, začalo znovu sněžit, a on za sebou ještě zavřel dveře, než si vytřepal vločky z vlasů. Zívnul a trochu se oklepal, a pak začal směřovat ke schodům, které ho dovednou nejrychlejší cestou zpět na kolej.

„No vždyť to říkám, přišel jsi o rozum.“

Harry nadskočil při zvuku toho hlasu, ale otočil se s úsměvem. „Proč jen mi stále předhazuješ tohle konkrétní téma? To už tě stáří olupuje o tvou paměť?“

Severus protočil panenky, zatímco pokračoval v chůzi, ale změnil svůj směr, takže nyní doprovázel Harryho, namísto toho, aby šel tam, kam směřoval předtím. „Víš ty vůbec, kolik mi je?“ zeptal se kousavě.

„Ne,“ odpověděl Harry samolibě. „A odvažuji se říct, že by to nedopadlo dobře, kdybych se zeptal.“

„Trefa,“ přikývl Severus, ale pak si Harryho zběžně prohlédl. „Tohle na druhé straně…“

Harry se na sebe podíval, zkoumaje své džíny, temně zelený svetr a tenisky, které měl na sobě. „Co? Já aspoň když jdu ven, tak na sobě něco mám.“

Severus si odfrkl. „Jestli nastydneš, tak si pak za mnou nechoď pro léky,“ informoval mladšího muže přísně. „A teď pošli tuhle vymyšlenost nahoru a pojď se mnou.“

Harry naklonil hlavu lehce na stranu, v očích se mu zračil zmatek. „Proč?“

„A proč ne?“ opáčil Severus se smělým úšklebkem.

Harry lehce přimhouřil oči, jak nad mužem uvažoval, než se pousmál a odeslal koště díky zamumlanému kouzlu pryč. „Chyběl mi čas strávený s tebou,“ připustil, když srovnal se Severusem krok a vykročil jeho směrem.

Severus na něj pohlédl s pozvednutým obočím. „Och, co tak najednou?“

Harry si všiml toho škádlivého tónu a tiše se sám pro sebe zasmál. „Sklapni už, Severusi.“

„Doufám, že důvodem, proč jsi mě neobtěžoval po hodinách, je, že jsi dělal něco produktivního. Myslím tím, mimo běhání ve sněhu, oblečený, jako kdybys přišel o rozum.“

„Tahle nikdy nekončící bitva proti neustávajícímu přívalu úkolů zřejmě stojí zato, když jsem pak označen za produktivního,“ poučil ho Harry, než si nacpal ruce do kapes u džínsů. „A tys nevypadal, jako kdybys neměl radost, když jsem tě chodil obtěžovat.“

„Co naplat.“ Severus mávl nedbale rukou, daleko více nedbale, než jak se sám cítil. V kontrolovaném jednání byl opravdu dobrý, třebaže byla realita kontrole dalece vzdálená.

Harry se zasmál a v duchu se pousmál, když s mužem pokračoval v cestě. „Už tě nedokážu vidět jako někoho, kdo by neudělal něco podobného.“

„Nemám rád košťata,“ prohlásil Severus a trochu se zachvěl.

„Myslel jsem tím – že bys šel ven oblečený, jako kdybys přišel o rozum,“ uvedl to Harry nenuceně na pravou míru.

„A proč si to myslíš?“ zeptal se Severus, a tak nějak podivně se na Harryho zamračil.

Harry se zhluboka a rozvážlivě nadechl. „No, potom, co jsi mi poslal ten vzkaz s kouzlem, které mělo odvést pozornost mých přátel, jsem si začal myslet, že máš Hermionu rád. Ne jako knihomolku, jak máme věřit. Takže tě už dokážu vidět, jak běháš kolem ve sněhu, aniž bys měl na sobě všechny tyhle vrstvy.“

Hluboké zachechtání bylo Harrymu odpovědí, dokud si Severus neodkašlal a neušklíbl se. „Ubezpečuji tě, že jsem byl vždy jenom obětí, a naučil jsem se, co jsem musel, abych se pokusil zahnat tvého otce a jeho spolupachatele.“

„Jistěže ano.“ Harry obrátil oči v sloup. „Teď už vím, jak to bylo, a nedovolím ti na to zapomenout. Nebo lépe řečeno, hrát si na oběť.“

„Nic se nezměnilo, ty stále neposloucháš.“

„Říkal jsi něco?“ usmál se na něj nestoudně.

„Spratku.“ Severus se ušklíbl i přesto, že nechtěl, a natáhl se, aby do Harryho láskyplně šťouchnul.

Harry se zahihňal, když klopýtl, a pak znovu získal rovnováhu, spěchaje za mužem. „Počkat, myslel jsem, že chceš, abych šel s tebou.“

„Jsi mladý, dohoníš mě,“ zavolal Severus přes rameno.

„Opatrně na tvou kyčel, starý muži,“ zavolal Harry na oplátku, když se na zbytek cesty rozběhl a znovu tak dosáhl Snapeovy úrovně. „Celé tohle pochodování, abys vypadal hrůzostrašně, by mohlo vyjít vniveč.“

„Jen kdybys mi podrazil nohu. Ale to bych tě pak musel zabít,“ odpověděl Severus suše.

Harry se usmál. „Už je to tu zase. Oba známe pravdu,“ trochu se zasmál, než pohlédl do tváře svého profesora, který se snažil neukazovat, jak moc se baví. „Takže, kdy mě hodláš naučit to kouzlo?“

„Dnes večer budeš mít trest,“ informoval ho Severus. „Už vymýšlím nějakou vážně děsivou věc, ze které tě obviním.“

Harry protočil panenky. „A co si bude myslet můj fanklub? Úplně mi zničíš pověst.“

„Jakou pověst?“

„Přesně,“ přitakal Harry empaticky. „Úplně ji zruinuješ.“

„Báječné. Tak s tím hned začneme, ne?“

„Ó, běda mi.“

Severus do mladšího muže znovu šťouchl, čímž z Harryho vydobyl zasmání. „Jsi nenapravitelný.“

„Dost možná. Strávil jsem ve tvé společnosti až příliš mnoho času,“ souhlasil Harry se slavnostním přikývnutím. „Tebe je třeba vinit.“

„Vskutku.“ Severus obrátil oči v sloup a zastavil se před jedním oddílem podzemní zdi. Sotva si uvědomil, že už tam byli, předtím než to téměř minuli. Byl totiž tak zaneprázdněný tím spratkem vedle sebe. „Myslím, že s tebou chce mluvit,“ vysvětlil, když otevíral dveře do svých komnat a gestem Harrymu naznačil, aby vstoupil. „Udělám něco pro zahřátí.“

Harry vešel a ušklíbl se na Severuse přes rameno. „Horkou čokoládu!“

Severus zaskučel. „Už nikdy se toho odporného svinstva ani nedotknu. Alespoň ne před vyučováním,“ opravil se.

Harry se zahihňal, dal si ruce v bok a otočil se k němu čelem. „Víš, že tě přitahuje.“

Severus nechal své oči popást se po Harryho těle, než se setkal s těma pobavenýma zelenýma očima. „Čokoláda ne,“ odpověděl a zauvažoval nad tím, jaký by asi byl Harry pokrytý čokoládou. To totiž už znělo snesitelně.

Mladší muž zrudnul, třebaže věděl, že něco takového muselo přijít. „Máš štěstí, že už jsem za hranicí toho, abych tě za něco takového praštil,“ informoval Severuse, než se otočil na patě a odkráčel pryč.

Severus se s úsměvem díval, jak se vzdaluje. „Teď jen kdybych věděl, co bys udělal v tom případě, kdybych se tě pokusil políbit. Odolat tomu nutkání je vážně dost těžké,“ zamumlal si pod fousy a zamířil do kuchyně.

Mezitím byl Harry usazen na zemi poblíž Sorainy ubikace s kobrou na svém klíně. „Myslí si, že se mnou chceš mluvit. Chovala ses nějak jinak? Nebo mě sem na to jen nalákal?“

„Jsem ráda, že nás konečně nechal trochu si popovídat,“ odpověděla Sorai unaveně znějícím tónem.

Harry se usmál. „Tvůj majitel a já jsme si už hodně popovídali. Vycházíme spolu lépe, než předtím, než jsi mi proklouzla do postele. Ale teď, co tě trápí?“

„Ten pták už mě vážně otravuje. Stále se přemisťuje tam a zpátky, když se snažím spát.“

„Jaký pták?“ zamračil se Harry trochu, ale uposlechl její bezeslovnou žádost, aby ji poškrábal na hlavičce. Vypadalo to, jako by se měla každým dnem začít svlékat.

„Ten fénix,“ odpověděl Sorai, než se přimkla do jeho doteku.

Harry se kousl do spodního rtu, zatímco nad tím uvažoval. „Uvidím, jestli s tím nemůžu něco udělat. Nebo jestli nemůže Severus. Je to tak trochu naše chyba, že tě otravuje. Je mi to líto.“

Sorai zasyčela a znělo to jako temný druh smíchu. „Tomu ptáku to bude líto, pokud můj majitel nechá mou klec v noci zase otevřenou. Bude z něj svačinka k nakousnutí.“

Harry se pokusil nesmát, ale nedokázat se udržet. Och, kdyby jen Brumbál a Fawkes věděli, jaký ďábelský plán jistá kobra přichystala pro toho opeřence. „Pokus se ho ještě nesníst. Budeme se snažit přinutit toho pamětihodného starce, aby ho sem přestal posílat.“

„Můžu to zkusit, ale nemůžu nic slíbit.“

„To stačí,“ řekl jí Harry a začal ji na její přání drbat o něco dál. „Zítra odjíždím na prázdniny. Zkusím se předtím, než odjedu, ještě zastavit, abych ti dal sbohem.“

„Přijdeš mě zase navštívit, až se vrátíš?“

„Jistě,“ usmál se a znovu se s drbáním trochu posunul. „Jsi na vrcholu mého seznamu.“

„A kde je můj majitel?“ zeptala se Sorai potutelně.

„V kuchyni.“

„Tak jsem to nemyslela.“

„Zapomněl jsem, jak se mluví hadím jazykem,“ odpověděl Harry poměrně rychle.

„Ale teď tak mluvíš.“

„To jistě ne.“

Sorai se syčivě zachechtala a kývla hlavou tak, až láskyplně šťouchla do Harryho předloktí. „Běž se podívat za mým majitelem. Budu v pořádku.“

„Určitě? Přivedl mě sem, abych se mohl stavit za tebou,“ připomněl jí Harry, přestávaje ji drbat.

„Pokud věříš tomu, že je to jeho jediný motiv, pak jsi toho taky moc nenaspal,“ informovala ho Sorai jemně. „Tak běž.“

Harry ji zvedl a postavil se na nohy, aby ji mohl vrátit do ubikace. „Brzy tě zase přijdu navštívit.“

„Vím, že přijdeš.“

I přes její nesouhlasné syčení vrátil víko od klece na místo, opustil místnost a tiše za sebou zavřel dveře. Nechtěl, aby Sorai Fawkese snědla předtím, než bude mít šanci být varován.

Zamířil zpátky, aby našel Severuse, a objevil ho už sedícího u stolu. Nebyl ani překvapen, když spatřil na jedné straně eseje a nedaleko červený inkoust, spolu s brkem v té ruce, která nedržela kouřící šálek s nějakým nápojem.

„Je v pořádku. Myslím si ale, že si bude jeden z nás muset jít promluvit s Brumbálem. Fawkes se totiž zřejmě přemisťuje tam a zpátky vždy, když zablokuješ krb. Vytrhuje ji to ze spánku, a protože se má co nevidět svlékat, začíná být dosti náladová,“ prohlásil Harry, když se sám pozval, aby se usadil.

Severus s povzdechem odložil brk a promnul si spánky. „Proč jen nejsem překvapen? Ach, pravda, protože není pod jeho úroveň poslat toho ohniváka, aby u mě slídil.“

Harry se na něj usmál a zvedl hrneček, který spočíval na jeho straně stolu a zcela očividně na něj čekal. „Mohlo být hůř. Chceš, abych se o to postaral?“

„Ne.“ Severus na něj pohlédl a trochu se usmál. „Nemusíš. Nejsi to přece ty, kdo u mě slídí. Promluvím si s ním a řeknu mu, že by jeho mazlíček mohl krutě skončit, pokud bude vyrušovat kobru během svlékání.“

Harry se ušklíbl. „Někdy vážně zníš dost jako Sorai.“ A pak zvedl hrneček ke svým rtům a opatrně si usrkl, usmívaje se přes okraj, když poznal chuť horké čokolády.

Severus zachytil ten škádlivý pohled, který po něm Harry házel, zatímco pil. „Neopovažuj se to ani vyslovit. Mám kávu. Velmi černou, velmi dobrou, kávu.“

Harry se zachechtal, přestal pít a odložil hrneček na stůl. „Samozřejmě, Severusi.“

„Vážně mám!“

Harry se zasmál, natáhl se přes stůl a položil svou ruku na tu Severusovu, zatímco se na něj usmíval. „Děkuji ti.“ A pak se stáhl zpět a oběma rukama objal svůj hrneček s horkou čokoládou, zíraje do něj s intenzivním soustředěním. „Můžu tě zítra před odjezdem navštívit?“

Severus se choval, jako by tu otázku vážně zvažoval. „Nevidím důvod, proč bys to dělal.“

„Já vlastně taky ne,“ souhlasil Harry s pokývnutím, zatímco rovněž předstíral, že se nad tím zamýšlí.

„Zajdi sem dolů po snídani, než odjede vlak,“ sdělil mu Severus. „Hodlám zítra ráno spát.“

Harry prostě upil další doušek horké čokolády a díval se, jak se Severus vrátil k zohyzďování eseje rudým inkoustem. Když dopil, odložil hrneček na stůl. „Tohle není ta moje, že ne?“ zeptal se vážně, když se na pergamenu objevila další velká červená poznámka.

„Ne, ta tvoje je rudá skoro celá,“ odpověděl Severus tiše, máčeje konec brku znovu do kalamáře.

„Skvělé,“ zamumlal Harry suše a protočil panenky. „A už jsi oznámkoval můj lektvar? Ten, při kterém jsi mě rozptyloval?“

Severus přikývl tak pomalu, že to bylo sotva k povšimnutí. „Byl jsem velmi kritický, přesně jak jsi očekával.“

„Ještě lépe,“ zachechtal se Harry. „Připomeň mi znovu, jak jsem dokázal tvými hodinami proplout?“

„Mimo toho, že ti Grangerová pomáhala?“

„Mmm.“

„Čiré idiotské štěstí. Zdá se, že ho máš přehršel.“

„Tak doufejme, že jen tak neuteče,“ byla Harryho zabručená odpověď, než se postavil. „Za chvíli bude snídaně, měli bychom jít.“

„Jdi napřed. Potřebuji si ještě zajít na návštěvu k tomu pamětihodného starci,“ odvětil Severus a pohlédl na něj. „Uvidíme se na hodině. Buď připravený.“

„To zní zlověstně,“ podotkl Harry, a pak se obrátil k odchodu.

A tak se Harry ještě rychle stavil na koleji, aby se převlékl a popadl své věci, než zamířil dolů na snídani. Jakmile se usadil ke stolu, nahromadil si jídlo na talíř, a právě když zdravil své přátele, ještě si rychle otevřel učebnici lektvarů.

„Harry, co to děláš?“ zeptal se Ron znepokojeně, když si uvědomil, co to Harry čte.

„Mé čiré idiotské štěstí mi říká, že se dnes na hodině stane nějaká zlověstná událost,“ odpověděl Harry, zatímco procházel stránku.

Ron věnoval Hermioně ponurý pohled. „A mám já snad něco z toho pochopit?“

„Zřejmě ne,“ zamračila se dívka, než se vrátila ke svým vajíčkům, i když byla na tyhle Harryho předtuchy zvědavá. Většinou měl totiž se svými podezřeními pravdu.

V době, kdy byla snídaně u konce, a nastal čas začít se hlásit na hodinách, se už Harry cítil daleko sebevědomější ohledně všeho, co na hodině probírali od poslední prověrky, kterou jim profesor Snape zadal. A protože věděl, že v poslední době připravoval test pro třeťáky, nebylo třeba jeho představivost nějak moc napínat, aby dokázal vyvodit, že něco plánuje i pro jejich třídu.

A nebyl zklamaný.

„Navrhuji vám, abyste těmito prázdnými výrazy přestali zírat na tabuli. Ztrácíte svůj drahocenný čas,“ posmíval se jim Severus a začal korzovat po místnosti, vyvolávaje hrůzu spíše než akcí svou pouhou blízkostí.

Harry se rozhodl, že si vezme Severusovo doporučení k srdci a začal se na pozadí Ronova vztekání a Hermionina syčení připravovat.

Systematicky odvažoval přísady a přikládal do ohně pod svým kotlíkem. Začínal být vskutku rád za to, že na Severuse dnes ráno narazil. Bylo milé vyvarovat se zbytečného stresu, který by jistě cítil, kdyby nebyl varován. A třebaže si uvědomoval, že to nebylo úplně fér, oba věděli, že žádné předběžné upozornění nebude schopno zachránit, cokoliv se Harry pokusí připravit.

Což se ukázalo jako pravdivé zejména s ohledem na sotva slyšitelné chechtání, které Harry občas zachytil, když kolem něj Severus procházel a povýšeně nahlížel do kotlíků.

Harry ho prostě ignoroval, třebaže to bylo těžké.

Před koncem hodiny si byl Harry docela jistý, že by jeho lektvar neměl mít hustou, třpytivě fialovou konzistenci, která vydávala srkavé zvuky, zatímco se postupně vařila. Ale i tak, stejnou měrou si nebyl jistý, proč byl Hermionin lektvar světle oranžový a uvolňoval obláčky hustého kouře, smrdícího po shnilotinách, kdykoliv některá z bublin praskla. Aby byl zcela upřímný, nebyl si jist, zda tím posledním Severusovým testem prošel vůbec někdo.

Odměřil výsledný lektvar do lahvičky, odložil ji na stranu a začal si uklízet věci, aby se vyhnul spěchu během odevzdávání vzorků na Severusův stůl. Důvodem bylo tohle a také to, že byl zvědavý, jak dopadla mužova rozmluva s Brumbálem. Ani jeden z nich se totiž na snídani neukázal.

Když měl všechno sbalené, popadl svůj vzorek a odnesl jej ke stolu. Položil jej, jako poslední z rozmanitých lektvarů svých spolužáků, a zachytil Severusův pohled, když muž zvedal oči. „Fawkes?“ zeptal se tiše a stručně.

Severusovy rty se smrskly do sarkastické linky. „Očividně nevinen, ale myslím, že to pochopil.“

Harry se slabě usmál. „To doufám. A teď, neměl jsi mi náhodou udělit za něco děsivého trest?“

Severus si nepřesvědčivě odkašlal. „Pottere, tenhle váš lektvar je jednoznačně…“ lépe si jej prohlédl a jeho obočí se lehce překvapeně pozvedla, „nenacházím slova, kterými bych tento váš dětinský pokus popsal. Máte trest.“

Harry se musel kousnout do tváře, aby se nerozesmál. „To je teda dost chabý důvod. Co to s tebou jenom je?“ zasyčel s přidušeným smíchem.

„Dneska jsem ještě vůbec nic nejedl,“ zasyčel Severus nazpět a zabodával se do něj pohledem.

„Jistě, pravda,“ zamrkal Harry a potajmu vytáhl hůlku. „Oba víme, jak to je. Už ti přijde dost zatěžko být na mě naštvaný,“ prohlásil a se zamumlanou inkantací se na Severusově stole objevil máslový koláček.

„Och, dokážu být na tebe naštvaný, věř mi,“ trval na svém odhodlaně, než jídlo popadl a hladově se do něj zakousl. „A teď kšá,“ zamumlal skrz sousto koláče.

Harry se zahihňal a vrátil hůlku na místo, otáčeje se, aby si pospíšil vyzvednout své věci. A pak opustil učebnu, zatímco se jeho přátelé snažili pochopit, jak mohl právě tento lektvar být o tolik horší než všechny ty stovky před ním.

V době, kdy vyučování pro dnešní den skončilo a přiblížil se tak čas začátku prázdnin, se Harrymu nějak podařilo dohonit všechny domácí úlohy a udělat je. Asi to bylo proto, že většinu zvládl během oběda a to, co zbývalo, během volných okének či při hodinách, ze kterých se mohl uvolnit.

Takže u večeře už měl volno… tedy mimo toho jednoho trestu.

„Nemohu uvěřit, že ti ten magor dal trest ze všech dní právě na dnešek!“ lamentoval Ron nahlas, vlastně tak nahlas, že bylo překvapující, že ten dotyčný magor tuhle poznámku nezaslechl.

Harry pohlédl od rohlíku, který si právě mazal, na svého přítele. „Má to v povaze. Teď už jsem to pochopil.“

Hermiona nad tím zauvažovala, a pak se usmála, když se pustila do svého steaku. Nebyla si jistá, kvůli čemu Harry ve skutečnosti dostal trest, ale pochybovala, že by byl jeho lektvar tak hrozný, aby to ostatní vyzdvihlo na lepší světlo.

„I tak. Měl by sis jít stěžovat k Brumbálovi,“ bručel Ron.

Harry odsekl nějakou odpověď, než se zakousl do svého rohlíku. Kdyby si měl chodit Brumbálovi stěžovat na všechno, pak by prvním bodem jeho seznamu bylo, že byl Fawkes vyslán k Severusovi, aby u něj slídil. Jak jen mohl Brumbál doufat, že se tímhle dostane k nějakým informacím? Měl za to, že se dost jasně vyjádřil, že se rozhodne o prázdninách a odpoví po svém návratu do školy.

Když se k nim Severus přiblížil, Harry vědomě vstal od stolu. „Uvidíme se pak,“ zamumlal a dal se na odchod, aniž by na druhého muže počkal. Tedy alespoň dokud se nedostal ven do široké chodby.

„Ještě jsi neměl ani dezert, jsi si jistý, že máš dost?“ zeptal se Severus, když vycházel a zaznamenal Harryho, opírajícího se o stěnu, kterak na něj čeká.

„Jako kdybys mi v tom dal na výběr,“ podotkl Harry s pozvednutým obočím.

Severus se ušklíbl. „Dobrý postřeh.“

Harry se ušklíbl nazpět a dal se do chůze. „Občas ho mívám. Takže, kam směřujeme?“

„Nejprve do kuchyně, abychom si vyzvedli trochu toho koláče, a pak na jedno odlehlé místo na trénink,“ prohlásil Severus a navedl je na cestu, třebaže ji oba dva znali.

Harry vstoupil jako první, když Severus otevřel portrét, který vedl do kuchyně, a pohlédl přes rameno, aby počkal, až se k němu druhý muž připojí.

„Takže, kdepak je ten tvůj oddaný poddaný…“ prohlásil Severus, když se po zavření dveří rozhlédl kolem.

Harry protočil panenky. „Dobby nic takového není,“ odvětil a připravil se na to, jak se k nim vzrušeně řítili skřítci. „Dva kousky koláče?“ odpověděl na všechny ty radostné dotazy.

Okamžitě dostali dva dosti štědré kusy jablečného koláče s kopečky vanilkové zmrzliny a pokapané karamelem.

Harry je zavedl k malému stolku, u kterého se oba usadili. Když zvedl vidličku z talíře, natáhl se, aby Severusův koláč zbavil tvrdší krusty na okraji, zatímco se Severus naklonil k jeho talíři, aby z Harryho zmrzliny odebral ztuhlý karamel. Učinili to beze slov, jako už mnohokrát předtím s některými dalšími věcmi.

Důkaz toho, kolik času spolu za poslední roky strávili u společného stolu.

„Představ si, kdyby sem právě teď vešel Brumbál,“ přemítal Harry, když ukusoval tvrdší kousek moučníku.

„Proklel bych ho a ty bys k tomu neměl co říct,“ odpověděl Severus bezodkladně, než polkl kousek koláče spolu s extra porcí karamelu, který šlohnul Harrymu.

Harry se zasmál a začal jíst.

Když skončili, podali talíře rozradostněným skřítkům, v jejichž středu byl i Dobby, a odešli najít nějaké odlehlé místo na trénink. Což je, přeloženo do jejich řeči, zavedlo do učebny lektvarů, kde prostě jen přeskupili lavice. Harry věděl, že dovnitř nikdo o své vůli jen tak nevstoupí. A Severus byl jediný člověk, který by sem takovou osobu dokázal dovléct proti její vůli po vyučovacích hodinách.

„A teď pečlivě sleduj mé zápěstí, protože jinak nechtěj vidět, co by se stalo, kdybys ten pohyb vykonal špatně,“ prohlásil Severus přísně.

Harry přikývl a pohledem se vrátil k Severusovi, protože předtím zíral na něco na mužově stole. „Severusi?“

„Co?“

„Proč je můj lektvar stále na tvém stole?“

Severus tam zalétl očima, usmál se, a pak Harrymu věnoval pronikavý pohled. „Proto tady nejsme.“

Harry do se něj zabodl přísnýma očima. „Severusi,“ prohlásil vážným tónem.

„Není to tak beznadějný výsledek, jak sis asi myslel,“ sdělil mu muž. „A teď dávej pozor. Ještě máš naději.“

„Hej! Jsou to jen lektvary, ve kterých jsem neschopný,“ opáčil Harry.

Severus se ušklíbl. „To jsme si mysleli. A teď ztichni a dívej se.“

Harry tak učinil, ruce zkřížené na hrudi, rozpolcený mezi zlostným zíráním a úsměvem věnovaným tomu muži, zatímco tam seděl na jedné z lavic, kterou odsunuli stranou, a sledoval, jak Severus přenesl svou pozornost k velké hromadě zmačkaných papírů, která ležela na kamenné podlaze. Pokud by došlo k nehodě, Severus očividně nechtěl zničit své lavice.

Severus nejprve předvedl pohyb zápěstí, pak pronesl inkantaci, načež to zopakoval oboje najednou, a Harry okamžitě věděl, že tak učinil. Oči se mu rozšířily a rychle jimi ucukl od papíru.

Severus poté ukončil kouzlo, třebaže si ten ruměnec na Harryho tváři opravdu vychutnával. „Mohu se odvažovat ptát, co jsi viděl?“

Harry zrudnul ještě víc a seskočil z lavice, než zavrtěl hlavou a odkašlal si. „Jsem prostě puberťák?“ nadhodil, jako by to vysvětlovalo všechno, a pak přešel k němu. „Teď já?“

„Pokud myslíš, že to zvládneš?“ vyzval ho Severus s úšklebkem.

„A ty?“ zeptal se Harry, odvažuje se pohlédnout muži do očí. „Oba víme, jaká je tvá největší touha.“

Severus zůstal na několik vteřin v klidu, zíraje do těch znepokojivých zelených očí, než mávl rukou a dal mu tak svolení. „Když jsem se kolem tebe dokázal ovládat takovou dobu…“

Harry přikývl a odvrátil se ve snaze nezaznamenat to lehké zklamání nebo pocit důvěry, který se v něm rozprostřel. Od všeho se oprostil, vytáhl hůlku a začal se soustředit, než nad ním převzaly moc lety naučené pohyby hůlkou a on provedl správný manévr. A ve stejnou chvíli se snažil nepřemýšlet nad tím, zda se Severus vážně dokáže ovládat nebo ne.

A kdyby přišlo na to, že ne, jaký by to v něm vyvolalo pocit.

Komentáře   

 
0 # Mája 2014-01-10 07:32
To byla bezva kapitola. Jejich konverzace je neuvěřitelně zábavná. Chudák Fawkes, jako by ten ubohý pták ohnivák mohl za to, že má chorobně zvědavého majitele :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Agnes 2014-01-10 13:04
Je sice pravda, že celá tato povídka obsahuje málo děje, ale já ji přesto miluju. Konverzaci si v povídkách vždycky užívám a tyhle slovní přestřelky jsou asi jedny z nejlepších. Jako překladatelka na tom samozřejmě neseš velkou zásluhu.
Myslím si, že Harry už si nemá moc co rozmýšlet, ale i tak se těším, jak to bude vypadat, až se definitivně rozhodne.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lily 2014-01-10 23:12
Je to skvělá kapitola.. Tedy vůbec celá povídka.. právě jsem si jí znovu přečetla. Trvalo mi to jen asi od 8 hodin večer. Pustila jsem si k tomu Yirumu (First Love) a krásně to k sobě sedlo..:) doporučuju
Moc se těším až budeš zase pokračovat, vážně jsem zvědavá co by asi viděl Severus :)
Tak všem dobrou noc, nebo tedy dobré ráno??
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # emily 2014-01-11 10:27
V kútiku duše dúfam, že sa Severus neovládne! :D A Harry nemá nad čím rozmýšlať, Severus je proste (dá sa vôbec v súvislosti s ním použiť slovo zlatý? :D) Severus a neodolá mu tak ako by som mu ani ja neodolala :D Chudák fénix, ešte by doplatil na to, že poslúcha svojho majiteľa. Riaditeľ by si mal dávať viac pozor kam pchá svoj nos a svojich miláčikov. :D Ďakujem za preklad bol skvelý a teším sa na pokračovanie. :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2014-01-11 15:19
opravdu zábavná a zároveň moc milá kapitola :roll:
krásné, díky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Achája 2014-01-11 15:26
Takové milé a rozkošné:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2014-01-12 20:52
Jo Harry, my víme, že je to hoodně závažné rozhodnutí, ale probůh, už to neprotahuj :lol: A copak že jsi to viděl...? *mrk* :lol:
Doufám, že pamětihodný kmet přestane ohrožovat svého ohniváka svou všetečnou zvědavostí a nebude ho dál vysílat na mise, kde by ho mohla sežrat podrážděná kobra :lol: :D
Vážně to bylo moc prima, bavila jsem se a děkuju za to! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-01-16 19:26
Nádhera. Mám tuhle povídku čím dál radši.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Snarrynka 2014-05-03 19:48
To s tým Fawksom mi pripomenulo scénku z jedného filmu - A hele, faráři, mněl jsi štenici! :D No, tu to bul síce fénix, ale ten starec jeden úchylný... šak on je normálny voyerista! :D To je ako - kam nemôže čert, pošle Dumbyho :D Krásne! :P
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1561
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
2970721
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com