Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Life Is Not Fair But We Don´t Care – Život není spravedlivý, ale nám je to jedno

Hodnocení uživatelů:  / 8
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

snarry

Life Is Not Fair But We Don´t Care – Život není spravedlivý, ale nám je to jedno

Autorka: Patoložka; Beta-read ANG: Suite Samba, Badgerlady; Beta-read CZ: Claire

Romance, slash, fluff

Rozsah: 1000

Výzva festivalu Snarry-A-Thorn 2014 číslo 87: Harry vždy toužil po své vlastní rodině, ale rovněž musel přijmout, že dokonce ani magie nedokáže, aby muž otěhotněl, a ani on, ani Severus nepřijmou pomoc od náhradní matky. Takže když selžou i všechny možnosti adopce, Harry propadá depresi. Dokáže Severus Harrymu připomenout, že i život bez dítěte stojí za to?

 

Disclamer: Don't own the characters. No profit is being made from this story.

ooOoo

Život není spravedlivý, ale nám je to jedno

od Patoložky

Seděl ve svém oblíbeném křesle u krbu. Opět. Severus ho tam viděl.

Několikrát si promnul kořen nosu a povzdechl si. Opět. Severus ho slyšel.

Harry byl… vypadal tak smutně, bezmála zoufale, jako by se litoval… Jako by litoval své volby, touhy svého srdce, života, který pečlivě budovali po všechny ty roky spolu bok po boku. Jen proto, že… Severus si povzdechl také. Jen proto, že nemohli mít dítě.

Neexistovala možnost, aby oni, Harry a Severus, mohli mít jedno spolu vzhledem k tomu, že byli oba muži, bez ohledu na to, jak mocnými kouzelníky byli, a myšlenka na neznámou náhradní matku byla… nepřijatelná pro Harryho a pro Severuse rovněž. Takže zbývala jen adopce. Adopce, která… Severus zavrtěl hlavou při té hrozné vzpomínce.

Minulý měsíc se pokusili dostat do adopčního programu a od té doby byli… vyšetřováni – jako nějací kriminálníci! Život jim obrátili vzhůru nohama, jejich soukromí bylo pro úředníky z Ministerstva jako otevřená kniha… dokud Harry neřekl: „Dost!“

Severus ho ještě nikdy ve svém životě neviděl tak rozlíceného. Byl rozzuřený, ale ne kvůli sobě, ne kvůli své zničené pověsti či pošramocenému egu. Byl rozzuřený kvůli tomu, jak se chovali k Severusovi…

Severus nikdy neočekával, že se s ním budou jednat s respektem. Byl koneckonců bývalý Smrtijed, muž kdysi obžalovaný z několika vražd a různých válečných zločinů… ale oni byli horší, než čekal. O hodně horší. Přesto zatnul zuby, ruce sevřel do pěstí a pokusil se přestát jejich dotěrné a nevlídné otázky. Nechal se dohnat až na hranici sebeovládání, protože věděl, že to stojí za to. Pro Harryho. Pro ně oba…

A pak Harry řekl: „Dost!“ hlasem chladným jako led a všechny ty oficíry vyhodil z jejich domova. Kompletně a napořád.

Takže teď bylo po všem, jejich naděje byly zmařeny a Harry seděl ve svém křesle a hluboko utopený v chmurných myšlenkách zíral do plamenů. Skoro zlomený, jako loutka, které přetrhli špagátky. Nevhodný jako rodič.

A teď co? pomyslel si Severus. Je tohle snad konec? Teď už jim na světě nic nezbývá jen proto, že nemohou mít dítě?

Ne! Samozřejmě že ne!

Zvedl hlavu a odkašlal si. Jakmile k němu jeho manžel stočil oči a několikrát zamrkal, jako by si potřeboval pročistit hlavu, Severus tiše pronesl: „Pojď se mnou,“ a natáhl k mladšímu muži svou pravou rukou.

ooOoo

Severus je přemístil do Tkalcovské ulice, přímo před ten důvěrně známý, polorozpadlý dům. Harry vypadal zmateně. Zamračil se a obrátil se na Severuse pro vysvětlení, ale starší čaroděj mu jen položil dva prsty na ústa a tiše ho požádal: „Jen se dívej a poslouchej, Harry. Udělej to pro mě…“

A tak Harry přikývl a nechal ho, aby ho objal.

„Vidíš, co vidím já?“ zašeptal mu Severus do ucha. „Tento letitý dům pro mě byl během mého dětství jako vězení, ale když se na něj podívám teď, vidím jen staré vzpomínky, nedorozumění a dvě zoufalé, příliš rozdílné duše mých rodičů… a pod tím vším špetku dřívější lásky, kterou si můj otec zakázal projevit a kterou má matka nemohla přes svůj strach ukázat navenek. Nebylo jí moc, Harry, ale byla tam.“

Pevně Harryho objal a znovu je přemístil.

Teď se objevili na kopci poblíž Godrikova Dolu. Harry v šoku zalapal po dechu, ale zůstal zticha, jak ho jeho manžel požádal.

„Pokaždé, když jsem přemýšlel o tomto místě,“ pokračoval Severus, „jsem ve své mysli viděl jen prokleté zelené světlo a smrt, Harry. Ale víš ty co? Teď je tomu jinak. Teď vidím i život a štěstí za zdmi tohoto tvého prvního domova. A lásku, tolik lásky, že ji ani nemilosrdná kletba nedokázala přemoci. Vyrůstal jsi mezi těmito zdmi a byl to tvůj otec a tvá matka, kteří ti zachránili život… ale oni zachránili i ten můj, třebaže to ani jeden z nich nevěděl…“

Harry se kousl do rtu a několikrát zamrkal. Severus mu vtiskl lehké políbení do černých vlasů a pak je ještě jednou přemístil.

Nyní stáli na cestě u úpatí nějakých hor, ale nedívali se vzhůru. Ta důležitá scenérie se rozkládala před nimi – rozlehlý temný les, jezero s černou hladinou a množství věží nějakého velkého, starého hradu.

Bradavice.

„Tohle místo bylo mým domovem po mnoho let, ale… nebyl jsem tam šťastný, Harry. Byl jsem tak spokojený, jak jsem jen mohl být, ale nebyl jsem šťastný. I přes to, kolik zaměstnanců a studentů se v tom hradě nacházelo, jsem totiž byl sám. Takže. Když se na tu budovu podívám teď, už svůj domov nevidím. Ne. Jediný domov, který mám…“ otočil se k Harrymu čelem, aby mu viděl do očí, „… můj jediný domov je tam, kde jsi ty. A budu tě milovat stejně bez ohledu na to, jestli v našem domově nějaké dítě bude nebo ne. Protože svůj život chci strávit s tebou, po tvém boku každý den a každou noc, s tvým úsměvem a právě teď dokonce i s těmito tvými pošetilými slzami.“ Odmlčel se a pak pokračoval: „Teď jsem ti ukázal svou minulost, Harry, ale s tebou vidím i svou budoucnost…“

Harry popotáhl a zanořil svou tvář do Severusova hábitu. „Mrzí mě to!“ zašeptal do jeho ramene.

„Nemusí. Mně ne.“ Obdržel další polibek do kštice vlasů, než Severus zvedl Harryho hlavu a prozkoumal ty zelené oči. „Nemyslel sis přece, že budeme mít všechno v životě jednoduché, že ne?“

Harry lehce zavrtěl hlavou a pokusil se o úsměv; oči se mu leskly slzami.

Severus se pousmál. „V dobré i zlém. Zvládli jsme to předtím, zvládneme to i teď.“

A s těmito slovy Harryho něžně políbil na ústa a přemístil je domů.

Protože… život k nim možná nebyl spravedlivý, ale pro teď jim to bylo jedno…

Komentáře   

 
0 # KatherineSevia 2014-06-09 13:30
Smutné a zároveň krásne :cry: :heart: Ďakujem ti za spríjemnenie tohto dňa :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mononoke 2014-06-09 16:17
Uskromniť sa s tým čo máme je celoživotný boj...
čo majú iní a ja nie?
Kto si raz až už tu nebudem na mňa spomenie?
Zanechám záhradu či sad, pár stôp v piesku?
Či len pár slov rúžom na zrkadle v matnom odlesku?

Buďme vďační za to čo máme...
aj keď sa o to niekedy nestaráme.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Mája 2014-06-09 16:59
To bylo dojemné :cry: A krásné... :roll:
Děkuji :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2014-06-09 18:40
moc hezký, i když trochu smutný
díky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2014-06-10 19:26
Nádherné :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-06-11 03:23
Smutné, melancholické, ale pěkné. Moc pěkné.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # weras 2014-06-11 11:28
Myslím si,že není nikdo,kdo by měl v životě všechno.Je to sice smutné,ale žít s milovaným člověkem celý život stojí za to!! Úžasná povídka! Velký dík!!!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # miriam 2016-05-23 19:27
skvělá povídka!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1606
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3304088
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com