Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

My Love Is Like Smoke - Má láska je jako dým

Hodnocení uživatelů:  / 20
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

My Love

My Love Is Like Smoke - Má láska je jako dým

Autorka: Patoložka; Beta-read ANG: Suite Samba, Badgerlady; Beta-read CZ: Claire

Rozsah: 2900

Výzva festivalu Snarry-A-Thorn 2014 s číslem 83: Severus i Harry zemřeli během třetí kouzelnické války. Po čase ovšem najde jeden z jejich přátel jejich korespondenci, která odhalí tajemství, důvěru a lásku, jež sahá hlouběji, než by si kdo dokázal představit.

 

Disclamer: Don't own the characters. No profit is being made from this story.

ooOoo

Má láska je jako dým

od Patoložky

 

„Ty se tam chystáš zase, že jo?“ zeptal se Ron lehce podrážděným tónem.

„Ano.“

„Ale, Miono, jsi přece těhotná!“

Oslovená čarodějka zkřížila ruce na hrudi a zlostně na svého manžela zazírala. „A co jako? Jsem zdravá mladá žena, která čeká naše první zdravé dítě, Ronalde Weasley, ne nějaká stařenka na sklonku života.“

„Jsi teď citlivá a zranitelná a ten dům je prostě prokletý!“

Věnovala mu přísný pohled. „Byl to Harryho dům!“

Ron se ostře nadechl. Všechny ty vzpomínky na něj zaútočily, jako by byly živé, jako by je prožil právě včera.

Nastalo dlouhé ticho, než oba najednou vyhrkli: „Promiň, Rone.“ „Odpusť mi, Miono…“

Usmála se na něj a on její úsměv opětoval. Tohle byla jeho tvrdohlavá žena a on by ji nikdy nechtěl měnit.

„Musím to udělat, Rone, musím se rozloučit…“

„Tak dobře,“ souhlasil nakonec, „ale budeš se mi každé dvě hodiny hlásit krbem.“

Obrátila oči v sloup. „Budeš v práci, Rone, a bystrozoři by tím jistě nebyli nadšení. A mimoto – víš přece, že letax našemu dítěti nesvědčí. V poledne ti pošlu Patrona.“

Ron si povzdechl. „Přál bych si, aby tu byla mamka s taťkou. Mamka by ti to určitě vymluvila nebo by alespoň šla s tebou…“

„Ta dovolená v Egyptě jim prospěje. Zaslouží si trochu času jen pro sebe,“ připomněla mu jemně.

„Jo, já vím,“ odpověděl a zvedl hlavu. „Takže, kdy odcházíš?“

„Hned po tobě.“

Ron jen kývl a dojedl svou snídani.

ooOoo

Když dorazila, zdál se ten dům tichý a hrozivý zároveň; portrét paní Blackové byl přikrytý těžkým přehozem a umlčen kouzlem. Vstoupila do kuchyně a odložila svůj zimní kabát a tašku. Její kroky se rozléhaly celým domem. Byla tam sama, ale nedokázala cítit strach. Protože tento starý dům patřil Harrymu a Harry ji o to požádal – aby vzala všechno, co mělo nějakou cenu, prodala to a peníze věnovala sirotkům, dětem bez domova, bez rodičů, duším, které neměly naději na budoucnost.

Harryho poslední vůle se objevila až tři měsíce po jeho smrti. Nikdo netušil proč. Byla to záhada. Jeho pohřeb se konal hned po válce, dva dny poté, co ho všichni viděli umírat – uprostřed bitevního pole, kdy jeho zelené oči zářily plamenem vítězství. Když se svalil na zem, poté, co Temného pána přemohl, všichni si mysleli, že je jen vyčerpaný z celého toho boje. Ale jeho srdce se neozývalo a jeho dech se zastavil. Hermiona tomu nemohla uvěřit, Ron nemohl, ani kdokoliv jiný. Ale museli – viděli to na vlastní oči.

A pak, tři měsíce po smrti Harryho Pottera, se v Doupěti objevila jeho poslední vůle doručená Fawkesem. Harry ji sepsal těsně před závěrečnou bitvou - jeho rukopis vypadal roztřeseně, slova sepsaná ve spěchu – a spolu se seznamem majetku, který vlastnil, v ní byl pro každého jeho přítele a člena jeho rodiny přiložen dopis.

Hermiona také obdržela ten svůj. Nebyl ani krátký, ani příliš dlouhý – jen pár řádků pro drahou přítelkyni. Musela ho číst stále znovu a znovu. A pak tam byla ta jeho žádost. Harry ji poprosil o pomoc a ona v žádném případě nemohla odmítnout.

Takže se teď nacházela tady, v tomto zvláštním starém domě a snažila se svému příteli splnit poslední přání, aby mohl odpočívat v pokoji.

ooOoo

Hermiona postávala u okna. Na londýnské ulice se snášel sníh; zima už končila, přesto bylo stále ještě chladno. Před chvíli poslala Ronovi Patrona a právě teď uvažovala o tom, že si udělá něco k jídlu nebo alespoň čaj. Podařilo se jí sepsat seznam věcí ze salonku, knihovny a hostinských pokojů, ale nedokázala se přinutit vstoupit do Harryho ložnice – čekalo tam na ni příliš mnoho bolesti, příliš mnoho vzpomínek… A mimoto měla pocit, jako by tím narušovala Harryho soukromí.

Povzdechla si a zamířila ke schodišti. Právě míjela dveře do Harryho pokoje, když si všimla, že jsou pootevřené. Ona by přece nikdy nenechala otevřené dveře! Zarazila se a na moment zaváhala. Pak ale zavrtěla hlavou, otevřela dveře a rozhodně překročila práh.

Ve středu pokoje se nacházela rozměrná postel s vínovými závěsy, vedle ní byl noční stolek, zdobená skříň a pak stůl a židle, všechno z tmavého dřeva, ale stěny byly bíle omítnuté a celá místnosti působila svěže a příjemně. Nemohla odolat – přešla k nočnímu stolku, usadila se na kraj postele a zvedla fotografii Harryho rodičů. Tančili a usmívali se na ni, aniž by věděli, že už je jejich jediné dítě po smrti.

Položila fotografii zpět na stolek a zkusila otevřít šuplík. Byly v něm dárky, drobnosti, které mu přátelé věnovali k Vánocům nebo při jiných příležitostech. Miloval je; Hermiona si pamatovala ty jeho úsměvy, které vykouzlil pokaždé, když dostal nějakou hloupost. Zbožňoval je všechny. Všimla si pohledů, které mu posílala v létě nebo o prázdninách, když odjela domů. Byla tam i figurka famfrpálového hráče, kterou mu Ron daroval k posledním narozeninám. Harrymu se moc líbila a často ji s sebou nosil pro štěstí.

Dobrotivý Merline… Hermiona zavřela oči a dlouhou dobu prostě jen dýchala. Před Harrym se otevírala budoucnost, jistěže ano, byla mu předurčená a jemu by stačilo, aby si zvolil tu správnou cestu. Mohl být naživu a šťastný a s nimi, jen kdyby… jen kdyby se tak rozhodl.

Zavřela šuplík a začala se zvedat, ale pak zaslechla podivný zvuk – jako by něco spadlo na podlahu. Sklonila se a pohlédla pod noční stolek. Ležel tam balíček, drobný balíček převázaný rudou stuhou. Sáhla pro něj, aby si ho mohla prohlédnout. A pak se musela znovu posadit, protože v rukách svírala sbírku pergamenů. Harryho sbírku.

Tam, za tou rudou stuhou se nacházely jeho osobní dopisy…

ooOoo

Snape, existovala doba, kdy jsem vás měl nenávidět. Měl jsem a měl bych to cítit i teď. Tak proč jediný, koho nenávidím, jsem já sám?

*

Pottere, na tyhle vaše bláznoviny nemám čas. Už mě znovu neotravujte.

*

Ano, samozřejmě. Máte přece na starosti ty své drahocenné lektvary a úžasné slizounské studentíky, že? Kdopak jsem já, abych vás otravoval, co?

*

Pottere, řeknu to jen jednou a provždy: Co chcete?

*

Pravdu, pane, chci jen pravdu. Vy jste ten jediný, kdo mi ji může poskytnout. Chci vědět jednu věc – jak ho mohu porazit, když to nikdo jiný kolem nedokáže? Dokonce ani Brumbál?

*

Tím, že budete cvičit, studovat a zlepšovat se, Pottere, a díky svému nehoráznému idiotskému štěstí.

*

Učte mě.

*

Ne.

*

Cože? Proč? Jak to mám asi tak dokázat sám? Potřebuju vaše znalosti, vaše nelítostné metody, vaši nemilosrdnost…

*

Nehrajte se mnou tyhle hry, Pottere. Hry jsou jen pro zmijozely a vy jste zatraceně proslulý, hrdinný a bláhový nebelvír. Používejte svou vlastní hlavu.

*

Učte mě, Snape. Máte pravdu, nepotřebuju, abych se stal vámi, ale potřebuju vědět, proti čemu bojuju. Vy ho znáte, znáte jeho metody, dokonce znáte asi i jeho mysl. Naučte mě, jak necítit strach. Učte mě.

*

Nechal jsem vám v pokoji knihu „Černá magie středověku“. Přečtěte si ji, naučte se ji zpaměti a pak to možná zvážím.

ooOoo

Hermiona odložila první soubor pergamenů. Museli si je vyměnit během toho léta po Siriově smrti. Harry pak od Snapea, od začátku jejich šestého ročníku, začal dostávat velké množství trestů, třebaže si v Obraně proti černé magii nevedl vůbec špatně. Snape ho během té doby musel učit. Zavrtěla hlavou. Harry se o tom nikdy nezmínil, ale od té doby už o jejich protivném profesorovi neřekl o své vůli křivého slova. Kromě jedné příležitosti – toho příšerného odpoledne v koupelně.

ooOoo

Snape, kde jste zatraceně byl? Čekal jsem před vašimi dveřmi celou noc.

*

To nebylo moudré, Pottere, víte, že mám jisté závazky…

*

Závazky? A co třeba vaše závazky vůči mně? Slíbil jste mi to! Jen magie dvou může… Víte, co tím myslím! Takže, na co si to sakra hrajete?

*

Nechovejte se jako usmrkanec, Pottere. Kdokoliv z vašich přátel by to zvládl rovněž. Nepotřebujete mě. Takže se uklidněte a buďte na naše příští setkání náležitě připraven.

*

To je jen tak pošlete na smrt, Snape? Jen tak? Já mohu zemřít, jsem na tu možnost připravený, ale oni ne!

*

A co můj život? Nechcete, abych žil dlouho a blaze?

*

Snape, já ne… já jen… Řekl jste mi, že… Zatraceně! Vy jste takový kretén! Klidně si chodíte na všechny ty Voldemortovy dýchánky, kde můžete umřít v okamžiku, a teď mi tu tvrdíte, že bych se měl cítit provinile? Nenávidím vás!

*

Pottere, uklidněte se a prostě přijďte na naši další hodinu. Mám práci a jsem dost unavený, abych se s vámi zahazoval.

ooOoo

Den předtím byla Obrana zrušená a Snape se neukázal ani u večeře. Ron o tom vtipkoval, jak měl ve zvyku, ale Harry byl celé odpoledne bledý jako stěna. Hermiona, Harry a Ron měli v plánu se zastavit v koupelně za Ufňukanou Uršulou a jakmile tam dorazili, Harry vybuchl a hrozně se s Ronem o Snapeovi pohádal. A pak ho nemohli nikde najít až do snídaně. Jenže zatímco byl Ron uražený, Hermiona se o Harryho bála. Až teď si uvědomila, že se ten večer muselo konat jedno ze smrtijedských setkání. Harry s tím nesouhlasil. Bál se o svého profesora, ve kterém konečně našel člověka, který by ho mohl pochopit.

ooOoo

Snape, vážně mě to mrzí.

*

Omluva přijata. Přineste s sebou tabulku čokolády.

*

Vy jíte čokoládu?

*

Ne, potřebuji ji do lektvaru spolu se třemi kapkami panenské krve a jedním velmi ostrým upířím zubem.

Samozřejmě, že jím čokoládu! Je to jediný způsob, jak mohu vás všechny tupohlavce ve zdraví přežít. Kdybyste dával větší pozor, už byste si toho byl vědom.

*

A čeho dalšího si nejsem vědom?

*

Zjistěte si to sám.

ooOoo

Na dalším trochu pomačkaném a přeloženém pergamenu byl seznam. Poměrně dlouhý seznam. Hermiona si nedokázala pomoci a usmála se, když si přečetla první řádky.

ooOoo

  • Snape přichází každé ráno v 7:03 a odchází přesně v 7:15. Tedy kromě jednoho dne, kdy ho zastavil Brumbál s jakousi naléhavou záležitostí, nebo to možná bylo jen z legrace – člověk nikdy neví u toho starého chytráka.
  • Snape nemá rád kuřecí; dává přednost hovězímu nebo vepřovému, a když není zbytí, tak sní zeleninu a rychle se vzdálí ze síně.
  • Nesnáší všechny zákusky, tedy pokud jím není vanilková zmrzlina nebo čokoládový koláč.
  • Jednou jsem ho viděl pít něco, co vypadalo jako banánový koktejl. Ale to musela být hra světel.
  • Vždycky používá vidličku a nůž; nikdy nejí rukama. Možná si myslí, že je to neslušné nebo to třeba má co do činění s těmi jeho lektvary a jejich výpary.
  • Když upíjí svou ranní kávu, lehce přivře oči, jako by byl u vytržení. Je to tak nepatrná změna jeho výrazu, že byste si toho nevšimli, ale já ho viděl jíst vyhlášenou čokoládu z Medového Ráje a znám ten výraz důvěrně.
  • Má pevné ruce, silné a elegantní. Když se chvějí, je ve stresu nebo vyčerpaný, ale nikdy to nedá najevo jinak než těma rukama.
  • Má pěkné oči. Myslel jsem si, že jsou černé, ale po jedné z našich hodin jsem si uvědomil, že mají tmavě hnědou barvu. Avšak, to nic nemění na skutečnosti, že by dokázal pohledem zabíjet – ať už jsou jeho oči černé nebo hnědé.
  • Dvakrát mu zlomili nos. Poprvé to udělal jeho opilý otec, podruhé jsem to byl já. Ale nezavraždil mě, když se to stalo, takže si myslím, že mě má asi trochu rád. Och- nesmysl! Ale Brumbála by to nepotěšilo a McGonagallovou taky ne… Jen nechtěl, aby ho s tím pořád dokola otravovali.
  • Má jemné vlasy. Jednou jsem se jich dotkl, i když ani nevím, jak k tomu došlo. Stál tam, já se náhle otočil, pohlédl jsem na něj a moje ruka se sama od sebe zvedla k jeho hlavě. Temné oči se rozšířily čirým šokem, ale muž sám ztuhl na místě a já se nezastavil. A pak se to stalo. Prostě tak…
  • Jeho doteky jsou něžné, teď už to vím. Jeho polibky pomalé a opatrné, jeho objetí působí křehce a jeho oči jsou plné zmatku, ale na tom nesejde. Teď už toho muže znám, znám ho téměř úplně a chci ho celého.

ooOoo

Hermiona složila seznam a zahleděla se do zdi, vzpomínajíc na každý úsměv, každý zasněný výraz na Harryho tváři, než si uvědomila, že… že byl její přítel docela dlouhou dobu zamilovaný do Severuse Snapea a nikdo z nich o tom neměl tušení…

ooOoo

Severusi, proč se mi vyhýbáš?

*

Nevyhýbám. Jen si něco nalháváš.

*

Čekal jsem na tebe na chodbě. Když jsi mě uviděl, otočil ses a utekl.

*

Zapomněl jsem na schůzi učitelů.

*

V 10 hodin ráno?

*

Samozřejmě.

*

Severusi, potřebuju to pochopit. Nechceš mě?

*

Harry...

Tato konverzace je bezpředmětná. Přestaň.

*

Vážně? Tak já ti něco řeknu, Severusi Snape! Vím, že mě chceš; viděl jsem ti to na očích dokonce ještě předtím, než jsi mě políbil. Za celý svůj život jsem nic takového necítil a chci to zpět.

Moc času nám nezbývá. Ne, když se konec války blíží. Takže jestli mě chceš, stojím tady, přímo za tebou. Nemysli na to, kolik mi je, nebo na to, v jaké jsme situaci, či na cokoliv jiného. Prostě si mě vezmi a dovol nám užít si čas, který nám ještě zbývá. Stačí se jen otočit…

ooOoo

Tady musela Hermiona zastavit, protože už na slova sepsaná Harryho rozlíceným rukopisem ani neviděla. Její oči se leskly, jednu ruku měla přitisknutou na rtech.

„Proč jen jsi nic neřekl, Harry? Proč?“

Ale její přítel nemohl odpovědět. Ne nahlas. Mohla jen dál číst…

ooOoo

Nic se tím nezměnilo, Pottere. Jen chci, abys to vzal na vědomí.

*

Samozřejmě, nic se tím nezměnilo.

Chybím ti?

*

Byl jsi tady ani ne před hodinou.

*

Já vím.

Chybím ti?

*

Unavíš toho svého ptáka kvůli této konverzaci natolik, že zemře vyčerpáním.

*

Hedvice se to líbí – vždycky chtěla být užitečná.

Chybím ti?

*

Ne.

*

Jak myslíš. Budu tam v devět. Připrav se na dlouhou noc.

ooOoo

Byl tak odhodlaný, když dostal šanci. Hermiona si toho byla vědoma od začátku jejich přátelství. Bojoval s troly, draky, se zlem, dokonce i s veřejným míněním a tiskem. Nikdy netoužil po slávě – jen po prostém životě s někým, kdo by ho miloval. Ale to mu Hermiona dát nemohla, ani Ginny, byly pro něj jako sestry, ne partnerky. A pak tu byla ta druhá část Harryho osobnosti. Harry byl složitý člověk, jeho život byl těžký a v jeho mysli se potulovalo příliš mnoho špatných vzpomínek… Ale Snape se s tím dokázal vypořádat, on byl stejný – ztratil až příliš, prošel si peklem, každý v kouzelnickém světě znal nyní jeho příběh. Ale Harry ho prokoukl dřív a našel něco, za co mohl bojovat.

Hermiona zvedla posledních pár pergamenů a dala se znovu do čtení.

ooOoo

Zítra. Brumbál má tušení, že se rozhodující bitva odehraje zítra. Musíš být připravený na dokončení svazujícího rituálu, Harry. Naše propojení s Temným pánem se tím oslabí, zatímco naše společná síla vzroste. Na to nebude připravený a ty budeš schopen ukončit jeho život i přesto, že to může znamenat, že… nás vezme s sebou.

*

Dobře, už jsme na svůj klid čekali moc dlouho…

Vím, že to není třeba, můžeš zůstat kdekoliv jinde, aby ten obřad zafungoval, ale… zůstaneš tam se mnou? Do konce?

*

Navždy...

ooOoo

Hermiona se kousla do rtu, když uviděla ta poslední slova. Ano, navždy. Snape tam byl, padl ve stejnou chvíli jako Harry, s očima upřenýma na muže, který byl jeho partnerem v životě i ve smrti. Bylo to pro ně tak nespravedlivé…

Otočila pergamen a zjistila, že tento poslední dopis se trochu lišil od těch ostatních. Vypadal jako takový ten starý dopisní papír – jemný, hladký, s drobnou kresbou květinky na okraji. A pak to uviděla – věty napsané Snapeovým pavoučím rukopisem. Poslední řádky jeho dopisu.

Má láska je jako dým,

v každé té chvíli, kdy tě nevidím…

Můj slib je jako odraz pokoje

mé duše, když šeptáš: „Vem si mě

a zůstaň do konce mých dní,“

a tak jsem tu, pozbyv vší lítosti…

 

 

 

Konec?

Ale ne, ještě je tu závěrečná část našeho příběhu…

 

„To byla naprostá šílenost, Pottere. Proč jsi to udělal? Proč sis naše dopisy schovával a pak jsi jí je předhodil?“ Severus nevěřil svým vlastním očím, když ho dnes Potter přinutil shůry sledovat Grangerovou na Grimmauldově náměstí.

„Chtěl jsem, aby to věděla.“ Harry pokrčil rameny, jako by to bylo zcela prosté, a postavil se na oblaku, na kterém předtím ležel.

Starší muž ukázal na zem a pak rozmrzele mávnul rukou. „Bude tě nenávidět, to chceš?!“

„Ne, nebude, copak to nevidíš?“

Severus se zamračil a zaměřil se na Hermioninu tvář. „Pláče. Celé to její těhotenství ovlivňuje její schopnost posoudit…“

„Ne!“ vyjekl Harry radostně. „Takhle ženy projevují dojetí – je šťastná, skrz slzy se usmívá, Severusi. Ona je… je za nás šťastná, tak jako jsem já.“

Severus se díval, jak se Harryho zelené oči rozzářily, jak se ta milovaná ústa stočila do něžného úsměvu. Naklonil hlavu na stranu a zašeptal Harrymu do ucha: „Smrt je jen začátek… myslíš, že o tom ví?“

Harry se usmál, v očích mu to nezbedně zajiskřilo. „Och, chytrá je na to dost, ale napsal jsem to i do své závěti… čistě pro případ.“

Severus jen pozvedl obočí, jeho vlastní slova se mu ozývala v hlavě:

Má láska je jako dým,

v každé té chvíli, kdy tě nevidím.

Bez tebe totiž nejsem nic

a nechtějte, abych řekl něco víc…

Komentáře   

 
0 # Slimča 2014-05-19 02:34
:cry: :cry: :cry: No že já si musím zrovna takhle na noční v mentálním oslabení vybrat takový ubrečený příběh! :eek: Ale krásný, vážně Pat, ten se ti povedl. :-) :heart: Už jsem se zmiňovala, že miluju Severuse?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-19 10:08
Ach, měla sis vybrat nějaký jiný... :heart: :-*
A svou náklonnost k Severusovi jsi asi někdy již zmínila;-))) Ale nezapomeň na Harryho, protože... co by bez něj byl, že? Díky za ubrečený komentík;-)) :P
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # KatherineSevia 2014-05-19 05:27
:heart: krasna poviedka, najprv som mala chut plakat a potom sa smiat :cry: :lol: Severusove poznamky boly perfektne :-D take spravne Severusovske :-D :-D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-19 10:09
Snažila jsem se... Díky moc! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # gridi 2014-05-19 06:38
Och! Veľmi vydarený kúsok, Pat. Už teraz viem, že sa k nemu budem častejšie vracať.Ďakujem. ;-) :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-19 10:09
Joj, tak to mě moc těší! Díky :P
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Symphony 2014-05-19 10:02
:heart: no téda. jeden by vážně brečel!

někdy nedostaneme moc času, ale to neznamená, že by naše prožitky měly být ochuzeny o intenzitu.

krásně napsané. díky.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-19 10:10
No jo, už jsem tím rozbrečela několik lidí... Ale to téma mě prostě hrozně zaujalo - nehledě na tom, že miluju vzkazy, jen jen poslední dobou nějak nedokážu napsat... Díky moc! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Saskya 2014-05-19 12:12
nádherný príbeh :) tí dvaja sú pre seba stvorení :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-19 12:54
Och, taky si myslím;-) Takže po mně nechtějte, abych psala nebo překládala něco jiného... :heart: Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2014-05-19 12:22
:cry: :cry: mmmmmmm. Sakra. Máš štěstí, za tu závěrečnou část ti odpouštím, žes mi způsobila husinu, vnitřní pohnutí a zamžila oči :-* Brrr. Krásné, Pat :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-19 12:54
Och, děkujiii. Ale cos čekala po přečtení výzvy? Jsem ráda, že to bylo poutavé :heart: Díky :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # keishatko 2014-05-19 15:41
nádhera, zhltla som to na jeden dych :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-20 06:21
Tak to jsem ráda. Díky;-) :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Illidrien 2014-05-19 16:18
Tedy Pat, pobrekávám tady jako želva (i když teda netuším, jak brečí želvy). Nádherný, dojímavý příběh. Děkuji Ti za něj. :-) :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-20 06:22
Želvy určitě taky brečí... Děkuji za krásný komentík! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2014-05-19 19:00
:cry: :heart: to je táááááááááááááá k krásný :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-20 06:22
:heart: :-* :oops:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # anizne 2014-05-19 19:10
To je tak krásné a dojemné, není nad to si na veřejnosti pěkně poplakat. Poučila jsem se, příště tvé nádherné povídky budu číst jen doma:-D .
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-20 06:22
Nooo, většinou to tolik k plakání není, ale u téhle výzvy to ani jinak nešlo... Děkuji moc! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2014-05-19 20:50
Krásne, krásne, krásne! Páni, prekvapenie v podobe dojemnej, smutnej, ale úžasnej jednohubky. Vrelá vďaka srdiečko, pošmákla som si :heart: Aj keď som mala slzy v očiach
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-20 06:23
Aj, tak to mě moc těší! Vlastně už jsem to psala kdesi v lednu, ale na světlo světa se to dostalo až teď;-) Díky moc! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # P. 2014-05-19 20:50
Krásné, dojímavé.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-20 06:23
Díky ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # lu 2014-05-19 20:54
Nedá mi to a musím to okomentovat! Naprostá nádhera, úplně mě to dojalo :heart: Ti dva spolu jsou prostě nepřekonatelná kombinace :heart: Moc děkuji! :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-20 06:24
Tak to jsem moc ráda. Tohle nutkání ke komentování neno tak časté ;-) Díky! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Ror 2014-05-19 23:55
Srdce zjihlo, oko se zamžilo, nebýt těch řádků, tak milo by nebylo. V nočním tichu se to krásně čte :-) Moc se ti to povedlo a ti dva jako špioni na obláčku, to je fajn závěr :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-20 06:24
Ano, i já jsem těch pár řádků potřebovala, i když ani nevím, kde se mi tam vzaly... Děkuji moc! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mononoke 2014-05-21 18:45
Krásne stručne a neveselo,
ale každé slovo mi sedelo.
Nádherný príklad utajeného vzťahu,
partneri v živote i na smrti prahu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-05-22 07:16
Och, tak to bylo krásné, děkuji moc! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-06-08 21:04
Smutné i veselé zároveň. Krásné.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sonka 2014-11-11 20:07
Nádherná poviedka, zbožňujem tento pár. Ďakujem ti za také úžasné dielko :heart: :heart: :heart: :heart: :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # SallyPejr 2016-04-04 21:53
It's so fluffy, I'm gonna die!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # miriam 2016-05-18 17:43
:heart: :heart: :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1575
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3260789
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com