Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

One Day I´ll Fly away – Jednoho dne odletím

Hodnocení uživatelů:  / 10
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

ODIFA

One Day I´ll Fly away – Jednoho dne odletím

Autorka: Patoložka; Beta-read EN: Suite Samba; Beta-read CZ: Claire

Slash, snarry, Hurt/Comfort, po válce

Počet slov: 1500

Disclamer: Don't own the characters. No profit is being made from this story.

Shrnutí: Povídka byla inspirovaná mou oblíbenou písní One Day I´ll Fly away z filmu Moulin Rouge (kde hrála Nicole Kidman a Evan McGregor).

Tuto povídku věnuji YenGirl a Pekeleke. Velké díky rovněž patří Suite Sambě, Accioslash a samozřejmě Claire

 

ooOoo

 

Jednoho dne odletím

od Patoložky

Běžel o závod, jako vyděšený jelen nebo možná raněná srna. Nevěděl. Nestaral se o to. Dokázal se soustředit jen na ten běh, spěch, snahu uniknout někam daleko od všeho toho zmatku, oslav a vyznamenání.

Nežádal je o pomoc, nechtěl jejich zájem nebo útěchu. Proč by měl? Voldemort byl přece pryč, válka skončila, všechno by mělo být v pořádku. On by měl být v pořádku, měl by být šťastný a plánovat si svou budoucnost. Ale nemohl. Prostě nemohl, protože teď, právě ve chvíli, kdy by měl jeho život doopravdy začít, byl najednou sám.

Po Snapeovi jako by se slehla zem. Po muži, kterého se Harry naučil znát, respektovat a nakonec i milovat. Voldemort padl před týdnem a Severus stejně tak. Harry v to věřil. Jak jinak si mohl vysvětlit jeho zmizení? Jak by mohl přežít ten bolavý pocit na hrudi a po celém těle? Kdo zachrání chlapce, který neměl na světě nikoho jiného kromě něj?

Harry běžel, Harry přeskakoval větvičky, kapradí a prodíral se křovím, Harry se snažil uniknout všem těm pocitům, kterými se zalykal. Zapovězený les byl temný, zlověstný a tichý. Neviděl žádná zvířata, neslyšel žádné zvuky živých bytostí. Jen vítr v korunách stromů si mumlal svou ukolébavku, jako by se jej snažil utišit, přinést mu mír.

Ale nemohl. Stejně jako nemohla Hermiona. Ani Ron, McGonagallová nebo Pomfreyová. Nikdo nemohl, kromě toho jediného.

Harry lehce zpomalil a, sotva popadaje dech, rozhlédl se kolem. A tam, za kmeny vysokých stromů, právě začalo vycházet slunce. Zvolna, zdrženlivě, jen několik paprsků vykouklo nad obzor a Harry najednou věděl, co má udělat. Vyšplhal na nejbližší skálu a pohlédl do dáli.

Jednoho dne, jednoho dne odletím, říkal si už tolikrát a dnes nastal ten den.

Zavřel oči a… skočil.

ooOoo

Severus odhodlaně krájel přísady. Záda ho bolela, jeho hrdlo ještě stále nebylo zcela zhojené, ale měl co dělat a jeho práce byla všechno, co mu zbývalo. Nic mu, Smrtijedovi, nezůstalo, nic než vzpomínky a zničený život.

Třikrát se u něj zastavila láska. Poprvé byl ještě velmi mladý a pak se k ní rozhněvaně otočil zády. Napodruhé to byla láska spíše otcovská, přesto ji musel potlačit a zabít. Ta třetí byla poslední. Sladká, nevinná a nenaplněná, protože si nikdy nepomyslel, že tuhle válku přežije a k chlapci by to nebylo fér. Ale teď žil, třebaže netušil proč. Aby dál trpěl a žil jako poustevník? Ztracený a sám?

Nemohl se vrátit, dobře to věděl, a přesto se nemohl ani posunout dál. Takže přebýval tady, v zapomenutém koutě u Loch Morarského jezera a pokoušel se vymyslet, co udělat se svým životem…

ooOoo

To ráno vypadalo stejně jako všechna rána předtím. Chladné, sychravé a pošmourné. Severus vstal z vyhřáté postele a přesunul se do kuchyňky v domku. Jeho záda protestovala proti tomuto druhu zacházení, ale on je ignoroval. Byl v ignorování věcí velmi dobrý. Dělal to celá léta. Bolest byla jeho neustálým společníkem. Bolest hlavy, bolest v jeho paži, bolest na srdci… Takže co byla proti tomu jedna bolest navíc? Pro Severuse… nic.

Uvařil vodu na ranní kávu a otevřel okno. Zhluboka se nadechl svěžího vzduchu. A pak uslyšel ten zvuk. Nepatrný zvuk, jako dopad kapky rosy. Lektvarista otočil hlavu a jeho oči se přišpendlily na drobném černobílém ptáčkovi.

Konipas seděl na okenním rámu, hned zas skákal z místa na místo a mával přitom ocáskem nahoru a dolů, jako by nedokázal zůstat na jednom místě a musel se bez ustání hýbat.

Severus otevřel ústa, aby to zvíře odehnal, ale pak je zase zavřel, aniž by vydal hlásku. Káva voněla, oheň plápolal a zpěváček si hopsal na okenním rámu.

Ano, tohle ráno by možná mohlo být dobré.

ooOoo

Od toho dne ho ten ptáček následoval, kam se jen hnul. Když šel ven, letěl za ním a lovil drobný hmyz. Když Severus zůstal doma, pohopkával na okně, ocásek nepokojný jako toho prvního dne, a sledoval svýma temnýma očima každý jeho pohyb. Nikdy nezazpíval, nikdy nehlučel, ale Severus slyšel cupitání drobných nožek, a to ho uklidňovalo.

Dny plynuly a podzim byl blízko. A Severus se stále více a více obával toho, že svého jediného přítele, připomínky, že je stále ještě naživu, ztratí. Bez ohledu na to, jak ubohé to bylo, tento mrňavý ptáček s černými a bílými peříčky byl víc, než v co si dovolil doufat…

ooOoo

Harry se mohl zbláznit. Měsíc mu trvalo, než se sem dostal. A teď, když konečně našel muže, po kterém toužil, byl uvězněn v tomto zranitelném těle. Zešílel by, kdyby Severuse nebylo. Starší čaroděj na něj promlouval, nikdy se ho nedotkl, třebaže Harry by bezmála zemřel pro jediné pohlazené. Ale on si to nikdy nedovolil. Možná si myslel, že byl ptáček moc křehký pro jeho silné ruce, že by mohl uletět, pokud by se ho pokusil dotknout, že by si myslel, že ho chce Severus polapit a zavřít do klece. Harrymu by se to líbilo, byl by s ním napořád. Ale Severus se o to nikdy nepokusil a Harry se k němu nikdy nepřiblížil.

Ale něco se měnilo a Harry to věděl. Protože ačkoliv to Severus neřekl, mohl to poznat z jeho chování, z výrazů černých očí, z jeho mimovolných povzdechů. Zněl smutně, dokonce ještě víc, než předtím.

Podzim se blížil a Harry to cítil také.

ooOoo

Harry se snažil přeměnit, snažil se o to vší silou už skoro dva měsíce, ale jako by se jeho magie rozhodla, že nebude spolupracovat, nebude fungovat, jako by byla pryč, třebaže Harry věděl, že není. Cítil ji, jeho zostřené smysly ji viděly, ale nemohl se svou mocí nic dělat. Jen kdyby třeba…

Severus právě připravoval nějaký nový lektvar, svou tmavou hůlku držel pevně v jedné ruce, kdyby se něco přihodilo. Jeho magie se vlnila kolem něj, byla tak známá, tak klidná, zacílená na svůj úkol.

Harry roztáhl křídla a slétl na pult. Potřeboval pomoc, ale nevěděl, jak ho přimět to pochopit, takže vběhl k plamenům pod kotlíkem a zastavil se jen několik centimetrů od nich.

Teď nebo nikdy, Severusi, prosím….

„Co to…!“ Černé oči se rozšířily šokem, když si všiml, že plameny málem olizují konipáska, který se najednou objevil až těsně u nich. Máchl hůlkou směrem k ohni a zvířeti a ukončil kouzlo. „Finite Incantatem.“

A Harry padal, Harry se měnil a nakonec přistál na zemi. Pak ho temnota objala.

ooOoo

„Ty jeden nemožný spratku, ty hloupé dítě, ty nezodpovědný blázne, mohl ses popálit, mohl jsi zemřít, už bys nikdy neucítil vítr ve svých křídlech!“

Harry vydechl a odpověděl chrčivým hlasem. „Já vím.“

„Ty… co?“ Severus ho popadl za tričko a pak ho nechal znovu spadnout na postel, když uviděl, jak se Harryho tvář zkřivila bolestí.

„Věděl jsem, že by mě to mohlo zabít…“ zašeptal.

„Pak jsi ještě větší blázen, než jsem si myslel,“ zavrčel mu, jeho oči rozzuřeně plály.

„Možná…“

„Nechci žádná tvá možná, Pottere, chci, abys mi své bláznovství okamžitě vysvětlil!“

Harry otevřel oči a pohlédl na svého bývalého profesora poprvé lidskýma očima. „Musím?“

Starší kouzelník si založil paže na hrudi a zamračil se. „Žerty stranou. Prostě mi to řekni!“

„Chyběl jsi mi…“ vydechl Harry rezignovaně a pokusil se ho dotknout. Ale muž ho nenechal. „Chyběl jsi mi tak moc, že jediná věc, na kterou jsem dokázal myslet, bylo uletět a najít tě. Tak jsem zamířil do Zapovězeného lesa, vyšplhal na skálu a prostě jsem… skočil. A pak jsem konečně dostal šance tě najít.“

Severus zhrozeně ustoupil. „Co že jsi udělal? Ty ses chtěl zabít?! Pro Salazara, proč?“

„Ty bys to měl vědět lépe, Severusi. Ale…“ vypadal utrápeně, ale odhodlaně a tak, tak moc mladě, „jestli nechceš, jestli mě tady nebo ve svém životě nechceš, prostě mi to řekni a už mě nikdy neuvidíš. Nikdy. Slibuju.“

Severus zíral na jeho tvář, do zelených hlubin dlouhou dobu, než nepatrně zavrtěl hlavou.

A Harry se usmál.

ooOoo

Severus se probudil do vůně čerstvé kávy, která naplňovala celý domek, ale Harry nebyl nikde vidět.

Kde je ten spratek tentokrát? pomyslel si chmurně, než se hlavní dveře skřípavě otevřely a dovnitř nakoukla charakteristická střapatá hlava.

„Severusi, už jsi vzhůru? Víš, co jsem objevil? Viděl jsem Mhorag, Severusi! Jezerní příšeru, není to skvělé?! Byla moc milá, rozuměla hadímu jazyku, víš? Takže tady teď máme sousedku!“

Severus zaskučel a zavrtal hlavu hlouběji do polštářů. Ten kluk bude jednou moje smrt.

A jejich další, nikdy nekončící dobrodružství mohlo znovu začít…

Konec

 

A/N: Konipas bílý je malý pěvec, který žije v Evropě, Asii a severní Africe. Preferuje oblasti jezer, rybníků a řek. Ale může být spatřen i ve městech, kde si hledá potravu. Živí se drobným hmyzem. Je to stěhovavý pták, takže když přijde podzim, migruje do teplejších krajin, hlavně do Afriky. Sameček má bílé čelo, tváře a týl hlavy, bílé hrany dlouhého, černého ocásku, černý vrchol hlavy, černou náprsenku a šedá záda. Samičky jsou velmi podobné, ale mají šedivý týl hlavy. Znám tohoto ptáčka od nás, skákajícího z kamene na kámen poblíž řek s neustále rozpohybovaným ocáskem. Ještě se u nás vyskytují další dva druhy – konipas horský a lužní – ale oba mají na bříšku žluté zbarvení.

Komentáře   

 
0 # Lachim 2014-03-24 04:13
Krásná jednohubka.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # anizne 2014-03-24 06:57
Moc pěkné.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lily 2014-03-24 06:58
Konipásky miluju.. musímříct, že mi přijde tak logické, že by Harry byl ptáčkem.. víc, než cokoli jiného
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Agnes 2014-03-24 07:56
To je krásný. Celé to bylo velmi dojemné a ten konec mě rozesmál. Teď už má Severus o zábavu postaráno. Souhlasím s Lily, ptačí podoba se k Harrymu velmi hodí. Je velmi roztěkaný, pořád někde poletuje. Ještě si ho umím představit jako psa - nabitý energií, otravující, někdo se s ním pořád musí zabývat (tohle nevyznělo moc dobře, tak se omlouvám všem náruživým pejskařům).
Prostě je to krásné, těším se, až nám zas něco svého předložíš.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # gridi 2014-03-24 08:50
Pekné privítanie do nového dňa. Vďaka. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2014-03-24 18:15
Konipásky mám moc ráda všechny :-) Ale stejně je to pako, ten Potter. Jestli jsem to pochopila, tak netušil, že je zvěromág. Prostě skočil a čekal co se stane :D
Být Severusem, tak začnu šedivět :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2014-03-24 19:23
moc hezká povídka :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Ror 2014-03-25 22:52
Tak konipásek? To sedí. Taky je znám, jsou to roztomilci :-) Někdy si říkám, že takováhle krátká věcička, kde je vše ještě někde v začátcích, je úlevná, odpočinková a milá. Mňam :-*
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mrmla 2014-04-01 19:59
Moc pěkné
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # P. 2014-06-28 09:30
Nádherná povídečka. Konipásky mám moc ráda. Jenom by mne zajímalo, jestli se Harry proměnil působením nějaké tajemné magie a už nikdy se v ptáka nepromění, nebo je z něj teď zvěromág?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # miriam 2016-05-18 16:04
milé počteníčko.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3315583
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com