Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Slzy mají své místo

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

snarry

Slzy mají své místo

Autorka: Patoložka; Beta-read: Claire

Romance, Family, Hurt/Comfort, slash, m-preg

Upozornění: smutné, ale končí dobře

Postavy: Harry Potter, Severus Snape, Ron Weasley

Popis příběhu: Když přijdete o něco, co je vám drahé…

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Patoložka, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

A/N: Tahle povídka nemá věnování, spíš je tak nějak pro všechny, komu se líbila povídka „Život nebo smrt“. Tohle je vlastně odpověď na včerejší povídku od Tessky „O důvod navíc“, kterou mi věnovala.

ooOoo

První slza sklouzla po tváři a utvořila slanou cestičku. A pak přišla další a další. Zástupy slz se mu kutálely ze smaragdových očí jako velké hrachy, jako nezastavitelný příval deště. Nešlo s tím nic dělat. Povodeň člověk nepřemůže, může ji jen usměrnit.

A tak ho Severus pevně objal a držel. Jednou rukou překrýval tvář přivinutou na svém hrudníku a vytrvale stíral slzičky, zatímco druhou ho hladil po zádech. Ale ač se v této náruči dokázal Harry slastí rozplynout, dnes to vůbec nepomáhalo, ani nemohlo. Na takovou bolest není žádný lék, jen čas. Když člověk ztratí, po čem nejvíc toužil, když ztratil to, co denně vídával se smát… Ne, na to jednoduše nepostačí nic.

Ztratili to. Vzali jim to. Vyrvali z náruče a odnesli, Merlin ví jen, kam.

Co může pohánět všechny obdobné lidi k takové krutosti? Copak láska nehýbe světem? Je to jen nenávist a vždycky byla? A stojí potom takový svět ještě za záchranu? Stojí za to, abychom v něm tolik trpěli?

Harry se roztřeseně nadechl a přimknul se k tomu silnému muži, který ho držel. Stojí! Pro všechny pomíjivé chvíle štěstí, stojí to za to!

Tolik by chtěl jít a najít ji. Tolik ji toužil znovu obejmout. Vždyť to bylo teprve pár dní, co se poprvé usmála na svět. Ještě se jí ani nevybarvily oči. Ještě ani nezačaly růst první vlásky. Ještě se s ní vlastně ani pořádně neseznámili. A pak si přijde kdosi, kdo tvrdí, že na ni nemají právo. Že vůbec nemají právo šťastně žít. A vezme jim ji.

Kdyby jen byl silnější. Kdyby se mu jen magie obnovila rychleji! Ale těhotenství a porod ho až příliš vyčerpaly a stále byl moc slabý. A Severus? Byla to jen chvilka, taky si potřeboval odpočinout… A oni prošli jeho ochranami, vlámali se dovnitř. Poslední Smrtijedi. Poslední akce ve jménu Temného pána. Asi jim ani nevadilo, že tam většina z nich zemřela, protože ten jeden jediný si odnesl, co chtěli. JI. Drobnou bytůstku s titěrnými prstíky, s kůží tak jemnou, že bylo o strach se jí jen dotknout. Sarah.

„Severusi, proč ji chtěli? Co s ní udělají? Copak nebylo krveprolití už dost?“ naléhal roztřeseně mladší čaroděj a upíral zarudlé oči na temného muže u svého boku.

Ten si ho k sobě přitáhl těsněji. „Já nevím, Harry, nevím…“ zašeptal tiše a v hlase se mu rozléhal nevýslovný smutek. Políbil ho do vlasů.

Harry mu zatínal prsty do svalů paží, držel se ho křečovitě. „Neodcházej, prosím!“ naléhal, protože vyčerpané tělo ho zrazovalo. „Nesmím ztratit i tebe. To bych nepřežil…“ vydechl.

„Nikdy, neboj se,“ pronesl Severus vroucně, v očích mu prokvetla něha. „Nikdy mě neztratíš.“

A pak ho to přemohlo. Únava, bolest ze ztráty, vyčerpání těla i ducha. Temnota ho zahalila do sametového hávu a Harry neklidně usnul.

Severus ho nepustil. Nikdy, pamatujete?

ooOoo

Probouzel se zvolna, oči ho nechtěly poslouchat, celé tělo ho bolelo, ale cítil Severuse u sebe, a tak to bylo v pořádku.

„Jsi vzhůru,“ zamumlal tichý hlas.

Harry ucítil na spánku jemný dotek. Pousmál se, tohle na něm tak miloval. Ale pak sebou trhnul, když ho vzpomínky dohnaly. Vynořily se ostře ze snové mlhy. Tak ostře, až to fyzicky zabolelo. „Sarah…“

Severus zavrtěl hlavou a zhluboka se nadechl. Harry to neviděl, ale cítil. „Ještě nic. Žádné zprávy.“

„Ron ji najde. Musí,“ prohlásil mladší muž a zvedl hlavu, jako by se domáhal ujištění. Zelené panenky spočívaly na těch obsidiánových takovou vahou.

„Jistě,“ přikývl mistr lektvarů, ale oči ho zrazovaly. Na tváři se mu rýsovaly hluboké vrásky, tmavé oči doplňovaly temné kruhy pod očima. Přivinul si ho na hrudník a Harry slyšel zvolna odbíjet jeho srdce. Uklidňovalo ho to. Jistota jeho života. Neměnná a všeobjímající. Severus, jeho Severus.

Trvalo dlouho, než si k sobě našli cestu. Stále se vynořovaly nějaké překážky. Předsudky, staré názory, zvyk byl železnou košilí. Ale jisté pouto mezi nimi bylo vždy. I když schované v mrazivých vodách zášti. Mince má dvě strany. Ale city, ty jsou mnohostrannější a jiskřivější než ty nejvybroušenější drahokamy světa. Jsou vrtkavé a nestálé, mění se, sílí a slábnou, ale když už se někde zaháknou, ukotví se, zůstanou hluboko v srdci vyryté napořád. Ta rytina se může ohladit, může ji smýt voda, ale stejně tam zůstane.

A jim se povedl malý zázrak. Vyhnout se všem nástrahám Temného pána a jeho věrným bohyním, Smrti a Zkáze, přežít a najít úzkou pěšinu, která je svedla dohromady tam, kam oba toužebně chtěli jít. Možná jen v duchu, ve skrytu duše, možná na to ani nedokázali vědomě pomyslet, ale kráčeli dál, až se setkali.

Nebylo to jednoduché, co také ve vztahu dvou tak odlišných lidí, a ke všemu nebelvíra a zmijozela, může být jednoduché, ale nikdy to nevzdali. Odhodlaně bojovali. Ale i když byl Temný pán mrtev, neměli svůj klid. Stále zbývalo několik jeho věrných, kteří jim přísahali pomstu. V nich viděli svůj vlastní neúspěch. Nehledě na to, že nikdy žádnou naději na úspěch neměli. Možná to osud nikdy nevykřičel do celého světa, možná si to chtěl schovat jako největší tajemství, ale Voldemort nikdy neměl ani tu nejmenší šanci. Co by zmohl proti čistotě, soucitu, přátelství a lásce? Co by zmohl proti sebeobětování za jiné? Ne, prostě mu nebylo dáno zvítězit. Možná mu to sudičky přiřkly už v kolébce, jen on sám to tehdy neviděl.

Harry a Severus byli trpěliví, neměli kam spěchat, stejně to už nemohli ovlivnit, jejich úděl byl splněný. Konečně. Museli si jen dávat pozor. A kdo byl lepší ve skrývání než bývalý špion? Střídali místa pobytu a své příbytky vždy pečlivě zabezpečili. Jenže pak Harry otěhotněl a přemisťování a věčné stěhování ho unavovalo. Museli zvolnit. Trochu si oddechnout, však to potřebovali oba. Ale byli spolu a to jim stačilo. A když se Sarah narodila… bylo štěstí dokonalé.

A pak jim ji vzali. V jedné vteřině tu byla a v druhé byla pryč. V nenávratnu? Ne… NE!!! Jak se cítí rodiče, kterým vzali jejich nejvzácnější poklad? To přece nejde ani popsat slovy. Neuhasitelná trýzeň. Bolest. Ale vždycky doufají, vždycky si na srdci hřejí tu malou jiskřičku naděje, že se třeba… Ne, že se prostě jistě najde! Ano! Určitě.

Harry pevně stiskl oční víčka, už nechtěl plakat, a přesto ho to přemáhalo. Tak strašně se mu stýskalo. Zabořil hlavu do černého hábitu, aby utlumil vzlyk, protože na zastavení pláče bylo prostě už pozdě.

„Najde ji, Harry, najde…“ opakoval mu dokola jeho manžel. Ani nevěděl, jestli chlácholil jeho nebo sebe. Když si něco doopravdy přejeme, celý vesmír se spojí, aby naše přání uskutečnil… Možná tu větu někde četl, možná se mu jen právě vybavila v mysli, ale pokud na ní bylo jen zrnko pravdy, pak se jí bude držet!

Bradou se opřel o rozčepýřenou hlavu a prostě jen dýchal. Prožíval každou vteřinu, jako by byla věčností. Přežíval a doufal. Čekal. Na cokoliv. Na znamení. Na zázrak. Nic není nemožné a občas se i zázraky splní v okamžiku, ať už v kouzelnickém nebo mudlovském světě. A dokud se zázraky dějí, pak je tu naděje, že se stane i jim!

ooOoo

Slunce už zapadalo. Jak už to bylo dlouho? Hodiny, dny? Nebo roky? Těžko říct. I pikosekunda by byla až příliš dlouhá. Na krajinu padal soumrak a v místnosti se rozprostírala tma. A přesto, když zaslechli zahučení plamenů v krbu, když se zvuk kroků rozezněl ztichlým domem, nic je nemohlo zastavit, aby si urychleně nepospíšili do obývacího pokoje.

Stál tam Ron. Špinavý a s krvácející ránou na tváři. Rudé vlasy mu trčely na všechny strany, trochu se klepal, ale na ničem z toho přece nezáleželo, protože v ruce opatrně držel zavinutý balíček a na tváři měl všeprostupující výraz míru.

Harrymu vypověděly nohy službu, Severus ho podepřel a uložil na pohovku. Ale Harry měl oči jen pro Rona a jeho náklad. „Je to… Je…?“ zeptal se chrčivě.

„Ano, našel jsem ji. Je v pořádku,“ ubezpečil ho Ron a podal mu děťátko zabalené v měkké hřejivé dečce.

„Děkuji,“ vydechl Harry. „Děkuji, děkuji, děkuji…“ A slza si našla svou cestu, ale tohle byla ta správná slza, ta která odplavuje všechen strach a bol pryč a přináší jen klid a mír.

Sarah spala, na tváři měla sotva patrný úsměv. Tvářičky jemně zrůžovělé uvolněným sněním. Jako by se vůbec nic nestalo. Jako by byla v této milující náručí vždycky. Jako by se právě nevrátila, Merlin ví, odkud. Ale to je dobře, pomyslel si Harry nebo to byl Severus nebo snad Ron? To je vlastně jedno, protože malá princezna spala dál. A nezáleželo na tom, že nad ní brečí tři muži.

ooOoo

A/N: Ten citát je z knihy "Alchymista" od autora Paolo Coelho.

Komentáře   

 
0 # Vendi_Kačka 2012-07-26 15:24
a já brečím též :cry:

Co mi to děláš? Nechtěla jsem mít ráda slash a ty sem dáváš jednu krásnější a čtivější věc za druhou :o

Zlobivá Pat, ale koukej zlobit dál ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Patoložka 2012-07-26 17:05
To není v tom, že je to slash, víš? Jde o příběh a postavy. Protože každý příběh se dá "zmršit" a každý může být krásný. A pokud ty moje budeš pokládat za ty pěkné, pak jsem spokojená:-) Děkuji!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-07-26 15:53
Alarm ječí Severusovi do ouška - peříčka načechrat, letku připravit.
Patoložko, v noci čekej návštěvu.
Černá káva, hodně silná, bez cukru a smetany pod zahřívací kouzlo...
Přijde vhod a počítač možná přežije.
Harryho geniální plán spočíval nosně na faktu, že napsané zveřejňuješ až druhý den.
Naivní, naivní Nebelvír :cry:
Já vím, že to není moc kompatibilní s obsahem povídky, ale těch slzí už vážně bylo dost. ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-07-26 17:07
Právě proto, že už byla slziček dost, tak jsem to musela zveřejnit dnes. Potom totiž už zítra bude čas jen na radostný smích a na slzičky se nebude dostávat:-)
Och a Harry by si měl uvědomit, že Patoložka je prostě někdy nevyzpytatelná a nepředvídatelná :-) Kdybys mu to mohla vyřídit:-) Děkuji, zajíčku :P
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2012-07-26 18:42
Drahá Patložko, patříš, spolu s několika dalšími včetně mé drahé hostitelky Máji, k těm autorkám, které srážejí sebevědomí mého básnického střeva. Kam se na vás hrabu. Nádhera. Tohle by rozbrečelo i Saharu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-07-26 18:58
Milý Lachime, vlastně jsem to asi potřebovala. Díky této povídce jsem ze sebe opět dostala určité smutné pocity. Změnit něco bolestného na naději je vlastně moc krásné. A pokud se to vydaří a povídka se líbí, tak tím lépe. A protože dnešek už pomalu ale jistě končí, tak doufám, že zítra už žádné slzičky nebudou a nastoupí radost:-)
Děkuji moc za pochvalu, vážím si toho! Ale snad tě to nerozesmutnilo natolik, aby tě dobrá nálada opustila :-? Krásný večer!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # fin 2012-07-26 19:30
to bylo táák dojemné :oops: a moc krásné
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-07-26 19:37
Děkuji, někdy jsou i takové příběhy zkrátka potřeba. Doufám, že se opět naladím na tu veselejší notu:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # destiny 2012-07-26 20:05
tak to se teda nedělá :cry: právě jsem si vyplavila comp. :cry: Styď se,takhle mě rozplakat to se nedělá.Jinak jako vždy je to další z tvých úžasných povídek. :lol: Gratujuji
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-07-27 05:32
Och, tak to mně opravdu mrzí. Měla jsem uplakané období a bohužel jsem to asi všechno vložila do této povídky... Děkuji moc za komentík!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Snarrynka 2012-07-26 20:21
Pridávam sa do klubu smokliacich! Bože, Paty, to bola taká nádhera, brečím jak malá! Krásne, nádherné, úžasné. Aj ten citát to pekne zaklincoval. Je t´aime, ma marraine fée :cry: Tess - Ps - tuto Snarrynka, hádajme prečo, že? :oops:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-07-27 05:35
Ó né, tak to jsem taky nechtěla:-) Ale protože já jsem brečela včera, tak se teď mohu v klidu smát:-)
Vlastně jsem si tehdy psala citáty z knih, co mě zaujaly. A tento mi nějak vyskočil v hlavě:-) Je t´aime aussi, vílo Amálko:-) A děkuji za komentík!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2012-07-26 21:17
Já tedy nepláču :roll: Culím se tu jako idiot. Bylo to dojemné, ale zároveň sladké a plné naděje. Ačkoli nejsem skalním zastáncem M - pregu, tak takové povídky skousnu poměrně snadno ;-) Díky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-07-27 05:38
Vlastně jsem m-preg také nemusela. Vlastně jsem nevěděla, jak se k tomu postavit. Ostatně původně stejně jako ke slahi. No a pak mi vlastně došlo, že tady přece vůbec nezáleží na tom, že je to m-preg, ale na příběhu. A dva muži mají přece stejné právo na to mít rádi své dítě jako ostatní... I když je mužské těhotenství nemožné:-)
Děkuji za komentík, jsem ráda, že se ti to líbilo.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # grid 2012-07-27 06:56
Krásne sa to čítalo, Pat. Také hrejivé... veľmi pôvabný kúsok do zbierky skvelých poviedok. Vďaka, zlatko. ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-07-27 06:58
Děkuji moc, strašně mě to těší! Je to taková dost intenzivní povídka...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Hajmi 2012-07-27 11:47
Milá, Pat. - já tedy nevím, kde na to všechno bereš čas. Tohle byla zase krásná pocitovka. Máš štěstí, že jsi ji ukončila dobře, jinak bych si utopila klávesnici a to bych ti pak nemohla napsat.
Když jsme u těch citátů:
Co ta pikosekunda, pane Jánský?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-07-27 11:50
Hajminko, byla jsem doma, ale mám pocit, že bych to bývala stvořila i v práci... Třeba Život a smrt v práci vzniknul... A víš, že jsem si chvilku hrála s myšlenkou, že to skončím špatně? Jenže! Já nemám ty tragické příběhy ráda, takže jsem to prostě nemohla udělat:-) Omlouvám se, ale byla jsi varovaná...
Hmmm, myslím, že i tu pikosekundu mám od Alice... Jsem tím Klíčem tak prolnutá, že občas nevím, co mám od ní a co ze sebe...
Děkuji za komentík!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kali 2012-07-27 11:48
Sakra,to bylo tak sladkobolně krásný a Ron je tu pro změnu za hrdinu,prostě nádhera :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-07-27 11:52
Ano, líbí se mi Ron jako postava schopného bystrozora. Vlastně je jen málo povídek, kde ho mám ráda. A třeba Until proven patří k jedné z nich:-) Děkuji za komentík!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # bacil 2012-08-01 19:21
Hej příště varovat, zrovna mi došli kapesníky. Uf to byla krásná povídka :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-08-01 19:31
Varování bylo, ovšem možná mohl napovědět i název:-) Děkuji moc! Asi jsem měla opravdu uplakaný den... :cry: :zzz
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # anneanne 2012-08-23 18:19
Kruciš, mám oči plné slz.

To je taková nádhera.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-08-23 18:34
Měla jsem uplakané období a tohle z toho vzniklo:-) Děkuji moc za komentík!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sanasami 2014-01-23 11:45
Milujem poviedky kde Harry otehotnie alebo niekto s hlavných postáv a toto bolo kráááásne naozaj nááádherné chcelo sa mi až plakať kráása :heart: :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # miriam 2016-05-12 20:41
Nádhera!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1531
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3195470
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com