Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

O bělce Mařence

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

O bělce mařence

O bělce Mařence

Autorka: Patoložka alias A. Morpho; beta-read: Regi, Claire

Pohádka napsaná pro Týden drabble v prosinci 2013 na serveru piste-povidky.cz, obsahující v každém drabble 5 vyjmenovaných slov podle písmen.

 

Toto není příběh ze světa Harryho Pottera, a proto na něj nemá paní Rowlingová žádná práva. Všechna totiž náleží Patoložce.

ooOoo

Bé jako bylo, nebylo

Byl jednou jeden mocný král, říkalo se, že dobře kraloval. V zámku bydlel, bystrý byl, o dobytek pečoval, i o svůj lid. Královnu měl jako lusk, hodnou, milou, laskavou. Vládli spolu dobře, říkalo se, že moudře, ke spokojenosti chybělo jim málo jen. Syna však nemohli mít a to je vskutku rmoutilo.

I zjevila se sudička ve snu královně a ukázala jí překrásného bílého koně. „Až jednoho dne spatříš tuhle kobylku, královno, odvedeš ji do svých stájí a postaráš se tam o ni dobře. Jakmile ji svému nenarozenému synovi zaslíbíš, pak konečně svého štěstí dojdeš a s tebou i tvé robě…“

 

eL jako lítost

Když se toho rána královna probudila a vzpomněla si na svůj sen, rozvzlykala se a nikdo, ani král, ji nedokázal utišit. Příroda jakoby vyslyšela její žal. Za okny se zatáhlo, nastala bouřka, tak neobvyklá pro jinak klidné letní dny, mlýnská kola se roztočila ve větru, blýskalo se, až to bylo k oslepnutí, hromy celou scénu doprovázely…

A pak bylo najednou po všem. Vzduch se pročistil, obloha projasnila a s ní i veškerý bol v královnině srdci. S čistou myslí spolykala všechen strach. Nechá osud plynout a má-li s koněm splynout, pak ať se tak stane. Je to přece předem dané…

 

eM jako mezník

Den se smýkal za dnem, ale po synovi i kobylce nebylo ani vidu ani slechu. Královna nespěchala, věděla, že její čas přijde, myslela na to, že i ona se dočká toho, po čem její srdce prahne…

A nemýlila se.

Jednoho dne se náhodou nachomýtla k hádce při výběru mýta pro hlavní město jejich království. Obchodník nechtěl zaplatit, tvrdil, že v jejich kraji to není zvykem a kdo byli oni, aby mu rozkazovali…

A pak ji spatřila, kobylku tak bílou jako padlý sníh, a ona věděla, že je to ta pravá pro ni i jejího syna, a že ji musí mít.

 

Pé jako příchod

Stála u okna, bříško pevně vyklenuté, první vločky třpytily se v jasném světle, a ona se dívala v dál, v očích pýchu i náznak strachu, o sebe, o své dítě, o království a osud, který jim sudička připravila. Kéž její dítě nepyká za její chyby, kéž kopýtka jeho budoucí paní jsou mu štěstím jen, ne neštěstím…

A pak nastal ten velký den, den, kdy malý princ prodral se na svět ven, v ten den jásal všechen lid, čepýřil se, radoval, smutek v očích královny nikdo nezpozoroval.

Ona však věděla jediné – dnes dostala velký dar, snad nebude z něj jen zmar.

 

eS jako syn

Přešlo pár let už a z kloučka najednou byl muž. Syn svého otce, krále, syn své matky milé, princ, jenž nevěstu vybrat by si měl. Jeho vlasy sytá čerň, jeho oči syrová to modř, hluboké a moudré, jako chrpami sypané, plný síly, moci mládí, přesto o samotě usychal, tesknil po své paní.

Dobře věděl, co je zač, dobře vnímal křivky ladné. Bílá hříva jako sníh, bílé tělo, vnady řádné. Čekal na ni celé roky, čekal, až se v ženu změní. Byl si svými city jist, třebaže byl čistší než nepopsaný list.

Naštěstí byl trpělivý, věda, že svět skrývá různorodé divy…

 

Vé jako volání

Toho rána královna vzbudila se brzy, slyšíc povyk, zašeptala manželovi, že ji to moc mrzí, a vyběhla ven. Tenhle pohled vychutná si, plný… plný krásy. Slunce vycházelo právě a tam, v zelené trávě, proháněl se její chlapec se svou kobylkou. Princ výskal, jako by sílu získal, a kobylka přežvykujíc, stála nad ním s hlavou vysoko. Když se jejich oči střetly, matka hledí na muže i koně, jedna duše druhou našla, osud spojil jejich dlaně.

Královna dřív plná strachů, náhle věří všem zázrakům. Zablesklo se, zahřmělo, po koni jakoby se setmělo.

Jen žena tam stojí právě, bosá, v té orosené trávě…

 

Zet jako závěr

Brzy rozkřiklo se královstvím, že princ vyvolenou svou konečně našel. Zlé jazyky povídaly, že bez kouzel se neobešel. Tak či tak, to není hlavní, hlavní je, že princ má svoji paní. Šťastný je a veselý, jako zbytek jeho rodiny. A princezna, kde se vzala? Mařenka se nazývala. Byla tuze zakletá, v koňském těle lapená. Teď však její vlasy sluncem září, vzývají ho, odrážejí se jí v tváři. Všichni lidé na svatbu se chystají, jazýčky mlsné na zámku vítají.

Písmenka mě skončit nutí, závěr je už na spadnutí, královna se loučí s vámi, s ní král i princ a jeho paní.

Komentáře   

 
0 # snape 2014-02-24 16:41
Wow to bylo krásný :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-02-26 08:40
Hihi, díky;-) Jsem na tuhle drobnost docela pyšná, na to, že jsem ji psala někde v listopadu hluboko v noci a ještě si kvůli tomu musela ta vyjmenovaná slova najít;-) :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-03-05 17:25
Moc, moc povedené.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1640
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3439377
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com