Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Záhadný klavírista

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

 

Fr

Záhadný klavírista

Povídka původně publikovaná 28. 4. 2012

Autorka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten

Friendship, Mystery, ficlet

Popis příběhu: Bradavicemi se začne šířit fáma o záhadném hudebníkovi, přijde tomu Harry Potter na kloub?

Postavy: Harry Potter, Severus Snape

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Patoložka, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

A/N: Povídka byla inspirovaná mojí vlastní vzpomínkou na má klavírní studia a také tím, jak mě samotnou ovlivňuje zejména instrumentální hudba.

ooOoo

Harry Potter, bradavický učitel Obrany proti černé magii, přemožitel Temného pána Voldemorta, zachránce kouzelnické světa a nyní již čtyřiadvacetiletý muž se plížil temnými chodbami bradavického hradu. Byla hluboká noc. Za okny svítily hvězdy a jejich záře se odrážela v blyštivém, čerstvě napadaném sněhu. Nemusel se skrývat, nemusel se plížit, nemusel být dokonce ani schovaný pod neviditelným pláštěm svého otce a přeci to všechno dělal. Alespoň jednou za čas se chtěl myšlenkami i činy vrátit do svých studentských let.

Jakmile mu tehdy před dvěma lety bradavický ředitel, proslulý bývalý smrtijed a následný válečný hrdina Severus Snape, nabídl místo profesora, okamžitě se rozloučil se slibnou kariérou u bystrozorského sboru a vydal se do Skotska. Do milovaného hradu, na místo, které tak táhlo jeho srdce. Domů. Kdekdo si tehdy ťukal na čelo, proč to náš národní hrdina učinil, ale Harry se už dávno nestaral o veřejné mínění. Svůj úkol splnil, teď si bude žít po svém.

Učení ho bavilo, na kouzla všeho druhu měl přirozený talent, a když dostal od ředitele volnou ruku, založil nový soubojnický klub. Opravdový, ne jako ta ubohá parodie Lockhartova klubu v jeho druhém ročníku. Byl spokojený, a přesto ho něco občas táhlo kroužit po nocích po chodbách neviditelný jako duch. A dnes tomu nebylo jinak.

A ke všemu se ještě přidala ta fáma. Začalo se o tom šuškat asi před měsícem. Z kraje ledna velkou síň obletěla zpráva, že jakýsi mrzimorský páťák ve společnosti havraspárské čtrvrťačky slyšel na chodbě ve třetím patře hudbu. Co tam po večerce dělali, to Merlin suď, ale od té doby se tak asi obden tato šeptanda opakovala. Někdo tvrdil, že to bylo v prvním patře, jiný zase ve třetím, další to slyšel poblíž učebny Přeměňování, aby čtvrtý směřoval své úvahy ke sklepení. Nikdo ale přesně nevěděl kde, kdo nebo co, ani proč. Všichni sdíleli jediné – přesvědčení, že ve chvíli, kdy byli pod vlivem hudby, jejich srdce se zklidnila a mysl i tělo zažívalo příjemné pocity úplného naplnění.

A Harry Potter se rozhodl, že této záhadě musí přijít na kloub. Rozluštil už tolik bradavických tajemství, že jedno navíc musí být hračka.

Začal ve třetím patře u komnaty nejvyšší potřeby, ovšem ta byla prázdná. Pomalu pokračoval dál, nikoho samozřejmě nepotkal. Studentské páry měli asi dnes svá dostaveníčka na astronomické věži. Napínal zrak i sluch, nezaslechne-li nějaké tóny. Podle předchozí pravidelnosti by to dnes měl být opět hudební večer, i hodina souhlasila. Musí být trpělivý, ale zatím vnímal jen šustění hábitu a oddechování postav na obrazech.

Pokračoval, až se dostal ke schodištím. Sestoupil o patro níž a vešel do odlehlého křídla hradu. Chodba byla užší a okna směřovala do hor, které byly také pokryté sněhem. Nebyly zde žádné sochy, ani obrazy, nic, za co by se kdokoliv mohl schovat. Dveře vedly do skladišť a několika prázdných místností. Až na konci chodby měl svůj kabinet profesor Binns, duch, učitel Dějin čar a kouzel, ale do této místnosti téměř nikdo nechodil.

A v tom ticho rozčísly první tóny klavírní skladby. Něžné, jemné, pomalé, uklidňující. Skladba pokračovala a s ní zvolna narůstalo tempo i intenzita. Z tichounkého tklivého pianina náhle vystoupilo forte. I fortissimo. Malebné, uchu-lahodící tóny ovšem v jedné chvíli zaskřehotaly a propletly se. Faleš. Zvuk ustal.

Harry se zhluboka nadechl, zavřel oči a čekal. Nemusel tam stát dlouho, protože melodie začala znovu. Hudebník opakoval tu samou pasáž, kterou předtím pokazil. Zavřené oči vybičovaly jeho sluchové buňky na maximum a Harry se jistě přibližoval ke svému cíli. Pomalu, zlehka našlapoval, netoužil toho dotyčného vylekat. A také nechtěl, aby to přestalo. Před kritickým místem náš klavírista zvolnil a zdárně se přes něj přenesl. A následovala další rozvážná romantická část.

Ke konci, jako by se tóny rozplynuly v nicotě. Údery srdce se zpomalily a se závěrem skladby se mu skoro zastavilo. Musel se nutit dýchat, aby cítil, že žije.

Ať ještě není konec, pomyslel si Harry a jeho přání bylo v následující minutě vyslyšeno. Virtuóz začal hrát znovu, tentokrát v rychlejším tempu. Harry si musel připomenout, jaký má před sebou úkol a pospíšit si. Rychlejší rázování skladby ho popohánělo dál.

Nakonec se zastavil před drobnými oprýskanými dveřmi. I Harry se svou menší postavou se při vstupu musel sehnout a málem šlápl do prázdna, protože ke dveřím vedly tři schůdky.

Už sahal po klice, když si všiml, že dveře nedoléhají a průzorem sálá mdlé světlo. Přivolal si do ruky svou hůlku a seslal na panty tišící kouzlo. Nemohl dopustit, aby dveře při otevírání zaskřípaly. Jemně se dotkl starého dřeva a zatlačil. Hudba neskončila, ani se nezadrhla, nezaváhala. Dobře. Tajemný neznámý si narušení svého soukromí nevšiml.

A Harry už ho viděl. Zahalená, černě oděná záda se skláněla u tmavého klavíru. Křídlo bylo odklopené, aby hudba mohla proznít celou místností. Opravdu proznít, protože tohle byl zřejmě původně nějaký sál. Žádný nábytek, jen kamenná podlaha, vysoká okna a uprostřed lesklý hudební nástroj. Nad hudebníkem viselo jasné světlo, jehož záře zasahovala jen prostor kolem klavíru. Jako by byl osvětlený září reflektorů.

Harry byl plně ponořen do tónů. Skloněná hlava s dlouhými černými vlasy se trochu narovnala a široká ramena se napjala, jak se muž snažil usilovně gradovat tempo a intenzitu.

Když si Harry konečně uvědomil, že sleduje svého nadřízeného, údivem se mu rozšířily oči. Nikdy by si byl nepomyslel, že má Severus Snape hudební nadání. Společenským událostem se vyhýbal jako Voldemort Brumbálovi a zpívat na vánočních oslavách ho z pochopitelných důvodů nikdy neslyšel.

A potom se jeho překvapení změnilo v zájem. Chtěl poznat, co se v tomto muži všechno skrývá. Fascinoval ho způsob, jakým si Severus pohrával s klávesami. Jeho dlouhé prsty po nich klouzaly, vypadalo to, jako by je hladil. Melodie přirozeně plynula a naplňovala celý sál. A Harrymu Severus připadal jako středobod vesmíru nebo jako osamocená hvězda v temnotě.

Hleděl na něj, oči mu upíral do zad. Dnes se starší čaroděj nezakrýval pláštěm a pod přiléhavým kabátcem byla vidět hra svalů, jak se jeho ruce přesouvaly tam a zpět po celém klavíru. Vypadalo to, jako by se sám stal touto chvílí, jako by ho hudba naplňovala, jako by s nástrojem tančil ve stejném rytmu.

Harry zatřepal hlavou a přetrhl tok svých myšlenek. Už viděl dost. Kdyby nebyl ředitel tak zaujatý preludováním, už by ho načapal jako malého školáčka. Ale přes ozvěnu tónů k němu nedolehl ani rachot Harryho dechu, ani si neuvědomoval, že je pozorován.

Harry se sklonil a zacouval zpět. Přivřel dveře stejně, jako byly, bystrozorský program ho naučil dobře si všímat detailů, a odčaroval své tišící kouzlo. Severus by si při průchodu mohl všimnout jeho magického podpisu, a pak by byl odhalen.

Potichu se vyplížil chodbou pryč a až do jeho komnat ho provázely dozvuky libozvučných tónů. Zanořil se do postele a usínal s roztomile přihlouplým úsměvem na rtech.


 

Původní komentáře:

1  Claire | 29. dubna 2012 v 13:57 | Reagovat

Z toho trojlístku, který jsem tady dnes utrhla, je podle mne toto ten nejhezčí lísteček. Nádherně poetické s velmi dobře a sugestivně podanou atmosférou. Tu hudbu téměř slyším, i když neuvádíš žádnou konkrétní skladbu, možná tím lépe, každý má možnost "slyšet" dle vlastního vkusu. Tady je rozhodně znát, že víš, o čem píšeš.

Tím jsem nechtěla říci, že jindy nemáš tušení a prostě kupíš písmenka, ale spíš je zjevné, že máš osobní zkušenosti, které nenásilně používáš. Super, takových plodných večerů jen houšť a větší kapky.

2  Claire | 29. dubna 2012 v 14:07 | Reagovat

Ještě já, zapomněla jsem pochválit obrázek, moc se mi líbí.

3  Patoložka | Web | 29. dubna 2012 v 14:45 | Reagovat

[1]: Claire: Vážně? Já z toho mám podobný pocit jako z Nočního běhu, takový rozpačitý. Tak je to asi vždy, když píšu podobnou "baladu". Skladbu neuvádím, protože by se mohlo stát, že by ji čtenář prostě neznal. Chtěla jsem dokonce nahrát video a přiložit ho k povídce, ale nepovedlo se mi to.

Někdy určitě nevím, o čem mluvím. Člověk občas myslí, že ví, a přitom to má třeba jen načtené, ale neprocítí to...

Ps: Potřebovala jsem vytvořit nový obrázek, který by byl pro Friendship Harry a Severus, když neudělám povídce svůj vlastní. Klavírista měl mít původně svůj s klavírem, ale pak jsem se rozepsala u těch dalších dvou a chtěla dodělat ten překlad, takže nakonec dostal nový "univerzál". Člověk občas ani neví, co mu všechno nabídne obrázkový program Děkuji za komentáře, zajíčku!

4  grid | 29. dubna 2012 v 16:51 | Reagovat

Krásne. Čisté, veľmi nežné a napriek tomu silné. Ja som sa tiež usmievala, a bolo mi tak pekne na duši. Vďaka.

5  Patoložka | Web | 29. dubna 2012 v 17:14 | Reagovat

[4]: Jsem ráda, je to taková spíš pocitovka... Je dobře, že se usmíváš Děkuji za koment!

6  Hajmi | 2. května 2012 v 9:10 | Reagovat

Nádhera. Grid to ve svém komentáři přesně vystihla. U takové povídky není možné se neusmívat. Děkuji za to pohlazení.    

7  Patoložka | Web | 2. května 2012 v 12:52 | Reagovat

[6]: Hajmi: Takový komentář každého autora jen potěší Moc děkuji!

Komentáře   

 
0 # denice 2013-04-11 17:43
Díky za milou, něžnou povídku. Pan profesor Harry si rád hraje na studenta, to bylo pěkné. A ještě lepší bylo, jak potichu a nepozorovaně se vytratil a nechal Severuse s jeho tajemstvím...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3315587
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz