Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Fluff n Stuff – Ňuchňací plyšáci 3

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

FNF

That Old Childhood Magic – Ta prastará dětská magie

Autorka: Emynn; Překlad: Patoložka; Beta-read: Claire

http://emynn.insanejournal.com/36202.html#cutid1

Varování autorky: Cukřík doslovně i ve změněné formě. Opět.

Shrnutí příběhu: Harry učiní ve Tkalcovské uličce objev, nad kterým musí Severus zapřemýšlet.

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emynn, czech translation was created by Patolozka. 

ooOoo

„Severusi? Podívej, co jsem našel!“

Severus si do pusy nacpal poslední kousek slaniny, než pozvedl hlavu, aby odpověděl na zvuk Harryho hlasu. „Pokud jsou to ta pouta se sametovou obrubou, tak ta jsem objevil už dnes ráno,“ zvolal.

„Blbče,“ zasmál se Harry. Vstoupil do místnosti a v rukách svíral objemnou, v kůži vázanou knihu. „Jako kdybych je mohl minout… Když jsem se vrátil ze sprchy, už byla přímo na mém polštáři.“ Podal knihu Severusovi. „Tohle bylo v té malé místnosti nahoře.“

Severus svazek převzal. „V čítárně mé matky,“ prohlásil. „Co jsme se nastěhovali, moc jsem tam nepobyl.“

„Myslel jsem si, že jí to patřilo. Je to jediná žensky laděná místnost v domě.“ Harry se náhle zdál nerozhodný. „Některé z nich se mi vážně moc líbily. Rád bych jich pár vystavil v domě, kdyby ti to nevadilo.“

Teprve potom si Severus uvědomil, že to nebyla jen kniha, ale fotoalbum. Neměl ani tušení, že se ve Tkalcovské ulici nějaké nacházelo. Jeho žaludek byl rozpolcený, zda má cítit nevolnost nebo jiskření naděje.

Přitiskl si album na hrudník. „Myslím, že ne,“ odpověděl. Pak se odmlčel. „Děkuji ti, Harry. Budu v obývacím pokoji.“

Harry Severuse políbil na tvář. Cítil jeho vodu po holení. „Už budu nahoře s úklidem končit. Dej mi vědět, kdybys něco potřeboval.“

Severus přikývl. „Jsem si jistý, že to nebude trvat déle než pár minut.“

„Jistě,“ odvětil Harry takovým tím k šílenství dohánějícím způsobem, který znamenal, že on ví, že je to lež, ale hodlá Severuse ukolébat vlastními iluzemi. „Udělám nám čaj.“

Severus stiskl Harryho ruku. „Ano, děkuji,“ odpověděl a pak se otočil a odešel do obývacího pokoje, aby mohl důvěrněji prozkoumat znovunalezenou připomínku své minulosti.

ooOoo

Bylo docela těžké, jednoduše řečeno, vrátit se zpět na Tkalcovskou ulici.

Severus by si nikdy nepomyslel, že se tam ještě kdy dostane. Zatraceně, nikdy nepředpokládal, že by snad přežil válku. A skutečnost, že nějakým zvratem osudu přišel o svého megalomanského pána a získal Harryho, dodávala jeho novému životu ještě větší neskutečnost.

Po téměř celém roce, co byli spolu, se on a Harry rozhodli, že nebylo důvodu, aby dál bydleli odděleně ve svých bytech, když trávili daleko více času spolu. Jenže sotva co oba vypověděli nájemní smlouvy, utekl odněkud velšský zelený drak a spálil dům v Essexu, který si pro sebe chtěli koupit, na uhel.

Takže se na přechodnou dobu nastěhovali do Tkalcovské ulice. Grimmauldovo náměstí nepřicházelo do úvahy, protože oba, Harry i Severus, to tam nesnášeli. A i když Severus neměl rád ani Tkalcovskou ulici, už ji zvládl alespoň tolerovat. A mimoto – nebylo to tak, že by tam měli pobývat nějak moc dlouho. Jen do té doby, dokud nenajdou dům, který by obsahoval i ten zpropadený snídaňový koutek, o kterém Harry bez ustání žvanil.

Avšak byla to zajímavá zkušenost. Severus si během války nikdy neudělal čas, aby toto bezútěšné místo uzpůsobil k životu. Zdržoval se tam jen zřídka a bylo mu ukradené, jestli se tam Pettigrewovi líbí nebo ne. Jenže Harry se zdál fascinovaný Severusovým dřívějším domovem a okamžitě začal zkoumat každou prasklinu, opravovat drobnosti a dokonce některé místnosti i zdobit. Když mu Severus připomněl, že je to ubytování jen dočasné, Harry prostě pokrčil rameny a odvětil, že mu neublíží, když to tam trochu uklidí.

Severus zavrtěl hlavou. Harry byl určitě trochu mimo, ale to jen dodávalo lesk jeho kouzlu.

Usadil se do svého oblíbeného křesla (toho, u kterého připustil, že bylo pohodlnější, když ho Harry přes Severusovy hlasité projevy nově potáhl) a otevřel album.

Už první obrázek ho málem připravil o dech.

„Mami…“ vydechl, obkresluje její tvář špičkami prstů. Usmála se na něj a přidržela si prsty u rtů. Byla usazená v houpacím křesle, v náručí držela Severuse jako nemluvně. Byl zavinutý v modré dečce, která vypadala, jako by kdysi bývala nějakým svetrem. Jeho maminka ho chovala na prsou a kolíbala s ním tam a zpět. Měla zavřené oči a ústa se jí lehce pohybovala, jako by mu broukala ukolébavku.

Severus cítil, jak se mu stáhlo hrdlo. Nedochovalo se mu moc vzpomínek, ve kterých by ho maminka takhle držela. Tobias věřil, že jakýkoliv náznak citu vyústí jen v to, že ze Severuse vyroste náruživý teplouš. Poslední polibek, který si Severus pamatoval, a který dostal od své matky, vyústil v to, že skončila kvůli otci s modřinou na oku a bolavou zadnicí.

Byla to lekce, jejíž následky se Severus teprve před nedávnem začínal odnaučovat. Stále si pamatoval výraz hrdosti v Harryho očích toho dne, kdy mu Severus dovolil držet ho na veřejnosti za ruku. Když se pak vrátili do Harryho bytu, vedlo to k dosti pompéznímu milování.

Severus se usmál, když obrátil stránku. Na této fotce byl starší. Buclaté dítě s chomáčem černých vlasů se ráchalo v mýdlové vodě v kuchyňském dřezu. Na tváři měl široký úsměv, který odhaloval tři právě rostoucí zuby.

Severus podobným stylem prolistoval i zbytek alba. Nebylo tam moc obrázků, alespoň ne tolik, kolik by očekával u jiných dětí. A mnoho z nich bylo rozostřených, jako by je jeho maminka pořizovala ve spěchu, aby to uniklo Tobiasově pozornosti. Když Severus dosáhl školních let, frekvence obrázků ještě více zřídla.

A přesto se Severus cítil, jako by právě dostal opravdu drahocenný dar. Dokonce si ani neuvědomoval, že takové obrázky vůbec existují, nemluvě o tom, že je jeho maminka tak pečlivě uspořádala. Opřel se v křesle a zavřel oči.

„Přinesl jsem ti čaj,“ zaslechl po chvíli tichý hlas. „Earl Grey.“

Severus otevřel oči a vděčně nápoj převzal. „Děkuji ti. Kolik je hodin?“

„Chvíli po jedné,“ odpověděl Harry a usadil se na opěradlo Severusova křesla. „Strávil jsi tady jen něco přes čtyři hodiny.“

„Hmf,“ vydechl Severus a upil čaj. Trhnul sebou, ještě stále byl horký, a tak hrneček odložil na stůl. „Našel jsem tam několik zajímavých fotografií.“

„To se vsadím.“ Harry obtočil paže kolem Severusových ramen a shlédl na něj dolů. „Opravdu moc se mi líbí tahle.“

Severus sklonil hlavu, aby si lépe prohlédl obrázek, o kterém Harry hovořil. Byl ještě batole, asi dvouroční, a spal ve své postýlce. Vypadal spokojeně se zadečkem vytrčeným do vzduchu. Šťastně si cucal palec a druhou rukou k sobě tiskl Sigmunda. Dlouhé plyšové tělo bylo jemně obtočené kolem Severusovy postavy, zatímco jazýček zvířete občasně olízl dětskou tvářičku, a věnoval tak Severusovi, podle mužova dojmu, hadí verzi objetí a polibku.

„Hmm. Netušil jsem, že se zajímáš o zelená pyžamka s pacičkami. Obávám se, že už by mi totiž nesedělo.“

Harry se rozesmál. „No, teď když jsi to zmínil, si uvědomuji, že je vážně rozkošné. Ale nic ve zlém, nejsem si jist, zda bys ještě dokázal vykouzlit takový výraz.“ Jeho ruka okolo Severusových ramen se zpevnila. „Ne, vážně, opravdu se mi líbí, jak spokojeně vypadáš se Sigmundem, který se o tebe stará.“

Severus se natáhl a vzal Harryho za ruku. „Byl mým neustálým společníkem po většinu dětství. Dokonce ani Tobias mi ho nikdy neodepřel, tedy alespoň poté, co ho Sigmund poprvé kousnul.“

Severus se proti své vůli napjal. Třebaže hovořil svým běžným lehce zatrpklým tónem, nenašel ve vyprávění o svém dětství žádný humor. Měl za to, že to Harry rozpozná, ale přesto se jistá část v něm stále připravovala na zvuk posměšného smíchu. Stálo ho všechno jeho úsilí, aby se neodtáhl.

Ale Harry ho jen políbil na vršek hlavy. „Jsem rád, že jsi Sigmunda měl. Já jsem ve svém přístěnku měl jen Dudleyho rozbité hračky. Musí být příjemné vlastnit něco, co ti dokáže přinést útěchu.“

Severus zavřel album a odložil ho na podlahu. Pak stáhl Harryho k sobě, až byl rozvalený na jeho klíně. „Teď už to mám. S tebou.“

„Jo, ale všiml jsem si, že ses Sigmunda nevzdal, a teď máš ještě k tomu medvídka Harryho. Proč jen mi to zní, jako bys měl na stará kolena v oblibě plyšáky?“

„Já ti dám stará kolena,“ zavrčel Severus, než zajal Harryho ústa v náruživém polibku.

ooOoo

Severus se zamračil na svůj pracovní stůl. Býval pokrytý smradlavými přísadami do lektvarů – žabí střeva, dýmějový hnis a krev pijavic řádně zaneřádily jeho povrch. Ale to bylo ničím v porovnání se současným stavem jeho pracovního prostoru.

Byla tam… plyš.

A chlupy z ní se budou pravděpodobně na jeho šatech držet celá desetiletí.

Severus zaskučel a popadl ten výtvor, pečlivě jej udržuje na bezpečnou vzdálenost od své osoby. Chlupatění bylo trochu nerovnoměrné a jeho tvář vypadala prostě… divně. Ale mělo to potenciál. Snad.

Namířil hůlkou na medvídkovo bříško. „Buď zatraceně roztomilý.“

Medvídek se jen trochu zamračil.

„Hmf. No, alespoň tohle tedy odpovídá,“ zabručel Severus.

ooOoo

Harry lenošil v jejich posteli a probíral se dopisy, když k němu Severus dorazil. „Celesta našla nějaký dům v Kentu, který nám chce ukázat,“ zvolal, aniž by se otočil. „Sousedé nic moc, ale má prý pěkný snídaňový koutek.“

Severus do dveří jemně vrazil nohou, aby se otevřely naplno. „Přemýšlel jsem…“ začal zvolna. Pak se zarazil, nejistý, jak pokračovat.

Harry zvedl hlavu. „Severusi? Jsi v pořádku? Proč tam tak divně stojíš?“

Teď nebo nikdy. Severus čtyřmi dlouhými kroky překlenul místnost, a pak Harrymu podal medvídka, kterého ukrýval za zády. „Přemýšlel jsem, že bychom možná mohli chvilku zůstat tady.“

Harry zíral na medvídka. Prsty obkresloval černý kotlík na jeho bříšku, než opatrně pohnul jeho ručičkama nahoru a dolů. „Och?“ zeptal se roztržitě.

„Prozatím našim požadavkům vyhovuje a zdá se poměrně nepraktické znovu se balit a pak se zase vybalovat v novém domě ve chvíli, kdy jsme se tady docela usadili.“

Harry nakonec odpoutal svůj pohled od medvídka, ale jeho prsty si stále pohrávaly se zplihlými černými vlasy, které zdobily jeho hlavičku. „Ale Severusi, ty ten starý dům nenávidíš. Proč bys tu chtěl zůstávat?“

Severus pokrčil rameny a sklonil hlavu k podlaze. „Ještě do nedávna jsem měl kvůli předchozímu pobývání pocit, že mě tady nic dobrého nepotká. Ale teď jsem tady objevil pár nových… příjemných vzpomínek.“ Povzbuzen náhlým přívalem kuráže se nakonec setkal s Harryho očima. „Takže jsem zjistil, že ještě nejsem připraven se tady s tím rozloučit.“

Následovalo několik nesnesitelné dlouhých momentů, než se Harry odvrátil. Jeho prsty si pohrávaly s medvídkovým zakulaceným bříškem. „A proč mi dáváš tohle?“

Severus se usadil vedle Harryho na postel. „Třeba proto, že jsem si myslel, že by medvídek Harry potřeboval společníka, když jsem pryč. Nebo proto, že nechci, aby musel Sigmund trpět při poslechu tlachání nebelvírského medvěda.“

Harry se zasmál, ale znělo to spíše smutně než pobaveně. „Vím, že Sigmund syčí, ale medvídci nemohou mluvit.“

„No ták, Harry,“ přemlouval ho Severus. Obtočil kolem Harryho pasu paže a dloubnul hlavou do jeho ramene. „Kam se ztratila ta tvá prastará dětská magie?“

„Ani nevím, jestli jsem vůbec kdy nějakou měl,“ odvětil Harry, prstem obkresluje medvídkův nos.

„Ty jsi mi dal toho mého,“ zašeptal Severus a něžně Harryho políbil na tvář. „S medvídkem Harrym se ke mně vrátil Sigmund. A pak jsem při průzkumu tohohle starého domů zjistil, že jsem našel pár starých vzpomínek, které už byly dávno pohřbené. Proč bych se neměl pokoušet ti to nějak vynahradit?“ Natáhl se a položil svou ruku na Harryho, která právě hladila medvídkovu hebkou srst. „Ty si tu magii zasloužíš daleko víc, než kdokoliv jiný.“

Harry se usmál. „Nikdy jsem žádného medvídka neměl.“

„Hmm,“ odvětil Severus. „Líbí se ti?“

„Myslím, že je skvělý,“ odpověděl Harry. Jeho úsměv byl nyní ryzí – takový ten široký úsměv, který prostoupí celým výrazem, a který dělal se Severusovými vnitřnostmi psí kusy. „Můj vlastní medvídek Sev.“

Severus ucukl a zarazil se: „Sev? Nikdy v životě jsi mi neříkal Sev a to z dobrého důvodu.“

„Medvídek Severus je trochu o zlom jazyk, nemyslíš?“ zeptal se Harry. „Medvídek Sev se prostě na jazyku přímo kutálí.“

„A medvídek Snape zřejmě nepřichází do úvahy, že?“ remcal Severus.

„Medvídek Sev zní prostě víc jako medvídek plyšáček,“ prohlásil Harry šťastně. „Roztomile.“

Severus popadl medvídka a odhodil ho na podlahu, kde spočívali i medvídek Harry se Sigmundem, když je skopali z postele během svého ranního milování.

„Héj!“ zvolal Harry.

„Teď se zrovna moc roztomile necítím,“ zavrčel Severus a přišpendlil Harryho k posteli. „Ani zdaleka ne.“

„Ne,“ souhlasil Harry, jeho hlas zněl trochu jako lapání po dechu. „Řekl bych dokonce, že jsi trochu hrubý.“

„Spratku,“ zasyčel Severus do Harryho hrdla. „Nemůžu uvěřit, že jsem si myslel, že by ti mohl kousek tvého dětství chybět.“

„Řekl bych, že je to spíš – ách! Fenomén dospívání.“

„Produkuješ slova delší než tři slabiky,“ prohlásil Severus a začal rozepínat Harryho košili, aby se tak mohl prolíbat jeho hrudí. „Zřejmě ztrácím své kouzlo.“

„Nikdy,“ zasupěl Harry, než se rozplynul v Severusových pažích.

To proto věděl, že Harryho miloval, pomyslel si Severus, když do něj pronikl. Harry vnesl do jeho života nevýslovnou radost. Severus měl samozřejmě za svůj život vícero sexuálních partnerů, kteří s sebou přinesli potěšení, které si užíval, ale s Harrym to samé potěšení přesáhlo do další úrovně. Když byl s Harrym, celé jeho tělo i duše se zdály lehčí. Cítil se vyrovnaný a silný. Ba co víc, měl pocit, jako by byl pro Harryho tou nejdůležitější osobou na světě.

Byla to závislost. Rozpoznal ji už v okamžiku, kdy spolu s Harrym ještě jenom souložili. Ale jakmile si uvědomil, co tyto pocity přinášejí do jeho každodenního života, a že může dokonce i pouhé Harryho pousmání vylepšit jeho náladu na celý den, věděl, že byl odsouzený ke zkáze.

Závislý na Harry Potterovi.

Nevadí. Připouštěl, že v jeho životě byla spousta horších věcí.

Mnohem později, když se oba uspokojili a Severus líně cestoval po Harryho zpocené kůži, začali znovu mluvit.

„Nemusíme tady zůstávat, jestli nechceš,“ řekl Harry ospalým hlasem. „Naši ňuchňací přátelé jsou přenosní, víš?“

Severus zpevnil své objetí kolem Harryho. „Já vím. Ale přál bych si zůstat. Ukázal jsi mi novou stránku tohoto místa a já se obávám, že by mi z toho mohlo něco uniknout, kdybychom se odstěhovali moc brzy. Samozřejmě jen jestli chceš také zůstat,“ dodal rychle. „Není tady žádný snídaňový koutek.“

Harry vtiskl na Severusův hrudník polibek. „Nepotřebuji ke štěstí snídaňový koutek. Rád prozkoumávám místo, kde jsi vyrostl. A vytvářím nové vzpomínky, aby nahradily ty staré.“

„Nebelvírský hrdina, jako vždy,“ zamumlal Severus. „Neustále připraven zachránit den.“

Harry se usmál. „A chtěl bys to snad jinak?“

Severus neřekl nic, jen si Harryho přitáhl blíž.

Ne, to nechtěl.

Komentáře   

 
0 # Sitara 2013-12-18 17:29
Áááách :oops: :lol: :heart: Tohle je prostě roztomilost sama :lol: A medvídek se splihlými vlasy, který se na povel "buď roztomilý" zamračí - no kdo by ho nechtěl?! :lol:
Děkuju moc za další kousek!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-12-18 20:27
vážně k poňuchňání :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # anizne 2013-12-19 17:54
Tak ten roztomolý zamračený méďa mě dostal. Není nad přítulného plyšáčka..
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-12-19 18:19
Pomalu, ale jistě, z téhle povídky dostávám cukrovku. Ovšem v žádném případě si nestěžuju. Nádhera. Super!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3503324
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com