Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Královský slib 6 - Epilog

Hodnocení uživatelů:  / 10
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

KS

Královský slib

Autorka: Patoložka; Beta-read: Lanevra, Claire

Thorinduil (Thorin Pavéza / Thranduil)

Slash, 18+

Povídka nebyla napsaná za účelem zisku, použité postavy pocházejí z knih J. R. R. Tolkiena.

Shrnutí: Osudem krále trpaslíků byla smrt, osudem krále elfů naopak samota. Co když se tyto dvě veličiny změní a oni se ocitnou na společné cestě?

 

Šestá část – Epilog

 

O čtyřicet let později…

 

Stromy již usínaly a na mlhou opředenou krajinu se jako krvavé vločky snášelo jejich zčervenalé listí. Vítr si šustivě pohrával s usychající travou a hnal po osiřelé planině chumelce zhnědlých stébel, spletených listovím a lýkem zpod kůry stromů. Nevysvitlo slunce, hustými mraky nepronikly jeho hřejivé paprsky, ani se neodhalil bledý srpek měsíce nad obzorem. Vlhkost a chlad pronikaly až ke kůži všech tvorů a dech se před ústy měnil v bělavou páru. Lidé, efové, dokonce i trpaslíci se halili do tlustých kabátů, zatímco jejich pohledy byly vážné a truchlivé. Nebyly slyšet jejich hlasy, soudržné mlčení narušoval jen svistot větru opírající se do skalnatých výběžků Osamělé hory.

Hluboká úcta.

Nedozírná vděčnost.

Do nebes sahající láska v srdcích všech.

To všechno a mnohem víc provázelo krále trpaslíků, Thorina II. Pavézu, na jeho poslední cestě, cestě do síní předků Durinova lidu.

Jeho hrobka byla okázalá, vytesaná zručnými řemeslníky, těmi nejlepšími z nejlepších. Vzbuzovala obdiv pro svou mohutnost, respekt pro svou krásu, i úžas pro svou majestátnost, stejně jako v očích všech za svého života král sám.

Na obřad se sešli trpaslíci z Ereboru, Železných hor i Morie. Mnoho tváří, které panovník zpod Hory osobně znal a laskavě ochraňoval, i mnoho těch, které jeho oko nikdy nebo téměř nikdy nespatřilo. A mezi všemi srdce těch, kteří mu byli nejbližší, kteří stáli po jeho boku ve chvílích největších útrap i nově objeveného štěstí, a kteří se během let jeho vlády rozrostli o další – o své druhy, chotě, děti a nové přátele. Slzy v očích měli všichni.

Byli tam i elfové z Lesní říše. Vysocí, štíhlí, jejich postoj zůstával vzpřímený, ramena rovná, jejich ústa mumlala své němé písně, jen šepot nesl se krajinou jako jejich vlající pláště z lehkého plátna. A mezi nimi jejich král, vznešený, údiv budící, s vlasy volně rozpuštěnými kolem špičatých uší a modrýma očima upřenýma na hrobku a na jméno, které měl na paměti po čtyřicet let společného života, který se zprvu zdál zhola neuskutečnitelný, jen aby nakonec našli souznění, které ani jeden z nich předtím neviděl ve svých předivech osudu.

Král králi vzdával hold, na paměti slib daný jedné listopadové noci, slib zpečetěný obřadem a nakonec i svázaný něžným citem.

Jako poslední byli přítomni zástupci lidí od jezera. Ti, kteří zažili konec hrozivé krutovlády ohňového draka Šmaka, i jejich potomci a potomci jejich potomků, kteří ji již nepoznali a naopak se mohli těšit ze znovuobnovené slávy vlastní i království pod Horou. Mír se rozpínal touto krajinou již po čtyřicet let, a i když se na jihu opět začínala stahovat tmavá mračna, v tomto kraji zásluhou spolupráce všech národů zůstával neporušen.

Na srocení se již snášel soumrak, když do hrobky vešel nový trpasličí král, nástupce z Durinovy linie. Nesl v pozvednuté ruce louč, kterou zapálil hranici, aby tak nechal svého strýce podle tradice dojít věčného klidu a pokoje, a pak se vzdálil. Ostatní zúčastnění zůstali venku, a když spatřili, že se plameny ohně rozhořely naplno a začaly již oblizovat vchod, začali zpívat slavnostní písně.

A tehdy se kolem základů Osamělé hory rozezvučela ozvěna hlasů, hlubokých i těch vysoce položených, zatímco král trpaslíků odcházel do míst, ze kterých nebylo návratu, a jeho hrobka byla zapečetěna.

 

ooOoo

 

Na obloze se vznášely bělavé obláčky a Gandalf k nim vysílal své vlastní obrazce, zatímco bafal ze své dlouhé dýmky – kroužky, loďky, dráčky, i motýlky. Bylo to úsměvné, jak se ty drobné kousky dýmu snažily vystoupat až do oblak, třebaže je dělila taková dálka, jakou by si troufl překonat snad jen král velkých orlů nebo nějaký pošetilec, kterému by narostla dost velká křídla a mysl naopak prořídla.

Na rozdíl od předchozích dnů, dnes bylo poměrně teplo. Zřejmě poslední záchvěv hřejivých vzdušných proudů před zimou, která měla co nevidět převzít svou vládu nad Středozemí.

Ale tady a teď to tak nevypadalo.

Thorin si nemohl pomoci a usmál se. Čtyřicet let… čtyřicet let strávil na svém trůnu poté, co dobyl Erebor zpět. Viděl ho v prachu, viděl ho stavět se na nohy i vzkvétat. Viděl ho za každého počasí i ročního období. Viděl, jak se jeho lid opět přerodil v to, čím byl. Ale jeho čas se již krátil. Věděl to. Dřív nebo později by odešel nadobro. Vlasy by mu začaly stříbřet víc a víc, jeho tělo by zchátralo a mysl zeslábla. Mohlo se to stát za padesát let, ale také za rok. Znenadání. A co pak?

Možná to od něj bylo sobecké, možná by se to tak dalo označit, ale jednou byl trpaslík a trpaslíci tak trochu sobečtí bývají. Plni silných gest, slov i činů, uzurpují si to, co je jim nejdražší a s tím pak jdou na cestě životem, zatímco si to něco, ať už je to cokoliv, hlídají a nedají to z ruky.

Poklad. Krásu. Přátelství. Lásku…

Vlastně by mu asi nevadilo odejít, věděl, že je jeho říše v dobrých rukách, Fili bude dobrý král a jeho bratr mu bude vždy oporou, ale…

Oči, kterýma sledoval ten pomalu se vznášející dým, o něco sklonil dolů. Jen lehce. Stačilo to. Tvář, kterou hledal, by nenašel v úrovni svého čela, ba ani ramen. Vskutku ne. Tvář, která opětovala jeho pohled, vyrovnaně klidná a zdánlivě přesně taková, jakou ji spatřil poprvé, ale přesto již celkem jiná, patřící muži, kterého bude doprovázet do těch dálek za obzorem, se také pousmála a Thranduil lehce naklonil hlavu na stranu.

„Připraven?“ vyzval ho tiše.

Thorin si pobaveně odfrkl a pohledem sklouzl přes zábradlí na vodní hladinu na nevelkou loď, která je měla odnést na západ. „Přežil jsem daleko horší věci, než jednu plavbu lodí.“

Elf vědoucně pozvedl obočí a trpaslík se trochu zakuckal. Po všech těch společných letech se dokázali prohlédnout navzájem. Pravda, na trmácení lodí neměl moc dobré vzpomínky a pach rybiny mu ještě stále nedělal příliš dobře od žaludku, i když od jejich zoufalé cesty z Temného hvozdu do Esgarothu uplynulo již téměř půl století.

„Uvidíme tedy…“ zapředl elf a jeho blankytné oči se zaleskly, aniž by to byla hra světel; prosvítalo jimi šibalství.

Thorin jen s pousmáním zavrtěl hlavou a pak se otočil, protože za sebou již slyšel kroky. Čekali na ně, na trpaslíky a na jednoho hobita. Přišli se s nimi rozloučit, trvali na tom, že podniknou celou tu cestu do Šedých přístavů, i když bylo Balinovi v tento okamžik již 220 let a Dwalinovi, Gloinovi a Oinovi jen o pár méně.

Všech dvanáct, vlastně třináct společníků Thorina Pavézy na jeho cestě za navrácením uloupeného domova. Netvářili se šťastně, vlastně vypadali velmi přepadle, jako by snědli něco nezdravého a jejich těla jim to dávala silně znát. Thorin věděl, proč tomu tak bylo. Povzdechl si, všechny ty tolik známé tváře přelétl svým pohledem a sám jim věnoval laskavý úsměv. Snažili se jej opětovat, ale nedařilo se. A tak nakonec jejich král rozpřáhl ruce a oni všichni udělali to samé - semkli se kolem něj, kolem sebe navzájem, drželi se za ramena, trochu zoufale, hlavy k sobě, jako nějaká hromada, které není pomoci.

Nebylo slyšet, co jim Thorin šeptá, ani co odpovídají, khuzdul zůstal nadále tajným jazykem, a i když Bilbo možná nevěděl, co trpaslíkova slova znamenají, cítil jejich náboj, pocity v nich uzamčené, a to mu stačilo.

Pak se opět pomalu rozmotali, někteří si otírali obličeje nebo posmrkávali do rukávu, ale přesto se všech čtrnáct hlav jako na povel otočilo ke dvěma vysokým mužům stojícím opodál, jednomu ve špičatém klobouku a šedém hábitu a stále ještě kouřícímu dýmku a druhému v rouchu rudém, házícím třpytivé odlesky, ale s rukama až na dlouhé rukávy prázdnýma.

„A vy?“ vyhrkl najednou hobit směrem ke Gandalfovi, jako by se bál, že ztratí z dohledu nejen trpasličího krále, ale i čaroděje, ke kterému si také vytvořil silné pouto.

„Och, můj milý Bilbo,“ zasmál se Gandalf zvesela a vyjmul náustek dýmky z pusy, aby mohl odpovědět, „můj úkol tady ještě zdaleka neskončil, ještě se se mnou nejednou setkáte…“

Hobit se zadumaně zachmuřil, na čele se mu pod tou jeho stále světlou, střapatou kšticí vytvořily hluboké vrásky, ale než se mohl zeptat, co má na mysli, čaroděj jej předešel, protože se obrátil na Thranduila i Thorina, který se ke svému manželovi připojil.

„Přeji vám příhodný vítr a poklidnou plavbu. Ať jsou vaše kroky šťastné, roky dlouhé a plné blahobytu,“ pronesl. „Novaer, mellonamin,” pokynul hlavou směrem k elfovi a pak dodal: „Buďte sbohem, příteli,“ k trpaslíkovi.

Oba na jeho poklonu odpověděli svou, ale pak se obrátili na sebe a pohlédli si do očí. Thorin si povzdechl, na prahu celého tohoto rozhodnutí pocítil nervozitu z neznámého. Byl to krok, ze kterého již nebylo návratu. Nebezpečný krok.

Thranduil se pousmál, zvedl ruku a napřáhl ji k němu. A Thorin pevně kývl a nabízenou dlaň přijal.

A pak, zatímco je jejich přátelé sledovali očima, jejichž vidění se podivuhodně mlžilo, sešli na loď, jejíž plachty budou napnuty a jejíž trup je odveze tam, kam nikdo z nich nedokáže ani dohlédnout.

Protože si jednou dali slib. A takový slib se nikdy, nikdy neporušuje…

 

KONEC CELÉ POVÍDKY

Komentáře   

 
0 # anička 2015-02-23 15:26
Naprosto naprosto úžasné!!!! :heart:
když jsem začala číst začátek této kapitoly, tak jsem si říkala, že to přece nemohla udělat, nemohla ho přece nechat umřít....a jako malá jsem se rozbrečela :D
vážně mě to hrozně dostalo!!! :oops:
naštěstí jsi to ale tak nenechala ;)
(vážně nemám ráda špatné konce, když je to dneska kolem člověka všude, jsem ráda, že aspoň u knih a příběhů šťastné konce jsou)
vůbec by mě nenapadlo, že Thranduil s Thorinem odplují do země nemrtvých...sic e je mi líto ostatních trpaslíků, ale zase by spolu nemohli zůstat věčně, že? :)
Jinak tahle povídka je úplně nejlepší jakou jsem kdy četla. To jak píšeš je prostě nádhera!!! :)
Doufám, že ještě napíšeš na tohle téma něco dalšího. Hobita mám vážně ráda :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-03-02 19:55
Vlastně to byl záměr. Ani nevíš, jak těžké bylo tu část napsat, strávila jsem nad tím tolik času, aby to bylo... majestátní a tak tak vůbec. Ale jsem to pyšná;-) A jsem ráda, že vám to hned nedošlo 8)
Děkuji moc za pochvalu, moc si toho vážím;-) Ještě něco plánuju, ale uvidíme, co vyjde. Ráda bych ještě něco napsala i na tento pár, ale spíš asi jednorázovky ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2015-02-24 09:40
Celých predošlých päť kapitol som ti tu ospevovala, ale teraz jaksi mám iba slzy na krajíčku :cry:
Paty, toto dielko bolo tak famózne, že nepochybuj, budem sa k nemu rada vracať. Zamilovala som si tento pár vďaka tejto poviedke a neľutujem, lebo toto tu bola nádherná dokonalosť! Či už v tých farbistých opisoch, či už vo vykreslení jednotlivých postáv alebo v hocičom inom! Proste absolútny skvost - arcikam medzi poviedkami? :lol:
Som rada, že som si ju mohla prečítať a tešiť sa z každej novej časti! ĎAKUJEM :P :heart: :heart: :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-03-02 19:56
:cry: :cry: :heart: :heart: :cry: :cry:
Děkuji moc, opravdu moc si toho vážím, dávala jsem si hodně záležet a i když nejsem zcela spokojená, jsem na to pyšná;-)
Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Abequa 2015-02-24 16:44
Pat ty ses rozhodla že nás nakonec řádně rozbrečíš? Já jsem totiž na začátku řvala jak tur.... skončilo to překrásně... co víc si přát než aby zůstali spolu? Děkuju za celou sérii, ačkoliv jsem na začátku moc nedoufala že by Thranduil byl nějak milý nebo se mi mohl tento pár zalíbit, musím říct, že tohle bylo skvěle napsáno, dokonale čtivé a jsem za to moc ráda. Moc děkuji a budu se těšit na nějaké další tvé dílko...!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-03-02 19:59
Ano, rozhodla, dokonce až tak, že jsem uvažovala, že musí Thranduil buďto umřít nebo musí spolu odjet pryč. Nakonec jsem se rozhodla pro to druhé. Ono je těžké nastánit jim nějaký dobrý konec, když víme, jak je to pak s prstenem a tak vůbec a taky hlavně to, že je Thranduil vlastně skoro nesmrtelný... Ale povedlo se nakonec;-) Děkuji moc! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # assira 2015-02-24 17:29
Taky bych chtěla odplout na západ do blazene elfi rise...Hm, romantika no :oops:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-03-02 19:59
:lol: Díky.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Ror 2015-02-24 19:33
Tak to bylo celé moc, moc příjemné čtení. Krásný nápad, krásně napsané. Zaujalo mě, jak jsou intimní scény popsány s citem, a přitom tak, že se tají dech. Sympatický styl, který se čte s velkou radostí :-) Díky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-03-02 19:59
Och, tak to mě moc těší. Ono to bylo dost těžké napsat, obávám se, že tato povídky obsáhla tak dobrou polovinu všechn scén, které jsem kdy napsala. Díky moc! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Nade 2015-02-25 18:49
To byla moc krásná povídka. Strašně jsem se lekla, že Thorin opravdu zemřel. Co by pak bylo s elfím králem? Ale zdá se, že to vyřešili opravdu šalamounsky. Budou spolu navždy. :heart:
Moc děkuji za tuhle srdcovku.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-03-02 20:00
Ano, děkuji. Ono to bylo buď a nebo... a já se rozhodla pro to nebo;-) ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Leylon 2015-03-12 22:05
som dojatá. Ty proste nikdy nikdy nesklameš - v podstate je pre mňa tvoje meno už pojem :D :D :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # ester 2015-04-13 19:49
Cely pribeh bol neskutocne krasne napisany. Intimne sceny plne napatia, respektive bez dychu precitane a pritom citlivo napisane a vzrusujuce. 5.cast ma dojala k slzam, ked nam elf chradol.vdaka, bolo to uzasne.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Makkina 2017-02-28 07:46
Nádhera. Ze začátku jsem nevěděla, zda to přečtu, protože tenhle pár mě moc nelákal. Ale jsem moc ráda, že jsem to dočetla až do konce. Vážně mě to dostalo, hlavně ten konec. Krásně se to četlo.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1606
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3304069
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz