Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

A po noci přišlo ráno

Hodnocení uživatelů:  / 9
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

A po noci přišlo ráno

Autorka: Patoložka, Beta-read: Claire

Fandom Hobit

Pre-slash, fluff, Bagginshield (Thilbo)

Povídka nebyla napsaná za účelem zisku, použité postavy pocházejí z knih J. R. R. Tolkiena.

A/N: Můj první pokus o povídku z Hobita. Samozřejmě jako reakce na závěrečný film, který měl právě premiéru. Celkem nic světoborného, jen můj obvyklý fluff (plyšová povídka). Ale asi by se hodilo říct, že jsem Hobita nečetla, jen viděla (a respektuji tedy i přidané postavy), na rozdíl od Pána prstenů, kterého jsem kdysi četla a od té doby, co jej natočili, viděla mnohokrát.

 

ooOoo

 

A po noci přišlo ráno

 

Ten den se pěly trpasličí písně. I ty elfí. Vlastně i ty hobití.

Ten den se uzavíraly mnohé dohody a pakty mezi různými národy.

Ten den byl pro krále trpaslíků vítězstvím a pro jeho lid návratem do vysněného domova.

Jenže ten den se toho také hodně vypilo a hodně se mluvilo, zatímco mysli všech nebyly právě z nejčistších.

A tak se stalo, že se v hlavách jistých dvou trpaslíků, Filiho a Kiliho, zrodil nápad, který byl zároveň rovnou i slavnostně stvrzen…

„Jelito, kopyto,
k tomu kupa zlata
a sekera na špalek,
dohoda je platná!“

 

ooOoo

 

Thorin se probouzel jen velmi pomalu. Po propité noci nebylo divu. V hlavě měl vlnobití, v ústech pachuť zdechliny a mysl mu halila těžká kupa mračen. Zvedl ruku, aby si otupěle promnul tvář a klouby prstů přitom do něčeho narazil. Překvapeně zamrkal, o překot otevřel oči.

Nejenže nad sebou nespatřil klenboví Ereboru ani snad plachtoví stanů elfů, které by čekal, ale ještě mu na rameni spočívala světlá kštice do všech stran rozvrkočených vlasů, která nevypadala, že by se chtěla někam hnout, do hrudi mu dýchala jemu známá bytost, jeho oděv svírala ve svých rukách.

Thorin II. Pavéza, král trpaslíků, byl v sudu a s hobitem. S hobitem a v elfském sudu. A u všech pokladů světa si nemohl vzpomenout, jak k tomu krindapána došlo…

 

ooOoo

 

Bilbo se spokojeně zavrtal hlouběji do toho tepla. To, na čem spal, bylo měkké a příjemné na dotek a hřálo to, po měsících útrap a pochodů a pak i bojů konečně něco, co bylo cítit jako domov, jako je milované Dno pytle. Spokojeně si povzdechl a zanořil nos hlouběji do jemné kožešiny, až jeho chřípí polechtaly její chloupky.

Pod ním se něco pohnulo.

Zamrkal a povolil sevření své ruky.

Pod ním se znovu něco pohnulo a ještě to tak prazvláštně zamručelo.

Zamrkal znovu a pak zkusmo nadzvedl hlavu tak opatrně, jako by se právě nenacházel na hranici spánku a bdění ale na číhané, kde každý špatný krok či křuplá větvička znamenaly neúspěch.

A pak už hleděl do modrých očí, očí Thorina Pavézy, ze všech bytostí Středozemě právě jemu.

Polkl. V ústech zvláštně vysušeno.

Tohle se asi bude ale sakra špatně vysvětlovat.

 

ooOoo

 

Nevěděl v tu chvíli co říct. Vážně. Kdyby měl před sebou některého ze svých trpaslíků, dávno by byl odhozen nebo alespoň důsledně zpraven o svém nevhodném jednání. Kdyby to byl elf, možná by nezaváhal ani se svou zbraní. Ale Pytlík? Zprvu přítěž a bezcenná koule u nohy, která se nakonec ukázala být vítaným pomocníkem a dokonce i mocným spojencem?

Nevěděl, co říct. Zprvu jistě ne.

A když už se jeho myšlenky ustálily a mysl se mu alespoň z polovice rozjasnila, najednou byl prostor, kde předtím spočíval hobit svou vahou, vzduchoprázdnem a jeho otevírající se ústa neměla promluvit ke komu.

 

ooOoo

 

Rychle pryč! to byla první myšlenka, která ho napadla, však to na této výpravě také už tolikrát zafungovalo. Takže ano - nasadil prsten, zvedl se z krále trpaslíků, na kterém byl tak nehorázně rozvalený, vysoukal se ze sudu, jen to zašustilo, a honem pryč. Někam. Daleko. Hlavně odsud!

Jenže sotva sundal prsten, zastoupil mi cestu Fili s plným korbelem v ruce a začal s ním něco mumlavě probírat. Jen taktak se mu vymanil a už tu byl Kili se svou ódou na krásnou elfí paní Tauriel.

Nechtěl je odbývat, nemohl, dobrý mrav mu to nedovolil ani poprvé u něj doma, ani teď. Jen prostě toužil po troše… soukromí.

A pak se tam objevil Thorin. Stanul ve dveřích, temné vlasy divoce vlající, kožešina kabátce pevně na jeho širokých ramenou, ta kožešina, na které si zřejmě brzy k ránu po propité noci ustlal, postoj rozhodný a v očích blesky.

Bilbo se v tu chvíli zmohl jen na bohapusté zírání a klapání pusou.

A pak na něj Thorin upřel svůj zrak a svým hlubokým hlasem pronesl: „Nevím, v čem spočívá ten tvůj trik, mistře lupiči, ale ještě jsme spolu nedohovořili.“

A tehdy ubohý hobit polkl podruhé.

 

ooOoo

 

Díval se, jak se k němu ten půlčík šourá, sotva jedna velká noha druhou nohu mine, zatímco se na ně upíraly oči všech v místnosti. Ale on byl král, stál tam s hlavou hrdě vztyčenou a zády rovnými, král, který si vybojoval zpět svou zem i místo na tomto světě, král mocný a vážený svým lidem a nejen jím. Takže on, Thorin II. Pavéza, se nezalekne ani hobita, ani přihlížejícího obecenstva. Ne. Nikdy.

Shlížel na Bilba, který se před ním krčil. Měřil si jej přísným pohledem, neuniklo mu, jak prsty žmoulá látku svého kabátku, ani jak se nadechuje, aby něco řekl, ale pak si to vždycky rozmyslí a pohledem raději uhne stranou.

Koutek úst se mu zvedl vzhůru, pak se téměř pousmál nad tím obrazem. Bilbo k němu znovu otočil tvář, v očích tentokrát odhodlání namísto směsice rozpaků a obav.

Načež ten lupičů král konečně spustil.

„Thorine, uvědomuji si, jak nevhodně to asi vypadalo, nemysli si, že ne. Ale já si prostě nevzpomenu. Takže kdybychom to mohli vymazat, byl bych ti vděčný,“ vydrmolil a kýval do toho hlavou, mával rukama a trochu se mračil, jak to uměl jen on se všemi těmi svými grimasami. Vždy se zdál tak čitelný, v tomhle byli trpaslíci prostě jiní - samý vous, zamračení, pronikavý pohled; nemuseli pohnout ani svalem, zato hobiti tu svou tvář stále vrásnili, kroutili a natahovali jako tělo na skřipec.

Sledoval ho přimhouřeným pohledem. Sám měl problém vybavit si byť jen útržky vzpomínek na včerejší večer a noc. Zpívalo se, ano. Tančilo. Ano. Dokonce měl dojem, že uzavřel dohodu i s Thranduilem, králem Lesní říše, ale na to bude moci přísahat teprve, až najde příslušnou listinu v truhle stvrzenou svým podpisem. Korzoval mezi lidem spolu se svými věrnými a hovořil, s kým bylo třeba. A hobit… hobita občas zahlédl, jistěže ano, ale až na sklonku večera mu došlo, že vypadal trochu ztraceně, trochu osamoceně, i když ty své nesmělé úsměvy opět rozdával na všechny strany. Po vykonané práci to na něj muselo dolehnout - stesk po domově. Dobře ho znal. Cítil ho ve svém srdci tak dlouho, že si už ani nevybavoval dobu, kdy tomu tak nebylo.

Přesto si nedokázal vzpomenout, že by učinil něco tak nepatřičného, aby spolu skončili v jednom ani ne loži, ale dokonce v sudu…

Přejel přihlížející trpaslíky ostrým pohledem. Nazpět se mu dostalo mnoha udivených, několika vyčkávavých, a pak dva opravdu dychtivé. Až podezřele dychtivé…

Přimhouřil modré oči ještě víc a zavrčel: „Následuj mne, Bilbo Pytlíku.“

Načež oslovený nakrátko přivřel oči a viditelně si povzdechl, ale přesto bez námitek šel.

 

ooOoo

 

Jako prase na porážku

Takhle se necítil ani pod zkoumavým pohledem Gandalfa, ani pod všetečným zrakem ohnivého draka Šmaka, když se mu snažil ukrást poklad, který si přivlastnil. Ne, prostě necítil. A v duchu se musel pozastavit nad tím, proč tomu tak vlastně bylo? Však k tomu dnešku přece došlo jen díky nedorozumění, troše přehmatu, které se stávalo na jejich cestě každou chvíli, že? Že?!

No, jistě, pokýval si Bilbo pro sebe hlavou. Nic neobvyklého. Bratři ve zbrani spolu často sdílejí ledacos…

Tak předně třeba… jídlo. Toho tam včera bylo konečně dost pro všechny. Nebo pití. Poháry cinkaly o pohár a občas i o pozůstatky zbroje a všelicos jiného. Čas od času dojde i na kusy oblečení, když je třeba. Nebo na zbraně. Hlavně ve chvílích nejvyšší nutnosti. A když nastane zima a je třeba se zahřát, tak se prostě schoulí k sobě, bez ohledu na předchozí neshody, a přečkají ten nečas, dokud neustane.

Tak. Bratři ve zbrani. Tak to bylo. Vlastně už od počátku, co se setkali. Jistě. Samozřejmě. Co jiného!?

Jenže včera neprobíhaly žádné boje. Ani se nevyskytl nečas hodný tulotlupy. Nikdo se nezranil, aby o něj muselo být postaráno. Alespoň tedy na těle ne. To jen mysli všech byly obluzené, povznesené a…

Zamrkal na Thorina a znovu ztěžka polkl. Takže čím by to vlastně omluvil?

 

ooOoo

 

Thorin sledoval zápas, který se v hobitovi odehrával, a pak se rozhodl, že tu trapnou chvilku rozetne… možná ne sekerou, ale svým jazykem… slovy.

„Omluv netřeba, mistře lupiči,“ pronesl skoro slavnostně a pousmál se na něj tím svým drobným úsměvem, „nestalo se nic, kvůli čemu by naše mysli měly brázdit chmury…“

Bilbo na něj zíral jako opařený, neschopen kloudné myšlenky. „Ehm… nerad jsem tě… však víš… poslintal,“ dodal šeptem, což všechno ještě zhoršilo.

Thorin jen vyklenul obočí, dál ho upřeně sledoval, neříkal nic. A Bilbo si pod jeho zrakem nervózně prohrábl vlasy, jako kdyby nevěděl co sám se sebou.

A pak se začal pochechtávat.

Pochechtával se, až se celý chvěl, a nakonec se rozesmál na celé kolo.

A Thorin jen naklonil hlavu na stranu a trpělivě vyčkával, než celý ten jeho výlev ustane.

A on také ustal. Téměř vzápětí. Jenže spolu s odumřelým smíchem na půlčíkových rtech a zbylými jiskřičkami veselí v jeho hnědých očích, se milý hobit sebral, překlenul těch několik stop, které je dělily, a zprudka krále slují pod horou objal.

Bylo to nenadálé. A spontánní. A tak… povědomé. Vklouzl do toho doteku stejně snadno jako tehdy Skalbalu, když si poprvé uvědomil, jakou pro něj má tento hobit cenu.

A tak by to i mohlo zůstat, našeptávalo mu jeho srdce. Stačilo by pár slov. Možná jedno slůvko. Jediné.

Ano, možná ano, pomyslel si Thorin souhlasně, když se vymaňoval z náruče svého – už to dávno mohl říct naplno – přítele. Ale to poví až čas. Čas, který se před nimi všemi teprve otevíral…

„Bylo mi potěšením, mistře Pytlíku,“ řekl do té otevřené, usmívající se tváře.

Hobit se znovu usmál, pak se otočil a skoro hopsavým krokem proklouzl ven.

Král trpaslíků za ním mlčky hleděl, dokud se mu neztratil z dohledu a nenahradil ho pohled na ty dva uličníky. Zamračil se. S nimi si to ještě vyřídí.

A co se půlčíka týkalo… jak se tak říká, mají celý život před sebou

 

KONEC povídky

 

A/N: Ale ještě nekončíme. Dodatečně se mi povedlo vyzkošet si animaci právě volně inspirovanou tímto kouskem. Ke shlédnuté zde:

https://youtu.be/UrU76qfIiG4

Komentáře   

 
0 # Lanevra 2014-12-20 22:19
Sud, bože sud. :D Ten už nikdy nebudu mít spojený s ničím jiným, než s Bilbem ležícím v Thorinově náruči. Ale hele, já myslím, že jim tam bylo pohodlně. Klidně je tam narvi ještě párkrát a kdoví co z toho bude (malá hobiťátka třeba. :D )
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-12-21 15:08
No, víš co, mohlo být klidně i hůř, a takový sud nemusí být úplně špatný ani na páteř;-)
Hihi, ty jim tedy přeješ, ale tedy nevím, jestli zrovně hobiti nebo trpaslíci aspirují na potenciální m-preg;)
Díky moc! :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Rowene 2014-12-20 23:46
To bylo hezké. Drobné, ale hezké. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-12-21 15:08
;-) Díky;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # ranchan 2014-12-21 00:49
Pat, to je čím dál tím lepší. Napřed to bylo Avangers a teď i Hobbit. Ty mě úplně rozmazluješ. Samé mé oblíbené páry a fandomy. Krátké, ale krásně napsané a takové... lehké, příjemné na čtení.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-12-21 15:10
No víš co... já bych třeba psala i víc, jenže jak před sebou sunu ty překlady, tak si netroufám něco nějak moc načínat. A ono to třeba tento měsíc prakticky ani nešlo.
Díky, jsem ráda, že se líbí. Za chvíli ze mně bude multifandom, což je tedy něco, čemu jsem celá léta odolávala. Ale zase... vybírám si;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Ester Esterova 2014-12-21 08:53
To bolo mile :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-12-21 15:10
Děkuji;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-12-21 15:57
Milí trpajzlíci, takhle si utahovat z lidí. Moc hezká a moc vtipná povídka.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-03-23 16:36
Děkuji;-))
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # tajnicka 2014-12-21 19:06
Júú konečne niekto kto píše aj Hobita :lol: Nádherná poviedka dúfam že u teba nájdem časom kopu dalších :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-03-23 16:36
:heart: 8)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Makkina 2015-01-24 12:17
:lol: Tak to bylo fakt dobré :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-03-23 16:36
Děkujiii;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mrmla 2015-03-19 11:13
Pěkné. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-03-23 16:37
Díky :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Karin 2018-08-12 19:58
To bylo parádní.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1575
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3260774
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz