Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Za všechno může sníh 13 - Nic už nebude jako dřív

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

ZVMS

Za všechno může sníh

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

Kapitola 13 - Nic už nebude jako dřív

 

Harry

 

Vážně za to nemůžu, neudělal jsem to naschvál, čestný kouzelnický. Ale copak mi to bude někdo věřit? A hlavně on?

 

A víte vy co? Je mi to úplně fuk… klidně bych to udělal znova, tentokrát schválně, kdybych dostal šanci. Něco tak fantastického jsem ještě nikdy nezažil. Nenapadlo by mne, že ze všech lidí na světě zrovna se Snapem… Tohle je tedy ta pověstná jiskra, co občas přeskočí, když to člověk ale vůbec nečeká?

 

Jen, co jsem se vypotácel, ani nevím pořádně jak, z jeho laboratorního stanu, okamžitě mne, ne zrovna šťastně napadlo, že bude nejbezpečnější ten táborák, co uvnitř nabírá na síle, něčím uhasit. No, a protože v mudlovské škole jsem dával stejně mizerný pozor při výuce jako tady v Bradavicích, tak mne nějak obešlo sdělení o tom, jak nebezpečná je kombinace alkoholu a plamenů. Čestně, měl jsem v plánu jen pár kapek z té lahve, co jsem si donesl z Prasinek pro případ nouze… a nějak jsem si nevšiml, že z kapek se stal déšť. Protože jestli tenhle šok není případ nouze, tak pak už teda nevím…

 

Abych to zkrátil – usnul jsem nad ránem, spal sotva tři hodiny, na snídani dorazil pozdě… a dřív, než jsem měl šanci začít něco konzumovat, odchytil mne nervózní Ron. Dva dny po sobě přesně ta samá situace? Copak se zaseknul? To snad nemůže být pravda… jenomže je. Merline, v hlavě mi zrovna skřetí dílna vyrábí zbroj pro celou armádu a on mi zeširoka vysvětluje, proč je teď ta nejlepší chvíle jít si zahrát famfrpál. Copak já můžu za to, že si nemůže vybít nadbytečnou energii s Hermionou? Asi bych si neměl moc zvykat na to, že kdykoliv mne začne otravovat někdo ze spolužáků, objeví se záchrana v podobě černého pláště a ledového hlasu… jako zrovna teď. A taky je nějaká polovičatá – sice mne spolehlivě zbaví Rona, ale na snídani mi milostivě poskytne pouhých deset minut, opět. Kolik toho asi tak stihnu sníst? A to nepočítám čas, který budu potřebovat, abych se dostal až pod věž. Jediná změna oproti včerejšku, tentokrát pod věž Astronomickou. Asi bych s sebou měl kromě pláště pořád tahat i zmenšený Kulový blesk. Po dnešku bude přemisťování opět výsadou ředitelky, všichni ostatní mají smůlu, včetně mne.

 

Po dvou hltech zteplalého džusu a třech drobcích toustu se nenadšeně vydám ostrým tempem na místo srazu. Jdu pozdě, já vím. To zase bude řečí, že musí čekat na primadonu nebo něco podobného – jenže je mi to nějak jedno. Připadám si, jako kdybych plaval v nějaké podivné našedlé mlhovité substanci, skoro se divím, že při chůzi nešplouchám. Ale některé myšlenky mají obrysy ostré jako žiletka, zejména ty, co se vracejí k posledním událostem včera večer.

 

A to jsou vlastně téměř všechny, nedokážu na to přestat myslet.

 

Nic už nebude jako dřív – ano, měla jsi stoprocentně pravdu, Hermiono, tehdy po Poháru, i když jsi myslela něco úplně jiného.

 

Osud? Má smysl s tím bojovat?

 

Proti svému předurčení, však víte – Voldemort, to taky smysl nemělo. Mohl jsem jen naplnit, co jsem musel.

 

Teď nemusím – teď CHCI. A moc, tak moc, až mne to děsí.

 

Ale co ON?

 

Díky Merlinovi za obnovování, fádní a nudné, ale natolik vyžadující soustředění, že myšlenky na cokoliv jiného je třeba vytěsnit. I když pohled na tu temnou postavu mi to nijak neulehčuje. Že by v noci nespal vůbec? Je skoro průsvitný, jako kdyby soutěžil o to, zda se mu podaří dosáhnout dosud neexistujícího odstínu bledosti.

 

Konečně je to martyrium za námi, bariéry jsou obnoveny v původním rozsahu a ještě více posíleny, pro dnešek mám tedy hotovo a snad se konečně trochu najím. A pak?

 

Musím bezpodmínečně začít myslet na něco jiného, něčím se zaměstnat…půjdu navštívit Hermionu. Je to ostudné, že jsem si doteď nenašel chvíli, abych se zastavil za svou nejlepší kamarádkou – jenže… nemocniční prostředí není zrovna něco, co bych vyhledával, však to nejspíš znáte sami, a já na ošetřovně strávil pomalu víc času než na hodinách. Tresty u Snapea nepočítám.

 

Pro jistotu přes sebe přehodím neviditelný plášť – nějak nestojím o to, aby si někdo všimnul, kam jdu, a chtěl se vnutit jako doprovod. A nejmíň ze všeho Ron – už teď si můžu házet srpcem, z čeho je na mne naštvaný víc – jestli kvůli Ginny nebo nejnověji kvůli tomu, že jsem ho včera i dneska odmítl s tím létáním… já bych býval možná i šel, tedy v jinou dobu, ne místo snídaně, jenže Snape… Áááá, už je to tady zase – ten chlap se mi prostě vnutí do úplně každičké myšlenky…

 

Návštěva u dočasně němé kamarádky, v prostředí, které bytostně nesnáším, bude snad adekvátním trestem za to, že nedokážu dodržet vlastní rozhodnutí.

 

Ani nevím, proč mne tak moc překvapí, když prvním, na koho v Nemocničním stanu narazím, je Terry Boot. Nějak mne nenapadlo, že někteří spolužáci pomáhají i tady, při ošetřování, i když je to celkem logické… při tom množství by madam Pomfreyová musela mít tolik rukou jako bohyně Kálí, aby všechno zvládla sama.

 

„Hermioně je už o hodně lépe, zásluhou speciálních lektvarů profesora Snapea (no to se podívejme, že bych nebyl sám, kdo má na toho chlapa úchylku?), ale myslím si, že je hodně frustrovaná z toho, že nemůže mluvit. A jak je zesláblá, nemůže ani psát delší vzkazy. Navíc ji mrzí, že se tady za celou dobu za ní nikdo nezastavil,“ informuje mě okamžitě, jakmile se na Hermionu zeptám. A to jsem chtěl jen vědět, v které části stanu je její postel… vůbec bych nepředpokládal, že zrovna Terry bude tak podrobně informován. Znova se zastydím, že mne ani nenapadlo přijít dřív, ale pak se zarazím… Nikdo?... To tady nebyl ani Ron?

 

Chvíli posedím u její postele. Cítím se docela trapně a nějak nevím, co říci. Nakonec jí začnu vyprávět o obnově magických štítů a posilování ochran. Mám pocit, že tohle ji bude zajímat o dost víc, než monotematické myšlenky, co se mi prohánějí hlavou a rozporuplné pocity, které bouří někde za hrudní kostí. Aha, takže až tak zajímavé pro ni to vyprávění nebylo, uvědomím si v okamžiku, kdy zaslechnu pravidelné oddechování a zjistím, že usnula. S tichým povděkem se vzdálím, vážně mi to prostředí nedělá dobře.

 

Teprve když jsem kus cesty od Nemocničního stanu, uvědomím si, že jsem měl jít za Snapem – i když neřekl doslovně hned po obědě… a i kdyby to řekl, potřebuju nějaké osobní voln … a taky nejsem jeho pes… na druhou stranu jsem docela zvědavý, o co půjde… nezdá se mi, že o lektvary – to přece dělám každý den automaticky… co jen může chtít?

 

Že by to samé co já? Nesmysl, nesmysl a ještě jednou nesmysl…

 

O kom se mluvívá, daleko nebývá - to bylo jedním z oblíbených úsloví tety Petunie. Jak to tak vypadá, já ani nemusím mluvit, stačí na dotyčnou osobu pomyslet. Nějakých deset metrů přímo přede mnou stojí ponořeni v nějaké debatě profesor Kratiknot a… No schválně, jestli uhodnete.

 

Mám pocit, že neviditelný plášť mi co nejdřív přiroste k tělu jako kůže – tak často ho nosím… Ale ještě, že jsem ho přes sebe přehodil. Před Kratiknotem mne skryje dokonale, ale tím přerostlým netopýrem si nejsem jist.

 

Snad speciálně jen kvůli němu si budu muset rozšířit šatník o nový kousek. U Snapea prostě ta neviditelnost nefunguje – jako kdybych žádný plášť neměl. A mě by vážně hodně zajímalo, o čem se to takovou dobu s Kratiknotem vybavuje. Risknu to a připlížím se blíž, jen abych vyslechl následující dialog:

 

„Filiusi, vážím si vaší šlechetné nabídky, ale to by bylo, jako kdybyste vymaloval popraskané stěny se zbytky jídel a Merlinví čeho ještě.“

 

A vida, tak Severus si taky dokáže vzpomenout na mudlovské činnosti, když potřebuje přirovnání. Okamžitě mi hlavou probleskne vzpomínka na tetu Petunii, fanatičku na sterilní prostředí, která nechávala každý rok vybílit a vymalovat celý dům, včetně sklepa a garáže. Ale to nebylo to nejlepší, co jsem se mohl dozvědět. Následující věty mi málem vyrazily dech, a to už teď jsem raději skoro nedýchal.

 

„Nejprve je třeba odstranit všechny takříkajíc nečistoty – pak budou vámi vymyšlená kouzla zajisté přijata s nadšením a budou velmi užitečná.“

 

„Ale to může trvat měsíce,“ zabědoval Kratiknot, „ je nutně zapotřebí, aby výuka začala co nejdříve… a taky… jsme přece ve Skotsku, však víte… chladné počasí tady přichází brzy a ty stany… no, studentům to možná vyhovuje, ale my, co už jsme trochu starší…“ soukal ze sebe zdráhavě, zatímco Snape se jen opovržlivě ušklíbal.

 

„Nemusíte mít obavy, Filiusi – ve volných chvílích, kterých mám přímo nadbytek, pracuji na speciálním kouzle, které by celý proces mohlo výrazně urychlit. Ani my mladší netoužíme trávit ve stanu i ty měsíce, kdy všude budou dva metry sněhu.“

 

Neuvěřitelné, tak on na tom kouzle přece jenom pracuje – a to bylo řečí, že je to šílený nápad a tak všelijak podobně. Kratiknot ještě něco říkal, ale já se raději potichounku plížil pryč, Snape určitě nechtěl, abych o tom věděl. Kdyby ano, tak by mi to řekl… nebo ne? Chce mi to snad říci, až za ním přijdu? A co když ne, co když bude chtít něco úplně jiného?

 

Jak za ním teď můžu jít a nedat na sobě vůbec nic znát? A když tam půjdu – pochopitelně jenom proto, že mí spolužáci potřebují lektvary užívat pravidelně a on by prostě všechny ingredience sám nezvládl – dokážu mlčet a ani slůvkem se nezmínit o tom, že jsem slyšel jeho rozhovor s Kratiknotem?

 

No, tady na louce docela určitě nedostanu odpověď na žádnou z těch otázek, usoudil jsem a vydal se ke svému dočasnému útočišti. Rozhodl jsem se, že s sebou vezmu jako olivovou ratolest ty nešťastné šátečky ze včerejška, pochopitelně nejprve použiju rozpékací kouzlo, abych trochu prolomil případné nepříjemné ovzduší. Oběd totiž nebyl nic moc, víte?

 

Zabralo mi to jen pár minut, vážně, ale když jsem dorazil k Laboratornímu stanu, stál před ním jako bůh pomsty, ruce založené na prsou. Mhouří oči, jako kdyby mu vadilo i to nejmenší množství denního světla – a přitom tady pod stromy je pološero.

 

„No konečně, pane Pottere, už jsem se obával, že po vás budu muset vyhlásit pátrání!“

 

Stojím s tácem v ruce a připadám si jako idiot. Ani v nejmenším to nevypadá, že by mne měl v úmyslu pustit dál. Z hábitu najednou vyloví knihu

 

„Vaše práce na dnešní odpoledne a večer. Zacházejte s ní s úctou, která jí náleží,“ podotkne kousavě.

 

Nic nechápu a nejspíš to na mně bude i vidět, protože se rozhodne původní strohou informaci rozšířit.

 

„Než vám řeknu konkrétnější podrobnosti, potřebuji vědět, jak hluboké jsou vaše znalosti v oblasti ochranných štítů a jak je zvládáte v praxi. Dnes jsme se vyčerpali při obnovách, takže pro začátek trocha teorie. Ať už o štítech víte cokoliv, neuškodí, když nastudujete i tuto knihu. Do zítřka, Pottere – a nepodvádět, vyzkouším si vás.“

 

Merline, zešílel, kniha váží snad pět kilo, o počtu stránek ani neuvažuju… do zítřka? To si jako myslí, že má touha po vědění je tak silná, že obětuju spánek? A ani to by asi nestačilo…

 

Nejspíš to bude jinak… Chce se mne zbavit, to je úplně jasný… nechce, abych večer chodil…, ale to taky může říct na rovinu, nemusím si kvůli tomu vykoukat oči z hlavy.

 

„Můžete jít, pane Pottere, čas ubíhá a mohl by vám chybět,“ pronese rádoby starostlivě, když pořád stojím jak zmražený. „Tohle by vám jenom překáželo,“ podotkne ještě a jedním elegantním pohybem mne zbaví plného tácu. Místo něj mi vnutí tu odpornou bichli a neméně elegantně zapluje do své svatyně.

 

Ještě chvíli trčím na místě jak špatně vyřezaný svatý na mostě, než se mé nohy víceméně samovolně dají do pohybu. S nenávistným pohledem na knihu sebou plácnu na postel a začnu číst.

 

Dokážu ledacos, číst, zapamatovat si co čtu a dokážu si i poručit, a dokonce různorodě – problém je v tom, že se neumím poslechnout. A tak v osm, o hodinu později nežli dny předtím, odhrnu plachu u Lektvarového stanu a opatrně pronesu: „Dobrý večer, pane…“

 

Nejspíš se rozhodl, že než aby mne snášel ve své blízkosti, ukrájí a uplátkuje se k smrti, protože ta hromada ingrediencí měří snad dva metry… to bude krájet celou noc. A kdy jako chce vařit?

 

„Řekl jsem, že máte nastudovat obsah celé knih … jste snad geniální rychločtenář? Nebo naopak lajdák, co se podívá na prvních a posledních pár stránek a spoléhá na to, že ten nezajímavý prostředek nějak okecá?“

 

No ovšem, vlídné přivítání jsem ani neočekával.

 

„Myslím, že jsem se vyjádřil dostatečně jasně, pokud se vaší náplně týká, ale asi neuškodí, když to ještě přeformuluji. Nějak nemám pocit, že by to vašemu mozečku došlo. Vaši pomoc dnes nepotřebuji, poradím si sám.“

 

„No to vidím,“ vyletí ze mě vztekle dřív, než si uvědomím, že jsem na to chtěl jít chytře. „Potřebujete někoho, kdo vám tohle všechno připraví, abyste vůbec zvládl uvařit všechny lektvary. A když už jste si přibral do své péče i skřítky, tak mne napadlo, že by vám alespoň jeden mohl pomoct.“

 

Zdá se, že se mi ho podařilo dostatečně šokovat, dokonce mu z prstů vypadne nůž a zazvoní o mramorovou desku stolu.

 

„Vy jste patrně zešílel,“ vypadne z něj po chvíli, ale nemá to tu správnou razanci. Vážně jsem ho vyvedl z míry, tuhle vzpomínku si budu muset dobře schovat.

 

„Vím, že byste nechtěl, aby o tom někdo věděl,“ pokračuju rychle, než se vzpamatuje natolik, že mne vyhodí. „A taky vůbec nemusí. Kromě školních skřítků, kteří jsou podřízeni ředitelce, je tu i jeden, který podléhá mně a pouze mým příkazům.“

 

Vidím, že pochopil, ale stejně se mu to nezamlouvá. Mně ostatně taky moc ne, ovšem ze zcela jiného důvodu. Merline, tys to dopracoval, Harry. Ve zralém věku osmnácti jar žárlíš na Kráturu.

 

„Alespoň to zkuste, pane, slibuji, že jakmile se Krátura chopí mých povinností, zmizím a už o mně neuslyšíte.“

 

Opovržlivě si odfrkne, už zase mi nevěří, ale nakonec zdráhavě přikývne. Vyjdu ven, zavolám Kráturu a zabetonuji do všemožných myslitelných příkazů a nařízení jeho nový úkol. Podstatou je, že udělá pouze a přesně to, co mu profesor nařídí a v žádném případě nepoužije magii…, to je nejdůležitější. Ještě se jakoby mimoděk zmíním o tom, že od dalšího dne budou i všichni skřítkové dostávat speciálně upravený lektvar proti působení zbytků černé magie, který profesor speciálně pro ně vymyslel. Že se mi někdy podaří šokovat Kráturu, tomu bych taky do předchvíle nevěřil… mám prostě dneska úspěšný den.

 

S posledním lítostivým pohledem na své místečko u přípravného stolu a přáním dobré noci definitivně opouštím zemi zaslíbenou. Zpět ke štítům – když budu číst rychle, snad se zvládnu alespoň pár hodin prospat… a snad ten můj nápad bude alespoň trochu uspokojivě fungovat.

 

Komentáře   

 
0 # Agnes 2013-07-26 08:58
No jo. Harry toho teď asi moc nenaspí. Alkohol, příprava lektvarových ingrediencí, myšlenky na Snapea, pak ta bichle. Vůbec mu to nezávidím. Jeden aby se rozkrájel, aby se dostal až pod kůži mistru lektvarů :lol: A že žárlí na Kráturu? Kdo by nežárlil!
Díky za zpestření pátečního dopoledne :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # scully 2013-07-26 19:20
Jojo Harry už v tom pěkně lítá.Uvidíme jak dlouho takové hektické nasazení zvládne. Jsem zvědavá,kdy vymyslí to kouzlo.A žárlivost na Kraturu plně chápu. :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-27 07:48
Vymyšlení kouzla je opravdu na Severusovi - ale bez Harryho spoluúčasti to nepůjde...
Takže Snapeovu blízkost obětováním Krátury neztratí, jen už to nebude takové intimčo jako při přípravě ropušnatky. :lol:
Díky za koment. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2013-07-26 22:03
Harry se tááák snaží, brouček :eek: Oheň lásky už v něm doutná, zalitý alkoholem dokonce plápolá. A ten otrava protivný je na něj tak ošklivý... Až mě to dojalo, jak se Harýsek snaží :D
Díky za další kapču. Doufám, že v té příští tu jeho snahu Severus alespoň zaregistruje, když nic jiného :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-27 07:53
Harrýsek dělá pořád stejnou chybu, ať už střízliv či posilněn - nejdřív střílí a až potom se ptá. ;-)
Oh, a Severus registruje jen podstatné věci, tedy podstatné z jeho pohledu - a ten je od toho Harryho dosti odlišný. :lol:
Sama nevím, co ten paličatý netopýr natropí za spoušť v křehké dušičce - zatím se mi tvrdě vzpírá zpracování. :sad:
Děkuju za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-27 07:43
Přípravy ingrediencí se zbavil - ale sotva tak učinil, už lituje... ;-) No jo, nikdo nemůže mít všechno. Zase si rozšíří obzory... i když ne tak docela v oblasti, která by ho zajímala nejvíc... :lol:
Díky za komentík. :-)
Už zase mne to hodilo někam, kde jsem nechtěla být - to mělo být pro Agnes... :-?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-07-27 13:27
Chudák Harry :lol: Soucítím s ním, ale kdyby to neměl se Snapem tak těžké, nebyla by to taková sranda :lol:
Vydrž Harry, hlavně se nevzdávat! ;-)
Jak to, že Ron nebyl navštívit Hermionu?! To je tedy divné...
Děkuji za další kapitolku, Claire :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-27 15:49
Snadná vítězství nemají skoro žádnou cenu... a Harry a vzdát se? CHA!!! On na to nevypadal ani předtím, ale teď se mu otevřel zcela nový rozměr - jenže , Merlinžel, se věci stanou složitějšími... ;-)
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-07-28 12:46
Harry to nemá lehké. Nově objevené pocity, nedostatek spánku, kocovina a Severus, který je prostě sám sebou ho pěkně vyčerpávají :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-28 14:53
A myslíš, že Severuse nee? :D Musí čelit stejným věcem, jen s nimi prostě umí lépe zacházet, no.... ;-)
Díky za komentář. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-07-31 18:40
Krátura a Snape? Není to poněkuď výbušná kombinace? Nádherný díl.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+2 # Elecqua 2013-10-29 22:04
ahoj, můžu se zeptat, jak to vypadá s pokračováním?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Cor.Caroli 2014-05-19 11:53
Bude ještě někdy pokračování? :sad:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tereska 2016-02-25 22:34
Je nějaká šance, že by tato povídka byla dokončena. Je úžasná a je škoda, jak děj visí ve vzduchu... :(
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire1 2016-02-26 16:22
Jak praví klasik, škoda je pouze dobrého člověka.... :P Ne, ale vážně - vleklé a úporné zdravotní problémy způsobily nejen to, že nebyly a dosud v plné míře nejsou myšlenky na tvorbu, ale v podstatě i znemožnily samotné psaní jako takové.... když nemůžete používat prsty, špatně se obsluhuje klávesnice.... :P
Nicméně jsem to nevzdala, stále si pamatuji plánovaný děj i celkový závěr.... jen bych to v této chvíli nebyla schopna napsat na stejné úrovni jako dosud publikované kapitoly.... a to bych, po pravdě, skutečně nerada....
Tak ještě nějakou chvíli strpení, prosím.... :heart: :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-02-26 17:33
:heart: :heart: :heart: Kdykoliv... a jakkoliv dlouho :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Rowana 2016-02-27 20:06
Na kvalitu se vždy vyplatí si počkat a tvá povídka je jednoduše úžasná. Naděje povzbuzuje mou trpělivost i zvědavost ke spolupráci. Brzy se uzdrav, Clare, a pak se budeme těšit na pokračování. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3504437
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com