Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Za všechno může sníh 12 - Příliš mnoho přemýšlení mívá občas následky

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

ZVMS

Za všechno může sníh

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

12. kapitola – Příliš mnoho přemýšlení mívá občas následky

 

Severus

 

Jen s velmi mírnou satisfakcí konstatuji, že pokud se týká šokujících prohlášení, opět se mi včera podařilo zvítězit. Mou, téměř otcovskou, radu bude dlouho rozdýchávat. Upřímně si nejsem stále docela jist, proč jsem mu ji vlastně dával, do jeho soukromého života mi přece nic není…

 

Vím, že mu to dojde, není hloupý – i když mu to často a s potěšením předhazuji, tak už si to nějakou dobu nemyslím. Dokonce mám čím dál silnější pocit, že část z jeho vystupování a chování je maska – stejně jako u mne.

 

Máme pro její nošení různé důvody – já špeh, Zmijozel a on? Aby nezklamal očekávání, aby si usnadnil přijetí – chtěl někam patřit a někdy nějak usoudil, že v této podobě se mu to nejlépe podaří…

 

No nic, Severusi, nejvyšší čas začít řešit malicherné problémy nového dne. Copak na mne asi dnes čeká?

 

Nočnímu spánku jsem mnoho nedal, dokonce i na mne bylo těch hodin zoufale málo – jaký div, že se hlásí úporná bolest hlavy hned jako první položka na seznamu, a věru nepřehlédnutelná. Chvilku si pohrávám s lákavou představou celého dne stráveného jen v laboratoři, případně hodinkou odpočinku někdy po obědě. Jídlo by mi mohl nosit Krátura – a pohled na jeho naštvané nenadšení by mi určitě vylepšil náladu. Vzápětí lákavou vidinu raději odkládám – minimálně Minerva by se přihnala jak velká voda, snad by i v obavách o mé zdraví dotáhla Poppy… tak si klid na práci rozhodně nepředstavuji. A navíc mám zodpovědnost za to, že si nikdo další z těch zabedněnců nepřivodí nějaké nepříjemné poškození.

 

Třeba procházka v chladném ranním ovzduší alespoň trochu zmírní bolest hlavy, pokouším se nalézt alespoň něco kladného. Moc to nepomáhá, i když se právě kvůli té bolesti rozhodnu pro cestu očarovanou loďkou místo bleskového přemístění. Chtělo by to co nejrychleji odstranit kletby z dřevného mostu, prolétne mi myšlenkami – a s tím Potterovým „vysavačem“ by celá akce nemusela trvat až tak dlouho.

 

Je neskutečně umanutý, to vím už dávno, a nejspíš mne bude otravovat den co den, zdali o tom kouzle přemýšlím a jestli už jsem začal něco dělat…

 

A to, co říkal včera večer, co jsem slyšel pod jeho slovy z tónu hlasu… to byl obdiv? Lichotí mi to, i když bych to nepřiznal ani za nic a navíc, a to bych rovněž nepřiznal – kdyby to opravdu fungovalo, neuvěřitelně by mi to usnadnilo práci – nehodlám připustit, aby to dělal ještě někdo jiný kromě mne – to bych ostatně nepřipustil ani u tradičního postupu.

 

Konečně loďka doškobrtala ke svému cíli a mé myšlenky opustily téma Harry Potter a vydaly se lákavějším směrem, no, jak se to vezme… Hodný kus cesty od velkého stanu na mne čeká ředitelka. Tak jakýpak problém má nachystaný ona, že to nepočká až po snídani? Ukáže se, že by ráda, abych ty sladké andílky s nevinnými dušičkami drobátko přidrogoval – tedy spíše utlumil. Jak se zdá, andílci zdaleka nejsou tak nevinní, jak si Minerva naivně myslela (obávám se, že celá desetiletí) a po nocích se zkoušejí věnovat nejrůznějším fyzickým aktivitám, které ředitelku i ostatní profesory budí ze spaní a nutí zasahovat. Nejspíš bychom rodinám měli vrátit školné, když nejsou jejich ratolesti schopny použít ani primitivní zvuková kouzla, případně mozek. Mé stany jsou, díky Merlinovi, v dostatečné vzdálenosti, abych se podobnými stupiditami nemusel nechat vytrhovat z práce… S velmi silným pocitem, že budu hovořit s Longbottomem pod Mnoholičným lektvarem, ředitelce vysvětlím, že povzbuzující lektvar nemůže být zároveň utlumujícím a pokud bych přidal podobné efekty vyvolávající ingredience do lektvaru očistného, taktéž už by toho mnoho neočistil… zkráceně řečeno, že si zaměnila lektvary s mudlovskými přípravky typu 2 v 1.

 

Že já si nezavolal toho Kráturu…

 

Druhý hrnek kávy dopiju s útěšnou myšlenkou na to, že při obnově ochranných bariér se nedá tlachat o podružnostech, a vyrazím ze stanu.

 

Pochopitelně, že první, koho spatřím, je náš Zachránce, ačkoliv dojmem mocného kouzelníka v tuto chvíli rozhodně nepůsobí. Zřetelně vnímám, jak nepohodlně se cítí – a aby taky ne… těsně u něj stojí ten ryšavý kolonát a cosi do něj hučí s takovým zápalem, že si mne nevšimne, ani když se přiblížím…

 

 

 

Údajně pošramocená čest sestry je, zdá se, v tuto chvíli zatlačena do pozadí aktuálnějšími potřebami. Grangerová mu citelně fyzicky chybí – ano, nejsem tak pitomý, abych si myslel, že když jsou ve stanu sami dva, tráví noci přípravou na OVCe. U ní by mne to ovšem zas tolik nepřekvapilo, ale zřejmě má i nějaké lidské stránky, nejen ty, co vypadly z knihařského lisu. O hormonální rovnováze zjevně nemůže být řeč, nadbytečnou energii evidentně všechnu při stěhování nespotřebuje a tak by mu byl Potter dobrý – zalétat si a tak, famfrpál je evidentně u tohoto Weasleyho v těsném závěsu za jídlem.

 

Má ovšem smůlu, Pottera potřebuji i já – rozhodně ne k teoretickému debatování o kouzlech a kletbách, toho bylo včera víc než dost a ještě teď jsem na sebe naštvaný, že jsem připustil diskusi v tak familiérním duchu a vůbec – vypadalo to spíš jak přátelské popovídání s návštěvou – absolutně pro své selhání nenacházím omluvu.

 

Navíc vyvolal vzpomínky, co měly už provždy být zasunuty někde hluboko, a mně dlouho trvalo, nežli jsem se znovu dokázal soustředit na vývoj lektvaru pro skřítky. Teoreticky jsem to nad ránem zvládnul – ale teď je zapotřebí praktická realizace… a k ní budu potřebovat hromadu surovin. Připravených surovin… a rozhodně nemám čas si je připravovat sám… takže…

 

Takže se rozhlédnu a pak Weasleymu škodolibě zasyknu do ucha: „Pane Weasley, proč nejste u vaší skupiny a nepodílíte se na dalším vyklízení školních prostor?“ Zrzek leknutím nadskočí a zatváří se vrcholně otráveně. „Pokud nejste nemocen nebo jste se nerozhodl, že už nadále nebudete pomáhat s obnovnými pracemi, tak laskavě vyhledejte své spolužáky. Pane Pottere, budete tak laskav a ozdobíte svou přítomností naši skupinku? Práce na obnově bariér započne za deset minut pod severní věží,“ informuji a opustím je. Je mi jasné, že Potter ještě nesnídal a za deset minut se nijak královsky nezasytí – ale mohl přece přijít dřív. Anebo se nemá nechávat rozptylovat podružnostmi.

 

Salazare, co se to se mnou dneska děje? To budu každičkou volnou chvíli přemýšlet o Potterovi? Zatímco čekám pod severní věží na ostatní profesory, kteří se dnes taky slézají jak švábi na pivo, znovu se vrátím k úvahám o tom, jak by mělo probíhat využívání kouzla v praxi. A ať uvažuju z kteréhokoliv úhlu, pořád mi vychází, že na to budou potřeba lidé dva.

 

Ne, že bych nesnesl konkurenci – nadšený z ní nebudu, ale když bude dostatečně na úrovni…

 

Ovšem Harry Potter? To je víc, než jen překvapivé – nicméně nemohu nijak popřít, že je momentálně magicky nejsilnější osobou ze všech přítomných a jeho bojové návyky taky nejsou k zahození. A snad nejvíc mne udivuje, že změnil i slovní projev – je to sice znát jen občas, ale přesto… odkoukal to snad ode mne? Sarkasmus a bodavá ironie jako maska, která spolehlivě ukryje prázdnotu, bolest a zoufalství? A více než spolehlivě odežene všechny dotěrné otrapy, co pod rouškou přátelské pomoci slídí po prvním projevu slabosti – věřte mi, mám to ověřené. Jediný případ, kdy tento postoj totálně selhal, byl Albus Brumbál. Ovšem v poslední době mám pocit, že i Minerva začíná vystrkovat růžky…

 

Tak trochu mu závidím. Ne mládí a slávu, obojí je dostatečně těžký úděl, takže to rozhodně ne. Něco naprosto jiného… Ten kluk má jasný cíl a ví, co chce. Merlinžel to chce po mně… i když možná, někdy, ve vzdálené budoucnosti, bych si uměl představit, co by po mně mohl chtít a poskytl bych mu to mnohem ochotněji…

 

A co chci vlastně já? Vytoužený klid ve funkčním sklepení, dostatek času věnovat se výzkumu… Aby ta banda tupohlavců byla méně tupá, méně nesoustředěná a hlučná, a více vnímavá k tomu, co se je snažím naučit.

 

Aby se Minerva a všichni další zvědavci starali jen sami o sebe a mne z té všeobjímající lásky k bližnímu a dusivé péče zcela vynechali.

 

To by mi stačilo…

 

Je to málo nebo moc? Většinou to působí tak, že požaduji nereálné, naprosto nesplnitelné…

 

A vážně už nechci nic jiného?

 

Ještě štěstí, že v momentě, kdy mé myšlenky dospěly do těchto alarmujících detailů, se konečně uráčili dostavit všichni. Obnova bariér započala… spolehlivě zabránila jakýmkoli myšlenkám až do oběda. Vlastně ještě o něco déle – nikomu z nás se nechce tuto nanejvýše potřebnou, ale zároveň také nanejvýš nezáživnou a vyčerpávající práci protahovat. Překvapivě příjemným výsledkem práce přesčas je zjištění, že ve Velkém stanu se najíme v klidu a o samotě. Tentokrát ani Pottera neodháním, když vyčerpaně a zřejmě zcela podvědomě zasedne s námi. Co zase, u Merlina, ten kluk vyváděl, napadne mě, když si všimnu temných kruhů pod očima a strhaného výrazu. Nenápadně mu pod ubrouskem posunu přes stůl fiolu s vyživujícím lektvarem – už jsem si nějak automaticky zvykl nosit v hábitu dvě. Nijak to nekomentuje, ale při odchodu vděčně a tiše špitne: „Děkuji“ a zmizí. Já abych si, kdybych tedy měl zájem, přebral, zda to bylo za lektvar či snad za další osvobozovací akci…

 

Doufám, že si půjde pořádně odpočinout a večer se objeví plný energie a nadšení… a možná zase s nějakou tou dobrotou…

 

Tak a dost, Severusi, okřiknu se přísně a pak už se plně věnuji lektvarům.

 

Kolem sedmé, kdy se obvykle Potter objevuje, už mám hotové všechny lektvary pro studenty na zítřek a část těch určených pro Nemocniční stan. Čas na chvilku oddechu, a taky zběžně zkontrolovat, zda má připraven dostatek ingrediencí na krájení a jiné zpracování. Jestli opravdu přinese zase něco k jídlu… raději budu souhlasit s tím, aby ho nechal tady. Rozhodně nehodlám připustit nějaké rozmnožování důvěrnosti – to raději štítové kouzlo.

 

Vida, přesný jak hodinky, pomyslím si, když zaslechnu zašustění plátna. Ve stejně chvíli můj nos zaregistruje příjemnou vůni opečené slaniny.

 

„Postavte to támhle, Pottere,“ mávnu rukou, aniž bych se otočil, „ a pak se můžete pustit do přípravy ingrediencí.“

 

„Ano, pane,“ to je všechno, co řekne a pak nejméně dvě hodiny pracujeme v naprostém tichu, které jen občas naruší klapnutí nože či náraz měchačky o kraj kotlíku. A myšlenky, co dostaly prostor, se opět vděčně vrací k tématu vysavač.

 

Musím přiznat, že mě to láká – tak dlouho už jsem se ani nepokusil o vymyšlení kouzla či kletby. Ve skutečnosti nepotřebuji nic moc vymýšlet  - vlastně jen propojit dvě kouzla… a nepotřebuji k tomu ani tu starou učebnici. Snad jen z nostalgie bych ji rád měl zpátky…

 

Jak ubíhá čas, můj pohled co chvíli přitahuje ten objemný a vrchovatě naložený tác… a to už s nostalgií nemá pranic společného. 

 

Abych odpoutal svou pozornost od lákavě se tvářících šátečků se sýrem a slaninou, zahledím se, jak ten protiva, neustále něco vymýšlející, seká blahovičník. Pochopitelně, že naprosto nedostačujícím způsobem.

 

„Pottere!“ vyštěknu a jsem si naprosto jist, že mé myšlenky jsou už zase zpátky na bezpečné půdě, „jestli hodláte ingredience i nadále připravovat takto lajdácky, budu nucen požádat o výpomoc někoho jiného. Z těch, co jsou zde k dispozici, by připadala v úvahu pouze slečna Grangerová, až jí to zdravotní stav dovolí… ale poskytnout přitom souběžně a jaksi navíc kompletní kurs lektvarů pro vysoce pokročilé mi připadá jako neúměrná cena za pár ingrediencí. Tak buďte tak laskav, jestli tolik toužíte mi pomáhat, věnujte své práci více pozornosti.“

 

Opravdu mu jde o to kouzlo? Oproti svým běžným zvyklostem nevypění, jen pokorně pípne: „Ano, pane.“

 

No vážně, co jen to s ním je?

 

„Pane?“ Znova ta pokora v hlase, už mne to vážně začíná zneklidňovat.

 

„Asi už budu muset jít… nějak se necítím… zrovna dobře,“ zahuhlá omluvně.

 

„Pottere,“ zahřímám místo vyjádření účasti, „jestli jste nemocný a kontaminoval jste ingredience…“

 

„Ne, to ne, pane, jen se cítím nějak hrozně zesláblý… jinak jsem v pořádku, to vás mohu ujistit,“přesvědčuje mne horlivě a stejně tak horlivě se sbírá k odchodu. Ještě mi popřeje: „Dobrou noc,“ a plachta ve vchodu se za ním zhoupne.

 

Měl jsem ho poslat raději za Poppy, co kdyby… jen pro jistotu, proletí mi hlavou a dříve, než se stihnu s povzdechem chopit napůl dodělaných ingrediencí, je zpátky.

 

„Promiňte, pane, zapomněl jsem na ten tác… to pečivo si tady klidně nechte, jestli chcete, ale tác musím vrátit skřítkům,“ zamumlal rozpačitě. Když jsem pouze zavrtěl hlavou, popadl tác i s obsahem a k východu se málem rozeběhl.

 

Ve vchodu se z naprosto neznámého důvodu zatočil jak korouhvička – nevím proč, uklouzla mu noha – nevím po čem, a ve snaze neupadnout mne objal jako dávno ztraceného syna a držel se jak klíště. Pod nečekaným náporem jsem zavrávoral… plátěná stěna nemá stejnou pevnost, jako kamenná zeď – oporu tudíž neposkytla.

 

Podjely mi nohy a skončili jsme na zemi, Potter na měkkém…

 

Pokud bych snad ještě potřeboval nějaký důkaz o tvrdosti jeho hlavy, tak se mi ho právě dostalo. Inkasoval jsem ránu do brady a navíc získal jako bonus rozseknutý ret.

 

Šok, nevěřící úžas, zmatek a co ještě je v těch očích? Vsadil bych se, že až na barvu je to, jako kdybych se díval do zrcadla.

 

„Těší mne, že máte přece jen nějaký pud sebezáchovy – i když bych dal přednost tomu, kdybyste k mému přesvědčování zvolil vhodnější způsob,“ pronesu záměrně ledově a doufám, že mne nezradí hlas. „A teď ze mne laskavě slezte, ihned!!!“

 

Nemohu dopustit, aby odsud odešel s tím, že bude celý zbytek večera uvažovat o… a obzvlášť jestli cítil…

 

Merline, jsem taky jenom člověk, s určitými fyzickými potřebami jako každý. Vím, že studenti na profesory nahlížejí jako na asexuální bytosti a zcela určitě je to mnohonásobně lepší, nežli být předmětem zbožňování nějakého pomateného jedince, jemuž bouřící hormony zcela zatemnily úsudek…

 

Ale je obecná pravda, že když příliš dlouho přehlížíme a potlačujeme své potřeby, projeví se v ten nejméně vhodný okamžik – jako třeba teď, v případě té nešťastné srážky…

 

„Pottere,“ zastavím ho na odchodu. „Zítra dokončíme obnovu bariér, ale na odpoledne si laskavě neplánujte žádné společenské aktivity. Ač se to zdá naprosto nepravděpodobné, budu potřebovat vaši pomoc,“ Merlin mi pomáhej, právě jsem nahlas připustil, že potřebuji pomoc Harryho Pottera.

 

Albus by prasknul smíchy, kdyby byl ještě naživu, a pak by nejspíš poznamenal něco o tom, že je to ve jménu vyššího dobra, pokrytec jeden. A když mohl on, mohu já taky, zatvrdím se v duchu. Cokoliv, tedy skoro cokoliv, co zaměstná myšlenky té zelenooké pohromy užitečnějším způsobem. Jen ať si láme hlavu… nebude mít čas rozebírat, co se před chvílí odehrálo.

 

Komentáře   

 
0 # Sitara 2013-07-19 12:44
Že nám ale Severus začíná na toho Pottera myslet nějak podezřele často :lol: A dokonce se objevila i fyzická reakce :lol: Moc děkuju za další kapitolku, Claire, četlo se to úžasně. Bavila jsem se ;-) Teď jsem zvědavá na kapitolu z Harryho pohledu, choval se trochu zvláštně :lol: Díky :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-20 12:52
Zvláštní chování živelné katastrofy se samozřejmě vysvětlí, to bych vám neudělala - něco tajit - on to na sebe napráší sám. ;-)
No jo, fyzikální zákony platí u u kouzelníků, to by jeden nečekal ... konkrétně tedy zákon akce a reakce... jenže někdy i reakce vyvolá reakci, co reakci, přímo řetěz ... a někomu se to docela určitě nebude líbit. ;-)
To je tak, přesvědčily jste mne, že mám být hodnější na Hermionu ... no, tak jsem teda začala, když myslíte ... ale zase nemůžu být permanentně hodná na všechny, to by nešlo... :P
A všimla sis, že tahle kapitola měla dvojnásobnou délku? ;-) Betička málem spolkla vidličku, protože jsem jí to poslala na poslední chvíli.. :-) .
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Agnes 2013-07-19 13:37
To se nám to ale pěkně vyvíjí :lol: Severus myslí na Harryho, Severus uvažuje o Harrym, Severus potřebuje Harryho pomoc... Jeden by řekl, že je přímo posedlý :-) Tak jsem zvědavá, jak na tom bude příště Harry. Že by myslel na Severuse, Severuse a opět Severuse? Po jejich kolizi bych se vůbec nedivila :D Moc se těším.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-20 12:46
Možná, že i více, než jen jeden ... a v určitém směru bude hůř... ;-)
Další kapitola už je téměř dokončená, patlám se s ní zrovna dneska už asi čtyři hodiny - ale jestli na tom bude Harry hůř nebo líp? To ti nějak nejsem schopna objektivně posoudit.... :lol:
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-07-19 19:40
Severusovi myšlenky se stávjí poněku monotóními. ;-)
Krásný dílek.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-20 12:44
Jako že fádní a nudné, Lachime? :lol: Tahle povídka je snarry, víš, nebo se o to alespoň snažím - takže těžko bude Severus mít erotické fantazie o McGonagallové.. . :lol:
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-07-24 17:37
Jejkote, to jsou ale nemehla. Ale jak šikovně to celé zvládli, že? A Severus Harryho zachraňuje jak černý rytíř na... prostě černý rytíř:-) A to je dobře, Harry prostě někdy potřebuje zachránit, jen aby někdo zachránil i Severuse:-) A Krátutu tedy fakt nemyslím:-) Díky moc!
PS: A ne, tohle nebyl smysluplný komentář, ale kde na něj brát energii :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2013-07-24 22:51
Tady jsem dokonce propásla dvě kapitoly :eek: A obě veskrze zajímavé. Moc se mi líbí myšlenkové pochody a rozhovory mých oblíbených chlapců. Takže se těším na ten vysavač na černou magii. To bude něco :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1640
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3439354
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com