Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Za všechno může sníh 10 - Neber úplatky, neber úplatky, Severusi, nebo se z toho zblázníš

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

ZVMS

Za všechno může sníh

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

10. kapitola – Neber úplatky, neber úplatky, Severusi, nebo se z toho zblázníš.

 

Severus

 

Zmetek jeden nevděčná – když už jsem prohrál boj sám se sebou, se svým odporem vůči zatahování děcek do úkolů, na které nemají a zejména toho jednoho… on na to má dostatek magické síly a taky už není děcko, jak jsem si s překvapením uvědomil… Nejen, že jsem prohrál, ještě jsem se natolik ponížil a šel ho přizvat k účasti. Místo abych ho našel dychtivě očekávajícího mou milostivou nabídku, tak se nechal ovíjet tou drzou zrzkou. Jediná holčička v rodině, s hluboce utkvělým pocitem, že musí dostat, co si zamane… no, zdá se, že tentokrát ne, podle toho, co jsem zaslechl. Z neznámých důvodů mne to potěšilo natolik, že jsem ho ani neseřval za drzé vypůjčení mé oblíbené věty. A naprosto iracionálně mne tak nějak zahřál i fakt, že se za mnou okamžitě rozeběhl jak dychtivé štěně. Jistěže si to umím vysvětlit, vytáhl jsem ho z pěkně nepříjemné situace, ale i tak – vypadá, jako kdyby se na tu fádní a nudnou, neustále se opakující, činnost těšil. Patrně proto, že neví, jak takové vztyčování a obnovování v praxi vypadá.

 

Zdá se, že během budování ochran se naše hvězda nudí, ale nahlas ani nešpitne, precizně dělá to, co ostatní, ovšem zcela automaticky… a stejně tak se hodlá s námi posadit při obědě. To nemohu dopustit, potřebuji s Minervou probrat věci nepříliš vhodné pro citlivá potteří ouška – dost na tom, že reálné nebezpečí je hrozivé, není nutno k němu ještě přidávat paniku mezi adolescenty. S naprostým minimem námahy se mi podaří našeho zlatého chlapce nasměrovat na místo, které mu přísluší, a pak už si mohu pokazit skromný oběd nevalné chuti diskusí o možných variantách řešení nejpalčivějšího problému.

 

Včera v noci, konečně sám, jen ve společnosti lektvarů, jsem dospěl k rozhodnutí, že po tolika letech předstírání všemi směry si snad výjimečně mohu dovolit upřímnost alespoň sám k sobě. Ne že by to snad činilo věci snesitelnějšími. Byl jsem si totiž nucen přiznat, že prostě nemohu být na více místech najednou a tudíž určité činnosti budu muset přenechat těm tupohlavcům, jen Merlin ví, s jakými dalekosáhlými následky.

 

Jak tak do sebe soukám jídlo, snažím se nevnímat tázavě vyčkávavé pohledy ředitelky - coby dáma určitého věku by snad měla být obeznámena se zásadou, že s plnými ústy se nemluví. Zároveň přemítám o důvodech, proč je najednou zdejší strava podstatně méně chutná. Pochopil bych chudší nabídku - opravy hradu budou něco stát, ne všechno vybavení a pomůcky se podaří zachránit... ale ta kvalita. Napadne mne, zda skřítkové také nejsou nějakým způsobem zasaženi působením zbytkové  negativní magie a v duchu zaúpím. Nejenže to budou desítky lektvarů navíc, ale bude nutno vymyslet a upravit recepturu. Salazare, víš, že nepotřebuji mnoho hodin spánku, ale pár přece jenom ano. A pomocník, co se mi vnutil - no, nerad přiznávám, že přípravu ingrediencí zvládá uspokojivě - ale pustit ho k vaření? Příliš velké riziko... K dalším úvahám už nedostanu prostor a i rozhovor s Minervou ještě nějakou chvíli počká - z levé strany stanu se začíná linout hluk daleko přesahující  společensky přípustnou hladinu.

 

 

 

Nechápu, proč jsem ho vysvobodil, opět, ale hlasitost toho projevu bohatě překonala vzdálenost potřebnou k běžnému poslechu na našich místech, někteří kolegové se po sobě dívají dost udiveně… zdá se, že nerozborné přátelství Zlatého tria tvrdě inkasuje rány z více stran… asi bude vhodné zasáhnout dřív, než budeme muset řešit tragédii shakespearovských rozměrů. Jak už se stalo poslední dobou pravidlem, po mé výzvě ochotně opouští nedojedený oběd i stan. V dostatečné vzdálenosti ho pak zastavím a sdělím mu plán na odpoledne - býval bych si myslel, že bude rád, nevděčník, ale po mém sdělení, že má odpoledne využít k intenzivnímu odpočinku, se tváří ublíženě a i protekční posilující lektvar pije s trpitelským výrazem. Pokud by snad měl chuť na nějaké slovní protesty, opustí ho, jakmile zjistí, že Grangerová a Weasley opravdu ještě nevyřvali všechno, co mají na srdci. Jejich neomalenost a drzost mne nezaskočí, tím nejledovějším hlasem, co momentálně dokážu vyrobit, je obratem odešlu zpět k Velkému stanu a Pottera ženu odpočívat. Jen Merlin ví, zda to skutečně udělá - nikdy se nevyznačoval zvláštní úctou k autoritám a i sebelepší rady hravě ignoroval.

 

Sám zamířím zpět ke stanu, kde mezitím rozhořčené dvě třetiny Zlatého tria obklopil slušný počet dalších studentů, bažících po senzačních informacích. Okamžitě se rozhodnu, že diskusi s Minervou přeskočím a bez otálení začnu to stádo úkolovat.

 

„Jak vidím, všichni jste již po obědě a plni elánu se bezpochyby znovu zapojíte  do práce - vaše volno skončilo. Slečna Grangerová vyhledá madam Pinceovou a podle jejích pokynů bude transportovat  na vyznačené místo knihy z knihovny. Všichni ostatní ve skupinách, jejichž složení jste probrali s paní ředitelkou, budete vyklízet přízemní místnosti a vstupní halu, veškeré předměty pak budete shromažďovat na předem označených místech.

 

Pochopitelně můžete použít levitační kouzla, ovšem pouze za předpokladu, že je skutečně ovládáte. Madam Pomfreyové rozhodně nenaroste několik párů dalších rukou, tudíž opravdu nebude mít čas léčit následky vaší neschopnosti. Všechny místnosti musí být absolutně prázdné - holé zdi a podlahy.

 

V žádném případě se nebudete pokoušet o jakákoliv očistná kouzla, této činnosti se budou věnovat pouze vybraní profesoři."

 

Vysvětlovat proč, to by bylo asi stejně přínosné, jako nosit sovy do Athén, uvědomím si po jediném pohledu do převážně tupých a naprosto lhostejně se tvářících obličejíčků naší obětavé mladé generace. Nějakou zlomkovou pozornost mi věnují patrně jenom proto, že za mnou stojí Minerva jako dráb. Bleskurychle si v hlavě promítnu jejich schopnosti v OPČM z minulého roku, abych věděl, koho mohu jen s mírnou nervozitou pověřit zodpovědností a koho raději poslat sbírat houby, aby měla dnešní večeře alespoň nějakou chuť.

 

Absolutně se mi příčí myšlenka, že by kdokoliv z nich měl slídit po výsostném zmijozelském území – udělám to raději sám, jen s pomocí skřítků – Minervu už nějak obalamutím. Třeba tvrzením, že podzemí bylo zcela jistě zasaženo kletbami naprosto minimálně – což bude nakonec bezpochyby pravda.

 

Po téměř hodinu trvajícím dohadování, kdo patří do které skupiny, konečně odcházejí dělat něco užitečného. Kolegové a kolegyně jsou mnohem rychlejší - jejich rozhodování, kdo bude dozorem u kterého ze sběrných míst, trvá sotva pět minut, a to včetně toho, že si domluví místa, na která budou umístěny knihy, kam nábytek, nepoškozené sochy, goblény, obrazy... Obracím se na Minervu s trochu omluvným výrazem, ale jak se zdá, ani v nejmenším jí nevadí, že jsem se plně chopil iniciativy a nic s ní nekonzultoval. Nakloní se ke mně blíž a spiklenecky špitne, že si půjde na chvíli lehnout - obnova bariér z valné části ležela na nás dvou, logicky musí být vyčerpaná, v jejím věku. Taktně o této skutečnosti pomlčím, ostatně ani já se necítím výrazně ve formě a rozhodně bych neuvítal, kdyby kdokoliv tuto skutečnost nějak rozpatlával.

 

„Měl bys jít také, Severusi," špitne, když jí její úmysl schválím, „kolegové to zvládnou." Její optimistický názor sice tak docela nesdílím, ale pro klid její duše přikývnu. Odpočívat? A kde na to mám vzít čas? Nicméně odcházím do svého prozatímního útočiště - ale rovnou do laboratoře. Vývoj speciálního lektvaru pro skřítky zabere mnohem více času, než jedno odpoledne. Docela by se hodil pomocník, bleskne mi hlavou, když začínám shromažďovat ingredience do základu, ale rychle tu myšlenku zapudím. Na výzkumnou část budu potřebovat absolutní klid a soustředění - a ještě jsem nezažil, že by dokázal mlčet déle než deset minut.

 

S kolegy jsem domluvený, že přijdu v pět hodin, to už budou mít snad něco nashromážděno, a instruuji je o použití povšechných protikouzel, která by měla zlikvidovat většinu stop po temných kletbách... a to, co zbude, pak udělám sám, následně budeme nad očištěnými věcmi moci vztyčit stan - a další den pokračovat.

 

I když jsem na svou práci hluboce soustředěný, přece jen občas vykouzlím Tempus - nerad chodím pozdě. Proto mne celkem zarazí, když se najednou prudce odhrne plachta u vchodu a odhalí udýchanou Poppy.

 

V reakci na můj nechápavý pohled jen ztěžka a přerývaně vyhrkne: „Severusi... ošetřovna... rychle…"

 

Hluboce zažitým pohybem hmátnu po přenosce s nejdůležitějšími lektvary, chytím Poppy za ruku a bez jediného slova se s ní přemístím před Nemocniční stan. „Ochranné štíty ještě nejsou zcela vztyčené, ale nebylo by dobré o tom mluvit," zavrčím a vejdu dovnitř. Hned u vchodu, v části stanu, která Poppy slouží jako provizorní kancelář, narazím na lůžko, na němž se zmítá slečna Grangerová, otevírá ústa, jako kdyby chtěla křičet, ale nevydá jediný zvuk. 

 

„Vůbec nechápu, co se jí mohlo stát, Severusi? Nedokážu rozeznat, co způsobilo tenhle stav," běduje Poppy nešťastně, dech už se jí podařilo dostat pod kontrolu. S téměř stoprocentní jistotou vím, co se stalo a tak se Poppy pokusím uklidnit. Ovšem dříve, než mohu začít s vysvětlováním, rozezní se odněkud z hloubi stanu hned tři alarmy. „Běž tam, Poppy, o slečnu Grangerovou se postarám, buď bez obav." S hlubokým povzdechem a znepokojeným pohledem na lůžko nakonec odejde a nechá mě v klidu provést vlastní diagnostická kouzla. No ovšemže jsem měl pravdu, pochválím se v duchu po pár minutách.

 

Když se Poppy vrátí, slečna Grangerová hluboce spí a já mohu léčitelce podat alespoň nějaké vysvětlení.

 

„Slečna se patrně domnívala, že můj příkaz, aby se nikdo z nich nepokoušel  o očistná kouzla, může směle ignorovat. Některé kletby temné magie ovšem při neodborném zásahu mají tu nepříjemnou vlastnost, že se přesouvají."

 

Poppy krátce přikývne a mně je jasné, že pochopila. „ Uvedl jsem ji do hlubokého spánku, kouzlem vpravil přímo do žaludku univerzální čistící lektvar a taky lektvar proti bolesti. Teď, když vím, jaká kletba se rozhodla hostovat v jejím těle, mohu z toho univerzálního lektvaru udělat konkrétně zaměřený, ale to nebude hned. Obávám se, že si tady slečna Grangerová pár dní pobude, takže bychom možná to lůžko měli někam přestěhovat. A abych nezapomněl, dokud nezabere ten speciální lektvar, bude slečna němá - ovšem rozhodně si netroufám podceňovat tvé schopnosti. Je mi jasné, že umístíš příslušná monitorovací kouzla i bez mé rady," dodám ještě na závěr a odejdu. Má průměrně naštvaná nálada se během poslední půlhodiny výrazně zhoršila a představa, že bych měl mít ještě nějaký projev o bezpečnosti práce, se mi z hloubi duše hnusí. Počká to do zítřejšího rána, rozhodnu se. Stejně se blíží pátá hodina, studenti se stěhováním skončí a pokračovat budou zase až zítra po snídani. 

 

„Co je s Hermionou?" zaútočí na mne Ronald Weasley, ledva se ocitnu u úctyhodných hromad nashromážděného nábytku a dalších předmětů, s nějakým slušným oslovením se nezdržuje. No ovšem, kdo by ho taky od něj čekal. S uspokojením vnímám, jak malá je ve srovnání s ostatními ta kupa knih, kterou se povedlo přemístit momentálně silně indisponované nebelvírské šprtce. Nedokážu s ní soucítit, ani ji litovat – jediné, co cítím je zadostiučinění.

 

„Bude v pořádku, pane Weasleyi," odpoví mu místo mne konejšivě Minerva, „jen si pár dní poleží v Nemocničním stanu."

 

„Ale já chci vědět, co s ní je?" neustává v naléhání, ruce zatnuté v pěst a probodává mne pohledem, jako kdybych mu jeho vzácnou přítelkyni  snad proklel já osobně.

 

„Už jsem vám řekla, že bude v pořádku," zopakuje Minerva tvrdě a stažené koutky úst svědčí o tom, že jí začíná docházet trpělivost. „Teď se všichni rozejděte do svých stanů a v příslušnou dobu přijďte na večeři.“

 

Neochotně a s notným remcáním se studenti konečně vzdalují. „Bude v pořádku, že, Severusi?" potřebuje se ujistit Minerva. „Ovšem," přikývnu, “jen to bude pár dní trvat. A dalších pár dní pak bude němá, což je ovšem příšerná škoda,“ ušklíbnu se zlomyslně a otočím se k čekajícím kolegům. Zřetelně vyslovím inkantace několika nejběžnějších protikleteb a mohou se pustit do práce. Nakonec usoudím, že nebudu přebíhat od jednoho k druhému - počkám tady, dokud neskončí a pak se teprve vrátím ke svým rozdělaným lektvarům. Místo večeře si dám jeden vyživující, nebude to ostatně zdaleka poprvé, a ušetřím svou nervovou soustavu dalšího podrobného výslechu, který by určitě během večeře přišel. Postupně přecházím od jednoho k druhému, zkontroluji „očištěné“ předměty a snad jen třikrát musím použít ještě nějaké další protikletby. Pak je konečně pro dnešek hotovo, tedy s očistou, Minerva znepokojeně odchází do nemocničního stanu zkontrolovat svou milovanou Nebelvírku, protože proč by měla pouze slepě věřit mým slovům, že? Profesoři ruší své obranné štíty – ano, ačkoliv o svých spolupracovnících nemám valné mínění, alespoň průměrnou inteligenci jim musím přiznat – na rozdíl od Grangerové, „nejchytřejší mladé čarodějky této generace“, použili všichni při kontaktu se zbytky temné magie obranné štíty, aniž bych je na to musel výslovně upozornit.

 

Nežli po mně zase někdo začne něco chtít, nenápadně zmizím zpět do své plátěné laboratoře, právě včas, abych do některých lektvarů přidal další ingredience a u lektvaru pro skřítky učinil další krok. Postupně cítím, jak mizí má špatná nálada a nastupuje vnitřní vyrovnanost a klid – takhle je to se mnou vždycky. Práce na lektvarech je blahodárná, musím se plně soustředit jen na ně a veškeré podřadné problémy jsou vytěsněny z mysli, včetně toho, že jsem nejedl – ostatně to není zdaleka poprvé. A jako vždycky zapomenu na čas, takže když se s lehkým plesknutím pohne plátěná zástěna vchodu, málem nadskočím leknutím. Naštěstí se dokážu ovládnout a nic tak potupného nepředvedu. Naopak zdařile předstírám až takové zaujetí prací, že jakoby nevidím zvědavé zelené oči, co bleskurychle přeletí celou laboratoř. No vida, přece jen nebudu muset večerní dávku ingrediencí zpracovávat sám, pomyslím si s uspokojením. Nahlas ovšem pronesu něco zcela jiného. Jeho reakce na sebe nenechá dlouho čekat – a je nepřekvapivě přidrzlá. Koutkem oka zaregistruji jeho pokus o nenápadné umístění tácu s nějakým jídlem, což mne podnítí k dalšímu slovnímu útoku.

 

„Povězte mi, pane Pottere,“ zasyčím ledově, „je snad nedoslýchavost jednou z chorob společných pro všechny Nebelvíry?“ Kouká dost nechápavě. „Informaci o tom, že v blízkosti vařících se lektvarů se nesmí nacházet nic, co by je mohlo kontaminovat, jsem vám mnohokrát opakoval už v prvním ročníku, zjevně bezúspěšně,“ ukážu rukou na inkriminovaný předmět. „Najíst jste se mohl u sebe… a pokud k tomu snad potřebujete společnost… do Velkého stanu byste snad měl být schopen trefit,“ rýpu do něj dál a čekám na pověstný výbuch. K mému zklamání je ticho, z jeho strany žádná odezva nepřichází. Zato můj citlivý čich stihne předat vyhladovělému žaludku informaci o výskytu něčeho lákavě vonícího a ten se vehementně hlásí o svá práva. Nerad, velmi nerad ustoupím, útěchou mi je pouze jeho rozpačitý výraz. Proč se tváří tak provinile po mé poznámce o zachránci? Něco jako strach on přece v repertoáru nemá? „Vezměte ten tác,“ pronesu netrpělivě, když se pořád k ničemu nemá, „a pojďte za mnou.“

 

Marně přemýšlím, zda Minerva při svých zařizovacích aktivitách pomyslela i na nějaké nádobí, konkrétně na talíře. Ne, že bych neovládal čistící kouzla, ale prostě se mi příčí představa drobků na stole a po podlaze. Potter se zatím s poněkud nevěřícím výrazem rozhlíží po mém obytném stanu… hledá snad krápníky, na kterých spím zavěšený hlavou dolů?

 

„Protože jste mi nebyl schopen odpovědět na mou předchozí otázku, zkusím jinou,“ protrhnu stále panující ticho. „Co uděláte jako první, když víte, že se budete pokoušet likvidovat pozůstatky temných kleteb?“

 

„Vykouzlím ochranný štít,“ vyhrkne automaticky a bez dlouhého přemýšlení. Souhlasně přikývnu a položím další otázku. „A co podle vás přimělo slečnu Grangerovou, aby neuposlechla pokyny profesora?“ optám se, zatímco prohledávám skříňky a konečně nacházím vhodné talířky.

 

„Co je s Hermionou?“ vyhrkne znepokojeně a zdá se, že teprve teď mu mé otázky začínají dávat smysl. „Já se ptal první,“ ušklíbnu se zlomyslně a čekám na odpověď. Bavím se sledováním jasně viditelného boje mezi loajalitou a pravdomluvností na jeho tak zoufale čitelném obličeji. Pro jednou zase vzácně pravda zvítězí a z něj vypadne „ Aby dokázala, že je nejlepší a nepostradatelná… a chytřejší než ten profesor, co pokyn vydal,“ dodá téměř neslyšně. „Řeknete mi teď, co se jí stalo?“ obavy zřetelně slyšitelné.

 

„Slečna Grangerová neuposlechla můj pokyn, a domnívám se, že přesně z těch důvodů, které jste právě pojmenoval. Pokusila se dokázat, že zvládne protikletby stejně dobře, ne-li lépe, nežli zkušení kouzelníci – ovšem při té urputné snaze jaksi pozapomněla na elementární bezpečnost a nepoužila žádný štít. Nemusíte se obávat, přežije to… jen budeme pár dní ochuzeni o její přítomnost a dalších několik dní o veškerá moudra. Rád bych se domníval, že tuto dobu využije k přemýšlení a z celé události si vezme patřičné poučení. Jen se obávám, že zůstane pouze u mého zbožného přání. Lidé se totiž příliš nemění, víte, Pottere?“

 

Souhlasně přikývne a kupodivu už nemá žádné doplňující otázky.

 

„Co kdybychom se ke konzumaci toho, co jste donesl, posadili, abych nějak využil ty krámy, co mi sem paní ředitelka laskavě umístila?“ navrhnu posléze a jen o pár vteřin později jsem za svůj nebývalý záchvat společenského chování hluboce vděčný.

 

„Říkal jste něco o jakémsi užitečném nápadu, tak spusťte, ať mohu posoudit, zda se zbytečně nepřeceňujete,“ vyzvu ho a s chutí se zakousnu do velice lákavě vonícího masového bochánku.

 

Malou chvíli váhá, pak se zhluboka nadechne a seznámí mne se svým nápadem. Málem se zadávím, když ho poslouchám.

 

Merline, to snad nemůže být pravda, taková šílenost – a dobře mi tak, už dávno přece vím, že člověk podá pomocnou ruku a nakonec je rád, když zachrání ramenní kloub.

 

Komentáře   

 
0 # Mája 2013-07-05 08:35
Tak na tu šílenost se rozhodně moc těším :roll:
Hermiony je mi trochu líto. Očividně k této postavě nemáš takové sympatie jako já, protože jí chudince dáváš dost zabrat :-*
Ginny si o špatné zacházení ze stran autorů FF chudák řekla z toho příšerného filmového ztvárnění, to se dá docela pochopit. Protože to, co z té nešťastné sympatické holčiny udělali ti debilní filmaři, mi jen při pouhé vzpomínce otvírá kudlu v kapse :D
Ronald je prostě Ronald. Ten už prostě nikdy jiný nebude ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-06 12:38
Co já, co já? Já jsem v tom nevinně, to všechno ... chtěla jsem říct Severus, ale to by byla blbost, Sev si jen škodolibě vychutná těch pár dnů němoty... :lol: Jinak se obávám, že si za současný stav věcí může sama - pravidla byla jasně daná, varování vysloveno. ;-)
A upřímně, je její chování nereálné? Nejchytřejší mladá čarodějka současnosti a ž by nezvládla takovou banalitu? Noo, nezvládla, ale touha dokázat , že má na víc, byla holt silnější... :D
A ano, s Ginny máš stoprocentní pravdu, té je mi skoro líto, takhle ji psát ... jenže mně se to prostě hodí... :lol: Harry má skončit se Severusem, no ne? :-*
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # scully 2013-07-06 18:51
Krásná povídka. Jsem moc zvědavá co si Harry zase vymyslí.Moc se mi líbí střídání vyprávění Harryho i Seva. Hermioně to tak trošku přeji,někdy je opravdu nesnesitelná a zaslouží si trošku poučení. Moc děkuji za super kapitolku a těším se na další díl :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-07 17:38
Děkuji za pochvalu, jsem moc ráda, že přibyla komentující čtenářka. :-)
Co Harry vymyslel přímo hlavou se dozvíš už v pátek - nebudu vás zbytečně napínat. :D Některé věci se trochu opakují, ale když oni stejnou věc vidí každý trochu až úplně jinak ... včetně motivů. ;-)
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-07-07 17:15
Bože! Zase ty tvé bezkonkurenční slovní obraty! :lol: :D Asi si je začnu zapisovat, abych je měla pěkně pohromadě :lol: Severus prostě perlí. Nejsi na Hermionu trochu moc přísná? :lol: Zažila toho poměrně dost, aby se z toho poučila a zmoudřela... :P
Děkuju za kapitolku, budu se moc těšit na příště :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-07 17:41
Sepisovat? Myslíš, že Pat povídku ze stránek stáhne? :-* No, ale čiň, jak uznáš za vhodné a potřebné, dívčí... ;-)
Pokud jde o Hermionu a případné zmoudření, tak to teprve uvidíme, zda se dostaví nějaké to poučení z krizového vývoje, ale lidi se většinou moc nemění, a když už, tak jenom k horšímu.... ;-) Ale dobře, už jsi druhá, kdo se za ní přimlouvá, tak já zauvažuju, zda bych jí utrpěná příkoří nemohla nějak vynahradit... dokonce mne už i napadá jak, jen abyste mne potom nehonily s rozporkou po poli.... :lol:
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-07-07 19:32
Pat. nic stahovat nehodlá, jednou jí to stačilo, děkuji pěkně! Ovšem to nic nemění na tom, že zapisovat dobré hlášky si Sitara samozřejmě smí. A že jich tam bude :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-07-07 19:38
No jo, zapisování hlášek je taková Sitařina úchylka :lol: Když jsem četla převážně "normální" (eh, to slovo nemám ráda) literaturu, zapisovala jsem si do zvlášť vyčleněného sešitu i celé odstavce). No jo no, každý máme něco :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Agnes 2013-07-07 18:46
Zase nás budeš týden napínat :-) Jsem fakt zvědavá, co to Harry vymyslel, že tím málem zadusil Severuse.
Když už se tu všichni vyjadřují k Hermioně, tak se taky přidám. Když jsem četla Rowlingovou, nikdy mi Hermiona nevadila, byla to prostě jedna z hlavních postav a bylo super, jak vždycky všechno věděla a vytáhla Harryho s Ronem z různých problémů. Ale pak jsem začala číst Snarry a hned se z ní stala mrcha. Asi je to hlavně tím, že Severusovi leze na nervy a Sev je ve Snarry prostě ten milejší, lepší a chytřejší. A samozřejmě záleží na autorovi. Tak snad na ni nezanevřeš a nebudeš ji moc mučit a štvát proti Severusovi (následkem by samozřejmě bylo již zmíněné mučení).
Tak se moc těším, co příště vykouzlíš :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-08 07:11
Týden uteče jako voda, jen se párkrát vyspinkáš a budeš vědět, co Harry vymyslel - nejspíš to není zas až tak převratné, pro Severuse bylo spíš šokující, KOHO to napadlo ... plus nesmíme zapomínat na to, že vlastně vůbec není zdravotně v pořádku a na hrbu toho má víc než ostatní... ti si udělají jedno své a mají padla, zatímco Sevík po nocích ještě málem padá do kotlíků... ;-)
A pokud se týká Hermiony - tak jo, ukecaly jste mne, změním její osud (podle mého názoru jednoznačně k lepšímu), ale že si do ní Severus už nikdy nerýpne, to slíbit nemohu. :lol:
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-07-07 19:38
na ten Haryyho nápad jsem vážně zvědavá :lol:
Severus má opravdu náročný program, tak aspoň ho Harry rozptyluje :P
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-08 07:13
Noo, a taky se konečně jednou najedl :D Harry je prostě Severusova spása, ale než si to plně uvědomí (jestli teda vůbec) a zda se podle toho bude i chovat ... to bude ještě oříšek. :lol:
Nápad coming soon, ale co z toho povstane dále, to bude na delší, doufejme, že ne nesouvislé, vyprávění... ;-)
Díky za přízeň i komentík.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-07-08 17:08
Tak copak nám to Harry zase vymyslel, že si Severus už předem zamluvil postel u Dr. Chocholouška? :P
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-07-08 17:52
Noo, možná, že by Severus už v nějaké posteli ležet měl - ještě před nápadem. ;-)
V pátek bude jasno... tedy jasněji - a ten nápad vážně není blbej, největší měrou se na šoku podílí nikoliv CO je to za nápad, ale KDO s ním přišel... konec spoileru. :lol:
Díky za komentík, Lachime. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # aurora 2013-07-08 20:37
aaa takto to utnúť :) už sa teším na pokračovanie a som zvedavá čo to ten Harry zase vymyslel, že Severusovi stoja vlasy na hlave hrôzou :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-07-11 20:04
Už jsem říkala, jak nemám ráda Rona ani Hermionu? No, tak tady to platí dvojnásob:-) Nedají mu pokoj, nedají a nedají. Nemohla bys nějak odstavit i Rona? Nebo radši všechno krom Seva a Harryho? Severusovi by ubylo práce, no ne? Díky moc, další dílek do skládačky:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3315606
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com