Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Za všechno může sníh 8 - Ne každý dostane, po čem touží

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

ZVMS

Za všechno může sníh

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

8. kapitola – Ne každý dostane, po čem touží

 

Harry

 

Pořád ještě tomu nedokážu uvěřit. Vážně mne zavolal zpátky. Co na tom, že poslouchat jeho jedovaté poznámky bylo příjemné asi tak, jako muchlovat se s dikobrazem. Musí mu být sakramentsky zle, určitě mnohem hůř, než jak vypadá… a že i to je na pováženou. Neodvážím se ani špitnout, mlčky sekám a plátkuju nechutnosti z obrovských hromad a snažím se o co nejlepší provedení – vlastně ani nevím proč, když to určitě neocení. To nejlepší, v co mohu doufat, by bylo souhlasné ticho.

 

To už tady vlastně je, jen ne souhlasné, ale hluboké a skoro trhající uši. Snape si zatím nachystal kotlíků, jako kdyby chtěl navařit lektvary pro půlku Evropy. Vůbec mi není jasné, jak zvládne ohlídat tolik lektvarů najednou a nač jich bude tolik potřeba… málem se zeptám, ovšem na poslední chvíli si vzpomenu na přeplněný stan se zraněnými a nemocnými. Té jedovaté přednášce jsem tak unikl jen o příslovečný vlásek. Už skoro necítím prsty, nevím, jestli uplynula hodina nebo tři, hromady ingrediencí ke zpracování snad samy od sebe zase narůstají… Už před nějakou chvílí jsem přestal vnímat dění okolo, funguju spíš jako automat. Proto mne docela překvapí, když se mi najednou skoro zježí vlasy na zátylku a po páteři přeběhne nepříjemné zamrazení. Zmateně se rozhlédnu kolem sebe – právě včas, abych zahlédl, jak se profesor zapotácel a ve snaze zachytit se nějaké opory málem srazil na zem několik kotlíků s bublajícími lektvary. Tak to je průšvih, tentokrát Kráturu zavolat nemůžu, proletí mi hlavou, zatímco pouštím nůž a vrhnu se vpřed. Jen místo zlatonky chytím netopýra, ha- ha- ha. Dobrý vtip, že? Kdyby ten vtip nevážil snad metrák. Jak někdo tak hubený, skoro vyzáblý, může být tak těžký? Naštěstí to netrvá moc dlouho, jen o chvilku déle a mohli jsme se válet na zemi oba… už takhle je to dost hrozné, uvědomím si, když se zahledím do jeho vzteklé tváře a on se po kratinkém zaváhání ode mne odtáhne. Štítivě? Nejistě? Nedokážu to rozeznat, což tedy není nic divného – nikdy jsem se v jeho výrazech, ostatně téměř neměnných, nevyznal. Vždycky byl nečitelný, a myslím, že nejen pro mne.

 

Když je mezi námi zase společensky přijatelná vzdálenost, sáhne lehce se třesoucí rukou do jedné z vnitřních kapes svého hábitu a vytáhne dvě lahvičky s opalizující modrou tekutinou.

 

„Tohle vypijte,“ přikáže mi netrpělivě a jednu otevřenou mi vnutí. Kopnu to do sebe na ex a otřesu se. Už jsem pil lepší věci, pomyslím si a doufám, že se mne nerozhodl otrávit, aby po světě nepobíhal svědek jeho potupné slabosti.

 

„Co to bylo, pane?“ Podle jeho výrazu usoudím, že jsem se měl zeptat před konzumací. Z kategorie obtížný hmyz jsem byl přeřazen do třídy imbecil.

 

„Posilující lektvar, účinkuje okamžitě,“ informuje mne a lokne si z druhé fioly. „Nemějte obavy, není návykový, pozměnil jsem recepturu. Nicméně by bylo vhodné, abyste se odebral do postele a doplnil další energii přirozeným způsobem.“ Elegantní vyhazov, jen co je pravda. Chtěl bych zůstat, ale nejspíš nemá smysl se hádat, celý jeho postoj je absolutně neústupný, tvář kamenná – tak tiše popřeju: „Dobrou noc“ a ani si neuvědomím, že by to mohlo vyznít jako velká ironie. Teda, vzhledem ke všem těm bublajícím kotlíkům. Snape nejspíš nebude spát vůbec, ale je to jeho volba, jeho boj.

 

Když zvedám plachtu, přece jen mi to nedá. „Mohu přijít zase zítra večer, pane? I pomalý a nešikovný pomocník je lepší než nic,“ vemlouvám se a skoro se za to nenávidím. A ještě to sebeponížení vylepším, „nebudu vás obtěžovat, nebudu mluvit, skoro o mně nebudete vědět…“

 

Odpoví mi jen nevěřící výraz, potřesení hlavou a slabé, leč slyšitelné odfrknutí. Merline, měl bych si zamluvit postel hned vedle Lockharta, určitě mi už úplně přeskočilo.

 

xxxx

 

Ale když se mi pak konečně podařilo usnout, spal jsem přímo excelentně, vzbudil jsem se odpočatý a svěží - snad rok se mi nic takového nepodařilo, možná i mnohem déle. Nejdřív mi do hlavy lezl Voldemort, pak stíny padlých… Měl bych mít dobrou náladu, ale nemám…

 

Jeden den, je zpátky jeden jedinej den, a už mi stihnul otočit většinu života vzhůru nohama… nebo to udělal už dřív a já si to uvědomil až teď? No jo, jasně, mám dlouhé vedení, jak by mne zcela jistě neopomněl některým ze svých četných sarkasmů informovat…

 

A taky je mi jasné, že pokud nechci přijít o svou tajnou oázu klidu, budu se muset přemáhat a trávit celé dny se svými spolužáky a přáteli. V tuhle chvíli mám tak podezřele skvělou náladu, že nechápu, proč jsem od nich včera utekl a proč by mi vůbec měli vadit. A tak pln odhodlání a vůbec všeho pozitivního vyrazím pod neviditelným pláštěm na snídani, jsem rozhodnutý si dnešní den prostě užít.

 

Ani mne moc nepřekvapí, že ve Velkém stanu nenajdu Hermionu ani Rona, bezpochyby využívají na tisíc procent absolutního soukromí ve stanu Zlatého tria… a nikdo nemá nejmenší tušení, že já tam s nimi vůbec nejsem. Teda – aspoň v to doufám. Jeden člověk to nicméně ví více než dobře, vlastně dva… ovšem jejich mlčenlivostí jsem si neotřesitelně jistý. No, nasnídat se snad zvládnu sám, a možná to tak bude i lepší. Mám hlad jako vlk a opravdu nemusím při jídle poslouchat nenávistné výlevy na adresu profesora lektvarů. A tak se pustím do jídla a dovolím se ten luxus o ničem nepřemýšlet, nic nevnímat. Ani to, že nakonec dorazili i Ron s Hermionou, s nechutně spokojenými výrazy, usadili se hned vedle mne a Herma začala něco říkat. Ani ji moc nevnímám, spíš zvažuju, jak jim nenápadně naznačit, aby se začali tvářit jinak – při pohledu na ně dva to za chvíli dojde i slepému…

 

Jestliže se mi povedlo přeslechnout Hermionin monolog, neměl jsem stejné štěstí v okamžiku, kdy začala mluvit McGonagallová. Oznámila nám, že všichni studenti mají dnes volno, protože profesorský sbor bude obnovovat magické ochrany Bradavic. Všichni, včetně Rona a Hermiony propukli v takový jásot, jako kdyby vyhráli milion galeonů – jeden každý z nich. Já tedy žádnou radost necítím, ani v nejmenším… co si, u Morgany, počnu s celodenním volnem? Nechci být kvůli paličatosti jednoho muže vyšachován ze hry. Ne, rozhodně si nemyslím, že bych byl ze všech nejlepší a že to beze mne nezvládnou, to ne – ale úplně bez magické síly taky nejsem, mohl bych alespoň pomoci. Abych byl poblíž, celou tu dobu… pochopitelně jen proto, abych věděl, že se ten umíněný chlap úplně nevyčerpal. Včera, nebo možná už dneska, jsem nemohl hned usnout, jen jsem se tak převaloval a moc dobře věděl, že on tu noc nestráví spánkem, ale vařením lektvarů, prokládaným konzumací modrého zázraku. Zamrzelo mě, když mě poslal pryč - chápu, že při studiu jsem nic excelentního nepředváděl, ale při tom množství trestů, co mi napařil, jsem se docela zapracoval v sekání, krájení a dalších pomocných činnostech… a nakonec mne ani kvůli ničemu nezkritizoval. Spíš se tvářil, jako kdybych tam vůbec nebyl a ty přísady se připravily úplně samy. Asi se obával, abych nebyl svědkem jeho případné další slabosti – i jednou bylo pro něj víc, než byl schopen snést.

 

Nechávám tu rozjásanou smečku pochybné zábavě a snažím se tiše zmizet. Den už není krásný a mé myšlení výhradně pozitivní. A co se týče toho, že nevím, proč jsem se vyhýbal svým spolužákům… tak na to se mi dostane odpovědi hned vzápětí, co vyjdu před stan. Přísahal bych, že široko daleko nebylo živé duše a najednou mne drží za ruku Ginny a upírá na mne naléhavý pohled. Nechápu, kde se tady vzala, snad se plazila někde v trávě… to je ovšem sotva důležité. Horší jsou ty věty, co z ní padají.

 

„Harry, proč se mi vyhýbáš? Cožpak už pro tebe nic neznamenám? Ty máš nějakou jinou? Možná bych si zasloužila, při tom, co mezi námi bylo, abys mi to řekl…tak jsem se těšila, že už bude všechno, jak má být. Mamka už týdny chystá zásnubní hostinu!!! Tak řekni něco!!!“

 

V tu chvíli vím s jistotou, jaké to je, když na člověka sáhne Smrt. Ani když na mne letěla Voldemortova Avada, jsem necítil takovou paniku a hrůzu zároveň. Tohle musí skončit, okamžitě… určitě ne dobře, zcela jistě ne podle jejích představ… ale život prostě není spravedlivý, že? Kdyby to nebylo vysoce nevhodné, rád bych se rozesmál. Ten chlap prostě poslední dobou stojí úplně za vším, co řeknu nebo udělám. A protože je mi jasné, že taktní náznaky u kohokoliv z Weasleyovic klanu nemají nejmenší šanci, podám svou odpověď po lopatě.

 

„ Jo, mám. Jmenuje se Samota, prostě potřebuju být sám, copak je to tak těžké pochopit? Nechci s nikým chodit – ani s tebou, ani s žádnou jinou holkou, co se kolem mne snaží rádoby nenápadně natřásat své půvaby. Nepřijde mi to roztomilé, přitažlivé ani žádoucí – jen neskutečně trapné a pitomé. A pokud jde o zásnubní hostinu, tak k té by se asi hodil zasnubující se pár… nejspíš se budeš muset po někom poohlédnout, Ginny, protože já se k ničemu takovému rozhodně nechystám!“

 

Mít v Bradavicích soukromí je utopická představa. Znovu a znovu se o tom přesvědčuji… v téhle chvíli je důkazem ledový hlas.

 

„Pottere, mohl byste se i se svými důvěrnostmi přemístit natolik daleko, že jich budu ušetřen? Původně jsem měl dojem, že velmi stojíte o to být součástí týmu, který bude obnovovat ochrany, ale zjevně jste změnil názor.“

 

Bez ohledu na své nejniternější pocity, musím říct, že nikoho jiného bych v tuhle chvíli neviděl raději. Temná postava s očima metajícíma blesky dokáže zastavit i scénu a slzavé údolí, ke kterému se Ginny evidentně chystala.

 

„V žádném případě jsem názor nezměnil, pane,“ pronesu zřetelně a doufám, že i vyrovnaným hlasem. „A promiňte, že jste musel být svědkem…,“ nestihnu ani dokončit, protože se ke mně otočí zády a vykročí směrem k hradu. Musím neelegantně popobíhat, abych stačil jeho elegantnímu vlání. Když dorazíme na místo, zarazí mne jen částečně, že nevidím jediného studenta. Profesor lektvarů své bitvy neprohrává.

 

Ostatní profesoři jsou poněkud překvapeni mou přítomností, ale nejvíc McGonagallová – veliký Merline, myslel jsem, že to ona si mne prosadila přes veškerý odpor… Snape? To je jeho rozhodnutí? Tváří se jako že o nic nejde, jako když se ho to vůbec netýká…

 

Komentáře   

 
0 # Vixen 2013-06-21 06:36
Merline, Severusovi musí být opravdu hodně špatně, když pomáhá Harrymu dostat se od zrzky ;-) Ale já si opravdu nestěžuji, jen tak dál Seve :-D
Moc se těším co dalšího nám naservíruješ Claire
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-21 08:09
Ale tak třeba jenom nesnáší hysterické výlevy, najmě ve své blízkosti... třeba... ;-) A dobře mu nejspíš taky není, ta modrá tekutinka určitě všechno nezachrání, vyhlídky na věci příští nepatří k nejlákavějším - a s touto vidinou byla jeho reakce ještě docela vlídná a přátelská... :D
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Agnes 2013-06-21 07:06
Jen místo zlatonky chytil netopýr :lol: Jo, vážně mi to přišlo jako skvělý vtip. Tyhle narážky na sklepní netopýry přímo zbožňuju. Že ho Snape po své chvilkové slabosti poslal pryč, se naprosto dalo očekávat. Ale že mu dovolí obnovovat ochrany? No to už jsou chlapci na dobré cestě. Copak se asi zrovna honilo Severusovi hlavou? Moc se těším, až nám to prozradíš :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-21 08:11
Já ti ani nevím, jestli to Severus vůbec bude chtít nějak komentovat, neřkuli vysvětlovat... no, uvidíme. ;-) Snad tě další vývoj nezklame. :-*
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-06-21 10:59
Panečku, nedřív spolu stráví skoro celou noc objímáním a pak si ještě vyrazí na rande? ;-) :-* *Pat se poťouchle směje a ano četla stejnou povídku jako ostatní*
Severus je Severus a kdo ví, co se děje v té jeho chytrolínské hlavince, ale na druhou stranu jsou to určitě jen samé dobré věci, když si Harryho nechal u sebe, a pak ho ještě zachránil před srdceryvným slzavým údolím. Oni jsou prostě správná dvojka! Děkuji moc!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-22 09:23
Teď ještě aby jim to došlo, že? :lol:
A rande? Ty osobně bys považovala za rande něco, kde budeš mít za zadkem většinu profesorského sboru? No nevím, ale taková trocha soukromí jenom pro dva mívá většinou něco do sebe ... třeba se šikne lepší ppříležitost... ;-) :lol:
Jsem ráda, že se líbí. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-06-21 18:19
tak se zdá, že Severus nemá o Harrym až tak hrozné mínění. Dovolil mu připravovat ingredience do lektvarů, což je možná větší pocta, než to, že ho sebou vzal při obnovování ochran :P
krása, díky :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-22 09:26
Ale tohle nejspíš není o mínění... :lol:
Sevík je především zmijozel a dále zodpovědný pedagog - je mu jasné, že ráno bude potřebovat hromadu lektvarů a sám to prostě nedává... ;-) A s tou obnovou je to téměř stejně - nahlas by to nepřiznal, ale ví, že Harryho magie je silná a bude se hodit ... jenže to musí nejprva odprotestovat a odvrčet, aby si nezadal, že? ;-)
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-06-21 22:58
- "Jen místo zlatonky chytím netopýra."
- "...doufám, že se mne nerozhodl otrávit, aby po světě nepobíhal svědek jeho potupné slabosti."
- "Z kategorie obtížný hmyz jsem byl přeřazen do třídy imbecil." Teda, Harry zase perlí :lol: :D :lol: I když je to humor na pozadí jeho pochmurné nálady, moc si ho užívám :roll: Líbí se mi, jak Harry starostlivý, pokud jde o netopýra. A od netopýra je milé, že ho "přizval" k obnovování ochran :lol: Uh-huh, Ginny na to šla pěkně zhurta, s tou zásnubní hostinou, ještě že už Harry není žádný otloukánek a dokáže říct rázné "ne".
Děkuji za další kapitolku, Claire :heart: Moc se líbila ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-22 10:04
Ano, ano, Harry už poměrně přesně ví, co nechce a umí to dát i jednoznačně najevo.
Tak nějak podvědomě, možná i vědomě, tuší i co chce - ale tam se ještě drobátko nachází v tápavě popírací fázi ... bude potřebovat čas a pár vhodných impulzů.... ;-)
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2013-06-22 17:37
Z toho, co Harry řekl Ginny už dá skoro odvodit, že má chlapec trochu jinou sexuální orientaci, že? Jestlipak to Severusovi došlo, když už nebyl těch "důvěrností" ušetřen? Mohlo by to ten jejich vztah trochu posunout. Už jen to, že Harryho pak přizval do party, něco naznačuje... :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-23 10:17
Severus moc dobře zná moc a sílu informací, tudíž si vše vyslechnuté pěkně syslí pro strýčka příhodu a vhodný moment k použití. Ale v téhle chvíli to ještě není, důvody "přizvání" jsou poněkud jiné, i když taky trochu "vypočítavé"... ;-)
Nicméně posun určitě bude.... :D
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-06-23 18:21
Krásný dílek. Vypadá to, že Severusův humor je trochu infekční. Harry ho chytil. :P
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-24 10:56
Harry množná nějaké vlastní základy měl - a v té správné společnosti se teprve rozvinuly. :lol:
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3503342
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com