Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Za všechno může sníh 7 - Vskutku krásný večer

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

ZVMS

Za všechno může sníh

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

7. kapitola – Vskutku krásný večer

 

Severus

 

Ještě jeden podobný den, a jsem zpátky u sv. Munga. Pravděpodobně v takovém stavu, že už nebudu schopen protestovat a ještě vděčně vezmu zavděk společností Zlatoslava Lockharta.

 

Když Minerva konečně odešla, měl jsem pocit, že situace už nemůže být horší. Velice nerad připouštím, že jsem se strašlivě mýlil. Nejen, že mě pohled na stojatou vodu, občas lehce zčeřenou drobnou vlnkou nijak neuklidnil, navíc mne ještě zradilo tělo. Pozice, v níž jsem se ocitl, byla nejen nedůstojná, ale co horšího, cítil jsem, že se z ní nedokážu dostat.

 

Objevil se skřítek, jedno z těch vlezlých ušatých stvoření… jaksi neochotně se uklonil a zaskřehotal:

 

„Krátura dostal nařízeno panu profesorovi pomoci a Krátura nemůže neuposlechnout příkaz.“

 

Nevím proč, to jméno mi bylo něčím povědomé, ale nedokázal jsem si vzpomenout, kde už jsem na něj narazil.

 

Celkem bez zbytečných řečí mne přemístil přímo na mou provizorní postel, lusknutím neuvěřitelně špinavých prstů přivolal dva tácy – na jednom byly dvě konvice, s čajem a lákavě vonící kávou, na druhém oběd, na všem pak bylo umístěno zahřívací kouzlo.

 

„Kdyby pan profesor něco potřeboval, stačí zavolat Kráturu,“ informoval mne notně neochotně. Evidentně byl svou novou rolí nadšen úplně stejně jako já jeho přítomností.

 

Ovšem jídlo vonělo lákavě, naposledy jsem měl něco k jídlu včera večer – dnešní snídani u Munga jsem vynechal, protože jsem v té době řešil své propuštění. Ne že bych snad o něco chuťově výrazného přišel.

 

Najedl jsem se, nezbyl ani drobek pro myšky, bylo mi o trochu lépe, ale stále slabý jsem se ještě na chvíli natáhl na postel… a usnul. Po dlouhé době jsem spal osvěžujícím spánkem bez strašidelných snů a vzbudil se právě včas na to, abych se vydal zjistit, kam byl umístěn stan, který má nahradit Velkou síň. Podle postupujícího šera jsem usoudil, že doba večeře je nedaleko, a zjištění, že opět pociťují hlad, mne nemálo překvapilo. Ne snad, že by nebyla lákavá představa nechat si každé jídlo přinést a tím pádem nemuset vidět více tupohlavců, než bude nezbytně nutné. To, že bych tím nemálo štval toho ušatce, by byl drobný bonus pro zlepšení nálady. Možná zítra, dneska stejně ještě potřebuji probrat s Minervou nějaké organizační věci a o její opětovnou návštěvu zde rozhodně nestojím.

 

K nalezení stanu, kde bude podáváno jídlo, by stačilo nechat se vést sluchem. Kravál, který jsem slyšel už zhruba z poloviny cesty, byl nepřeslechnutelný. Však se také Minerva, jíž jsem zahlédl zrovna přicházet, tvářila notně rozladěně, rty přísně stisknuté… že by nakonec i ona dávala přednost tichu? Možné by to bylo, ale daleko pravděpodobněji bude důvod souviset s objemným pergamenem, který svírá v ruce a jenž obsahuje, dle mého odhadu, seznamy členů jednotlivých „likvidačních čet“. Sestavit takové složení, aby daná skupina byla schopna nějaké samostatné činnosti a nepozabíjela se z důvodů vzájemné nesnášenlivosti během pěti minut – to musel být úkol, který ředitelce rozhodně nemusím závidět. Jsem naopak rád, že z této části řídících činností mne zcela vynechala. Mnohem méně rád jsem při zjištění, že skřítka mi na pomoc opravdu neposlala. Ale ona jediná může vydávat zásadnější příkazy bradavickým skřítkům… v tom případě ten skřítek tady jenom vypomáhá a někomu patří… kdo z přítomných by tady mohl mít takový vliv a takový majetek, aby měl osobního skřítka? Ve chvíli prozření se mi zatmí před očima – no ovšem, starý skřítek rodiny Blacků, Potterovo dědictví… Okamžitě přestávám mít chuť na cokoliv, nejraději bych se otočil na patě a vrátil do svého klidného útočiště, ale Minerva má na srdci ještě dost důležitých věcí, žádný odchod se tudíž konat nebude.

 

Naprosto s ní souhlasím, že musíme obnovit bezpečnost školy, i když já osobně bych volil jiné pořadí i postup, nicméně, v zájmu klidu, odsouhlasím její návrhy – až do momentu, kdy vysloví ten nehorázný požadavek, který by mne dokázal zbavit pomyšlení na večeři, pokud bych ještě nějaké měl. Doufám, že z mé reakce pochopila nesmyslnost nějakého přesvědčování v tomto směru. Neuvěřitelné, co musí dospělý a svéprávný člověk přetrpět, nežli se dostane ke kusu žvance.

 

Odhrnu plachtu, zpola zakrývající vstup do velkého stanu, a hned mám o důvod víc ke své už tak dost mizerné náladě. Uspořádání stolů mne neskutečně nadchne. Jak typicky nebelvírské - všichni jsme na tom stejně, tak jsme si rovni. Žádný učitelský stůl stranou od té ječící, hormony ovládané smečky, jen tři řady stolů s dřevěnými lavicemi… rozhlédnu se, abych zjistil, odkud skřítkové přinášejí jídlo… rozhodně zde nehodlám setrvat déle, než bude bezpodmínečně nutné. Jakmile zjistím, že nejvíc těch ušatců se pohybuje na vzdálenějším konci, zamířím odhodlaně tím směrem a usadím se. S potěšením zaregistruji skupinku, která původně mířila ke stejnému místu, a teď se téměř úprkem přesouvá do bezpečí k jinému stolu. Skřítkům slouží ke cti, že se s nově vzniklou situací vypořádali rychle, jídlo donášejí okamžitě, stejně jako neustále doplňují džbány s pitím. No ovšem, demokracie v praxi, nikde ani kapka alkoholu pro ty, kdo by ho požívat mohli – a řekněme si to na rovinu, kteří by ho i docela potřebovali. Tiše, leč obávám se že marně, zadoufám, že stejně přizpůsobiví budou i naši mladí pomocníci a konečně začnu jíst. Frekvenci nabíraných soust zrychlím v okamžiku, kdy zahlédnu ředitelku, mířící mým směrem. Alespoň jednou je vlezlá Grangerová k něčemu užitečná, zastaví ji, bezpochyby s nějakým problémem celosvětového významu. Já se tak mohu nenápadně vytratit, což okamžitě učiním.

 

Nikdy bych nevěřil, jak rychle mi dokázal přirůst k srdci ten kus povoskovaného plátna na břehu jezírka. Konečně vytoužená samota. Naprosto neelegantně, zato s úlevným oddechnutím se svalím do jednoho z Minervou vyčarovaných křesel – a ještě než stihnu vyhodnotit, zda je pohodlné, je po klidu a samotě. Ve vstupu se objeví bradavický šafář s trochu omluvným úsměvem.

 

„Vodpusťte, esli rušim, profesore, ale byl sem v Prasinkách, a řek sem si… no, třeba by vám přišla vhod kapka něčeho vostřejšího, na povzbuzení,“ dodává trochu nejistě. Lidé si představují anděly různě, mně momentálně nečiní nejmenší problém představa více jak dvoumetrového hromotluka s rozježenými vousy. Lahev Ogdenské starorežné, kterou svírá v ruce, je asi první dobrá věc po nevím jak dlouhé době. „Děkuji, Hagride,“ vymáčknu ze sebe, když pomine první překvapení a převezmu od něj opatrně lahev dřív, nežli dojde k úhoně.

 

„Tak já zase du, musim eště nakrmit skvorejše,“ vyřeší za mne dilema, zda ho za ten vynikající nápad pozvat na skleničku. Plachta se při jeho odchodu lehce zavlní a já si nedočkavě nalévám decentní míru – přece jen, musím se věnovat přípravě lektvarů a to vyžaduje čistou hlavu a jistou ruku. Labužnicky usrknu a zvolna přejdu do druhého stanu – své provizorní laboratoře.

 

Merline, jak mne mohlo kdy napadnout, že do této části pozemků nezabloudí živá duše? Vždyť tady je provoz jak na Příčné! Plachta u vchodu se pohnula, kdopak je to tentokrát? Věru vítaná návštěva, zrovna když hledám ve svých poznámkách recepty – moje zelenooká Nemesis, jako obvykle nezván, nevolán… A překvapivě taky trochu nejistý, postává ve vchodu a dívá se na mne, jako by čekal… co vlastně?

 

„Na to, abych se zeptal, čemu vděčím za to potěšení, mám vypito příliš málo. Ale když už zde tak příhodně ubíráte kyslík, mohl byste mi vysvětlit, co vás opravňovalo k zásahu do mého soukromí?“ vyštěknu, abych dal jasně najevo, že nehodlám neužitečně přátelsky tlachat.

 

Minerva se zmiňovala o tom, že tenhle reprezentant Nebelvíru chce být po škole bystrozorem. Ani kdybych vypil celou lahev, nedokázal bych si představit, jak chce být úspěšný s tak zoufale čitelnou tváří.

 

„Nechápu, pane…“

 

„To je očividné, Pottere. Mám na mysli toho domácího skřítka.“

 

I teď je jasně viditelné, že pochopil. Polkne a pokusí se dodat si důstojnosti vzpřímením a hrdým vztyčením hlavy. „Potřeboval jste pomoc, pane. Bez ohledu na to, jak moc jste o ni nestál. A ode mne byste ji nikdy nepřijal, tak co jsem měl dělat? Otočit hlavu na druhou stranu a dělat, že se nic neděje?“ Drzý spratek.

 

„Řeknu to ještě jednou, naposledy, a tak, abyste to pochopil i vy. Nestojím o soucit, pomoc ani společnost, i kdyby cokoliv z toho mělo být prokazováno prostřednictvím domácího skřítka. Je vám to jasné, pane Pottere?“ Znovu polkne a mlčky přikývne, ovšem tváří se, Merlinví proč, ublíženě.

 

„Výborně. Takže když jsme si ujasnili toto… Co vás tentokrát přimělo vlézt do hadího doupěte?“

 

„Napadlo mne, pane…,“ zdá se, že zcela ignoruje výsměšný pohled, sarkasticky zvednutý koutek i obočí, „kdybyste přece jen někdy měl té samoty přespříliš a chtěl si třeba popovídat…“

 

„Nechtějte mne rozplakat, Pottere.“

 

„No dobře, tak ne, když myslíte. Večery někdy bývají zatraceně dlouhé a spánek nepřichází… A co takhle zahrát si šachy?“

 

„Rozesmát mne je ještě mnohem těžší, než mne rozplakat.“

 

„Tak mi alespoň dovolte, abych vám pomáhal s lektvary – nic, co bych mohl zkazit… sekat, krájet, drhnout kotlíky… věřte mi, mám v tom docela slušnou praxi….“

 

„Dal jste si závazek, že dneska dokážete nemožné?“

 

„Možná, pane. Chtěl jsem se vás zeptat, jestli máte nějaký důvod, proč odmítáte mou účast při vztyčování bariér? Samozřejmě, kromě toho, že mne nenávidíte, protože vypadám přesně jako můj otec, oči mám přesně jako má matka a jsem zhýčkaná celebrita, toužící po obdivu.“ V tu chvíli už toho mám tak nějak dost.

 

„Vypadněte, Pottere, ani já nevydržím všechno!“

 

Po této věru zajímavé slovní výměně konečně odchází, překvapivě bez vášnivého výbuchu, které pro něj při našich střetech byly tak typické. Možná mi to i trochu chybí a možná se začínám trochu bát. Tohle klidné vyrovnané přijetí věští ve výhledu větší nebezpečí, nežli vztekle vykřikované přesvědčovací argumenty.

 

Ještě jeden lok a pouštím všechno z hlavy, je nejvyšší čas soustředit se na lektvary.

 

Asi jsem vyšel ze cviku za těch pár dní… kdyby jen nebyly ty lektvary nutně potřeba už zítra ráno. Všechno se ve mně vzpouzí, i můj hlas skřípe neochotou, když jsem nucen zavolat:

 

„Pottere! Vraťte se. Možná byste přece jen mohl být užitečný svým spolužákům. Naprosto výjimečně a pouze z důvodu časové tísně… abyste snad nenabyl dojmu, že si vaší společností hodlám kazit každý večer.“

 

Komentáře   

 
0 # Agnes 2013-06-14 08:54
Severus bude muset pochopit, že Harry za ten rok poněkud dospěl. Už nebude tak snadné ho vytočit. Ale Sev se určitě jen tak nevzdá :-D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-16 08:29
Mňo, Severus Snape se nikdy nevzdává. :lol: Jak ovšem mnozí z vás tuší, snaha vytočit Pottera na maximum nemusí být neustále tím, po čem bude Sevík toužit. Jak to tak bývá, přání se občas mění - a ani kouzelníci nejsou žádnou výjimkou. ;-)
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-06-14 19:41
jeden z lepších Severusových dnů? :P
no, máme léto, do sněhu daleko...chudák Sev asi chvíli potrvá, než dojde svého štěstí ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2013-06-15 08:03
Chtěla jsem napsat něco velmi podobného, kamči :D
Tak se nebudu namáhat a s radostí se podepíšu pod tvůj komentář :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-16 08:34
Myslíš, že Severus (na rozdíl od čtenářů a čtenářek) v tuto chvíli ví, co pro něj je nebo by mělo být opravdové štěstí?
A pokud jde o sníh - Bradavice sídlí v drsém Skotsku ... když mohlo v samotném mírném srdci Evropy nasněžit v polovině října.... a vůbec, čas je relativní... :lol:
Díky za podpis. :lol: :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-16 08:31
Možná, že nakonec opravdu jeden z těch lepších ... Merlin ví, co všechno mohou způsobit horliví či vzdělání ignorující tupohlavci ve dnech následujících.. . :-*
A Harryho nápady taky někdy (ba velmi často) bývají dost šílené. ;-)
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-06-17 21:55
Ale ale, Severusi, ty jsi ale zlý, zlý... ošklivá věc :o To, že jsi na něj zavolal tě ovšem šlechtí ;-)
Severusovy úvahy jsou skvostné, ovšem Harryho se mu hravě vyrovnají. A to, jak chce za všech okolností zůstat osamocený jak strom v poli... no to je tak - Severusovské, až to někdy bolí. Jsem zvědavá, co na něj Harry vybalí na té jejich noční seanci:-) Díky moc!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-20 15:25
No ovšem, Severus je rád zlý, zlý ... a ještě horší. Ano, seance - pomalu se blížíme k jednomu ze zlomových bodů ... i když se bude tvářit nenápadně... ;-) Kdyby se pořád nechtěli jen dohadovat, ti dva, mohli už jsme být dějově dál... ;-) Vždycky mi zhatí plány i představy o tom, jak bude následující kapitola vypadat. :cry:
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-06-18 17:28
Kdypak Severusovi dojde, že se Harry změnil? Krásný díl.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-20 15:28
Severus je příliš soustředěn na jiné věci - udržením image zavilého sklepního odpůrce, no, skoro všeho, počínaje přes nelehký úkol likvidace všeho toho magického sajrajtu až po... nevím, on je takový uzavřený a moc se nesvěřuje. :lol:
Díky za pochvalu, jsem ráda, že se ti povídka stále líbí. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-06-20 13:49
"...když už zde tak příhodně ubíráte kyslík..." - ano, to tedy skutečně vystihuje Harryho existenci ze Severusova pohledu :lol: Jak ho chceš proboha oblomit, Claire? Tedy Harry, samozřejmě :lol: To bude asi pořádná fuška...
Děkuji za další kapitolku :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-20 16:29
Ano, namáhavé to určitě bude - konec konců nejde jen tak o někoho, že? A Harry tedy použije nejrůznější přesvědčovací metody, ba dokonce se nebude štítit ani uplácet - má kliku, chlapec zlatý, že ÚOOZ má plné ruce práce v České republice. :lol:
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3315589
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com