Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Za všechno může sníh 6 - Jsi geniální, Harry Pottere

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

ZVMS

Za všechno může sníh

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

6. kapitola – Jsi geniální, Harry Pottere

 

Harry

 

No vida, a pak že jsem dřevo na učení. Podařilo se mi přeměnit kapesník na pohodlný stan, to by tedy byl základ. Ale kam se s ním poděju…? Rozhodně daleko od Stanových Prasinek, jak už nějaký vtipálek stihl pojmenovat shluk bílých stanů, určených k přespávání. I ty velké stany nakonec byly vztyčeny v těsné blízkosti, a když jsem pod neviditelným pláštěm mizel směrem k Zapovězenému lesu, prolétlo mi hlavou, jestli to náhodou nesouvisí s oslabenými bariérami. Profesoři zjevně chtěli mít všechno pod kontrolou a hezky při ruce. To je sice chytré, ale mně to ani v nejmenším nenapovídá, kde mám rozložit své tajné bydlení. Nakonec se rozhodnu pro mýtinu u malého jezírka, přesně tu, kde jsem tenkrát naostro vyčaroval svého prvního Patrona – což teda bylo docela štěstí, protože jinak bych si tady už dneska hlavu nelámal. Noo, třeba se mne to štěstí bude držet i nadále, usoudím a zrychlím krok. Magie mne nikdy nepřestane překvapovat a nikdy mi nezevšední – pokolikáté už jsem za ni vděčný, když svůj malý stan uvnitř kouzlem zvětšuji tak, abych měl k dispozici nejen pohodlnou postel, ale taky koupelnu s velkou vanou a maličkou kuchyňku – nejsem sice Ron, ale i já jsem vlastně ještě ve vývinu, uchechtnu se, a někdy pozdě večer přijde hlad. Asi bych měl přiznat, že spíš chuť – ale co, není to jedno? A když už jsem v tom zařizování, jen tak, čistě z rozvernosti, přidám obývací pokoj s pohodlnou sedačkou a dvěma křesly. Nemám ani v nejmenším v úmyslu zvát si sem nějaké návštěvy – ale jeden nikdy neví, kdy by se místo pro posezení mohlo hodit. Jsem tak zaujatý tím, jak mi jde práce pěkně od ruky, že dva dohadující se hlasy postřehnu až za nějakou tu chvilku. Jeden identifikuji okamžitě – ředitelka McGonagallová, a ten druhý – sametově hedvábný a bodající jako rapír… nemůže patřit nikomu jinému, než… Merline, co zrovna tady dělá Snape? Třeba to zjistím, když budu vědět, o čem se baví – tak šup zpátky pod neviditelný plášť a potichoučku ven.

 

A skutečně, přímo přes cíp jezera, na protějším břehu stojí dva stany – jak to, že jsem si jich při svém příchodu nevšiml? Zřejmě jsem byl tak zaujatý snahou nebýt viděn, že jsem taky neviděl. Překvapuje mne, že profesor nemá na stanu umístěna žádná tišící kouzla, každé slovo slyším tak jasně, jako kdyby stáli dva kroky ode mne. Když konečně pochopím, o co jde, zmocní se mne zvláštní pocit – něco jako soucit… Se Snapem? Že bych začínal být nemocný? S mou hlavou rozhodně nebude něco v pořádku, ale naštěstí nemám čas se tím zaobírat. Všimnu si, že ředitelka odchází – výchovná lekce v oblasti socializace asi právě skončila – a podvědomě ustoupím za nejbližší stromy. Dobře dělám, vypadá to, že netopýr se rozhodl užívat si čerstvého vzduchu na břehu jezírka. Pro jistotu se ani nepohnu, snad ani nedýchám… a jen udiveně přihlížím několika tápavým krokům a následnému pádu černě oděné postavy.

 

Vypadá tak zvláštně bezmocně, je jasné, že bez cizí pomoci se na nohy nepostaví. Jenomže je to Snape. Komu dovolí, aby ho viděl v nedůstojné pozici? Komu dovolí, aby mu pomohl? Poté, co jsem vyslechl jeho rozhovor s ředitelkou, je víc než jasné, že McGonagallovou by nejspíš proklel. Napadne mne Hagrid – a stejně rychle ho zase zamítnu, nedokáže udržet jazyk za zuby, ani kdyby to stokrát slíbil. A že bych mu snad pomohl já, to je přímo absurdní představa. Můžu být rád, že moji přítomnost ještě nevycítil – ty kousky, co by ze mne zbyly, by asi hledali docela dlouho. A kdyby přišel na to, že jsem ho nejen viděl umírajícího, ale ještě ho vyškrábl zubaté ve chvíli, kdy už mu dávala inventární číslo… raději ani nedomýšlím. Nesmím o tom přemýšlet, vždycky se mi vyplatilo, když jsem dělal věci intuitivně – no zrovna jako teďka. Soustředil jsem myšlenky na Ronovo oblíbené téma – co bude asi k jídlu – a mám to… jak blesk z čistého nebe.

 

„Kráturo!“ zavolám polohlasně a během okamžiku se vedle mne objeví nasupeně se tvářící skřítek, součást mého dědictví po Siriusovi. Na úplně kratinkou chvíli mi prolétne hlavou, že Siriusovi by nejspíš hráblo, kdyby zjistil, že chci využít Kráturu k péči o Snapea, ale pak už se soustředím jen na jednoznačně formulované pokyny, které by si ten zmetek nemohl volně přizpůsobit svým zlomyslným potřebám. Nějakou tu chvíli mi to zabere, ale když skončím, tváří se Krátura, jako kdyby právě vrhnul ošatku ježků proti bodlinám, a já jsem na sebe pyšný, že jsem nezapomněl snad na žádný detail. S hlasitým Puk skřítek zmizí, jen aby se vzápětí objevil na protilehlém břehu a po několika minutách se odtamtud znovu přemístil i s profesorem. Konečně se mohu bezpečně vrátit do svého stanu – stejně v něm dlouho nevydržím. Najednou mne netěší obdivovat poměrně vkusné vybavení ani vlastní šikovnost - rozhodnu se, že si tu dobu, co zbývá do večeře, zkrátím zalétáním. Pohybovat se na Kulovém blesku vysoko nad zemí, rozrážet vzduch a cítit vítr kolem sebe – vždycky mi to pomohlo srovnat myšlenky – a dneska to potřebuju snad ještě víc, než kdykoliv předtím.

 

Anóóó, jsi geniální, Harry Pottere! No co, co – co si člověk neudělá sám, to nemá, na to už jsem taky přišel a dost dávno. Navíc jsem dosud nepotkal jediného člověka, který by mne osočil z geniality.

 

Skvělý, úžasný nápad, jít si zalétat – během té doby se mi nejen podařilo rozřešit hádanku jménem důvod mého enormního zájmu o Severuse Snapea, ale rovněž tomu rozluštění uvěřit. A přitom to bylo tak jednoduché – prostě pocit zodpovědnosti. Ano, ano, zodpovědnost za člověka, kterému jsem, s největší pravděpodobností proti jeho vůli, zachránil život. Tak je to, tak a nejinak – žádný obdiv či snad potlačovaná… ne, nic takového. Dost na tom, že jsem se ještě pořádně nevyrovnal se zjištěním o svých sexuálních preferencích – to byla taky pěkná pecka mezi oči. Naštěstí jsem si to přebral dřív, než bych stihl udělat něco nevratného – třeba požádat Ginny o ruku, ačkoliv mne nijak nepřitahuje a její snahy u znovusblížení se snažím přehlížet či před nimi vyloženě prchám. A ne že by se nesnažila víc než dost – budu s tím muset něco udělat, protože rozhodně nehodlám strávit svůj život na útěku.

 

Stačí kličkovat před novináři, těmi dotěrnými vtěrkami v čele s hyenou Holoubkovou, děkuji pěkně, žádné další důvody už nepotřebuju.

 

Jakmile se mi uspokojivě podařilo vyřešit problém s velkým P, radostně se přihlásil můj žaludek ve vývoji. Neviditelný plášť se patrně stane nejčastěji používaným kouskem mé chudičké garderoby. Momentálně ho potřebuji, abych se nepozorovaně dostal až k velkému stanu, suplujícímu Velkou síň, a nikdo nezjistil, odkud jsem vlastně přišel. A povedlo se, jak zjišťuji s uspokojením, když stojím před vstupem do stanu a kolem mne momentálně nejsou žádní další lidé. Ovšem dřív, nežli stihnu plášť sundat a složit, zaslechnu ze směru od „nemocničního“ stanu dva tlumené, leč důrazné hlasy. Zaváhám, když identifikuji první z nich jako ředitelku McGonagallovou a ten druhý… Merline, to snad není možné. Dvakrát za jedno odpoledne… Rozum mi říká, abych se šel navečeřet – druhou várku důvěrností opravdu slyšet nemusím, zvědavost mne ponouká zůstat pod pláštěm a zjistit, co řeší tentokrát, že to nemohou probírat veřejně u večeře. A kdy já jsem dal naposledy na rozum, že? Tak plížením vpřed – vlastně mírně doleva…

 

„Minervo, myslím, že jsem svůj nesouhlas s přítomností těch obtěžujících ušatých stvoření vyjádřil dostatečně jasně. Pokud ne, znovu zopakuji, že jsem zcela schopen se postarat sám o sebe a nepotřebuji ničí soucit.“

 

„Promiň, Severusi, ale ani v nejmenším nechápu, proč se rozčiluješ? Nabídla jsem ti skřítka na výpomoc, tys odmítl, a tím je to pro mne uzavřená věc. Proč bych ti ho měla posílat proti tvé vůli?“ Ředitelčin údiv je nelíčený a možná by šel i nahmátnout.

 

Auvajs, nenapadlo mne, že by si Snape mohl myslet… no, to už je teď jedno. Vlastně není, ředitelka zní hodně přesvědčivě, a jestli začne profesor přemýšlet, mohlo by mu dojít, kdo ho „obdaroval“ soucitem… a přílišná blízkost našich prozatímních příbytků by mohla být dost nebezpečná.

 

McGonagallová mu, naštěstí pro mne, nenechá prostor pro přemýšlení, protože pokračuje, a to, co říká, mne taky poměrně dost zajímá.

 

„Ostatně, Severusi, musíme probrat něco zcela jiného. Vzhledem k tomu, že jsi můj zástupce – a jsem opravu ráda, že ses nabídl sám a nemusela jsem tě dlouze přemlouvat - měl bys mi sdělit své stanovisko k pořadí důležitosti jednotlivých úkonů. Ostatně, tady mám ty seznamy skupin studentů,“ mávne tlustou roličkou pergamenu v levé ruce. Pokud snad chtěla pokračovat, a já věřím, že určitě chtěla, nedostane příležitost.

 

„Pořadí důležitosti je zcela jasné a předem dané,“ zadívá se na ni útrpně Snape. „Seznamy přijdou ke slovu poněkud později a většina studentů bude mít prostě pár dní volna. Mohou ho využít třeba k tomu, že se pokusí utopit v Černém jezeře. Nepředpokládám totiž, že by kdokoliv z nich byl tak zodpovědný, aby se věnoval alespoň zlomkovému doplnění chybějících vědomostí.“

 

Bingo! Nepředpokládá naprosto správně… ale možná pozapomněl na Hermionu.

 

„Nejprve tudíž musíme obnovit bariéry, když na nich tak trváš a dokud nebudou vztyčeny, neusneš ani ty, ani drazí kolegové,“ ušklíbne se netopýr a pokračuje, „ já osobně bych jako prioritu viděl odstraňování černé magie, ale ty jsi ředitelka. A teprve poté, až bude nějaký úsek důkladně vyčištěn, mohou přijít ke slovu skupiny z pergamenu. Nemohu se ovšem zbavit dojmu, že u některých činností budeš mít zoufalý nedostatek osob s patřičnými vědomostmi,“ uzavře se slyšitelným uspokojením, aniž ovšem ty činnosti nějak upřesní. Škoda, ředitelce je to možná jasné, ale mne by vážně zajímaly.

 

„Nejspíš máš pravdu, Severusi. Takže to probereme detailněji po večeři?“ nabízí ředitelka první vhodný termín a pohne se směrem ke vchodu do Velkého stanu. No co, nejpozději zítra mu tak už budou říkat všichni – je to kratší než stanová Velká síň a zní to míň blbě.

 

„Ne, tohle opravdu počká do zítra - na rozdíl od lektvarů,“ protestuje Snape, ale následuje ji dovnitř. Naštěstí je tak zaujat protestováním, že projdou těsně kolem mne, aniž by mě zaregistroval.

 

„Pokud jde o bariéry… když je budeme vztyčovat jen sami dva, zabere to hodně vzácného času, tudíž bych navrhoval, aby nám vypomohli i ostatní kolegové. Snad kromě Hagrida a ovšem Sybilly, ta by nám byla absolutně k ničemu.“

 

„Souhlasím,“ přikývne ředitelka a pokračuje, ne zrovna šťastně – alespoň podle mne. „Možná by nám mohli, tedy v krajním případě, vypomoci i někteří studenti.“ Snapeův nasupený pohled možná přehlédne, ale slovní projev už ignorovat nemůže.

 

„Rozhodně odmítám, aby se tak důležitá věc stala demonstrací nebelvírské nepostradatelnosti. Zlaté trio, to tak! Ještě bych z přemíry lesku mohl oslepnout. U všech zakladatelů, Minervo, opravdu ti musím zopakovat, že stupeň pevnosti a nepropustnosti bariér je přímo úměrný magické síle těch, kteří je tvoří? A Weasley má magického potenciálu asi jako jeho bývalá krysa. Grangerová je o malinko úspěšnější, ale, jak je ti jistě známo, magická síla se nedá vyčíst z knih a odpapouškovat.“

 

Díky Merlinovi, že Ron s Hermionou jsou zrovna zaujati pomocí skřítkům u vzdálených stolů, Hermiona z přesvědčení a Ron bezpochyby proto, že se tím pádem dočká dřív svého jídla. Nejsem si jistý, že by se tentokrát dokázali ovládnout a mlčet. Raději se zase vrátím k poslouchání – a právě včas, ředitelka zrovna vyslovila moje jméno.

 

„Zcela jistě žertuješ, Minervo. Pokud budeš trvat na přítomnosti Pottera, pak se budeš muset obejít bez mé pomoci.“

 

Komentáře   

 
0 # Agnes 2013-06-07 05:49
Rozhodně Harrymu závidím jeho souseda. A s Kráturou to vymyslel vážně skvěle. Harry se jen tak nevzdá, takže myslím, že Severus bude muset nakonec své názory přehodnotit :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-07 09:01
Ano, patrně to tak bude - přesně podle vzoru "milion kapek, pravidelně dopadajících na stejné místo nakonec prorazí i šutr" :lol: Harrymu vytrvalost rozhodně neschází - zejména když mu o něco jde. ;-)
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2013-06-07 07:34
Jestli jsem to dobře pochopila, tak Severus neví, že to byl Harry, kdo mu proti jeho vůli zachránil život?
Nebo je mistr lektvarů tak alergický na Harryho protože to ví? Připadá mi, že ta jeho alergie je nějak větší, než obvykle...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-07 09:06
Nee, Severus to opravdu neví - tedy prozatím, ale protože je chlapec vrcholně inteligentní, časem si střípky poskládá... ;-) Ona to není čistá alergie - spíš se sešla kpmbinace alergie, špatných vzpomínek a nevalného fyzického stavu, průběžně dochucovaná Minervinými nápady a výhledem na měsíce práce, než bude odstraněna veškerá černá magie - takový bezútěšný stav potřebuje ventil ... a když už má jeden osvědčený po ruce, proč ho nevyužít, že?
Ale protože všechno se neustále mění a vyvíjí, tak i tady musí nutně dojít k nějakým těm změnám...
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-06-07 18:09
takové stanování u jezera může být náramě romantické...ne bo taky zdraví škodlivé :D nejspíš to záleží na tom, koho máte za souseda :P jsem na ty dva vážně zvědavá
skvělá kapča, díky moc
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-07 18:15
Zdraví škodlivé říkáš? Noo, když bude mít Severus hodně dobrou náladu, tak možná připustí, že lektvar proti nachlazení dokáže přijatelně připravit i Longbottom ... a Harry je na tom s letvary přece jen o fousínek lépe. ;-) Pokud jsi ovšem měla na mysli Harryho sebevražedné tendence, to je potom jiná... :lol:
Děkuji za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-06-09 14:34
Uvažuji, jestli je to jezero pro ty dva velká nebo malá překážka. :P
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-09 17:57
Překážka žádoucí či nežádoucí? Překážka v čem?
A pro chlapce-který-p řežije-všechny- a-všechno překážky přece neexistují ... leda, že by je sám chtěl. :lol:
A navíc se, nezávisle na sobě, usalašili v samém cípu, je to vlastně úplně mrňavé jezírko... :lol:
Navíc mám takový neodbytný pocit, že velikost vodní hladiny bude tím nejmenším z jejich problémů... :lol:
Díky za komentář. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-06-11 22:15
Severus je tak zatvrzelý :o Co to říkám... to je přece známá věc, jinak by to ani nebyl on :lol: Chacha, jsem zvědavá, jak se bude tvářit, až zjistí, že má Zlatého chlapce v sousedství :lol:
Tohle je moje dnešní perlička: "...že jsem ho nejen viděl umírajícího, ale ještě ho vyškrábl zubaté ve chvíli, kdy už mu dávala inventární číslo…" Smíchy nemůžu! :lol: :D
Moc děkuju za další kapitolku, budu se těšit na pokračování! ;-) :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-20 16:25
Jestli tedy, oproti veškerým logickým pžředpokladům, očekáváš, že se bude radovat... tak budeš zklamaná. :lol:
Jsem ráda, že se bavíš. :-) Díky za přízeň.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-06-12 18:55
Geniální, Pottere, zcela určitě a rozhodně ano:-) A jak se neviditelný plášť hodí, JKR to mocinky dobře vymyslela a Harry skvěle využívá:-) A co se pak dozví zajímavých věcí, že? Děkuji moc!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-20 16:27
Tak nevím, jestli se vždycky dozví jen zajímavé věci, které ho potěší ... ale rozhodně je informovanější než většina jeho spolužáků. :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3315585
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com