Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Za všechno může sníh 5 - Vytoužená samota

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

ZVMS

Za všechno může sníh

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

5. kapitola – Vytoužená samota

 

Severus

 

Konečně jsou všichni pryč, mohu dovolit svému sebeovládání, aby si dalo pauzu. Návrat do sklepení se mnou zatřásl více, než bych očekával – i sám sobě to přiznávám jen s nechutí a rozhodně bych se s těmi pocity nikomu nesvěřoval. Ale co měly znamenat ty pátravé pohledy, které na mne rádoby nenápadně celou dobu vrhal Potter? Určitě je přesvědčen, že jsem si jich nevšiml, domýšlivý spratek.

 

Nejvíc mne ovšem znepokojuje, že jsem v jeho očích neviděl nenávist, spíš něco jako obavy a znepokojení… Bylo by to vůbec možné? Nesmysl! Seber se, Severusi, nemá nejmenší důvod k tomu, aby o tebe pociťoval nějaké obavy. Své scestné myšlenky přičtu únavě a na jejich další pitvání už, díky Merlinovi, nemám čas.

 

„Ředitelka McGonagallová říkala, že vám mám pomoct s těma věcma, pane. Vodnesu je postupně všecky do toho vašeho druhýho stanu. Máte voba postavený v cípu u malýho jezírka, aby vás nikdo nevotravoval, přesně tak, jak ste chtěl,“ referoval Hagrid. „ A nebojte, nic nezničim, budu s tím zacházet, jak kdyby to byla dračí vejce,“ nejspíš si všiml mého nedůvěřivého pohledu.

 

Cítím se mizerně, čím dál tím hůř a musím napřít veškeré své sebeovládání, abych vystoupil z loďky bez zakolísání. Naštěstí se mi to podaří, ale nechci ztrácet další vzácný čas zbytečnými řečmi, tak jen krátce pokývnu, seberu pár balíčků s nejvzácnějšími přísadami a pomalu se vydám naznačeným směrem. Přitom tiše zadoufám, že mé nejisté ploužení bude Hagridovi připadat jako důstojná chůze, opravdu nestojím o to, aby se hned rozletěly drby o tom, že nejsem nějak v pořádku. Ty mrňavé hyeny dokážou zneužít i sebemenší slabosti, nesmím jim poskytnout záminku…

 

Konečně dorazím na místo určení, opravdu neuvěřitelně dobře vybrané. Stany jsou ze tří stran kryty stromy, vchodová část je obrácena směrem ke kamenito-písčitému břehu jezírka. Pomalu nadzvednu vchodovou plachtu a vstoupím dovnitř.

 

„Doufám, že ti to takhle vyhovuje, Severusi,“ ozve se za mnou Minervin hlas. U všech čarodějných zmetků, ještě jsem se ani nestihl rozhlédnout a popadnout dech… přece jsem nechtěl tak moc… jen klid a samotu – proto, hlavně proto jsem zvolil místo pro oba stany zrovna tady, dostatečně daleko od hradu, provizorního stanového městečka i Hagridova srubu. Ale jak to tak vypadá, já nemohu chtít ani málo.

 

„Ještě jsem se nestihl ani poohlédnout, natož něco hodnotit,“ pokouším se skrýt vztek za neutrální společensky přijatelnou odpověď. Pokud bych si snad dovolil doufat, že si ředitelka vyloží právě pronesené jako skrytou výzvu, aby si dala odchod … ale ne, Severus Snape nikdy nedoufá a moc dobře ví proč.

 

Místo velmi žádoucího odchodu se začne procházet po stanu, který jsem určil jako svou prozatímní laboratoř a postupně elegantními pohyby hůlkou přeměňuje drobné dřevěné třísky a slabá polínka na bytelné police. Ručně pak ještě vyzkouší jejich pevnost, domnívá se snad, že se pod mým pohledem zase rozloží?   Jen tak, z rozmaru, vrhnu na nejbližší jeden ze svých osvědčených – ani se nepohne, určitě vydrží i zátěž ingrediencí.

 

„Bude ti to stačit, Severusi?“přeptá se ředitelka starostlivě, když už pro samé police není pomalu kam šlápnout.

 

„Je to více než dostačující,“ konstatuji a svou hůlkou začnu police umisťovat ke stěnám, „myslím, že zbytek už zvládnu sám.“ Vážně bych velice ocenil, kdyby odešla. Cítím v ruce slabý třes a tak raději hůlku na chvíli skloním, nežli začne být chvění viditelné.

 

Upře na mne pronikavý pohled a já si najednou připadám jako studentík, chycený venku po večerce.

 

„Jsi tak bledý, Severusi, měl by sis chvíli odpočinout.“

 

„Bledost je jedním z mých vývěsních štítů, Minervo, rozhodně se jí nehodlám vzdát jen proto, abys měla pocit, že jsem dostatečně odpočatý,“ kontruji netrpělivě. Jelikož nepochopila dosavadní narážky, rozhodnu se, že zkontroluji i druhý stan, který mi má sloužit jako přechodné obydlí. I když kromě postele dneska určitě žádné další vybavení potřebovat nebudu. Očekávat, že se venku ředitelka odpojí a půjde za svými povinnostmi, by bylo zpozdilé, tak se o to ani nesnažím. Rezignovaně zjišťuji, že skutečně míří za mnou a míra mé rozladěnosti začíná být neúnosná. Jakmile vstoupím dovnitř, zůstanu ohromeně stát. Vnitřní vybavení je téměř totožné, jako v mých podzemních komnatách, jen police na knihy jsou prázdné – v očekávání obsahu dvou plně naložených loděk. Když už jsem tam ty duté hlavy měl, tak proč toho nevyužít… nikdy nemohu vědět, kterou z knih budu možná nutně potřebovat.

 

„O vybavení jsem se postarala sama, máš tady ložnici, koupelnu, pracovnu… . “  Merline, byl jsem otrávený jedem té hadí příšery, neoslepl jsem. Nežli jí však stihnu poděkovat, za tohle jsem opravdu vděčný, naneštěstí ve svém projevu pokračuje.

 

„A taky obývací pokoj s pohodlnými křesly a pohovkou, abys měl kde přijímat návštěvy.“

 

„O žádné návštěvy nestojím,“ odseknu ostře – sbohem vděčnosti – a přidám jeden ze svých oblíbených zastrašujících výrazů. „Předpokládám, že většinu času budu trávit na hradě nebo v laboratoři, tudíž na nějaké nesmyslné tlachání nebude čas. A zrovna tobě snad nemusím říkat, že o něj ani v nejmenším nestojím, a to s kýmkoliv, bez výjimky. Nicméně oceňuji tvou snahu,“ dodám, abych posledním slovům malinko ulomil hrot. Minerva si nezaslouží stát se hromosvodem mého narůstajícího znepokojení, špatné nálady a horšícího se fyzického stavu. Zejména mou slabost nesmí nikdo vytušit, natož vidět.

 

„Severusi, nemůžeš se stále stranit všech. Děláš všechno možné proto, abys proti sobě ostatní popudil, případně je od sebe odehnal.“

 

Vystiženo s maximální přesností, od minuty by to mohla vzít za Viléma Tella.

 

„Ale mohu, už to dělám více jak dvacet let a funguje to.“

 

„Nikdo přece nemůže být šťastný, když je neustále sám.“

 

„Mně ta samota naprosto vyhovuje,“ a to, prosím, s klidnou tváří,  lžu jen částečně. „Navíc, jak jsi, mnou naprosto nepodporována, dospěla k domněnce, že chci být ŠŤASTNÝ?“ poslední slovo znechuceně vyplivnu. „Minervo, slíbil jsem ti, že pomohu s obnovou Bradavic, především s likvidací černé magie. Rozhodně to ale neznamená, že jsem ochoten snášet vpády do svého soukromí, natožpak jeho ovlivňování.“

 

Vím, že to myslí dobře, přesně v intencích nebelvírského přístupu k životu – ale já jsem Zmijozel, sakra. U nás se hraje podle úplně jiných pravidel.

 

„Plést se do soukromí jiných, zejména proti jejich vůli, skutečně nepatří mezi „dědičné“ ředitelské pravomoci, i když ty máš možná opačný názor. Ovšem já ho rozhodně tolerovat nebudu. Vezmi si své názory i dobře míněné rady a věnuj je někomu, kdo je ocení. Já bych teď zejména ocenil samotu a klid na práci. Snad ještě jednu informaci – kolik konkrétně je v tuto chvíli v Bradavicích studentů, pacientů a členů profesorského sboru, včetně Poppy a Hagrida? Abych věděl, kolik várek těch speciálních lektvarů musím do rána připravit.“ Konečně, jak se zdá, jsem našel téma, které odvedlo její myšlenky od nežádoucího zájmu o mou osobu. Vzápětí zjišťuji, že ne tak docela.

 

„Jakmile budu mít po ruce seznamy studentů… spočítám to a při obědě, který ostatně bude za chvíli, bych ti mohla předat přesné číslo. Ovšem nebude nijak nízké… jsi si jistý, že takové množství zvládneš do zítřka připravit?“ otáže se nedůvěřivě. „Dosud to studenti to vydrželi bez lektvarů, nic by se nestalo, kdyby začali s užíváním až pozítří.“

 

Já snad špatně slyším. Nic by se nestalo?

 

„Minervo, při vší úctě, studenti jsou vystavováni dennodennímu působení černé magie ve vysoké koncentraci, bez jakýchkoliv očistných či podpůrných prostředků – a tomu říkáš nic? Připravím na zítra tolik lektvarů, kolik jich budu schopen vyrobit… a nehodlám o tom nadále diskutovat.“ Zdá se, že se mi ji konečně povedlo urazit, což by mohlo v konečném důsledku vést k odchodu. Skutečně odchází – konečně – ale nevypadá uraženě. Spíš se rozhodla dorazit mne, protože totiž ve vchodu ještě pronese naprosto neuvěřitelnou nabídku.

 

„Kdybys cokoliv potřeboval, stačí říci, Severusi. Mohu ti přidělit nějakého skřítka nebo některého ze studentů, možná i několik, rozmysli si to.“

 

S těmi slovy konečně definitivně odchází, patrně organizovat obědové radovánky, a já se z posledních sil vypotácím na vzduch těsně za ní. Zhluboka se nadechnu, cítím vlhkost, vodu z blízkého jezírka a rozhodnu se, že sedět mohu i na jeho břehu. Snad pohled na vodní hladinu dokáže z mé mysli vytěsnit příšernou, katastrofickou představu Pottera a Longbottoma jako mých asistentů v laboratoři.  Ale ta představa, najednou hrůzostrašně živá, v kombinaci se slabostí, kterou už půl dne potlačuji, patrně způsobí, že mne nohy neunesou a já naprosto nedůstojně žuchnu na zem ještě dříve, nežli zvládnu dojít až k vodní hladině. Tak ji tedy budu pozorovat jen zdáli, rozhodnu se a začnu s okamžitým uzavíráním a čištěním mysli.

 

 

Komentáře   

 
0 # Agnes 2013-05-31 05:40
Minerva je prostě nebelvírka, kterou nevystraší žádný z hrozivých pohledů Mistra lektvarů :D Doufám, že se Severus trochu sebere, aby mohl uvařit ty lektvary, když už se musí tak přepínat. Jenže to je prostě vždy obětavý Severus Snape :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-01 11:53
No jo, tak to dopadá, když se choroba pořádně nevyleží a nedoléčí. Možná Severus trpí ještě nějakými dozvuky, kdyby byl zcela zdráv,patrně by mnoho situací vypadalo jinak, :lol:
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-05-31 18:43
unavenej a po odpočinku toužící Severus a nic nechápající Minerva... úžasná kombinace na dobrou noc :D
díky moc :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-01 11:16
Oh, jsem ráda, že se stále ještě líbí a žes kapitolu zjevně četla ve správnou denní dobu. :-)
Minerva je klasický Nebelvír - ví nejlíp, co a jak má být... navíc je ještě ředitelka, takže její představa je, že ostatní mohou pouze držet hubu a krok. :lol: Srážka představ s realitou však bývá častá a povětšinou tvrdá... :lol:
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2013-05-31 21:03
Kdyby někdy Severus přiznal nějakou slabost, tak by nejspíš svět skončil svou existenci... :D Minerva se jen tak odradit nedá. Je pěkně tvrdohlavá a úžasně splachovací :roll: Chudák Severus :sigh:
Díky za další kapitolku :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-01 11:12
Joj, to je slovo do pranice... :-? Skoro se začínám bát ... asteroid nás úspěšně minul, to jo, ale... Nee, nechci spoilerovat, ale možná se půjdu poohlédnout po nějakém kopci, kde bych mohla začít stavět loď. :lol:
Minerva má prostě svou koncepci a nenechá se vychýlit z rovnováhy ani osy - jede si po svém prkně ... otázka je, jak dlouho ještě neboli kdo bude na koni, až dojde na skutky. Zatím se stále patlají s organizačními problémky... :D
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-05-31 22:29
Ó, Claire, zlato naše, nechceš nám prodloužit dávky? :-*
Skvělá kapitolka! Jak byl Severus z Minervy zoufalej a ona se nedala a neurazila se a pořád se stará... fajnová babča. Eh, totiž vážená paní ředitelka, pochopitelně :P

U tohohle jsem vyprskla smíchy, je to dokonalé:
„Jsi tak bledý, Severusi, měl by sis chvíli odpočinout.“

„Bledost je jedním z mých vývěsních štítů, Minervo, rozhodně se jí nehodlám vzdát jen proto, abys měla pocit, že jsem dostatečně odpočatý,“ kontruji netrpělivě.
Nádhera :lol: Ale odpočívat by měl, vždyť bez něho asi sotva vyčistěj hrad od zamoření...

Další je ten poslední odstaveček, Severus se opravdu dokáže přizpůsobit v každé situaci. No a co, že ho nohy zradily o něco dřív, než měl v plánu se posadit... vždyť ono takové sledování vody z povzdálí taky není k zahození... :lol:
Jsem zvědavá, jestli zvládne uvařit ten lektvar a jestli náhodou... třeba nepřijde pomoc v podobě asistence... :lol:
Díky za další díl, Claire :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-01 11:07
Trochu váhám, cos tím myslela :-*
Prodloužit dávky ... to jako zveřejňovat s delším odstupem než dosud? ;-) :D
Sledování zpovzdálí k zahození není, to máš pravdu, alespoň nám lektvarista nenavlhne - jenom... no, někdy nám ty plány hatí ... nech se překvapit. A asistence? K té se vyjádřil dost jasně, dokonce ho určité návrhy přiblížily matičce zemi, tak nevím... :lol:
Díky za přízeň a komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-06-01 15:12
Ježiš né :lol: Neuvědomila jsem si, že by to mohlo vyznít v nějak negativním smyslu :oops: :P
Samozřejmě jsem měla na mysli, jestli bys nám nechtěla prodloužit kapitoly... ;-)
Ale vzhledem k tomu, že už jich máš několik v šuplíku, tak je to mimo mísu... Ale to víš... to je ta čtenářská nenažranost... :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-06-06 19:06
Krásné. Minervino nadšení pro věc je opravdu někdy unavující. :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-06-20 16:23
Však ona se taky unaví, a dost brzy - Severus zavede vojenský dril nejen pro studenty ... profesoři budou kmitat jak střelky na kompasu. :D
Díky za komentář. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1606
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3304110
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com