Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Za všechno může sníh 4 - A cos čekal, Harry?

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

ZVMS

Za všechno může sníh

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

4. kapitola – A cos čekal, Harry?

 

Harry

 

Moje nedávno získaná dovednost – předvídavost, nebo bych měl říct spíš předtuchovost? – mne nezklamala. Ředitelčin projev byl rána za ranou, všechny průrazné a přesně mířené. Od zítřka ať při nás stojí Merlin i všichni zakladatelé. Doteďka jsme si tady vegetili v takovém domáckém poklidu, žádní profesoři a studenti, nadřízení a podřízení… jasně, ty ruiny a všechna ta hrůza kolem nás, čerstvě navršené hroby, vzpomínky na utrpení, to se nedá vymazat, ale v rámci možností byla většina z nás v pohodě.

 

Jak to, že stačí, aby se objevil jeden člověk a domácká pohoda se proměnila v kasárna s vojenským drilem a mraky rozkazů? Je to jeho dílo, to mi nikdo nevymluví a mám takový pocit, že by se o to ani nikdo nepokoušel. Vůbec se nezměnil, vzhledem ani povahou, temná silueta s přísně sevřenými rty a pohrdavým pohledem. Stojí za ředitelkou ve svém typickém postoji, ruce založené na prsou a vyčkává… čeká na svou chvíli. Až nastane, asi se smíchy neudržíme.

 

Dobrotivý Merline, tohle začíná vypadat jak stěhování národů, bude to úžasné. Stany? Cožpak jsme si ho za loňský rok neužili víc než dost? A každé ráno polykat nějaké nechutnosti? Vsadím se, že si to Snape užívá už teď, při pouhé představě… Ale jedno se mu tedy musí nechat, stačilo mu pár minut, aby věděl… My se tady moříme už kolik dní a vůbec nás nenapadlo, proč se nám některé věci neustále nedaří, dokonce ani profesory… Poslouchám dál jen na půl ucha, možná ani to ne … taky nemusím vědět všechno a rozpitváno pěkně do detailů. Vnímat víc začnu až v momentě, kdy Hermionu její snaživost dožene do nepříjemné situace. Stará dobrá Hermiona, je skvělé vědět, že některé věci prostě zůstávají neměnné. Jenže mé oči si spíš všímají jeho.

 

V očích má skálopevné přesvědčení, že se nenajde nikdo, kdo by byl ochoten mu pomoci. A když jsem se rozhlédl kolem sebe, po svých spolužácích, bylo více než pravděpodobné, že bude mít opět pravdu. Nohy mne jaksi mimovolně vynesly vpřed, došel jsem téměř až k němu.

 

„Nějaký problém, pane Pottere?“ poctil mne nejprve svou vířivou otočkou, vzápětí pak nevlídnou grimasou a ledovým tónem.

 

„Ne, pane, žádný problém. Jen se hlásím, že vám pomohu se stěhováním laboratoře a skladu ingrediencí,“ nějak se mi povedlo pronést celou větu vyrovnaným hlasem, i když jsem stále cítil, jak se mi do kůže na ruce propaluje ten letmý dotek jeho vířícího pláště.

 

Zadíval se na mne nedůvěřivě. „Vskutku, nejsem v situaci, kdy bych si mohl vybírat,“ sykl tiše. Jeho další slova mne ovšem nemálo překvapí, takže se jen nevěřícně poohlédnu.

 

„Jste si jist, že jste zdráv, pane Longbottome?“

 

„Ovšem, pane,“ z Nevillova hlasu nejspíš už nikdy nezmizí strach, kdykoliv se Snape objeví… ani zabití Nagini, které ho katapultovalo mezi hrdiny kouzelnického světa, nedokáže přebít mnohaletou, hluboce zakořeněnou hrůzu… nicméně chvějícím se hlasem pokračuje, a to, co říká, dává smysl.

 

„Když půjdeme všichni, budeme to mít dříve hotové a pak můžeme přestěhovat svoje věci všichni ve stejnou dobu. Nebojte se, pane, budu brát jen to, co skutečně nejde rozbít ani zničit,“ dodá ještě snaživě směrem ke Snapeovi, který si jen pohrdlivě odfrkne.

 

Loajální Hermiona, která mne nikdy nenechá ve štychu, momentálně rozpolcená mezi vztekem a vděčností, před sebou nevybíravě postrkuje Rona s kyselým výrazem a přidávají se i další. Lenka, Dean, Seamus… Neville by asi vážně byl dobrým vůdcem, umí zvolit ty správné argumenty. Tohle totiž neudělají kvůli mně, aby bylo jasno... . Nakonec tedy jdeme do hradu všichni, a já se nějak nedokážu rozhodnout, zda je víc překvapen Snape nebo já sám.

 

Ačkoliv jsem při školních trestech strávil ve sklepení stovky hodin, nikdy jsem nebyl v soukromých prostorách profesora Snapea. Vlastně nikdo z nás, a tak tedy nedokážeme odolat zvědavému rozhlížení se. Mne po chvíli zaujme pohled na strnulou postavu … vypadá to, jako by nevěřil, že se sem ještě někdy vrátí. S úžasem si uvědomím, že profesor, stejně jako já, považuje Bradavice za jediný slušný domov, který kdy měl, a teď se s ním jen nenápadně a nepostřehnutelně znovu vítá. Jako kdyby vycítil můj pohled, najednou sebou trhne a úsečnými výrazy začne rozdělovat práci. A protože přesně ví, co chce, všechno běží jak po másle… za chvíli se potácíme s náručemi plnými přidělených předmětů ven z hradu.

 

Jak to tak vypadá, ani profesorský sbor se zrovna neulejval, což zjistím v momentě, kdy jsme konečně venku. Hned u vchodu nás Hagrid směřuje po schodech dolů, k očarovaným loďkám. „Naskládejte to tam vopatrně, ať se nic neponičí. A vy tam nelezte, zůstanete tady, řikal profesor,“ okřikne Hagrid Deana se Seamusem, kteří chtějí co nejúsporněji poskládat Nevillem donesené kotlíky. Za nějakou tu chvilku připlachtí mistr lektvarů osobně. Mávnutím ruky nás milostivě propustí, i když to spíš vypadá, jako by odháněl obtížný hmyz. A co jsem vlastně čekal? Prachobyčejné Děkuji v repertoáru nejspíš nevede.

 

„Tak to máme za sebou,“ zahlaholí Ron spokojeně, „teď si teda dojdeme pro svoje věci. A pak už snad bude nějaké to jídlo,“ zamne si spokojeně ruce. Jeho starosti bych fakt chtěl mít, pomyslím si, když se ploužím zpátky do Velké síně. Mne spíš zaměstnávají myšlenky na černě oděnou postavu, která se při nastupování do loďky nebezpečně zapotácela, na tvář zalitou krůpějemi potu a našedle bledou, s bezkrevnými rty… Harry, vzpamatuj se, jestli takhle vypadá to tvoje odhodlání nebudu- na- něj –vůbec- myslet, tak je teda hodně ubohý.

 

Raději se pokusím soustředit na vzrušené dohadování spolužáků – ale to jsem taky asi neměl dělat. Na programu je totiž jediné – kdo s kým bude spát ve stanu. Vypadá to jako otázka života a smrti, podle toho, jak to prožívají. Při představě, že budu zase muset spát s chrápajícím Seamusem, bordelářem Deanem a jeho použitými ponožkami všude, i na těch nejnepravděpodobnějších místech, se mi začíná dělat fyzicky zle. A Nevillovy rádoby chápající a zároveň tázavé pohledy… Nevím, ale já kdybych chtěl něco vědět, tak se toho druhého prostě zeptám. Ron tyhle zábrany rozhodně nemá, na to, jestli jsem v pohodě a jak se cítím, se ptá kdykoliv a kdekoliv, snad stokrát denně. To mě nemůžou nechat na pokoji, prostě si mne nevšímat? Copak nemají své starosti a problémy?

 

Ne, takhle to nepůjde. Už teď mám pocit, že stojím na prahu zhroucení, a je div, že si toho ještě nikdo nevšiml. Možná, že bych byl dobrým hercem, napadne mne, mohl bych to zkusit, až budu moc pomalý na to, abych byl chytačem. Teď si prostě musím nějak zařídit, abych mohl spát sám – a je úplně jedno, zda toho dosáhnu férovými prostředky. Nejspíš nejvyšší čas, abych nechal chvíli úřadovat tu část Zmijozela, která ve mně je – tedy pokud měl Moudrý klobouk pravdu a nepokoušel se jen o nějaký nejapný žertík.

 

Nejkratší cestou by bylo zajít za McGonagallovou a říct jí pravdu, tedy částečně upravenou, ale nějak nemám ani nejmenší chuť vykládat o svých nočních můrách a o tom, jak špatně snáším lidi kolem sebe. Dovede si moc dobře představit, co by to vyvolalo. Brrr, úplně se otřesu, přestože jsme už na louce a polední slunce pálí, co mu síly stačí. A co Hermiona? To by mohla být ta správná osoba. Nebudu si nic nalhávat, z nás tří byla vždycky ředitelčinou oblíbenkyní ona – vždycky vědoucí, připravená a bezproblémová. Noo, je fakt, že o Ronovi a o mně by to nikdo říct nemohl, snad ani pod vlivem…

 

Hermioně by McGonagallová určitě vyhověla, tím jsem si jistý. Ovšemže počítám s tím, že i Herm bude chtít vědět proč, ale u ní si alespoň můžu vydobýt odklad, prostě řeknu, že to potřebuju a teď hned nechci mluvit o důvodech. Nebude naléhat, na to mne už moc dobře zná – a vymýšlením nejrůznějších teorií alespoň na chvíli zaměstná své krutě se nudící mozkové závity.

 

Rozhlédnu se a vidím, že situace nemůže být příznivější. Hermioniných pár osobních věcí je totiž asi stonásobek toho, co máme my všichni ostatní, takže než všechny posbírala, dost se zdržela. Teprve vychází z hradu a je sama. Beru to jako příznivé znamení osudu a rozběhnu se za ní.

 

O nějakou tu chvíli později už mohu jen čekat, jak dopadne kamarádčin rozhovor s ředitelkou. Zareagovala úplně přesně tak, jak jsem čekal – jen jsme museli vymyslet nějaký důvod pro naši žádost o stan pro „Zlaté trio“. Nakonec to nebylo až tak těžké – to, že nechceme být donekonečna zpovídáni ohledně detailů našeho putování, bude stačit. Docela hodně věcí jsme si nechali pro sebe, hlavně z bezpečnostních důvodů, a ředitelce to bude určitě jasné. Co kdyby někomu z nás nechtěně něco ujelo, prořekneme se a bude malér. Dělat veřejnou publicitu takové hrůze, jako jsou viteály, opravdu není žádoucí, kdo ví, který magor by se toho mohl chytit. Hlavně z tohohle důvodu vlastně ani v nejmenším nepochybuji o tom, že Hermiona uspěje. Zajímavější bude, až zjistí, že s nimi v tom stanu nehodlám spát…

 

Ale co? Budou mít s Ronem soukromí, měla by být jen ráda. Že bude nadšený Ron, tím jsem si jistý. Musíme jen dobře ohlídat, aby na mou každonoční nepřítomnost nikdo další nepřišel – ostatní bude v pohodě.

 

Komentáře   

 
0 # Agnes 2013-05-24 06:01
Doufám, že se Severus nedobrovolně nevykoupal. Jsem si jistá, že utopit bys ho nenechala, to by nám to brzo skončilo, ale mám strach, aby se nám někde nezhroutil. A Harry se rozhodl pro samostatné bydlení. Jen aby na něj vyzbyl stan. Mohl by bydlet se Severusem, ale to je spíš jen zbožné přání :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-05-24 08:15
Ajaj, ty bys je za současného stavu věcí měla odvahu ubytovat v jednom stanu? :o No to už snad není ani nebelvírská odvaha... :lol:
Neboj, Severus se rozhodně neutopí, ani k žádným jiným dramatickým událostem se neschyluje - noo, i když ... každý máme jiná měřítka... :lol: Nicméně, já nejsem ten typ, který by si liboval v tragickém pochmurnu - mělo by být spíš veselo, alespoň jsem to tak zamýšlela. ;-)
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2013-05-24 11:34
Chudák Harry. Ačkoli mě jeho myšlenkové pochody docela pobavily, je mi ho líto. Doufám, že ho nenecháš v depce moc dlouho. Ačkoli podle prologu se zdá, že bude ještě hůř... :sigh: Nemám ráda, když se můj milášek trápí... žádný z mých milášků... :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-05-24 12:23
Co já, co já? Miláškové se trápí navzájem, teda zatím jen jeden druhého, ten druhý to dělá nevědomky, pouhým pokračováním zaběhaných postupů ... a já jsem v tom ouplně a zcela nevinně, pouhý kronikář. :lol: Věci už by se měly pohnout kupředu ... ovšem zdali to bude k lepšímu... :-*
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-05-24 19:25
Harryho postřehy a myšlenkové pochody jsou vážně trefné :D
Neville, statečný, i když se bojí a docela praktický... moc pěkné
...a kde teda ten Harry bude spát? Jsem zvědavá na pokráčko :-) :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-05-25 11:29
Však on si nějaké místečko najde - jeho požadavek je klid a samota, tak uvidíme, jestli zvolil správně. ;-) Jak mám nasyslené kapitolky do zásoby, tak nemohu v tuhle chvíli říci přesně, zda se to dozvíš už v pátek nebo až ten další... :D
Díky za komentík, jsem ráda, že se ti kapitolky stále líbí. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-05-24 20:09
Ohó, takže Snape měl nakonec víc pomocníků, než by si kdy pomyslel :lol: Jasně, sice k tomu měli své vlastní důvody, ale i tak :lol:
Harry to má vážně těžký. Bude nějaký výbuch, bude bude? :roll:
Áááá, zlaté trio bude mít stan samo pro sebe (teda aspoň Hermi s Ronem) 8) Eh, a kde jako hodlá spát Harry??? Toť otázka. No, třeba ještě zajde zkontrolovat Severuse, nevypadal moc dobře :-*
Krásná kapitolka, Claire :roll: Děkuju za ni a těším se zase příště :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-05-25 11:25
Tak mám pocit, že místo Harryho spočinutí (nikoliv posledního) se stává prioritní otázkou. :P Zvláštní, nikoho z komentujících nějak netrápí, jak dlouho bude trvat obnova Bradavic či zda se podaří zlikvidovat negativní magii - ts, ts. :-* A přitom je to taková důležitá věc... :lol:
Díky za pochvalu a za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-06-03 11:41
A jejku, kdapak je můj komentík, který jsem v hlavě určitě vymyslela? :lol:
Harry to nemá jednoduché. Po tom všem co si zažil ještě musí snášet otravnou přítomnost všech ostatním... Chudinka:-) Alespoň, že má Hermionu, která pro něj všechno zařídí a ani moc nevyptává. A jako pravý nebelvír šel pomoci Snapeovi, to je dobře:-) Zkoumavé pohledy potěšily nás všechny. Děkuji moc!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-06-06 19:00
Krásný díl. V Harrym se nějak probouzí utajený Zmijozel. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1606
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3304077
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com