Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Za všechno může sníh 2 - Ten nám tady ještě scházel

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

ZVMS

Za všechno může sníh

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

2. kapitola - Ten nám tady ještě scházel

Harry

Ale nééé, mám chuť začít řvát nebo do něčeho praštit. To přece není možné, my ten proklatý most snad opravdu nedokážeme zvednout. Nejspíš už jsme moc unavení, jen Merlin ví, kolikátý už je to pokus – a zase nevyšel.

Vztek v rychlém sledu vystřídá otupělost, nejraději bych někam zalezl, nic a nikoho neviděl. A zatímco docela vážně uvažuju o tom, že se ztratím někam do hlubin Zapovězeného lesa – a kašlu na kentaury – ozve se Ronův znechucený hlas.

„Já snad špatně vidím. Řekněte někdo, že se mi to jen zdá, jen zlej sen, Rone, a až se probudíš a otevřeš oči, tak tu nebude. Co tady, u Merlinovy brady, dělá Snape?!?“

„Profesor Snape,“ zareaguje na jeho zhnusený projev jaksi automaticky Hermiona. Taky už je vyčerpaná, nemá to vůbec žádnou šťávu.

Poslední dobou nějak špatně snáším Ronovy reakce, vlastně skoro všechno snáším špatně, ale mlčím, nic neříkám a tvářím se, jako že jsem v těžké pohodě. Je to nejsnazší, jak bych asi komu vysvětloval, že se mi dělá špatně ze sebe samého, že si připadám prázdný, vyhořelý a absolutně bez užitku a že jediný čin, na který jsem za hodně dlouhou dobu opravdu pyšný, není zabití Voldemorta, ale fakt, že se mi podařilo donutit ty předpojaté lékouzelníky u Munga, aby ošetřili profesora Snapea? Nejspíš jsem mu tím zachránil život, ale nějak nemám ten pocit, že by mne za to začal mít rád. Z naprosto iracionálního důvodu si myslím, že chtěl zemřít a já mu to překazil. Můžu se jen modlit, aby nikdy nepřišel na to, kdo ho vyrval kmotřičce Smrti ze spárů na poslední chvíli.

Vlastně nevím přesně, proč jsem to udělal, proč mi to přišlo jako úplně nejdůležitější věc na světě… anebo to vím, někde uvnitř to vím, ale bojím se to přiznat byť i jen sám sobě. Ne, nemůžu… nesmím o něm přemýšlet jinak, než jako o sarkastickém zlomyslném bastardovi… vlastně nejlepší bude, když o něm nebudu přemýšlet vůbec. Tak, přesně tak to udělám a bude zase dobře, možná, někdy…

Jenomže zjišťuju, že to nejde. Ředitelka s ním poodešla o kus dál, asi abychom neslyšeli, o čem mluví, ale pohled na její strhanou a jeho ironicky se ušklíbající tvář dává tušit, že to nebude nic milého a příjemného. Snape mluví a mluví, už docela dlouho, a McGonagallová se najednou začíná tvářit vyděšeně. U všech zakladatelů, o co tady jde? Teď dokonce odcházejí úplně, asi do hradu, jdou rychle a jaksi netrpělivě – vážně je to hodně divný. A není žádná šance, jak se dozvědět, o čem… ale moment… co můj neviditelný plášť?

„Musím si odskočit,“ zamumlám polohlasně směrem k Ronovi a Hermioně. Nezdá se, že by mě vůbec vnímali. Hermiona je zrovna uprostřed oblíbené přednášky o tom, že profesor Snape není padouch, ale hrdina. S většími či menšími obměnami jsem tohle slyšel už nejméně padesátkrát od chvíle, kdy jsem dostal ten stupidní nápad a řekl jim o některých vzpomínkách z Myslánky a o částech rozhovoru s Brumbálem.

Jakmile se dostanu dostatečně daleko, zamumlám Accio, neviditelný plášť. Pevně ho sevřu v ruce a přidám do kroku, pevně rozhodnut zjistit, jaká další katastrofa se na nás zase řítí.

 

Přestože je téměř poledne, bílý den, tak vstupní hala vypadá nějak ponuře a strašidelně, jako ukázkový příklad místa, kterým by mudlové mohli strašit zlobivé děti. Uvědomuju si, že od bitvy jsem tady vlastně ještě ani jednou nebyl sám. Vždycky chodíme ve skupině, na jídlo i uložit se ke spánku do spacáku na podlahu Velké síně. Bradavice se po nás smrskly jen na vstupní halu, Velkou síň a nemocniční křídlo – ačkoliv tam nikdo z nás nechodí, pokud vyloženě nemusí. Kouzlem zvětšené na trojnásobek původní velikosti a přesto pořád jakoby nestačí, nemocní a zranění, ti, kteří by nepřežili transport k Mungovi i ti, pro něž nemocnice nemá místo, protože sama praská ve švech, se nepohodlně tísní v postelích nalepených těsně na sebe. Jejich rány se nehojí a stav nezlepšuje, přestože madam Pomfreyová dělá maximum.

Přehodím přes sebe plášť a nerozhodně se rozhlédnu. Kam se vydat? Kde jen mohou být? Přestože se schodiště přestala pohybovat během bitvy a dosud svou zákeřnou schopnost neobnovila, nechce se mi na ně. Instinktivně a bez přemýšlení zamířím směrem ke sklepením. A najednou to zaslechnu – útržky slov, znásobené ozvěnou, nesou se ke mně odevšad a odnikud…

Bezpodmínečně nutné… vyklidit všechno… lepší, když je budeš instruovat ty, budou ti víc věřit… odstranit veškerou černou magii… větší úspěch… skřítkové… Hagrid… očarovat loďky… přeměnit… nebudou poslouchat nenáviděného učitele lektvarů a Smrtijeda v jednom… začít hned… informovat Ministerstvo… naprostý nesmysl… nemáme času nazbyt…

Docela by mne zajímalo, co použili za kouzlo, nejen, že jim nebylo pořádně rozumět, ale nedalo se ani určit, kdo z nich zrovna vlastně mluví. Nikdy dřív na mne hradní prostory tak nepůsobily, ovšem, byl jsem si vždy vědom rozlehlosti, ale teď vzbuzovaly strach…

A taky jsem se nechtěl motat po chodbách moc dlouho, pochybuju, že Snapeův radar, kterým mne vždy dokázal vycítit, doznal nějaké úhony. Podle těch kusých útržků se dalo soudit, že se stejně většinu dozvíme v nějakém souvislejším projevu od jednoho z nich.

Nespokojený s momentálním výsledkem své námahy, rozhodl jsem se vrátit k přátelům, a jak jsem byl zamyšlený, málem jsem přišlápl ocas paní Norrisové. Filch samozřejmě nebyl daleko, s jakýmsi podivně ztraceným výrazem ve tváři se opíral o notně zdevastované koště. Málem jsem ho začal litovat, i jemu se rozpadly jeho jistoty. Haraburdí a nepořádku je příliš mnoho, asi ani neví, z které strany začít. A levná pracovní síla v podobě studentů se školním trestem není k dispozici – už nic není, jak bývalo. Opatrně ho obejdu a plášť sundám hned před hradem. Aniž o tom nějak zvlášť přemýšlím, rozhodnu se pro přemístění. Jsem unavený a obcházet složitě celý hrad, abych se dostal až k troskám mostu… nechce se mi. S poměrně tichým lupnutím se objevím těsně vedle Seamuse, právě v okamžiku, kdy rozhořčeným hlasem končí nějakou nespokojenou řeč. „A všimli jste si, že jen co se tu ten hnusnej netopýr objevil, se s náma zase začne jednat, jak s nesvéprávnejma usmrkanejma děckama?“ Možná by i pokračoval, ale asi jsem ho vylekal. No, jak tak koukám, není sám. Všichni se na mně dívají nějak divně, dokonce i Hermiona. V jejím pohledu je navíc ještě nepříjemná podezíravost.

„No co je?“ vyhrknu vztekle, když mi přijde, že už je toho civění dost.

„Ty ses přemístil, kámo!“ vykřikne Ron, s nedůvěrou a snad i trochou strachu.

„V Bradavicích se nemůže nikdo přemisťovat,“ vyhrkne Hermiona. Abych zastavil dlouhou přednášku, přeruším ji.

„Jasně, četlas o tom v Dějinách Bradavic. Jenže já se právě přemístil, takže jsem asi přepsal dějiny,“ konstatuju pochmurně a přitom si s údivem uvědomím, že za takovýhle sarkasmus by se nemusel stydět ani Snape.

„Ale Harry,“ nechce se Hermiona vzdát tak snadno,“víš, co to znamená?“

No, tak teď už by mi ke štěstí nescházelo nic jiného, než aby mne začali považovat za dalšího Voldemorta.

„Nejspíš to znamená, že ochrany Bradavic už nejsou v takové formě, jako bývaly,“ pokouším se ji uklidnit. Marně. Hermionu, která chytne chaos, uklidnit nelze. Nijak.

„To se musí okamžitě dozvědět profesorka McGonagallová,“ vykřikne tím typicky přemoudřelým způsobem a kosmickou rychlostí se rozeběhne k hradu. V tu chvíli si vzpomenu na to, jak mne nabonzovala, když jsem dostal Kulový blesk… a na celou řadu dalších příležitostí, kdy si myslela, že dělá tu nejsprávnější věc a přitom…

„Kdes vůbec byl? A cos tam dělal tak dlouho?“ nechce se nechat odstrčit Ron. Jasně, že mne prve nikdo neposlouchal.

„Pokusil jsem se zjistit, o čem se spolu baví Snape a McGongallová, když kvůli tomu museli zmizet tak daleko.“

„No a, zjistils něco? Nenech se prosit, Harry, a vysypej to,“ zaútočí na mne Seamus.

„Nezjistil jsem vůbec nic, kromě toho, že na chodbách úřaduje ozvěna a Filch zapomněl, jak se zametá.“ Bravo, povedl se mi další sarkasmus – fakt se začínám zlepšovat. Snape bude mít z konkurence určitě radost. „Ale už se vracejí,“ ukážu rukou, „ a moje vnitřní oko mi říká, že se co nejdřív dočkáme nějakého pěkného, šťavnatého projevu.“

Komentáře   

 
0 # Mája 2013-05-10 07:24
Harry se posnapil :D Jeho sarkasmus je neodolatelný stejně, jako ten mistra lektvarů. Úžasné. Jen z těch Bradavic mám tedy opravdu husí kůži...
A taky jsem zvědavá, jestli se Severus dozví, kdo ho to vlastně zachránil...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-05-10 17:20
Při Severusově inteligenci... a když případně použije holmesovskou vylučovací metodu... ;-)
O Bradavice se neboj, Sev přicválal, noo, přivlál, jak hrdinný bojovník na černém netopýrovi ... však on si poradí. :lol:
Podotýkám, že veškerou odpovědnost za použitou "techniku" nese Harry Potter. :lol: Ale k tomu je ještě kousek cesty, ovšem raději se alibisticky sichruju už dopředu. :lol:
Díky za komentík, Májo. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-05-10 17:13
Huhů, mám z Harryho husí kůži - což asi vůbec nevyzní tak, jak by mělo, ale jsem z něj prostě nadšená - tedy z toho, jak ho píšeš. Já mám dneska nějaký komunikační blok, tak mě dyžtak ignoruj :oops: :lol:
Skvělý, skvělý, skvělý!!! :roll:
A já se hrozně moc těším na pokračování! Děkuju Claire :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-05-10 17:17
Noo, možná je to jen jakýsi náhodný záblesk ... on nemá být, a nejspíš nebude, pořád jako druhý Severus... to se jen tak uvedl... nevím, zda náhodně či co... :lol:
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-05-10 17:24
Nemám na mysli jen ten Snapeovský sarkasmus, ale i ty pocity - prázdnota, vyhořelost, špatné snášení všech a všeho... Prostě konec kapitoly, Voldy je mrtvý, konečně mám svobodu, ale co teď...? Nechám se překvapit ;-) Každopádně, když si ho představím při takovém sarkastickém souboji se Severusem... to mi připadá úžasně vzrušující.... ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-05-10 18:39
Harrymu ty sarkazmy vážně odsýpají. Severus na něj měl nečekaný vliv :D
Ale černá magie v Bradavicích... čeká je všechny spousta práce
krásné, díky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-05-11 11:38
Vážně je to možná v Harryho případě jako nákaza - měl ostatně spoustu příležitostí něco pochytat ... jen těch školních trestů... :D Ovšem Harry není Sev, u něj se tyto stavy budou vyskytovat jen občas -navíc bude mít jiné starosti, než chrlit bonmoty. :lol:
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-05-16 15:46
Ha, chválila jsem Severuse, musím zaručeně pochválit i Harryho, protože ten je taky neuvěřitelný. Úplně se do něj dokážu vcítit... Že by to bylo tím, že... no, raději ne:-) Trávit čas neustále jen s Hermionou a Ronem, tak zaručeně dostanu ponorkovou nemoc už jen proto, že dýchají:-)
Skvělé, vážně, strašně moc díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-05-19 15:33
Tak sarkasmu s Harry zvládl perfektně. Teď ještě mistra lektvarů. :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-05-19 15:44
To bude nejspíš kapánek složitější, ale však on zabojuje - je přece Chlapec-který.. . dál to všichni známe... :lol:
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3315573
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com