Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Za všechno může sníh 1 - Návrat

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

ZVMS

Za všechno může sníh

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

1. kapitola  - Návrat

 

Severus

 

Salazare, věděl jsem, že nejspíš naleznu Bradavice v hrozném stavu, bitva musela zuřit s velkou intenzitou a dlouhou dobu, ale nic, absolutně nic mne nepřipravilo na pocit zmaru a hluboké beznaděje, co se mne zmocnil, jakmile jsem se z posledních sil přemístil k vstupní bráně na bradavické pozemky.

 

Dostat se od sv. Munga bylo překvapivě snadné, stačilo jen projevit vůli k odchodu. Určitě se jim ulevilo, nikdo z lékouzelníků se ani nepokusil o nějaké přesvědčování. Averze vůči mé osobě byla téměř hmatatelná. Jako kdyby mne zde ponechávali a pokoušeli se o léčbu jen ze strachu. Kdo by v nich ale mohl vzbudit takový strach? Temný pán byl mrtev, alespoň tolik jsem pochytil z konverzace personálu na chodbách a přilehlých pokojích, a můj jediný ochránce před nenávistí kouzelnického společenství rovněž – mou vlastní rukou. Co na tom záleželo, že mne k tomu přinutil proti mé vůli. A i když jsem si lámal hlavu sebevíc, nepřipadl jsem na žádnou další osobu, dostatečně magicky silnou, která by v otrlém nemocničním personálu dokázala vzbudit strach. Ze soucitu mi svou, ostatně téměř mizivou, péči rozhodně nevěnovali, tím jsem si byl naprosto jistý.

 

Za tu dobu, kterou jsem v nemocnici strávil, jsem se pochopitelně nedostal k Dennímu věštci, který rozbořené Bradavice určitě předvedl na fotografiích ze všech možných úhlů, ale určitou představu jsem měl. K pocitu téměř fyzické bolesti mi ovšem stačil pohled na naprosto zničenou vstupní bránu na bradavické pozemky. Z bývalého majestátu nezbylo vůbec nic, jen rozvaliny, hromady kamení, které se snažil nějakým způsobem odklízet Hagrid. V jeho tváři se odrážela stejná beznaděje a zoufalství, jež jsem pociťoval i já. Uvědomil jsem si, že nejen pro mne byly Bradavice jediným domovem, který jsem kdy měl. Bradavický šafář na tom byl úplně stejně… a ještě jedna osoba.

 

Ne, na toho v žádném případě ani nepomyslím, nařídil jsem si přísně a splnění tohoto nelehkého úkolu mi kupodivu ulehčil právě Hagrid.

 

„Profesore?“ zadíval se na mne udiveně, „to už vás pustili?“

 

Nebyl jsem si tak docela jistý, zda má na mysli nemocnici, anebo předpokládal, že touto dobou už spokojeně hniju v Azkabanu. Hned následující věta mne ale ujistila, že jsem mu křivdil a jeho averze vůči mé osobě zřejmě nebude taková, jak jsem čekal.

 

„Neměl byste ešte ležet? Určitě nejste v pořádku. Vodpusťte, že to říkám, ale vypadáte příšerně.“

 

„Už mi skoro nic není a v nemocnici to bylo k nevydržení. Tady snad budu alespoň trochu platný.“

 

„Nó, to určitě, profesore,“ rozzářil se poloobr, „ředitelka McGonagallová potřebuje teď každou ruku i hůlku.“

 

„Ředitelka?“ zaskočila mne ta informace, vlastně jsem za celou dobu ani jednou nepomyslel na uprázdněnou židli i funkci, které jsem za sebou zanechal při svém odletu těsně před bitvou.

 

„Jo, už je to tak, ministerstvo potřebovalo někoho vopravdu spolehlivýho, a to vona je. Zajděte za ní, profesore, najdete ji u dřevěnýho mostu. Určitě vás moc ráda uvidí,“ a s těmito slovy se začal zase lopotit s jedním z velkých kamenů. Pokývl jsem hlavou na pozdrav, i když to nejspíš neviděl, a zvolna jsem se vydal ke krytému dřevěnému mostu. Přesnější by bylo říci, k místu, kde dříve stával, protože v současné chvíli svou funkci rozhodně neplnil. Skupinka kouzelníků a čarodějek s napřaženými hůlkami se jej právě pokoušela vyzvednout ze dna rokle a na kratičký okamžik to dokonce vypadalo, že budou úspěšní. Během pár vteřin však za hlasitého doprovodného skřípění a následného rachotu dopadl zpět. No ovšem, neuspěli by, ani kdyby skupinu tvořili dospělí a magicky silnější kouzelníci, nikoliv jen pár studentů shluklých kolem nové ředitelky. Cítil jsem tak silnou koncentraci černé magie, že jsem se téměř otřásl.

 

„Profesorko McGonagallová,“ zvolal jsem hlasitě, abych upoutal její pozornost. Pomalu se otočila a téměř nevěřícně si mne prohlédla od hlavy až k patě.

 

„Severusi? Severusi Snape, co tady děláš? Jak to, že neležíš u sv. Munga? To už tě propustili? Byl jsi přece velmi vážně zraněn, jak tě mohli nechat odejít?“ chrlila otázku za otázkou, zatímco se ke mně blížila.

 

Viděl jsem jí na očích tu připravenost a touhu mne obejmout… naštěstí si to na poslední chvíli rozmyslela, za což jsem jí v duchu byl hluboce vděčný. Abych zabránil případným cituplným projevům, rozhodl jsem se objasnit svůj postoj k momentální nepříliš utěšené situaci. Možná ostřeji, než jsem původně zamýšlel.

 

„Když už nebyl brán absolutně žádný ohled na mé přání – zemřít při bitvě nebo alespoň těsně po ní, chtěl bych se pokusit pomoci minimalizovat škody. Mám na mysli konkrétně materiální škody, tady v Bradavicích,“ upřesnil jsem. Byl bych opravdu nerad, aby si myslela, že můj mozek byl jedem Nagini natolik poškozen, že jsem se snad začal považovat za novodobého Spasitele. S mírně pozvednutým obočí a lehkým pobavením sleduji její otřesený a nevěřící výraz.

 

Všechno nebelvírské v ní jí zřejmě znemožňuje pochopit, že by si někdo mohl přát zemřít namísto toho, aby strávil ještě pěknou řádku let marnou snahou nalít do tupých hlaviček mladistvých ignorantů nějaké vědomosti. Zjevně ještě nenazrál čas, aby si pragmatická skotská stránka její povahy uvědomila, že svět nebude o moc lepší jen proto, že Potter zabil Temného pána, a rozhodně nebude spravedlivější.

 

„Ale to je teď sotva podstatné,“ zarazil jsem její vášnivé protesty ohledně mého původního rozhodnutí hned v zárodku.

 

„Opakovaně jsem Albusovi zdůrazňoval řadu let, že škola jednou doplatí na jeho absolutně nezodpovědný přístup k obsazování postu učitele OPČM. A je to tady.“

 

„Jak to myslíš, Severusi?“ ta upřímná nechápavost mne málem rozesmála.

 

„Kletby vymysleli kouzelníci, vymyslet protikletby je rovněž v možnostech kouzelníků – ale musí mít hluboké znalosti toho oboru. I přes množství lidí tady jsem zjevně jediným, kdo má dostatečnou znalost temné magie na to, aby okamžitě postřehl, že ten most, co se snažíte zvednout…“

 

„Ach ano“ povzdechla rezignovaně, „už nevím, co bychom měli ještě udělat… tohle byl nejmíň padesátý pokus…“

 

„Kdybys mne nechala domluvit, Minervo,“ nadměrná trpělivost nikdy nepatřila k mým silným stránkám „ ten most je prokletý. Kletba černé magie ho přitahuje k zemskému jádru, poutá se zemí – a ta, jak můžeš vidět, se v tomto konkrétním případě nachází na dně rokle.“

 

Znovu jsem se zadíval na skupinku, ze které prve poodešla, tentokrát pozorněji. Pečlivě jsem ignoroval Zlaté trio a zejména Pottera, na přemýšlení, proč zůstal tady a neužívá si pozornosti a slávy uprostřed bujarých oslav vděčného kouzelnického světa, budu mít čas později.

 

„Studenti, Minervo? To nemáš k dispozici zdatné, dospělé kouzelníky, aby ti pomohli s obnovou školy?“

 

„Ne,“ vydechla rezignovaně. „Všichni jsou příliš zaměstnáni – buď snahou o udržení a upevnění si svých pozic nebo honbou za nimi. A ministerstvo? Ti jsou prý zaneprázdněni řešením věcí celonárodního významu. Mohu být ráda, že mám alespoň ty studenty.“

 

„A uvědomuješ si veškerá rizika? Někteří nemají ani dostatečnou teoretickou a praktickou znalost potřebných kouzel – pouhé nadšení nestačí. Navíc většina z nich působí velmi unaveně, přesněji řečeno na samé hranici vyčerpání. Měli by pravidelně užívat vyživující lektvar, mít dostatek odpočinku a….“ zarazím se. Do čeho se tu vlastně pletu? Tohle přece není můj boj, nechci se ho účastnit, natož mu velet. Jenže něco silnějšího, nežli je moje neochota, mne postrkuje na samou hranici katastrofy.

 

„Kde jste vůbec ubytování, Minervo?“ Dívá se na mne, jako kdybych u Munga přišel o rozum. Ale ne, Merlinžel, nepřišel jsem o něj. Zrovna teď na mne ječí a burcuje na poplach.

 

„Prozatímně jsme opravili Velkou síň a nemocniční křídlo – není to nic moc, ale studenti vypadají, že jim to nevadí, dokonce to snad berou jako určitou hru,“ pousměje se smutně a já musím dát svému rozumu Vynikající. Je to ještě horší, než jsem se obával.

 

„Je nezbytně nutné, abychom si o pár důležitých věcech promluvili. Nejlépe někde ve větším soukromí. Někteří studenti mají tu chvályhodnou vlastnost naslouchat cizím hovorům a plést se do věcí, jež jim nepřísluší.“ Podle rychlého pohledu, který vrhne na některé konkrétní osoby ve vzdálenějším hloučku, soudím, že pochopila.

 

„Ovšem, Severusi, ale nemohlo by to počkat? Snad později,“ snaží se podvědomě oddálit další rozhovor, jako kdyby tušila, že neuslyší nic příjemného. Málokdy pociťuji lítost kvůli jiným lidem, ale Minervu v této chvíli skutečně lituji. Není už nejmladší, uvědomím si při pohledu na její popelavou tvář a postavu, která ještě před pár týdny rozhodně nebyla tak shrbená. Leží na ní břemeno, které je pro jednoho člověka příliš těžké.

 

„Ne, Minervo, hned!“ Nedovolím lítosti, aby mne přemohla, uchopím ředitelku za ruku a směřuji s ní oklikou k hradu. To, co jí chci, ne, musím, říci, opravdu nemusí slyšet nikdo další.

 

Komentáře   

 
0 # Mája 2013-05-03 17:24
Hezkýýý :D Kolik dílů že to bude mít Za všechno může sníh? Začínám se po prologu a 1. kapitole těšit čím dál víc :D
Díky Claire :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-05-03 17:36
Asi strašně moc, Májo ... oni jsou všichni tak neskutečně ukecaní... :lol:
Můj plán byl šest kousků i s prologem, kdysi dávno, když jsem s tou myšlenkou začala koketovat. V tuto chvíli je napsáno 7 kapitol, dalších pět ve fázi rozpracováno a dějově ve slabé polovině. Dělají si mí zlatí hrdinové co chtějí, takže ač bych ti ráda odpověděla konkrétní číslovkou, smutný fakt je, že ji ani přibližně neodhadnu... a to se fakt snažím, seč mi síly stačí, je držet u úst - nějak se nedaří. I drzé vedlejší postavy se čím dál víc snaží urvat si pár svých minut slávy... ;-)
Noo, mám pocit, že zrovna ty to znáš více než dobře. ;-) :lol:
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-05-03 19:48
Severus opravdu nezahálí. Sotva odpochoduje z nemocnice, na pokraji sil, jak sám uznává, tak už komanduje a pouští se do organizace oprav :lol:
krása, díky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-05-04 12:03
Severus je prostě víc muž činu, nežli slov. :D Ale když promluví, tak to je taky něco... postižení by mohli vyprávět... :lol:
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-05-03 20:05
Uteklo mi to hrozně rychle, jak jsem se začetla :roll: Severusův pohled byl hrozně prima, líbilo se mi, jak jsou popsány jeho pocity, co se neutěšeného stavu Bradavic týče. Navíc to vypadá, že se Harry asi zřejmě pravděpodobně postaral o to, aby v tom Azkabanu nakonec nehnil :lol: (že by na to stačila "jen" myslánka, potažmo Brumbálův obraz...?) Hmmm, nemůžu se dočkat Harryho pohledu :lol: Jsem zvědavá na pokračování a za sebe říkám, čím víc dílů, tím lépe ;-) :lol:
Děkuju za kapitolu, Claire, moc se líbila :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-05-04 12:20
Asi každý, kdo píše, zná tu příšernou "přímou neúměrnost" mezi tvorbou a konzumací... :lol: Jsem ráda, že se ti líbily Sevovy myšlenky, ty Harryho si budeš moci přečíst už v pátek. Z toho dosud napsaného i rozepsaného - zatím to vychází tak, že každá kapitola je věnována jednomu z nich... ovšem není vyloučeno, že někdy dojde i ke kombinaci. ;-)
Díky za komentík. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-05-05 16:16
Krásné a čím dál lepší. Nádhera.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-05-07 17:55
Jůůůů, Severus je zpět a začínají se dít věci! A kdopak mu asi pomohl dostat nemocniční personál do latě? Hihi. Že by? No, dost bylo poklidu pro všechny, dámy a pánové, teď se ale budou dít věci, což? Děkuji moc, Severusovy potsřehy jsou geniální!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-05-10 17:47
Ano, konečně dostane ten chaotický zmatek nějaký řád. Severus je přece geniální celkově - jeho postřehy tedy nutně také... :lol: Ač oslaben na těle, mysl to rozhodně nepoznamenalo. ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1606
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3304131
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com