Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Část devátá - (Ne)splněný slib

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

OSNNB

Opravdu se nemusí nikdo bát?

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Popis příběhu: Volně navazuje na článek Kdopak by se Vánoc bál aneb… od Pat.

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

xxxxxxxxxxxxxxx

 

(Ne)splněný slib

 

 

 

Milé čtenářky a čtenáři, vzpomenete si ještě, jak v době předvánoční Patoložka prodávala ozdobičky?

 

Něco zůstalo nedopovězeno, protože doba byla příliš hektická, i pro Severuse a Harryho, a nebyl čas na hrdinství. Velikonoce, jako druhý největší „rodinný“ svátek v roce, by mohly být dobrou příležitostí příběh uzavřít. Ostatně Harry si je tím přímo jist a Severus? To už je trochu horší, neobejde se to bez šikovného manévrování i výhružného vrčení, ale nakonec bude souhlasit rovněž – a ještě rád. Ptáte se proč? Při čtení následujících řádků rychle pochopíte. A možná vám ani nepřijde divné, vrátit se na jaře do zasněžených Bradavic – když pohlédnete z vlastních oken, přijde vám, že venku je jaro v plném rozpuku?

 

 

 

Severus sice tvrdil, že bude druhý den v naprostém pořádku, ale když se Harry po notně vášnivé noci vzbudil, lektvarista stále tvrdě spal. Jeho tváře byly ovšem nepřirozeně zarudlé a na čele stály krůpěje potu. Mladého kouzelníka ten pohled vyděsil natolik, že přes sebe přehodil jen ledabyle zavázaný župan a zcela ignoruje možnost použití letaxu, vyrazil na ošetřovnu. Tušil sice, že lektvarista bude z Poppy pramálo nadšen, ale Harry nechtěl nic zanedbat. Lékouzelnice s profesionálním klidem vyslechla popis příznaků choroby a pak povážlivě pokývala hlavou.

 

„Chápu, pane Pottere,“ pronesla chlácholivě. „Snažila jsem se pana ředitele před tím nebezpečím varovat, ale cožpak on někdy někoho poslechne?!“

 

„Nebezpečím?“ vytřeštil oči Harry, „jakým nebezpečím?“

 

„Mezi mudly se v tomto ročním období šíří znepokojivé množství nejrůznějších infekcí. Pro ně to není tak strašné, jsou na ně zvyklí, ale my, kouzelníci, proti nim nemáme vybudované obranné látky a ani obvyklé lektvary na ně většinou nezabírají,“ konstatovala smutně Poppy. „ V každém případě musíte Severuse udržet v posteli, a dbejte na to, aby měl dostatek tekutin. Já teď musím za profesorem Kratiknotem, poslal mi sovu, že vůbec nemůže mluvit, a pak se ještě zastavím za Sibyllou, stěžuje si na rozostřené vidění vnitřního oka. Nicméně hned, jakmile s nimi skončím, přijdu za vámi do sklepení.“ S povzbudivým úsměvem a náručí plnou lektvarů opustila ošetřovnu a Harry se zvolna ploužil za ní. Hlavu plnou neveselých myšlenek, ani si nevšiml udivených pohledů některých opozdilých studentů, vracejících se na vánoční prázdniny domů. Z jakési letargie ho probral až pohled na Hagrida, který za doprovodu nesmírně falešného zpěvu snaživě rozvěšoval po sklepních chodbách veselé zvířátkové ozdobičky, co včera zakoupil.

 

„Pro Merlinovy vousy, Hagride, co to tady provádíš?“ zaúpěl Harry, před očima vidinu Severuse, otevírajícího dveře – a první, co uvidí, bude tahle nadílka.

 

„Věšim vozdobičky, Harry,“ odpověděl poloobr dobrácky. „Brumbál řikal, že tyhle můžu rozvěsit jen tam, kde se moc nechodí, poněváč nejsou moc vánoční… a přitom já sem si myslel, že by se děckám možná líbily víc…“

 

Děckám možná, pomyslel si Harry chmurně, ale Sev z nich dostane infarkt.

 

„Hagride,“ pokusil se s náhlým zábleskem inspirace odvrátit hrozící katastrofu, „tak mne napadlo… co kdybys ty ozdobičky rozvěsil po stromech na kraji Zapovězeného lesa? Kentauři, testrálové ani jednorožci určitě ještě nikdy nic takového neviděli… a měli by taky takovou slavnostní výzdobu… když už budou ty Vánoce.“

 

„No, Harry, tomu řikám vopravdu báječnej nápad. Je vidět, že máš srdce na pravým místě.“ Hagrid se přímo rozzářil.

 

„Pomůžu ti je sebrat, chceš?“ nabídl se Harry s ulehčením, jak hladce vše prošlo, a mávl hůlkou – ještěže si ji v tom chvatu stihl zastrčit do kapsy županu. Bylo sice velmi nepravděpodobné, že by mistr lektvarů opustil postel, ale ta možnost tu stále byla a Harry rozhodně netoužil po nějaké nepříjemné konfrontaci. Beztak by se všechna bouřka svezla jen na jeho hlavu.

 

Hagrid s plnou náručí ozdob šťastně oddusal směrem k Zapovězenému lesu a Harry s mírnými obavami vstoupil do komnat. Obavy se ukázaly jako liché, Severus stále spal, jen velmi neklidně, přehazoval se a cosi nezřetelného mumlal. Mladý kouzelník se po špičkách přiblížil k posteli a opatrně setřel chladnou dlaní krůpěje potu z lektvaristova čela. Vzápětí však poděšeně vypískl, protože jeho zápěstí sevřel ocelový stisk – jedno trhnutí a Harry se ocitl ve velmi nedůstojné pozici, rozplácnut na Severusovi jako žába. Pozice to pravda byla nedůstojná, ale patrně i inspirativní, protože když se zahleděl do temných očí, leskly se nejen horečkou.

 

O malou chvíli později zahučely plameny v krbu v obývacím pokoji, dorazila bradavická lékouzelnice. Několika rychlými kroky překonala vzdálenost ke dveřím do ložnice, otevřela a zůstala stát oněmělá úžasem. Teprve za hodnou chvíli našla řeč.

 

„Opomněla jsem se důrazně zmínit, že rovněž jakákoliv fyzická námaha je zapovězena, pane Pottere,“ pronesla Poppy nazlobeně, tvář zrůžovělou rozpaky a pohled zabodnutý do koberce. Harry urychleně hrábl po županu, který se docela příhodně povaloval na zemi vedle postele, přehodil ho přes sebe a s jakýmsi omluvným zamumláním opustil zbaběle ložnici. Velmi pečlivě se snažil nevnímat hlasitou a prudkou slovní výměnu, která se tam nadále odehrávala, a vcelku nebyl příliš překvapen, když po chvíli madam Pomfreyová vrazila do obývacího pokoje jako bouřkový mrak.

 

„Pečovat o nemocného, který vaši péči nejen odmítá, ale přímo ji sabotuje, to je za trest,“ procedila skrz těsně sevřené rty směrem k Harrymu. „Profesor Snape se rozhodl, že se bude léčit sám. Harry, dohlédněte na něj, ať neprovede nějakou nepředloženost,“ obrátila se na mladého kouzelníka. „A mimochodem, všechna má předchozí nařízení zůstávají v platnosti – těm náročným fyzickým aktivitám se věnujte až tehdy, když bude Severus úplně v pořádku. Pár dní to snad vydržíte.“

 

Jenže Poppy se mýlila, a hned v mnoha směrech.

 

 

 

Především, ta podivná mudlovská choroba se šířila přímo bleskurychle, jednotliví účastníci památného výletu padali jak mouchy – postupně všichni, až na Brumbála - a Poppy byla na pokraji zhroucení. Běžné lektvary na tuto nemoc nezabíraly a jediná osoba, která by snad byla schopna nalézt adekvátní protilék, se zmítala v horečkách vylepšených středně těžkým otřesem mozku. Kdyby tak chudinka lékouzelnice tušila, že Severusovi není zdaleka tak zle, jak se tváří. Lektvaristovi se zalíbilo v Harryho neutuchající péči a hodlal si ji, zcela zmijozelsky, užívat co nejdéle.

 

Jen Salazar, a možná bradavičtí duchové, věděli, jak je možné, že se Severusovi s příchodem večera uleví vždy natolik, že pouhé Harryho pohlazení po čele či nevinné chycení za ruku skončí nočním maratonem podstatně náročnějších fyzických aktivit. Jakmile však vyšlo ranní sluce nebo se alespoň ohlásil další našedle mrazivý nový den, Severus slábl, stěžoval si na bolesti hlavy a kromě nezbytné návštěvy koupelny odmítal opustit ložnici i postel.

 

Vlastně mu k blaženosti nic nescházelo, protože nehrozila ani otravná návštěva ředitele. Albus Brumbál v zájmu studentů zkrátil o čtyři dny výuku, odeslal studenty domů a pak se zavřel v ředitelně, kterou odmítal opustit.

 

Ano, vypadá to sice divně a neuvěřitelně, ale i nejvyšší a všemocný divotvůrce měl z něčeho strach – onemocnět, být připoután k posteli, nevědět, co se kde po hradě šustne a navíc ještě přijít o všechny ty pochutiny ze slavnostních hostin?… to nemohl připustit! Pravda je, že když nadešel čas první slavnostní večeře, zúčastnit se jí mohla jen hrstka profesorů, těch pár studentů, kteří neodjeli na prázdniny domů a Albus.

 

V podzemních komnatách ředitel nikomu nescházel. Přestože se lektvarista stále neuzdravoval, Harry se vznášel na obláčku štěstí. Severus mu dovolil obstarat veškerou vánoční výzdobu v jejich komnatách. Skutečně mu to dovolil, aby snad v někom nevznikl dojem, že byl chorobou natolik oslabený, že tomu nedokázal zabránit. A Harry se tu důvěru pokusil nezklamat. Hermiona mu někde obstarala krásné proutěné, lýkové a dřevěné ozdoby, takže stromeček vypadal velmi decentně a velmi, velmi přírodně. Štědrovečerní večeři snědli v posteli, tamtéž druhý den posnídali i rozbalili dárky, prozíravě opatřené ještě před tou nešťastnou akcí.

 

A idylka pokračovala i ve dnech následujících. Nikdo je nerušil, Poppy jen občas zavolala letaxem, vyslechla nepříliš povzbudivou zprávu, že Severus ještě není schopen vařit lektvary… a to byl veškerý společenský život. Harrymu však nic nescházelo a Severusovi? Tomu už vůbec ne. Jen naivní nebelvír, jakým mladý kouzelník doopravdy byl, by nepojal ani nejmenší podezření v té podivné situaci.

 

Skončily vánoční prázdniny, vlastně spíš měly skončit. Ale jak se Harry dozvěděl od skřítků, co jim nosili jídlo, Brumbál zařídil jejich prodloužení až do poloviny ledna, kdy už alespoň někteří z postižených profesorů byli opět schopni výuky. Mezi ně patřila profesorka McGonagallová, která Poppyinu léčbu tajně vylepšovala dvanáctiletou archivní, i profesorka Trewlaneyová, která téhož efektu dosáhla mnohem levnějším sherry, ovšem ve zvýšených dávkách. Severus Snape usoudil, že se nemůže nechat zahanbit ženami a doslova zázračně se uzdravil přes noc. Kdyby měl být úplně upřímný, už se v té posteli pekelně nudil – ono i to nejlepší se časem přejí, takže pocit uspokojení z kvalitního sexu vymění za neméně uspokojivé strhávání bodů a rozdávání trestů, což mu začínalo citelně chybět.

 

Než však odezněly úplně poslední dozvuky předvánočního výletu, ještě to nějakou chvíli trvalo.

 

A pokud by si snad čtenáři mysleli, že ředitel Brumbál si vzal z celého fiaska důkladné ponaučení, dopustili by se ve svých úvahách hrubé chyby. Po podivně neslané, nemastné oslavě sv. Valentýna přišel březen a přiblížily se Velikonoce. Zhruba čtrnáct dní před nimi, na jedné obzvlášť dlouhé a úmorné poradě ve sborovně, oznámil ředitel přítomným profesorům, že se rozhodl poněkud oživit tento kouzelníky opomíjený svátek, přičemž inspiraci načerpal u mudlů. Po čtyřech hodinách vleklého dohadování neměl už profesorský sbor sílu na nic – ani na protesty. Navíc, každému z nich bylo přehledně jasné, že by byly zcela zbytečné. A tak jen s tichou odevzdaností čekali, jakou šílenost si na ně Brumbál vymyslel tentokrát.

 

„Na úvod chci říci, že mnou vymyšlená koncepce bezpodmínečně vyžaduje účast a spolupráci vás všech. Z vaší strany se nebude jednat o nic fyzicky náročného, takže nepřijímám omluvy, či spíše výmluvy na rekonvalescenci,“ pojistil se Albus hned v úvodu. Nadechl se, aby pokračoval a ve stejnou chvíli se nadechl i Severus Snape, aby se pokusil o nemožné - odvrátit od své osoby hrozící nebezpečí.

 

Třetí osobou, která se nadechla, a vzhledem ke svému mládí stihla promluvit jako první, byl dosud někde v pozadí lelkující Harry, který vlastně na poradě neměl co dělat.

 

„Promiňte, pane řediteli, ale jestli se vaše koncepce týká velikonočního pondělí, pak se obávám, že ji budete muset ještě předělat.“

 

Okamžitě se k němu obrátily oči všech přítomných, ty Albusovy podezíravě přimhouřené. Zvídavá otázka na sebe nenechala dlouho čekat. „ Harry, chlapče zlatý, co může být tak důležitého, aby Severus zklamal radostné očekávání bradavických studentů? Pakliže se nezúčastní té úžasně zábavné soutěže, kterou jsem vymyslel, bude nám chybět vedoucí jedné skupiny,“ dodal lítostivě ředitel.

 

„Potřeba radosti opuštěných sirotků bez rodiny by mohla být o malinko důležitější,“ troufl si Harry vzdorovat modrému propalujícímu pohledu.

 

„Nechápu, chlapče,“ dožadoval se nějakého upřesnění Albus.

 

„Když jsme byli kupovat ty ozdobičky,“ začal Harry se svým vysvětlováním a zcela přehlédl, jak se při pouhé vzpomínce většina přítomných otřásla hrůzou, „Merlinžel jsme se Severusem nestihli vybrat žádná přáníčka ze Stromu. A tak jsme slíbili, že to dětem v tom Dětském domově vynahradíme a Severus jako velikonoční zajíček osobně rozmístí po zahradě čokoládová vajíčka a jiné drobnosti, co těm opuštěným chudáčkům alespoň trochu prozáří život,“ pokračoval mladý kouzelník ve svém vysvětlování. Uváděnými argumenty a cituplnými výrazy by si zajisté vysloužil od minuty místo ve sboru dobrovolných spolupracovníků jakékoliv charitativní organizace. Pouze jeho partner a milenec neprojevoval žádné nadšení, naopak vzhledově nápadně připomínal plynojem těsně před explozí.

 

Ředitelův úžas by se dal snad i nahmatat a leckteří profesoři si v duchu spílali, proč je, u všech zakladatelů, také nenapadlo něco podobného. Cokoliv, absolutně cokoliv, by bylo lepší, než „dobrovolná“ účast v Brumbálových šílených akcích.

 

„Pottere,“ syčel mistr lektvarů, ledva se za nimi zavřely dveře sborovny. „Co to má znamenat? Jak tě jen mohlo napadnout něco tak…“ hledal neúspěšně Severus slovo, které by přesně vyjádřilo míru jeho znechucení.

 

„Bylo to to první, co mne napadlo,“ hájil se horlivě zelenooký mladík. „Nebo bys raději rozmisťoval vajíčka po bradavických loukách a účastnil se té báááječné soutěže, co vymyslel Brumbál?“ optal se dotčeně. Sarkasmem si protentokrát s tím Severusovým nezadal.

 

Komentáře   

 
0 # Vixen 2013-03-31 08:32
:lol: :lol: Naprostá nádhera :D :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-04-01 11:04
Děkuji, těší mne, že i po odmlce se stále líbí. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-03-31 14:23
paráda Severus si nějaké výhody pro sebe najde vždy, chřipka nechřipka :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-04-01 11:06
Jak praví klasik - jednou Zmijozel, vždycky Zmijozel. :lol: A aby si hlava té koleje nenašla své výhody - to by bylo móc smutné. ;-)
Díky za komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-03-31 20:32
Claire, ty máš tak hrozně milý styl vyjadřování a ty slovní obraty...! :D No pochopitelně jsem se skvěle bavila :lol:
"...vzhledově nápadně připomínal plynojem těsně před explozí." - nemělo chybu :lol: Děkuju :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-04-01 11:07
A já děkuji za přízeň, komentář i pochvalu. :heart:
Doufám, že ani zbylý děj tě nezklame a rovněž pobaví. ;-) :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-03-31 20:59
Hihihi, strašně moc se bavím. A nejen tím, jak se ti dva pacholci chovají a jak Severus předstírá chorobu a to všechno, ale i tím, jak ses krásně přesunula od Vánoc k Velkonocům. Ono, upřímně, mám pocit, že mnoho z nás by ty Vánoce mohlo klidně slavit znovu:-) vzhledem k poměrům tam venku:-)
Děkuji moc, těším se na to, kam naše hochy zavednou Albusovy intriky, kterým se dle Harryho předvídavosti krásně vyhnuly:-)
Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-04-01 11:10
Zlatíčko, nevím, zdali ty osobně by ses neměla místo těšení spíše lehce až středně těžce obávat. ;-) Albusovy intriky byly tentokrát jen spouštěcím mechanismem... a pro Harryho jsou charakteristick é spíše jiné věci (a situace), nežli předvídavost... ;-) :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2013-03-31 23:08
Ano, Vánoce, Vánoce přicházejí, veselte se :D Vajíčka budou muset být velice pestrá, aby byla v těch závějích k nalezení :D
Děkuji, Claire, opět jsi velmi pobavila, bude se mi krásně usínat a jistě mě navštíví nějaký úžasný sen o Severusovi převlečeném za velikonočního zajíčka :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-04-01 11:13
Díky za pochvalu, Májo, jsem ráda, že se bavíš. :-) A sen (pokud dorazí) si vychutnej, protože "všechno je vždycky jinak" - říkalas to přece, ne? Nebo tak nějak podobně, no, nebudeme slovíčkařit - prostě realita bývá od snů většinou vzdálena na hony. Však uvidíš. ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-05-05 15:42
Krásné pokračování.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3315601
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com