Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Část osmá - A co teď, hrdino?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

OSNNB

Opravdu se nemusí nikdo bát?

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Popis příběhu: Volně navazuje na článek Kdopak by se Vánoc bál aneb… od Pat.

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

xxxxxxxxxxxxxxx

 

A co teď, hrdino?

 

 

 

Už během přemístění Severus v duchu bilancoval právě proběhnuvší výpravu. Kdyby nebylo zakoupených ozdob, nerozpakoval by se použít termín fiasko. Týden pečlivého plánování a ještě pečlivějších nácviků, a výsledkem toho všeho bylo, že dospělí, plnoletí a svéprávní jedinci se chovali jak smečka prepubertálních výrostků, utržených od řetězu.

 

Byl schopen zdráhavě připustit, ale pouze sám pro sebe, že nebýt Pottera, hledal by své nedisciplinované kolegy možná ještě o Vánocích. Ale to mu rozhodně nepřizná, natož aby mu snad děkoval. Trocha chladného přehlížení a ignorace snad toho věčně nepřemýšlejícího Nebelvíra naučí.

 

Věren svému rozhodnutí, zamířil okamžitě po přistání v Bradavicích do sklepení a svým kolegům nevěnoval ani jediný opovržlivý pohled. Následně se pak zavřel v soukromé laboratoři, kde hodlal demonstrativně trucovat do pozdního večera.

 

Harryho jeho chování nerozhodilo, s něčím takovým počítal, ale že by si představoval, že se protáhne i přes noc…no, nepomohl mu snad nakonec? A ne zrovna málo…?

 

Téměř toužebně se zadíval na stoleček blízko dveří, kde včera čirou náhodou narazil na Amortencii. Dneska, když by ji tolik potřeboval, zel stoleček, jak na potvoru, prázdnotou.

 

Bude muset vymyslet něco jiného…ale co, aby to zabralo?

 

Pak si však příhodně vzpomněl na předmět, který se mu podařilo zakoupit ještě předtím, než si začal hrát na zachránce. Plánoval ho sice jako vánoční dárek…ale lásce je třeba přinášet oběti. S potutelným úsměvem se vykradl ze sklepení, aby navštívil profesora Kratiknota.

 

Za slabou půlhodinku byl zpět, a skryt za jedním z příhodně umístěných sloupů, zahajoval akci Omluva a následné usmíření. Jeho přesvědčení, že všechno bude perfektní a Severus prostě nedokáže zůstat chladným, bylo nezlomné. Ještě než Harry začal v obchodním centru plnit úlohu Zachránce, objevil stánek s hračkami na dálkové ovládání a jednomu z předmětů nedokázal odolat. Krásně zelenkavý had – Hadto bude skvostný dárek pro Severuse. A když mu ještě Filius vymyslel kouzlo, díky němuž hračka bude schopna nosit i předměty…Harry odříkal inkantaci, umístil na hadův hřbet sklenku lákavě vonící whisky a pomocí ovladače nasměroval hada ke dveřím Severusovy laboratoře. Skvěle se přitom bavil – do chvíle, kdy se dveře prudce rozletěly, a mistr lektvarů svižně vykročil do chodby s jakýmsi objemným předmětem v rukách. Pak se stalo několik věcí najednou – a všechny byly špatně.

 

Harry, v zoufalé snaze odklonit hádka z cesty, omylem pohnul ovladačem špatným směrem, tudíž lektvaristovi rovnou pod nohy. Severus se nejprve lekl podivného předmětu a následně na něj šlápl, uklouzl, při nekoordinovaném pádu se udeřil do hlavy a ztratil vědomí. Zelenooký kouzelník byl upřímně zděšen. Jak se tohle jenom, u Merlina, mohlo stát? To tedy ta omluva nejspíš nevyšla, protože pravděpodobnost, že si Severus nebude pamatovat příčinu svého potupného pádu, byla absolutně nulová.

 

„Severusi, prober se,“ tenkým hláskem pokoušel své štěstí. Zavolat Poppy nepřicházelo v úvahu, na to pud sebezáchovy ještě stačil. Opatrně poklekl vedle lektvaristova bezvládného těla a pohladil ho po tváři. „No tak, Severusi…“ Možná chtěl ještě něco dodat, ale jeho pozornost upoutal předmět, který měl původně mistr lektvarů v ruce, ale nyní ležel na zemi a ochotně vsakoval veškerou tekutinu z rozbité sklenky. Plyšový lev? Roztomilá dětská hračka s bohatou hřívou a roztomilým obličejíkem, velikostí tak akorát jako polštářek pod hlavu…kde, u Merlinových gatí, Severus vzal něco takového?

 

A pak to mladému kouzelníkovi došlo. Severus, který málem nestihl přenášedlo, protože něco musel…Severus mi koupil dárek, nebelvírského lva, všechno v Harrym zpívalo, jásalo a tančilo. To by byl nečekal ani v nejbujnějším snu.

 

Najednou si rozmyslel snahu vzbudit Severuse tady a teď, uprostřed té změti střepů a trosek ubohého hádka. Opatrně staršího kouzelníka odlevitoval do ložnice, převlékl do pohodlné noční košile a uložil do postele, kde ho pečlivě obalil hřejivou přikrývkou. Kouzlem zapálil oheň v krbu, dalším vyčistil Severusovo oblečení i nasáklého plyšáka. Nakonec zlikvidoval střepy na chodbě a dokonce se mu i povedlo opravit toho nešťastného nedobrovolného původce celé šlamastiky. Že by snad skutečným viníkem mohl být on sám, to mu ani na vteřinu na mysl nepřišlo. Zato ho napadlo, že by nemuselo být tak docela od věci, kdyby si do té postele vlezl také, tělesné teplo a blízkost milované osoby prý v takových případech pomáhají. Není jisté, zda skutečně zafungovaly zmiňované dva atributy, nebo spíš to, že se Harry tak dlouho mlel a vrtěl, až Severus zhluboka povzdechl a konečně otevřel své onyxové oči. „Severusi, lásko,“ vypískl nadšeně zelenoočko a objal svého partnera tak silně, že mu účinně zastavil přívod téměř všeho kyslíku, potřebného k dýchání.

 

„Harry,“ zachroptěl lektvarista z posledních sil a mladší kouzelník poněkud uvolnil své objetí.

 

Lev„Co se stalo?“ byla Severusova první otázka. Matně si vzpomínal, že chtěl tu nemožnou chlupatou věc, kterou koupil zcela určitě v absolutním pominutí smyslů, umístit na Harryho polštář, odešel proto z laboratoře…pak si vybavil jakéhosi hada na chodbě sklepení…a pak už jen černočerná tma.

 

„Můžeš mi vysvětlit, co dělám v noční košili a v posteli? A kdyby tě to moc neobtěžovalo, mohl bys mi k tomu vysvětlování poskytnout alespoň kousek osobního prostoru?“ zkusil to Severus z jiného konce, když se jeho partner stále neměl k odpovědi.

 

„No,…víš…,“ začal Harry rozvláčně a oči zabodl do deky.

 

„Právě, že nevím,“ zavrčel lektvarista netrpělivě. „Ale chtěl bych vědět, a to pokud možno ještě v tomto roce.“

 

„Prostě jsi upad. Nebo možná omdlel?“ navrhnul Harry rychle i druhou variantu v reakci na děsivý úšklebek na úzkých rtech.

 

„Já nikdy neomdlívám. Rovněž nepadám,“ objasňoval starší kouzelník podrážděně. „Ne, pokud k tomu nemám nějakou objektivní příčinu. Áááá, teď si vzpomínám, po zemi lezl nějaký had, ale vypadal divně.“

 

„To byl…to byl Ferdásek,“ vysoukal ze sebe Harry nešťastně.

 

„Kdo?“

 

„No, já…chtěl jsem ti udělat radost, koupil jsem ti jako vánoční dárek toho hada, aby ti nosil časopisy a pití a…,“ zelenoočko nevěděl, jak dál.

 

„Tys mi koupil jako vánoční dárek hračku?“ otázal se nevěřícně Severus s obočím vytaženým téměř ke stropu. Zvláštní shodou okolností mu pohled utkvěl na plyšovém lvu, spokojeně se rozvalujícím na polštáři za Harryho hlavou, a urychleně se rozhodl opustit nebezpečné téma.

 

„Ale pak mně napadlo,“ pokračoval Harry ve vysvětlování, „že bych se ti měl omluvit…no, za to, že jsem nedodržel slovo a tak…jsem ti ho chtěl dát už dneska. Nevěděl jsem…,“ znova zmlknul.

 

„Harry, myslím, že pro mé duševní i fyzické zdraví bude propříště mnohem lepší, když se mi nebudeš omlouvat,“ ujistil mladšího kouzelníka, tonoucího ve značných rozpacích. „Alespoň do té doby, než dokážeš najít nějakou přijatelnější formu omluvy.“

 

„Ale ty…taky jsi mi…,“ vzpomněl si najednou Harry na záhadnou přítomnost plyšáka.

 

„Myslím, že se mi začíná zase točit hlava,“ zabručel Severus a malátně přivřel oči. Problém zvaný plyšák byl okamžitě vytěsněn z Harryho mysli.

 

„Tak si pěkně pohodlně lehni a zkus se ještě chvíli prospat,“ navrhoval chvatně a rukou uhladil polštář kolem Severusovy hlavy. „A pro ty naše ozdoby zítra chodit nemusíme, bude lepší, když zůstaneš raději ještě v posteli a ….“

 

„Nesmysl. Zítra už budu v pořádku,“ zamítl lektvarista nezištný návrh. „Navíc, slíbil jsem ti to. Ale opravdu si potřebuji pořádně odpočinout…ovšem něco mi k tomu chybí,“ zadíval se významně na mladšího kouzelníka.

 

„Neříkal jsi, že se ti točí hlava?“ zahihňal se Harry.

 

„Říkal,“ připustil Severus s bohorovným klidem. „Ale tu k ničemu na nějaký ten čas potřebovat nebudu. A všechno ostatní je v naprostém pořádku. Ostatně, hned tě o tom přesvědčím.“

 

Komentáře   

 
0 # Vixen 2012-12-19 07:27
Muži a jejich hračky :lol: Moc pěkné ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-19 11:30
No ano - je mnohem lepší, když hračky mají. Jinak by s nimi patrně bylo k nevydržení. :D
Díky za pochvalu i komentík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Vendi_Kačka 2012-12-19 09:34
Královsky se bavím, opět, znovu a stále dokola musím opakovat, že ten příběh zbožňuji :-*
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-19 11:29
Mocinky mě to těší, pánové budou dělat, co bude v jejich silách, aby ani v závěru nezklamali. A třeba se jim podaří koupit i ty ozdobičky - zatím všechno nasvědčuje tomu, že se proti nim spikly všechny pozemské i jiné síly... :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2012-12-19 10:51
Díky, Claire, dokážeš vykouzlit úsměv na tváři i horečkou rozpálené čtenářce. Chytila jsem chřipku od malého, ale teď mě to na chvilku přešlo, díky této úžasné kapitolce...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-19 11:27
Wow, až tak?
To mám vážně radost a budu se snažit, aby tě nezklamal ani závěr, který by se tu měl objevit v sobotu. ;-)
Doba bezvládí se nachýlila ke svému závěru, bude načase předat žezlo vlády Patoložce, za kterou jsem se tady svou, od její tvorby tolik odlišnou, povídkou pokusila zaskočit... ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2012-12-19 19:42
Kouzelné ♥
Děkuji Claire :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-20 12:06
Já děkuji. Kouzelné? Vždyť jsou kouzelníci, ne? ;-) :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2012-12-19 19:54
no, jako malí si dětství zrovna neužili, tak že by si to teď trochu kompenzovali...?
skvěle jsem se bavila, díky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-20 12:07
Děkuju za komentík i přízeň.
Možná . že to byla kompenzace, možná nějaký zkrat...každopá dně se spolu chlapci opravdu nenudí. ;-) :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2012-12-19 21:04
Krásný díle. díky. Královsky jsem se bavil.
PS:Nám, mužům, stačí hračky. Vy, ženy, používáte místo hraček nás!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-20 12:05
Díky za komentík a jsem ráda, že se povídka pořád líbí.
K meritu té filosofické úvahy - ne všechny ženy tak činí a zdaleka ne všichni muži to připustí. :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-12-21 19:37
Merlináčku, děkujme všem svatým, že jsou ti dva pro sebe jako stvoření, ovšem jeden druhýmu je nebezpečnější než všichni Voldemortové světa. Díky moc za další díl!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3315561
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com