Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Část sedmá - Dokážeme se domluvit, jsme přece dospělí

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

OSNNB

Opravdu se nemusí nikdo bát?

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Popis příběhu: Volně navazuje na článek Kdopak by se Vánoc bál aneb… od Pat.

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

xxxxxxxxxxxxxxx

 

Dokážeme se domluvit, jsme přece dospělí

 

Pochopitelně, že Harry nedokázal dodržet slib, daný Severusovi. Celou noc ho pronásledovaly příšerné sny, co všechno by se mohlo stát. Ráno byl nevrlý, nevyspalý, ale s pevným odhodláním.

 

Jakmile se Severus odebral do ředitelny, Harry vytáhl neviditelný plášť a od bradavické vstupní brány se přemístil přímo do obchodního centra. Zaujal, stále pečlivě zahalen pláštěm, strategické místo, odkud nejlépe uvidí a vyčkával… ani to netrvalo tak dlouho.

 

V předem nacvičené formaci vstoupili bradavičtí vyslanci do obchodního domu. Znuděná ostraha u vchodu jim věnovala jeden letmý pohled, i když jeden z nováčků byl nadmíru zaujat Severusovou kšiltovkou staženou až k očím a tmavými brýlemi. Málem by i zasáhl, ale naštěstí ho zachytil kolega.

 

„Co blbneš, to sou ňáký vidle…dyť se koukni, co maj na sobě. Takhle by teroristi určitě vymaškařený nechodili.“

 

Skupinka tedy postupovala nerušeně podle plánu, a když už byl jejich cíl na dohled, zakňourala Sybilla cosi o potřebě toalety. Severus protočil oči, efekt poněkud pokažen tmavými skly brýlí, a šeptem požádal Minervu, aby raději šla s ní. Přidala se i Miranda Hoochová, a tak přímo ke stánku dorazila jen mužská část výpravy. Miranda ovšem až k toaletám nedorazila – odpojila se od kolegyň u jezdících schodů do patra. Jejím cílem bylo nalézt prodejnu se sportovním vybavením a prozkoumat nabídku. Nějaké ozdoby jí byly zvysoka ukradené, ale co kdyby našla něco, co by vylepšilo bezpečnost hráčů při famfrpálu?

 

Hagrid, po částečném úspěchu Severusova vylepšeného zmenšovacího lektvaru, měřící jen něco nad dva metry, neomylně zamířil k barevnější straně stánku, věnované zvířátkům.

 

„Merline, díky za tolik let praxe,“ pomyslel si Harry, zatímco obratně kličkoval mezi mudlovskými zákazníky. Řada let pilného tréninku v pobíhání pod tím lehounkým kusem tkaniny přinesla své ovoce. Konečně zahlédl stánek s ozdobami, ale k velkému překvapení u něj stál pouze Severus s Kratiknotem a o kousek dál zaměstnával obsluhující blondýnku kouzlem mírně zmenšený Hagrid. Zjevně se nedokázal rozhodnout, které ze zvířátkových ozdob si vybrat. Blondýnka vytahovala už asi osmou krabici a Hagrid ukazoval na další a další.

 

„Ozdoby by měl vybrat ředitel Brumbál,“ pronesl rozhodně Severus s přísně sevřenými rty. „Byl to ostatně jeho nápad. A rovněž Minerva s Mirandou, jako zástupkyně ženské části sboru. Navíc Minerva má u sebe peníze.“

 

„Kdepak vůbec je?“ otázal se maličký profesor Kratiknot, odsouzený k výběru závěsných dekorací našpendlených na cípech ubrusu, splývajících k zemi.

 

„Doprovázela Sybillu na toaletu…ale už by dávno měly být zpátky. A taky se nám, zdá se, ztratil ředitel,“ konstatoval rozmrzele mistr lektvarů. „Půjdu se po nich podívat a přivedu je zpátky. Filiusi, zůstaňte zde a pokuste se dohlédnout na Hagrida, ať nevyvede nějakou nepřístojnost.“

 

stromBrumbála objevil téměř vzápětí u obrovského, celkem vkusně ozdobeného stromu, před nímž v malé zahrádce s chaloupkou sedělo a stálo asi 5 trpaslíků, kteří zpívali vánoční písně a koledy.

 

Před plůtkem se pak víceméně do rytmu vrtělo a pokoušelo tancovat několik předškolních děcek a…

 

„Nestůjte tam jak sochy, pojďte se trochu rozpohybovat, je čas Váááánoc,“ halekal Brumbál procítěně na okolostojící nebo snad na své momentálně nepřítomné kolegy. Díky obrovskému nadšení se patrně samovolně přeměnilo původně ucházející a nenápadné mudlovské oblečení.

 

Jeho světlefuchsiový hábit se zlatými beruškami i nekonvenční projev upoutaly okamžitě pozornost celé řady návštěvníků i dnešní směny ostrahy. Zatímco návštěvníci uvažovaly o přítomnosti skryté kamery a nějakém natáčení, ostraha zvažovala přivolání posil, a možná i ředitele.

 

„Neblbněte kluci, to je ten praštěnej stařík, co se tu s ním tuhle vybavoval náš starej skoro deset minut. Podle mě je to ňákej papaláš, radši budem dělat, že nic nevidíme nebo z toho ještě bude malér,“ domlouval mladším členům otcovsky služebně i věkově nejstarší z bezpečáků. „Nejlepší bude, když půjdeme zkontrolovat parkoviště, kluci. Aspoň budem z obliga, kdyby se zas něco semlelo. Já už to mám do důchodu za pár a chci mít klid.“

 

Jakmile Severus usoudil, že Brumbálovi projde i jeho nejnovější výstřelek, zaměřil se na nalezení kolegyň, zejména pak Minervy s finanční hotovostí.

 

ZvU stánku s ozdobami mezitím přivedl blondýnku téměř k slzám neustále váhající Hagrid. „Kolikpak za to budu mít zvířátek?“ optal se najednou a vytáhl z kapsy snad pěticentimetrový balíček zelených bankovek s proslulou operní divou. Rafinovaně totiž využil příležitosti, kdy ho Brumbál vyslal ke Gringottům a směnil i nějaké své galeony. Blondýnka zalapala po dechu, spolkla odpověď, že nejméně půl stánku a projevila se jako obchodnice. Hbitě propočetla cenu za deset kusů od každého typu a vyslovila konečnou sumu. „Deset?“ pronesl Hagrid zklamaně, „to já bysem potřeboval tak padesát kousků od každýho. Stačej mi na to peníze?“

 

„Zcela určitě,“ přitakala blondýnka, „ale já možná nebudu mít ode všeho po padesáti…dám vám všechny, co tady mám, a uvidíme.“ V duchu přemýšlela dílem o tom, že bláznům se nemá odporovat a dílem o tom, na kdy se jí podaří zajistit další dodávku zboží. Přitom automaticky počítala a skládala do velkých igelitových tašek ozdoby a na zemi narůstala hromada prázdných krabic.

 

Periferním viděním postřehla mladíka v ušmudlané pracovní kombinéze.

 

„Posílaj mne od techniků, mám vyzvednout toho rozbitýho trpaslíka. Á, tady je,“ zaradoval se mladík, uchopil nic netušícího Kratiknota a zasunul si ho pod paži, čímž nebohému profesorovi znemožnil jakékoliv slovní protesty. Zoufale se mrskajících nožiček si ani nevšiml.

 

Harry usoudil, že je nejvyšší čas, aby zasáhl. Severus sem, Severus tam, snad mu to později nějak uspokojivě vysvětlí. Musí přece Filiuse zachránit.

 

Opatrně spustil plášť a chytil mladíka za ruku. „Promiňte, mohl byste mi ukázat, kde jsou tady toalety?“

 

Zaskočený mladík odložil trpaslíka, aby měl volné ruce a začal Harrymu vysvětlovat poměrně komplikovanou cestu. Kratiknot, jakmile se ocitl na zemi, na nic nečekal a pelášil do bezpečí, které viděl na jedoucích schodech. Cestu neabsolvoval zdaleka tak elegantně jako profesorka Hoochová, ale zvládl to. Ke svému bezbřehému údivu uviděl po seskočení model vlaku, jako živý. V Kratiknotovi se probudilo malé dítě, neodolal a Exvlezl si do lokomotivy. Konečně vlak, ve kterém se necítil jako trpaslík…měl co dělat, aby se nerozplakal štěstím. Pohodlně se usadil na miniaturní sedátko a přemýšlel, jak Albuse přesvědčit k nákupu toho vláčku – kdyby to bylo bráno jako vyučovací pomůcka, pak by snad šlo použít peníze od Školní rady. Ta nová profesorka Studia mudlů je dost šikovná, mohla by vymyslet nějaké praktické využití pro studenty … a pro něj osobně by to bylo mnohem lepší, nežli nějaké ozdoby, co se použijí jen na pár dní v roce…

 

Harry mezitím zcela propadl úžasnému pocitu – dnes bude Chlapcem-zachraňujícím-profesory-zbloudilé-na-scestí. Příležitostí bude určitě dostatek – ve skutečnosti už se mu jedna další rýsovala přímo před nosem. V otevřených dveřích nedalekého krámku přesvědčovala právě jakási žena středního věku profesorku Trewlaneyovou o všemožných výhodách, které jí přinese zaměstnání prodavačky zrovna tohoto sortimentu. Sybilla se svým obvyklým mimo výrazem roztržitě naslouchala a mumlala něco o poradě s vnitřním okem a koulí. Mladý Nebelvír slyšel dost na to, aby za a) věděl, že je zle, b) bude potřeba někoho mnohem důraznějšího, aby Sybillu vysvobodil dřív, než bude pozdě.

 

Očima hbitě propátral okolí a spatřil Severuse, který právě nastupoval na schody s úmyslem provést pátrání po zmizelých v prvním patře. Nezaváhal, pevně stiskl plášť oběma rukama a rozběhl se za ním.

 

Profesor lektvarů byl ve velice nepříznivém rozpoložení. Jeho pečlivě připravený plán inkasoval jeden úder za druhým a on sám netušil, kam má skočit dřív. U Merlinova vousu, vždyť jeho dospělí kolegové se chovají hůř, nežli malé děti. Ani chvilku je nemůže spustit s očí, aby něco nevyvedli – a u Albuse nefunguje ani upřený pohled. Znechuceně si odfrkl.

 

„Severusi“, ozvalo se mu na zcela prázdných schodech najednou tiše za zády povědomým a notně úzkostným hlasem.

 

„Harry,“ zasyčel šeptem v odpověď, "Oh, velký Salazare, zač mne trestáš? Ty nepoučitelný spratku, to nemůžeš alespoň jednou zůstat tam, kde jsi mi slíbil?“

 

„Dobře, dobře, uznávám, že jsem udělal chybu, klidně budu za trest čistit připálené kotlíky…. Ale teď si pospěš, Trewlaneyová…“

 

„Co je s ní?“ sykl Severus.

 

„Vypadá to, že se chystá přijmout práci prodavačky tady v jednom obchodě.“

 

„No to bychom si snad i polepšili,“ zavrčel stále naštvaný Severus, nežli mu obsah sděleného došel v plné šíři. „Kde je ten obchod?“

 

Poté, co vysvětlil majitelce obchodu s přírodní kosmetikou a bylinkovými produkty, že ta sympatická dáma s bohatými znalostmi v oboru opravdu nemůže nastoupit na pozici prodavačky v jejím obchodě, uchopil Sybillu nešetrně za paži a doslovně ji dovláčel ke stánku v přízemí, kde prodávali medovinu. Nevrle jí doporučil, aby ochutnala, že si alespoň zlepší chuť. Určitě to bude vítaná změna proti tomu příšernému levnému sherry, co obvykle popíjí. Obsluze u stánku pak šeptem sdělil, ať jí nalévají, na co bude mít chuť, on že pak vše uhradí, ale ať ji v žádném případě nenechají odejít.

 

Harry mezitím vyprostil Kratiknota z vláčku a doprovodil ho zpět ke stánku s ozdobami, a následně pak vystopoval Minervu McGonagallovou ve specializované prodejně se sypanými čaji, kde pořizovala dárky snad pro celý klan, soudě podle objemných papírových tašek. Přítomností Harryho nebyla ani příliš překvapena, ale řešit nákup ozdob se jí moc nechtělo. Měla vyhlédnutý ještě jeden krámek se speciální nabídkou vín a likérů. Naivní Harry se nechal uchlácholit profesorčiným slibem, že jen co zaplatí, přesune se k ozdobám a vyrazil stíhat další zmizelou. Miranda Hoochová se nepříliš překvapivě nacházela v obchodě se sportovním zbožím, kde se snažila zakoupit osm kompletních sad výstroje pro hráče amerického fotbalu. Obsluhu šokovala především tím, že si každou chtěla osobně vyzkoušet a zároveň také perfektní britskou angličtinou.

 

Dračí kořen, Merlinžel, neutralizoval Tlumočnický lektvar, takže místním nářečím hovořit nemohla, ani kdyby chtěla. Po obhlédnutí situace Harry usoudil, že tento problém bude vyžadovat Severusovu osobní přítomnost a vydal se ho hledat. Nebylo to vůbec těžké, povědomou postavu v typickém postoji zahlédl hned. Severus stál s Hagridem u toho obrovského stromu a cosi probírali, tedy Hagrid mluvil a Severus poslouchal. Očima přitom rentgenoval okolí, Sybillu statečně ochutnávající medovinu i stále tančícího Brumbála. Kolem toho už byl shromážděn slušný houf malých dětí, kterým nabízel cukrovinky a ony, přestože určitě doma mnohokrát slyšely, že si nemají brát bonbóny od cizích pánů, ochotně mlsaly. Harry se, skryt pláštěm, opatrně přiblížil právě včas, aby zaslechl závěr  Hagridovy řeči. „No to je fakt pěkný, že i ty chudinky vopuštěný děcka dostanou skrzevá ty přáníčka ňáký dárečky. Sám sem si vybral pět obálek, tady, vidíte, profesore?“ Jenže Severus ho nevnímal, nějakým vnitřním radarem zaregistroval Harryho přítomnost. „Kdo je to tentokrát?“ procedil koutkem úst. „Hoochová,“ odpověděl tichounce Harry, „prodejna sportovního oblečení, první patro. Jo, a nefunguje jí Tlumočnický lektvar.“ Severus tichounce zaklel a urychleně vyrazil naznačeným směrem, přičemž se po cestě málem srazil s Minervou. Ta, schopná to organizátorka, nejenže měla zakoupeno tolik čajů, že by Východoindická bledla závistí, uspěla i při nákupu specializovaných likérů a nadto ještě vše při krátké návštěvě toalet zmenšila do velikosti krabičky zápalek. Nyní se její zájem plně upřel k prapůvodnímu cíli Oznávštěvy obchodního centra. Zarazila pouhým pohledem Hagridův pokus o konverzaci, odvlekla protestující Sybillu od libě vonícího moku, probudila Kratiknota, který zatím usnul pod ubrusem, a usoudila, že Brumbál bude i nad její síly. Proto si začala se zájmem prohlížet větší vystavené dekorace a čekala, až se objeví Severus a Hoochová. Té chvilky, nežli se skutečně notně nasupený Severus a zrudlá Miranda, funící námahou pod osmi objemnými taškami, dostavili až ke stánku, využila ke konverzaci s blondýnkou. Sdělila jí, že potřebují zakoupit větší množství ozdob pro jistou instituci a že budou platit hotově. Znovu pohlédla Brumbálovým směrem a odevzdaně povzdechla.

 

„Minervo, nastal čas, aby ses ujala svých povinností jako zástupkyně ředitele. Albuse od toho stromečku prostě nedostaneme.“

 

„Dobrá, tak tedy…, „ nadechla se zhluboka a pak začala ukazovat na konkrétní ozdoby a upřesňovat počty kusů. Pokud snad někdo z kolegů měl jiný vkus či názor, prozíravě si ho nechal pro sebe a odkýval její výběr. Když skončila, mohla blondýnka rovnou zavřít, protože nezbylo mnoho věcí, které by ještě mohla nabídnout případným dalším zákazníkům. Ještěže mám objednaná ta zvířátka…no, snad ještě nevyrazili, přiobjednám i to ostatní…ale kdy s tím zvládnou přijet…

 

Jedním si ovšem byla stoprocentně jistá, dnešní tržba majitele určitě potěší.

 

Harry se během celé nákupní transakce neskonale nudil a tak ho napadlo, že by zatím mohl připravit Brumbála na blížící se odchod. Jak se tak přibližoval ke Stromu, nezbývalo mu, nežli obdivovat ředitelovu výdrž a energii. Bělovlasý stařec nevypadal ani trochu unaveně, ba dokonce působil dojmem, že by dokázal tančit klidně do druhého dne.

 

„Pane řediteli,“ oslovil ho jemně a nenápadně zabránil tomu, aby si ho Brumbál přitáhl do náručí a vytvořil z nich pár.

 

„Harry, chlapče,“ usmíval se Brumbál blaženě a oči mu zářily, „takhle dobře jsem se nepobavil už léta.“

 

„To je dobře, pane řediteli,“ poznamenal přejícně Harry, „ale budeme muset jít. Lektvary za chvíli přestanou působit. Máte u sebe přenášedlo?“

 

„Ovšem, chlapče zlatý…ale musíme ještě nakoupit ty ozdoby.“

 

„To už udělala Minerva, totiž profesorka McGonagallová,“ uklidňoval Brumbála Harry. „Možná bychom se mohli přesunout nenápadně na parkoviště, ostatní se k nám za chvíli připojí,“ navrhoval a Brumbál kupodivu souhlasil. Cestou k východu Harry mimicky naznačil Severusovi své úmysly a ten je strohým kývnutím vzal na vědomí a souhlasil.

 

Po trojí kontrole všech zavazadel a paterém přepočítání všech účastníků se skutečně všichni členové výpravy shromáždili za velkou dodávkou na momentálně liduprázdném parkovišti a ředitel vytáhl z hábitu přenášedlo.

 

„Kde je Severus?“ vyjekl najednou Harry. Všichni se začali rozhlížet a opravdu – profesor lektvarů chyběl.

 

„Přenášedlo se aktivuje za dvě minuty,“ pronesl znepokojeně ředitel. „Snad to chlapec stihne.“

 

Jeho obavy se ukázaly jako bezpředmětné. V tom okamžiku se k nim lektvarista připojil a mumlal něco o neplánovaném zdržení. Ve zmatku kolem zářícího přenášedla a vzájemné kontrole, zda se opravdu všichni dotýkají, se jeho vysvětlení hravě ztratilo. A v následující minutě se ztratili i všichni britští kouzelníci, kteří to odpoledne strávili v malebném městě perníku, daleko od domova.

 

Komentáře   

 
0 # Mája 2012-12-17 12:26
Tak tohle byla naprosto úžasná kapitolka. Bavila jsem se od začátku do konce, Harry nezklamal a zapletl se. Nic jiného jsem od něj nečekala a Severus byl nepřekonatelný a neodolatelný... opravdu se ti moc povedla.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-17 19:39
Harry se zaplétá stál a s neutuchajícím zápalem.... zdaleka neřekl své poslední slovo. Uvidíš hned příště... ;-) :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2012-12-17 17:14
Ta byla pěknááá :lol:
Hm, kdepak se to Severus zdržel, že by...? :roll: Honem další!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-17 19:38
Hodně dlouhá...ale když oni vážně ti dospělí jsou někdy horší než mateřinkové děti....aby si Severus nohy uběhal. :D
Jsem sama zvědavá, zda ti vyjde správně to že by... :lol:
Díky za komentík.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2012-12-17 19:09
všichni přežili ;-) Harry sice nedodržel slib, ale opravdu pomohl. A copak nám zdrželo Severuse? :-)
krásný, díky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-17 19:36
Dozvíš se hned v následující kapitole - podle zákulisních jednání soudím, že by to mělo být ve středu. ;-)
Díky ta komentář a pochvalu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-12-17 22:29
Jako bys tu byla, zajíčku, jako bys tu byla. Trpaslíci a vláček a čajíčky a sportovní obchůdek (rozsahem zabírající tak tři/čtyři naše domky)... Dokonalé:-) Máš úžasný dar a neskutečnou fantazii, děláš si z nich všech legraci a přece neztratíš to nenapodobitelné kouzlo toho všeho:-) Děkuji moc za takové překrásné zpěstření!!! Myslím, že Afíčko ani ozdůbky už nikdy nebudu vidět ve stekném světle:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Vendi_Kačka 2012-12-19 09:33
Merline, doplněné obrázky to nemá jedinou chybičku :) :))
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-01-04 16:51
Katastrofa se částečně konala, leč byla zvládnuta. Nádhera. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1606
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3304135
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com