Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Část pátá - No co, jsme světoví

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

OSNNB

Opravdu se nemusí nikdo bát?

Autorka: Claire; Beta-read: Vendea

Popis příběhu: Volně navazuje na článek Kdopak by se Vánoc bál aneb… od Pat.

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Claire, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

xxxxxxxxxxxxxxx

 

No co, jsme světoví

 

„Mamko, a vážně ti nevadí, že budu pryč celé dopoledne? Podívej se těch lidí…nebo bych tu s tebou mohla chvíli počkat, než opadne ten první nápor a odejít až potom,“ navrhovala křehká blondýnka a s obavami v očích přejížděla po skutečně neobvyklém množství nákupuchtivých osob převážně ženského pohlaví, obléhajícím nákupní centrum snad ze všech světových stran. Ač dobrou hodinu do otevření, ke vchodu pro zaměstnance se propracovávaly obě ženy jen s obtížemi.

 

„Ale jdi, no tak je tu trochu víc lidí, no. Alespoň se nebudu nudit. A taky nepůjdou všichni nakupovat zrovna k nám. Jen běž, všechno si v klidu vyřiď, já to zvládnu. Musela jsem v životě řešit už složitější věci,“ přesvědčovala starší z žen svou dceru s uklidňujícím úsměvem. Ta jen souhlasně přikývla, vpustila matku dovnitř a sama se vydala po svých pochůzkách s úmyslem zařídit věci, co nejrychleji to bude možné. Jakýsi vnitřní neklid v ní ještě o malinko narostl, když si cestou povšimla dvou rádoby nenápadně zaparkovaných vozů soukromých televizních stanic.

 

Xxxx

 

Jakmile ostraha otevřela všechny vchodové dveře, začala do obchodního centra proudit lidská řeka. Ženy všech možných věkových kategorií, s dychtivými, skoro dívčími výrazy, očima bedlivě rentgenovaly okolí. Proud dalších a dalších příchozích je postupně unášel i do jednotlivých prodejen, ale bylo tak nějak znát, že ty ženy tady nejsou tak docela za účelem nákupu.

 

Nicméně, snad že jim bylo hloupé jen tak naprázdno postávat, snad nakonec zvítězila ženám vrozená nákupní vášeň, obchody se přece jen rozeběhly a prodavačky, zvyklé touto dobou na poklidné vypití ranní kávy, najednou nestíhaly obsluhovat.

 

Ani ve stánku s ozdobami tomu nebylo jinak.

 

„Poslyšte, vy asi nevíte, v kolik hodin se tady objeví, že ne?“ zašeptala spiklenecky zákaznice, která byla právě na řadě.“Nemůžu tady čučet celý den, utíkají mi kšefty. Co kdybysme to udělaly takhle… Já vám tady dám telefonní číslo, a až se objeví, tak mi zavoláte. Jsem tu hned, mám salón kousek odsud,“ přemlouvala a spolu s vizitkou přistrčila k nechápající ženě za pultem složenou bankovku šedobílé barevnosti s prvním presidentem.

 

„No dovolte,“ vzpamatovala se po chvíli prodávající, „za koho mne máte a o čem to vůbec mluvíte?“

 

„No jestli je vám to málo,“ vyprskla vztekle zákaznice a stáhla ruku i s obsahem zpět.

 

“Nějaký problém, dámy?“ zeptal se starší z dvojice bezpečáků, kteří se najednou vynořili z davu.

 

„Ne, ne, jen…potřebuji si na chvíli odskočit, Pohlídáte mi to tu chvilinku? Jsem zpátky coby dup,“ požádala je s milým úsměvem žena z krámku, která mezitím nalezla ztracenou rovnováhu a uchýlila se i s mobilem na momentálně zcela prázdné toalety.

 

„Kačko, přece jen bych asi byla raději, kdyby ses už mohla vrátit,“ pronesla tlumeným hlasem do telefonu. „A taky bys mezitím mohla zavolat do firmy, ať nám dovezou nějaké zboží. Jak, jaké? Jakékoliv, protože nemám co prodávat. Ne, nedělám si z tebe legraci, už jsem vyprodala úplně všechno. Musím zpátky, tak si prosím tě, pospěš, tady je dneska vážně boží dopuštění.“

 

Po návratu ke stánku s úlevou zjistila, že nepříjemná zákaznice kamsi zmizela, ale dvojici bezpečnostních pracovníků poctil svou osobní přítomností jejich šéf. „Co si myslíte, že děláte? Takový davy a vy tu stojíte jak svatý na mostě…mezi lidi, šup, šup, nebo…,“ co nebo už nestihl dopovědět, protože zaregistroval jakési znatelné vlnění. Davem si klestil cestu téměř dvoumetrový urostlý moderátor jedné soukromé televizní stanice, pohazoval tmavými vlasy a rozdával úsměvy na všechny strany. Za ním následoval ještě další muž, patrně kameraman, alespoň by se tak dalo soudit z vybavení v jeho ruce.

 

Šéf ostrahy vyletěl, jak když ho bodne. Mezi ženami obklopujícími stánek se prodíral k jezdícím schodům do patra. „Poslyšte, pane, k natáčení v objektu musíte mít povolení ředitele. Máte?“ překřikoval mírné hučení a polohlasný hovor nejbližších žen, v němž se daly rozeznat útržky vět „televize…určitě přijede…natáčení…zprávy…“

 

Hromotluk na eskalátoru se otočil za hlasem. „V Pardubicích musím mít povolení ředitele, abych si moh dojít na kafe? A jestli doteďka netočíme, tak mi přineste ten papír, co to na něm máte napsaný a ten já si natočím moc rád.“

 

Šéf ochranky zrozpačitěl, moderátorův znělý hlas upoutal pozornost minimálně poloviny přítomných.

 

„Na kafe povolení nepotřebujete,“ snažil se vybruslit z trapné situace, „ ale co ta kamera?“

 

„Jo kamera,“ uchechtl se moderátor.“Víte, kolik taková hračka stojí? A myslíte si, že ji necháme jen tak někde povalovat, jo? To bysme se nedoplatili.“

 

xxxxxxxxx

 

„Pane řediteli, je tady televize,“ vychrlila sekretářka s očima navrch hlavy.

 

„Co, kde?“ trhnul sebou poplašeně nejvyšší muž objektu. „To neumíte zaklepat,“ obořil se na ni, aby zamaskoval, že díky přemíře té důležité práce právě málem usnul. „Nikoho přece ohlášeného nemáme…proč mne neinformovala ochranka,“ rozčilil se a pln spravedlivého hněvu vyrazil z kanceláře, aby se ocitl přímo uprostřed davů.

 

„Oni někde dneska dávají něco zadarmo?“ otočil se na svou asistentku, která ho bázlivě následovala, ale ta jen pokrčila rameny. Jako epicentrum celého toho blázince vyhodnotil skupinku pracovníků ostrahy, stojící i s jejich nadřízeným u stánku s ozdobami. Neprodleně tam zamířil a zaslechl závěr probíhajícího hovoru.

 

„Já nevím, jesli by to mohlo bejt vono, ale vzpomínáš si, Venco, jak sis dělal zase ty tvý srandičky…říkal jsi, že tady v pátek bude nakupovat ten Johnny Depp. No, třeba to někdo zaslech a pustil to mezi lidi…takový pády se přece stávaj,“ rozumoval zrovna nejstarší z mužů.

 

„No, nevím,“ vrtěl pochybovačně hlavou šéf ochranky, ale sám jiné vysvětlení celé situace neměl.

 

„To bylo minulej tejden…jak tu ta holčička ječela něco o Harry Potterovi,… ale to bylo jen tak, ze srandy, …tomu přece nemoh nikdo věřit, že ne?“ ošíval se zmíněný Venca a zcela jistě si vzpomněl i na varování kolegy.

 

„To hned uvidíme,“ zavrčel vztekle ředitel a s uměle nasládlým úsměvem se vrhnul mezi vlnicí se a reptající dav.

 

„Promiňte, že ruším, dámy, ale mám pocit, že něco v naší nabídce postrádáte…“ obrátil se úlisně na nejbližší matrony, narvané v oblečení nejméně o tři čísla menším a vhodném pro zcela jiné roční období i destinaci. Domyšleno do důsledku, i pro zcela jinou věkovou kategorii.

 

„Samozřejmě. Měl tu být Johnny Depp. Je přece pátek, že jo?“ dožadovala se samozvaná mluvčí skupinky podpory u žen ve svém nejbližším okolí. „A už sou skoro dvě odpoledne a pořád kde nic, tu nic, nemám čas tady trčet až do večera. Musím dát vařit vepřový nožičky na sulc.

 

Ředitel zesinal, takže se barevně přiblížil právě popisovanému výtvoru. „Tohle si ještě vyřídíme, ale u mě v kanceláři“, štěkl směrem k ochrance. „Vopršale, pojďte se mnou, hned. Majerníku, vy ne, vy tu zůstaňte a zkuste mi v nějakém krámě najít prodavačku, co umí dobře anglicky. Až jí najdete, pošlete ji za mnou.“

 

A tak se stalo, že blondýnka, chvátající vystřídat maminku ve stánku, byla nejprve coby angličtiny schopná osoba odvedena do ředitelovy svatyně, kde mu rychle přeložila pár větiček, a pak konečně dorazila na místo svého určení. „Tomu nebudeš věřit, Kačko, až ti to budu vyprávět…“ chtěla se maminka podělit o nevšední zážitky, ale byla přerušena služebním hlášením.

 

„Vážení zákazníci. Z důvodů silně neprofesionálního přístupu bývalého zaměstnance došlo k fatální dezinformaci. Naše obchodní centrum nenavštíví Johnny Depp – dnes ani jindy. Ovšem mohu vám zcela seriózně přislíbit, že 23. prosince zde proběhne malý hudební program Michala Davida, který zcela jistě vynahradí vaše dnešní zklamání. Přeji vám příjemné zážitky v našem nákupním centru.“

 

V hlasitém protestu a nadávkách davu zcela zanikl příšerný pokus ředitele o přednesení stejné informace v angličtině, kdyby náhodou byli obětí dezinformace i zahraniční turisté. Nepřehledná situace se po nějaké době přece jen začala uklidňovat a během dvou hodin se celý prostor téměř úplně vyprázdnil. Blondýnčina maminka v klidu vypověděla své zážitky a odebrala se domů, léčit se ze šoku. Když přijel zástupce firmy s novým zbožím, nechápavě vrtěl hlavou. „Komu jste to všechno prodala, vždyť tady je úplně mrtvo…nikde ani noha?“

 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

Blondýnka klouzala po namrzlé vrstvě sněhu na chodníku a její myšlenky byly skoro stejně temné jako pozdně večerní tma, která ji obklopovala. Po tom dnešním fiasku si nejdřív myslela, že už nepřesvědčí nikoho, aby za ní na pár hodin zaskočil, ani kdyby měla smrt na jazyku. No, a pak jí během té krátké jízdy vlakem zavolalo pět příbuzných a tři bývalé spolužačky, že kdyby kdykoliv potřebovala, tak ony ochotně a rády… A když k tomu připočetla telefonát od nejvyššího zaměstnavatele, kde jí byla přislíbena mimořádná prémie za obzvlášť vydařený prodej…naštěstí už byl domeček na dohled a ona se těšila, jak to přes noc zaspí, ráno se probudí a všechno bude zase normální.

 

„Tak pojď, ty moje superstar“, přivítal ji s úsměvem manžel, podal sklenku s nalitým vínem a pokynul ke stolu, kde stála připravená lákavě vonící večeře. „Musíme to oslavit, takovou událost…“

 

Blondýnka měla pocit, že ten zmatek snad nikdy neskončí. Nechápala, už vůbec nic nechápala.

 

Až když jí manžel vysvětlil, že byla v televizi, tedy ne přímo ona, ale stánek a vlastně i celé AFI, začaly některé věci dávat smysl.

 

Investigativní, no, někdo by možná řekl drzý, moderátor přece jen dosáhl svého. Odvysílal příspěvek z obchodního centra AFI v hlavním večerním zpravodajství. Vznik reportáže odůvodnil tím, že vzhledem k takovému množství zákazníků se někdo, zřejmě omylem, dopustil politováníhodného skutku a spustil kameru. On je ovšem natolik profesionál, že rozhodně nebude plýtvat materiálem, který už byl, byť ne záměrně, natočen.

 

Komentáře   

 
0 # Mája 2012-12-10 07:02
Jo, tak tímto směrem tě odvedly tvé myšlenky! Popisuješ to úžasně barevně, skoro jako bych tam byla. Ačkoli já bych asi takhle nešílela kvůli Deppovi. I když Piráty docela můžu a Karlík v továrně mě okouzlil. Ale Harry je Harry. Respektive Severus je Severus. Kvůli těm bych snad i do těch Pardubic zajela...
Díky, opět jsem se moc dobře bavila.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-10 08:44
Přišlo mí líto, aby tak pěkná nahrávka na smeč přišla vniveč. ;-) Ale neboj, příště zamíříme zpět k oblíbencům, protože vybrat vhodné dekorace opravdu není jen tak. Severus je náročný, Brumbál praštěný... co z toho asi tak může vzejít? Chudáček Harry, neví, co má hasit dřív...no, ještě se zapotí, zachránce. :lol:
Díky za komentík, jsem ráda, že tě seriálek pořád baví. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2012-12-10 21:13
Božeee! :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: Teda Claire, kde bereš inspiraci? Chudák Vopršal... :D :lol: :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-12-10 21:58
Jo, tak to by mě taky zajímalo:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-11 08:14
Díky, jsem ráda, že se bavíš.
S inspirací se to má u tohoto příběhu asi tak, že vždycky jednou za pár dní jde okolo a začne do mne hučet - napiš to, napiš tamto a ještě tohle...a nedá se odbýt, dokud to nenapíšu. :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2012-12-11 19:56
Milá paní, ta inspirace :lol: A dobře, že ji neodbýváš. Jen do sebe nech pěkně dál hučet :lol: Výsledky stojí za to ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-12-10 21:55
Ha, zrada. Není Sev, ani Harry, ani Brumbál, ani... ale jsem tam zcela načekaně já a moji příbuzní a celý AFI Palác a Johny Depp a... hlavně Vopršálek! S lákavě vonící večeří ses vůbec nemýlila:-) Vystihlas to DOKONALE:-) Moc děkuji! Bavím se královsky!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-11 08:13
Hvězdičko, ty jsi to četla nějak "ledabyle" :lol: Johnny Depp je snad jediný, kdo tam není.... :lol:
A kouzelníci se vrátí, Brumbál když si vezme něco do hlavy... :lol:
A taky Severus Harrymu něco slíbil, a on přece své dané slovo vždycky dodrží... ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2012-12-11 16:00
dobrej masakr :lol: ale zase se hnuly kšefty. Moc se těším, až tam dorazí Brumbál s celým profesorským sborem :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-11 18:12
Díky za komentík a měla bych takovou zvídavou otázečku. Myslíš, že Brumbal´s boys and girls nadělají ještě větší paseku? ;-) :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2012-12-11 20:18
Nádhera. Živě si to dovedu představit. Nádhera.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-12 08:48
Díky, jsem ráda, že kapitola pobavila, i když hlavní protagonisté v ní tentokrát chyběli. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Vendi_Kačka 2012-12-12 08:16
můj ty světě, já to přehlídla - hluboce se stydím :cry: víš, že je to čím dál lepší? :D bavím se, je to tak dobře napsané, že se to čte prakticky samo a navíc s vtipem :-* nemám co víc dodati :) snad jen - jedno velké DÍKY
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-12 08:49
I tobě patří mé díky, doufám že povídce zachováš přízeň i nadále. ;-) :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Snarrynka 2012-12-13 17:26
Hm, reportér fakt nemal chybu a ja som zo začiatku uvažovala, do kelu, čo za hviezdu to má prísť a ono to bolo akože Johny :D Si ma teda dostala. Chudák riaditeľ, nezávidím. Krásne, teším sa na ďalší kúsok!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2012-12-13 17:54
Možná trochu nevýhoda pro slovenské čtenáře - patrně jim unikl skvost televizní stanice Prima s názvem VIP zpravy a Jiřík Pomeje. ;-) :lol: Netroufla jsem si na veřejnou reklamu, aby mne ještě někdo někde nehonil po justičních orgánech (ono by to teoreticky mohlo hrozit i od toho obchodního centra :lol: ).
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3315579
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com