Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Bílé květy asfodelu, část čtvrtá

Hodnocení uživatelů:  / 9
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

BKA

Bílé květy asfodelu

Autorka: Patoložka; Beta-read: Claire

Pre-slash, Family, 4 části

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Patoložka, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

A/N: A je to tady... bohužel. Nedokážu říct, jestli takových věcí teď bude víc nebo naopak, ale mám pocit, jako by mě Důsledky tak trochu o něco připravily, když se teď ohlédnu za tím třičtvrtě rokem, kdy vycházely. Anebo tomu bylo naopak - třeba mě něčemu naučily, něco ve mně zanechaly a bylo to prostě třeba... Nevím, jestli je to srozumitelné, ale když jsem psala tu dlouhou povídku, tak jsem prostě nedokázala psát ty malé, a přitom jsem právě na nich začínala...

Každopádně - nikdy bych si nepomyslela, že vás právě příběh, jehož hlavním motivem je kytice bílých květů a malý chlapec s ostřejšími smysly, přinutí zvednout se ze židlí. Vážně ne. Jsem trochu překvapená, trochu dojatá a hodně moc motivovaná k dalším věcem! Takže díky, díky moc vám všem!

Jmenovité poděkování patří: Agnes, kattyV, Regi, Máje, Sitaře, Saskyy, POPO, Symphony, Arkaně, Mononoke, Profesorovi, Bleskovi a všem ostatním, kteří jakkoliv přispěli k předchozím kapitolám!

ooOoo

 

Když se tam Harry dostal, seděli oba na zemi, zapojeni do družného hovoru tak, jak jen pětiletý a dospělý může být. Spicey se odmístila a Harry zůstal zkamenělý na místě. Hleděl na muže, kterého neviděl jedenáct let.

 

Černé splývavé vlasy byly prokvetlé ojedinělými šedivými pramínky, které na slunci jiskřily, vždy tak bledý obličej měl nyní zdravější barvu, tenké semknuté rty se jemně usmívaly na dítě sedící před ním. Pak muž vzhlédl a černé oči se uzamkly v zelených. Čas se mezi nimi prostě zastavil. Roky nevyřčeného, pohřbeného, se vynořily na povrch a prohnaly se mezi nimi jako povodeň.

 

Harry se prudce nadechl, stiskl rty, ruka sama od sebe vystřelila k jeho ústům v nerozhodném gestu. Oči se mu zaleskly.

 

Albus otočil hlavu, postavil se. Došel až k otci a jemně ho vzal za ruku. Harry ho zvedl do náruče, jako by se potřeboval prostě někoho držet, obejmout.

 

„Bude to dobré, Severus tě má rád, tati,“ zašeptal mu Albus do vlasů. Harry dokázal jen přikývnout, oči nespouštěje z muže před sebou, aby mu snad neutekl, nerozplynul se jako pára nad hrncem.

 

Společně se synem došel až k němu. Severus se ani nepohnul. Harry na něj shlížel, rty se mu chvěly, víčka mrkala rychleji, než bylo potřebné. „Proč?“ vydechl tiše a přesto s naléhavostí.

 

Starší muž se zamračil. „Proč co?“

 

„Proč ses vrátil?!“ vychrlil na něj Harry. „Proč jsi vůbec odešel?! Proč ty květiny?! A proč lektvary?! Proč to schovávání a proč dnes?! Proč tento rok a ne minulý, ne budoucí?! Dlužíš mi vysvětlení, Severusi, řekni mi PROČ?!“

 

Lektvarista se obezřetně postavil. „Protože Bradavice jsou mým domovem. Protože přesto jsem tady nedokázal zůstat. Protože vždycky když rozkvetou, tak si vzpomenu na první hodinu, kdy jsem tě mučil otázkami o působení jejich kořene, a ty jsi mi nedokázal dát správnou odpověď, protože jsi ani nemohl. Protože jsem nechtěl, abys zbytečně trpěl, když jsem věděl, jak pomoci. Protože jsem neměl tušení, co chci. Protože předtím bylo místo po tvém boku obsazené a protože čekat další rok bylo už… příliš.“

 

Harry ztěžka polkl, oči rozšířené šokem. Položil Albuse na zem a přistoupil k muži ještě blíž. Pak natáhl pravici, odkašlal si. „Jsem Harry Potter, ředitel zdejší školy, pane, vítám vás zpět.“

 

A Severus Snape nabízenou ruku přijal.

 

ooOoo

 

Kdyby měl Harry popsat dny, které následovaly, asi by řekl, že byly šťastné. Naplněné rozhovory, hádkami i obviňujícími plamennými projevy, a přesto… Bylo to jako sen, tajný, splněný sen, který se stal skutečností.

 

Poté, co Harry společně s Ronem a Hermionou odešli z Chroptící chýše, se Severus probral z bezvědomí a nějakým záhadným způsobem se dokázal dostat pryč, než tu stavbu srovnali obři se zemí. Skrýval se několik dní v ústraní, než zesílil natolik, aby se dokázal přemístit pryč. Daleko. Odešel do Španělska, kde kdysi působil jeden z předků Princeovic rodiny, a usadil se tam. Jeho lektvary se staly rychle známými a oblíbenými, na rozdíl od muže, kterého v této cizí zemi neznali a nevěděli o jeho minulosti vůbec nic. Byla to vlastně úleva. Po všech těch letech, kdy se nedokázal podívat do očí Albuse Brumbála nebo Harryho Pottera nebo Nevilla Longbottoma, aby v nich neviděl vlastní vinu, byl tohle vítaný odpočinek…

 

Tedy do té doby, než narazil na tu louku s asfodelem. Bílé květy jako by na něj přímo křičely svou nevinností, jemností a krásou. Všechny dluhy vůči Albusovi splatil, možná odčinil i ty ostatní, zbýval jen… Harry Potter.

 

A tak se zrodila tradice s kyticí.

 

Bylo jednoduché vídat ho jen z dálky a zároveň neskutečně těžké. Sledovat, jak se mění a zároveň vidět i změnu ve vlastním postoji, ve vlastním pochopení toho, jak velmi se mýlil.

 

Kolikrát měl za ty roky namířeno do Bradavic, jen aby ho v tu samou chvíli odradily vlastní pochybnosti, nebo nové zprávy o Harryho šťastném rodinném životě. Až po tom ministerském plese si uvědomil, že dohlížení z dálky prostě nic nezmění. Navenek bylo vše perfektní, ale při bližším pohledu? Nikdy si nevšiml, jak opatrně na tu pravou nohu našlapuje, až tehdy, když to měl přímo před očima, spolu se zbytkem kouzelnického světa.

 

A tak začal bádat a vymýšlet. Tímhle se přece živil. Jenže, jak to udělat, aby se neprozradil. Potter by od něj pomoc jistě nepřijal…

 

Spolu s lektvarem pro Harryho vyvinul ještě druhý, který zamaskuje vyzařování jeho magie. Před Bradavicemi svou přítomnost sice nedokáže zatajit, ale před Potterem, dokonce i v ředitelském křesle, snad ano. A pak už stačilo jen zneviditelňující kouzlo.

 

Nepočítal ovšem s poslední veličinou… A tou byl malý chlapec se zvláštním nadáním vytušit i to, co je skryté.

 

Když dorazil před rokem, nebyl si vědom toho, co znamenají přimhouřené zelené oči. Chlapci to tehdy možná nedošlo rovněž. Ale o několik měsíců později, když už byla Ginevra dávno pryč, ho chlapec přistihl na chodbě. Neřekl nic, jen se tak zvláštně díval, hlavu se střapatými vlasy na stranu, jen ty brýle chyběly… A tehdy si Severus řekl, že počká, počká na vhodnou příležitost.

 

„Co budeš dělat? Vrátíš se nebo…“ zeptal se Harry nad hrnečkem zeleného čaje, který jim nechal přichystat. Děti byly na návštěvě u Huga a Rose v Londýně a Harry měl tak celé odpoledne jen pro sebe a svého… návštěvníka.

 

Severus zadumaně pohlédl na hladinu kouřícího nápoje, ruce zaměstnané držením nádoby, myšlenky… nikoliv. „Co myslíš ty?“

 

Harry se pousmál. „Odpovídat otázkou není vaše parketa, profesore.“

 

Černé oči vzhlédly, zvláštně mírné. „Už nejsem profesor, Harry, už dávno ne. Odešel jsem, vzpomínáš?“

 

Mladší muž se nahnul vpřed, přinutil ho hrneček odložit na stůl, než ho uchopil za ruku a pevně stiskl. „Přál bych si, aby ne…“

 

Dlouhé prsty sevřely nabízenou dlaň, černá zaváhala…

 

ooOoo

 

Bylo prvního září večer. Všichni studenti už seděli na svých místech a Velkou síní to šumělo jako v úle. Harry Potter přešel k řečnickému pultu a mávnutím ruky si zjednal ticho.

 

„Vítám vás zpět v Bradavicích. Doufám, že jste si léto náležitě užili a že se teď znovu začnete soustředit na učení. A teď, ještě než začne večeře, mi dovolte pár upozornění. Vstup do lesa je i nadále zakázán, ovšem některé z vás možná potěší, že jsem zakázal našemu školníkovi, panu Filchovi, používat tělesné tresty, neboť tu máme nového učitele, který nad nimi laskavě ráčil převzít kontrolu. Dovolte mi, abych vám představil mistra lektvarů Severuse Snapea, který se od letošního roku znovu ujímá výuky Lektvarů po profesoru Křiklanovi.“

 

Boční dveře se otevřely a vešel profesor Snape, celý v černém. V místnosti nastalo šokované ticho, než se dostavilo šumění a bzučení, následované tleskáním.

 

Harry dal pokyn skřítkům a konečně se objevilo jídlo. Sám se vrátil k hlavnímu stolu. Albus, James i Teddy mu vesele mávali od nebelvírského kolejního stolu. Teddy už vypadal spokojeně a dokonce se trochu uklidnil, jeho vlasy získaly zlatorudý přeliv. Bude se mu tam líbit. Koneckonců – Remus tam nebyl bezdůvodně, že ne?

 

A pak se prázdné místo po Harryho levici konečně zaplnilo.

 

„Nevěřím tomu, že byste zavedl tělesné tresty, pane Pottere, to musel být jistě jen nějaký nebelvírský žert.“

 

Harry k němu stočil hlavu. Zelené oči rozzářené šibalstvím. „Když myslíte, profesore.“

 

Severus polkl. „Existují takové tresty i pro učitele? Protože ve smlouvě nic takového…“

 

A Harry se rozesmál na celé kolo. Studenti nechápali, vlastně nikdo v síni, jen Albus fascinovaně hleděl na otce a na jeho bezstarostný, uvolněný výraz ve tváři, teď když se konečně zase cítil celý.

 

A ke všemu stačila kytice bílých květů…

 

KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI  A CELÉ POVÍDKY

 

Komentáře   

 
+1 # Mája 2013-10-03 08:14
Ach :roll:
Ačkoli romantiky tam moc nebylo. Ale ty přísliby... :oops: Fantazie pracuje na plné obrátky. :D
Díky, Pat. Kouzelná povídka.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-10-03 09:34
Myslím, že tohle není povídka, do které by se romantika hodila. Je to spíš takové navození atmosféry, řekla bych. Anebo jsem úplně mimo a téma jsem zničila, to je taky možný:-) Každopádně - mně se to tak líbí a když fantazie pracuje, tak tím líp:-) Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Agnes 2013-10-03 09:15
Tak už jsme u konce, fňuk. Bílé květy asfodelu jsou opravdu krásná a pohodová povídka a já se moc těším, až zas něco takového napíšeš.
Díky za všechny tyhle tvoje poklady, Pat.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-10-03 09:34
Něco se - kupodivu - vážně rýsuje:-) Tak uvidíme, co z toho bude:-) Díky moc!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Slimča 2013-10-03 09:31
:roll: Jojo, moc milá povídečka.A děti opravdu vnímají strašně moc věcí, i když je neumí pojmenovat. Někdy je to, chudinky, i docela drtí.
Jdu rozjímat o Severusovi. :D Dala jsi mi perfektní materiál! :lol: Díky! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-10-03 09:35
Běž, běž, takové rozjímání neuškodí. A nezapomeň přitom na Harryho, ať se necítí odstrčený, ju? Díky moc, že sis našla čas zrovna na tuto maličkost, moc mě to těší!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Saskya 2013-10-03 10:25
veľmi krásna poviedka :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Josette 2013-10-03 11:06
Ahoj Pat,
na tvoje stránky jsem natrefila náhodou. Vlastně na Asfodel 2. část, přečetla jsem si ji (tu kapču) a okamžitě se mi ta povídka zalíbila a nemohla jsem se dočkat pokračování :)
Hrozně mě mrzí, že už je konec. Neplánuješ pokračko, ale asi ne, o čem by byla, že?
Ale fakt, smekám, úžasná povídka, moc se mi líbila :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # arkama 2013-10-03 11:29
Napisala som koment a prasklo mi to pod druhu kapitolu. Tak este raz: uzasne!!! Urcite sa k tejto poviedke vratim. Dik Pat :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Achája 2013-10-03 14:56
Ach, krásné. Přála bych si pokračování, ale možná by to pak ztratilo to křehké kouzlo. Však si můžeme mnohé domyslet:-)
Těším se na další věci a snad bude víc tak kouzelných:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # wera 2013-10-03 16:11
Přečetla jsem najednou poslední dva díly a nemohu říct nic jiného,než, že je tato povídka přímo nádherná.Bylo by fajn pokračování,ale právě to,co tu není napsané a co si může člověk sám ve své fantazii představovat,dě lá tuto povídku takovou milou a úžasnou.Ostatně to v podstatě řekl Albus - táta je celý a šťastný. Velký dík!!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Regi 2013-10-03 17:32
Pat, přemýšlím, jak popsat ten pocit, který mám po dočtení Asfodelu. V poslední části jsem romantiku vnímala. Takovou tu zralou... Ne jako požár. Spíše jako pomalu se rozhořívající krb, u kterého je příjemné v teple posedět. Děkuji za zážitek.
:heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-10-03 18:55
krásné, milé ... moc příjemně se to četlo.
A Severus přebírající kontrolu nad tresty :lol:
díky moc
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Ekolisias 2013-10-03 19:25
Velmi velmi krásná úsměvná povídka :)) Moc jsem si to užila, potěšení pro duši, krása ♥
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-10-03 20:02
Tohle je přesně typ povídky, po jejímž přečtení čtenář ještě nějakou dobu sedí a přemýšlí o ní a vychutnává dozvuky... Úžasně jsi vystihla takovou snovou atmosféru, nevím, jak jinak bych to popsala, úplné pohlazení, Pat :heart:
Děkuju!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Symphony 2013-10-03 20:48
Ze se skritka "odmistila", je docela sranda. Ale moc se mi nezda, ze by harry albuse, kterymu je pet, polozil na zem. Cekala bych, ze ho spis postavi.. Nicmene tyhle drobnosti samosebou nezkazily zazitek z opetovneho shledani! Navic precejenom....n ejake ty naznaky jsme si vsichni nasli :))) severus je zkratka milacek a harry ho, zda se, zkratka potrebuje :) krasna tecka!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-10-04 01:42
Nádhera. Nemám slov. Geniální.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2013-10-04 11:29
Opravdu moc hezká povídka, Pat. Díky za ni.
Líbí se mi, že to důležité proběhlo tak nějak jakoby mimochodem, za scénou a čtenář se pak dozvěděl jenom výsledek. Taková pěkná špička ledovce, ze které ti dva vzlétnou jako pár.
A mimochodem, Harry má skvělý smysl pro humor.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Nade 2013-10-04 16:53
Povídku jsem si užila. Bylo to moc pěkné, a ten závěr... hmmm. Na co to Severus myslí? :lol: :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mononoke 2013-10-05 05:57
Pekne krásne polopatisticky medzi riadkami sa objavilo očakávanie. Atmosféra nahodená, čitatelia navnadení a prológ ukončený. Predstavy o tom, ako a kam sa po jedenástich rokoch mieru dostanú dvaja profesionáli bojujúci skoro celý svoj život o život už putujú sivou mozgovou kôrou. Hm, telesné tresty...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # POPO 2013-10-09 22:00
Jo, ano, trvalo mi to, ale dnes jsem si tuto poslední část naordinovala jako pohádku před spaním. A dobře jsem udělala. Povídka i se svým koncem ve mě zanechala takový poklid, prostě velmi příjemný pocit, že je svět na malou chvilku v pořádku, čas se na okamžik pousmál a rozhodl se posadit, a na pár ukradených vteřin prostě jen užívat klidu a pohody. Díky za tenhle okamžik. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mrmla 2013-10-16 12:52
Pěkné.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Snarrynka 2013-10-17 18:37
Posledná kapča a ja mám stále vreckovku v ruke, teraz pre istotu :D
Musím povedať, že toto bola nesmierna radosť čítať! Bolo to nádherné, citlivé, dojemné a dokonale spracované! Paty, ty si úžasná! Klobúk dole! :heart: A ja ďakujem, že som si to mohla prečítať :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Azrea 2013-11-24 19:12
Ňuňu... ^^
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kwak 2014-07-02 19:45
Tato povídka byla skvělá... Klobouček dolů. :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lisbeth 2014-09-04 08:07
Páni. Skvělá povídka. Ostatně zatím jako všechny. :) Nápad je tuším z Milennia? Od Stiega Larssona? :) Zbožňuji tu trilogii. Hlavně tedy v knihách. Dnes jsou i filmy.
Jen dál tvoř tímhle skvělým způsobem. :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # AdaCordella 2016-10-15 10:46
Nádherná věc! Po dlouhé době jsem si zase přečetla nějakou tvoji povídku a neprohloupila jsem :3 Romantické, melancholické a dojemné, s příslibem hluboké lásky a šťastných zístřků. Cokoliv navíc by krásu celého díla zbořilo, takhle zůstává dostatek prostoru pro domýšlení a vlastní vize a představy :) A toho si važím. Je pro mne sice těžké představit si Harryho jako ředitele, ale povídka byla natolik milá, že bylo snazší se s tím sžít, než jsem čekala. Takže mockrát děkuji za prima zážitek 8)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # AdaCordella 2016-10-15 10:48
Za chybky se omlouvám, tablet je zlo :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Moninek 2017-11-21 19:02
Asi jsem tu přečetla už skoro všechno, a to jsem na tyhle stránky narazila teprve nedávno..Musím říct,že nejen tato povídka,ale i všechny ostatní,mne překvapily.Děku ju za skvělé čtení,kéž by jich bylo víc a víc.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # PatoložkaCZ 2017-11-21 19:16
Děkuji moc za komentář. Povídek by mělo být víc, jen jsou přesunuty na jinou stránku;-) Tak se tam třeba sejdeme.--
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1631
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3376192
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com