Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Bílé květy asfodelu, část druhá

Hodnocení uživatelů:  / 6
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

BKA

Bílé květy asfodelu

Autorka: Patoložka; Beta-read: Claire

Pre-slash, Family, 4 části

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Patoložka, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

A/N: Páni. Nikdy bych si nepomyslela, že právě tato povídku bude mít takový úspěch, ale jsem opravdu moc ráda. V poslední době je pro mě to psaní tak trochu těžké. Asi proto, že na něj prostě nemám čas...

Každopádně - několik z vás se zmínilo, že jim Al přijde děsivý. Hmm. Něco takového nebylo mým záměrem, ale na druhou stranu, já prostě věřím, že dětské vnímání, zejména tedy to nezkažené, je prostě jiné, než to naše, ovlivněné kulturou a výchovou a předsudky a strašně moc dalšími věcmi. Vezměte si například jen to, jak velkou mají děti fantazii, některé mají imaginárního přítele, jiné si dokáží vyhrát samy se sebou celé hodiny... V dospělosti o to pak většinou přijdeme a musíme pracně bojovat, abychom to dostali zpět. Takže, prosím, nebojte se malého Albuse, když vás neděsí ten velký:-)

Děkuji všem za milé komentáře! Jmenovitě: Regi, Symphony, Saskye, Mononoke, Máje, kamci, Agnes, POPO, were, kattyV, Sitaře, Nade, Claire, Acháje a Profesorovi. Udělali jste mi velkou radost!

ooOoo

 

Ještě když večer Harry uléhal do postele, nedokázal na to zvláštní odpoledne přestat myslet. Jak mohl Albus něco takového říct? Věděl přece dobře, stejně jako zbytek kouzelnického světa, že byl Severus Snape mrtvý. Harry věnoval hodně času tomu, aby chlapci pochopili, kým tento muž byl, ať už pro jejich babičku nebo jejich otce, třebaže odešel dávno před jejich narozením.

 

Jedenáct let. Jedenáct dlouhých let už ho Harry nespatřil a ani nespatří. Neživil v sobě naději, že by snad bývalý ředitel Bradavic přece jen přežil, jak o tom spekuloval Jinotaj nebo dokonce Věštec. Ne, Harry Potter ho osobně viděl umírat. To jemu patřila poslední slova, poslední pohled černých očí… To jemu předal muž své vzpomínky v domnění, že jiné cesty není.

 

Harry musel zavřít oči a hlouběji se zavrtat ve své posteli, když si vzpomněl na to, jak to s ním tehdy všechno otřáslo, když si uvědomil, že všechno, VŠECHNO, čemu jako mladý člověk věřil nebo možná měl věřit, byla vlastně lež. Nebýt Rona a Hermiony, nebýt toho, že věděl, jaký před sebou má úkol, možná by ho to v tom okamžiku položilo. Ale pak se vydal do lesa, odhodlaný a sám, s myšlenkou na muže, který ho chránil dobrou polovinu jeho života a on neměl šanci mu za to ani jedenkrát poděkovat. Říct, že… že si toho všeho váží.

 

A tak udělal to jediné, co mohl. Uchoval si vzpomínku na něj ve svém srdci a předával ji dál svým dětem…

 

Možná proto si Albus myslel, že je Severus naživu, možná jim o něm vyprávěl až příliš často. Třeba si jeho dětská mysl vysnila postavu Severuse Snapea a nechala ji obživnout…

 

Harry se sám pro sebe zasmál. Albus a vymýšlet si? Ten kluk byl pravdomluvnost sama. Dětská prostota. Třebaže byl jmenovcem největšího intrikána a tajnůstkáře všech dob, nebyl ještě něčeho takového schopen. Ne, cokoliv Al viděl nebo cítil, věřil tomu tak silně, že to musela být skutečnost.

 

A pokud ano, pak by rovněž existovala i naděje, že Severus Snape tam v té Chroptící chýši nezahynul, že jeho tělo neodnesla divoká zvířata a nezanechala jeho zbytky tlít někde v lese. Ne…

 

Harry si povzdechl a zalovil ve svém nočním stolku. Pokud tohle všechno počkalo deset let, jistě to počká ještě o nějaký ten den déle. Vyjmul z šuplíku lektvar pro spánek beze snů a okamžitě lahvičku vyprázdnil. Nevyspalý ředitel je špatný ředitel, ale nevyspalý otec, to je katastrofa…

 

A s tím Harry Potter konečně usnul.

 

ooOoo

 

Malý Albus do ředitelny přicházel a odcházel z ní tak často, jak se mu zachtělo, tedy v doprovodu Spicey. Otec mu v tom nebránil. A chlapec tam rád trávil čas a povídal si s tím poťouchlým bělovlasým staříkem, po kterém dostal své jméno, ale i s ostatními muži a ženami z obrazů. Ředitelé Bradavic byli studnicí příběhů a vědomostí, stačilo je jen pobídnout a oni se rozhovořili sami a rádi. Co měli také celé dny dělat, zejména teď, když byly ostatní děti doma u rodičů a jedinými zbylými lidmi ve škole byla Potterova rodina a několik další učitelů a zaměstnanců školy? Jako třeba školník Filch?

 

Bylo to vážně zajímavé, ale Albus se toho člověka vůbec nebál, ať se muž mračil sebevíc. Po nějaké době to dokonce vypadalo, jako by ho snad ten podivný člověk přijal a začal ho tolerovat. Na jeho bratra a Teddyho vždycky pokřikoval, ale když se setkal se samotným Alem, něco v něm se změnilo. James vždycky tvrdil, že ten starý muž prostě nemá rád děti, že je nenávidí. Albus tomu nevěřil. Podle něj se jich spíš bál, protože mu něco provedli tak, jak to prováděli ti dva i Albusovi. Hříčky, žertíky, které na první pohled vypadají směšně a legračně, ale dokážou hluboce ublížit, pokud se nad ně nedokážete povznést. Otci se takové věci nelíbily. Vždycky se mu tak zvláštně bolestně zalesklo v očích, jako by v sobě potlačoval vzpomínku na něco hrozného, a pak si vzal Jamese nebo Teddyho stranou a domlouval jim tak dlouho, dokud to nepochopili. Protentokrát.

 

Takže zatímco James a Teddy vyváděli někde na pozemcích s tetou Pomonou, Al se šel podívat do ředitelny. Posadil se do jednoho z křesel a počkal, až mu Spicey přinese nějaké sušenky ke svačině a rozkrájí jablíčka. A pak tam prostě zůstal, ujídal a poslouchal, jak mezi sebou obrazy mluví.

 

„Albusi, netvrď mi, že nemáš ani ždibet podezření…“ prohlásil náhle z ničeho nic Vindictus Veridian, starý kouzelník s černým plnovousem.

 

„Ano, Vindictus má pravdu, viděla jsem tě, jak se vědoucně ušklíbáš, když sis myslel, že tě nikdo nevnímá,“ přidala se Eupraxia Moleová, dáma dosti podobná Minervě McGonagallové, svým vystupováním i ráznou mluvou. „A to přesně ve chvíli, kdy se ta proklatá kytka zase objevila!“

 

„Moji milí,“ pronesl Albus shovívavě. „Nemám nejmenší tušení… Ale pokud to opravdu chcete vědět, proč se nezeptáte tady našeho mladého návštěvníka?“

 

„A proč bychom to dělali?“ odsekl Phineas Nigellus Black nasupeně. Neměl tyhle hrátky v oblibě.

 

Brumbál se na malého Albuse vševědoucně zahleděl. „Nezapomeňte, přátelé, že dětská mysl často vidí věci, na které jsme my dospělí už prostě krátcí. A to jen proto, že jsme zapomněli, jaké to je být dítětem, jaké to je věřit…“

 

„Už zase filozofuješ, Albusi!“ utrhl se na něj Armando Dippet. „Buďto se jasně vyjádři, nebo přestaň s těmi žvásty!“

 

Brumbál se pousmál a promnul si vous, pohled z chlapce nespouštěl. „Ty přece víš, mladíku, že tu jeden z nás chybí, viď? A už před časem ti došlo proč…“

 

Zelené oči se spojily s modrými.

 

Albus se pousmál, jeden i druhý.

 

Ano…

 

ooOoo

 

Když Harry předal děti Hagridovi a konečně dokončil zprávy pro Ministerstvo ohledně konce minulého roku a předběžných požadavků pro rok následující, vydal se z hradu ven na pozemky. Slunce se schovalo za mraky a bylo příjemně teplo. Počasí tak akorát vhodné na procházku.

 

Zelené oči putovaly po známých místech a vzpomínaly na všechno to krásné i to zlé, co se zde odehrálo. Jedno od druhého nešlo oddělit, jedno bez druhého by bylo zbytečné, jak si často říkával. Černé jezero, vrba mlátička, Hagridův domek, famfrpálové hřiště, dřevěný most, Zapovězený les. První setkání, první zmařené naděje, první opětované city, všude a ve všem dokázal najít kousek štěstí, ale i prázdnotu, která ho v tom otevřeném prostoru obklopovala.

 

Tam pod tou jabloní kdysi vyznal Ginny lásku a zároveň jí dal své sbohem, aby ji uchránil před hrůzami války. A teď řekla ona své sbohem jemu, aby… aby ho oprostila od budoucího zklamání? K tomuhle kameni chodíval, když potřeboval přemýšlet, ale Ron a Hermiona ho tam vždycky našli. V tom cípu lesa o kousek dál spatřil před lety poprvé draky chrlící oheň, jen aby se s nimi o chvíli později musel utkat na kolbišti ve snaze ukrást jim z hnízda zlaté vejce. Některé události byly významné, jiné ne. Střípky příhod i mezníky života…

 

Dorazil až ke břehu jezera a k bílému náhrobku Albuse Brumbála, pod kterým odpočíval nejen ten mocný čaroděj, ale i bezová hůlka, kterou tam Harry po válce vrátil. Opravený cesmínový proutek vězel pevně v jeho rukávu a znovu sloužil svému právoplatnému majiteli.

 

Harry obcházel náhrobek a přejížděl po něm rukou. Chladivý kámen jako by chlácholil jeho rozjitřenou mysl. Cítil pokoj, smíření. Trvalo mu dlouho, než po válce dosáhl takového stavu, ale Bradavice a děti a Ginny na tom měly svůj velký podíl. Jednu část v manželce teď ztratil, další už opustit nehodlá…

 

Zafoukal vítr, pocuchal mu vlasy. Harry si odsunul neposedný pramínek z očí. A pak se vzduch naproti němu, na druhé straně náhrobku, zavlnil, jako by byl někde na Sahaře, a Harry na pomíjivou vteřinu uviděl černé oči, které ho bedlivě, upřeně sledovaly…

 

KONEC DRUHÉ ČÁSTI

 

Komentáře   

 
0 # Regi 2013-09-26 04:32
Pat, to, co jsem ti napsala pod předchozí část, ještě zesílilo. Také proto, že mne malý Albus rozhodně neděsí. Podepsala bych všechno, co jsi napsala v úvodu dnešní části. A ještě něco: Ty TAKHLE píšeš, když je to pro tebe těžké a nemáš čas? Tedy klobouk dolů...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-26 05:51
To bylo takové jedno hektické ráno a pak takové trochu hektické odpoledne, kdy jsem prostě ignorovala všechno ostatní a psala... A já... no... miluju je! Myslím, že to jako odpověď prostě stačí:-) Díky moc! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # gridi 2013-09-26 06:55
Veľmi pekná kapča,Pat. Vyzerá to,že malý Al má z oboch svojich menovcov viac než len krstné mená a som fakt zvedavá na tú zdanlivo nezlúčiteľnú "kombináciu" charakterov. A to neberiem do úvahy chlapcových rodičov. ;-) Páči sa mi to a už sa neviem dočkať novej kapče. Vďaka. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-26 07:16
Och, nemusíš se bát, nová kapitolu tu bude hned další týden:-) Ta povídka je kratinká, ale jak se zdá, celkem dokáže navodit atmosféru:-) Díky moc! ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Agnes 2013-09-26 08:17
Naprosto souhlasím s Regi, že bychom ti všichni na počest měli smeknout :-)
Divím se, že Harrymu za ty roky nedošlo, že mu v ředitelně chybí jeden portrét. Tohle mi přišlo zvláštní už v originálu. Myslela jsem, že se tam portréty objevují hned po smrti ředitele, ale když se tam Harry objevil s těmi vzpomínkami, poslední tam visel Albus. Jako jediný důvod by mě napadlo, že škola Severuse neuznala, protože se jednalo o nadvládu smrtijedů. Celkově mi to přišlo divné, ale Rowla se asi chtěla vyhnout dalšímu rozhovoru Harryho se Snapem.
Mě někdy děsí i velký Albus a malý toho z něj má opravdu dost :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-26 08:25
No, možná by se objevil, kdyby ovšem takový obraz vůbec existoval... Neumím si totiž představit, že by se Severus, kor během toho zběsilého roku před koncem války, nechal namalovat, aby tam někdy později mohl viset spolu s Albusem a ostatními. Takže si myslím, že ten obraz prostě neexistuje, a proto ani nikdo nemůže vědět, jak to se Severuse bylo:-)
Podle mne škola Severuse uznat musela, jinak by na to místo ani nikdy nastoupit nemohl - což mě přivádí k myšlence - co by se stalo, kdyby to nebyl Severus, ale kdyby Tom vybral někoho jiného, třeba Piuse nebo Lestrange nebo Carrowa - co by udělala starobylá magie? Dokázala by ho vyšoupnout z křesla, když věděla, co se v tom člověku skrývá? Ha, tolik otázek! Ale nevěřím, že by Bradavice Severuse odmítly.
Díky moc:-) A děsit se nemusíš, tahle povídka není děsivá:-) snad... Děkuji moc!!! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2013-09-26 19:41
Tak ti teď nevím, jestli je to z kánonu, nebo jsem to pochytila v nějaké FF, ale jsem přesvědčená, že ředitelna má ojedinělou schopnost portréty ředitelů vytvářet zcela samostatně. Takže to, že se v kánonu portrét neobjevil jsem v Jak to bylo dál vysvětlila tím, že nebyl ředitelem ani jeden celý školní rok a proto se portrét nekonal. Ale mnohem víc se mi líbí ta varianta, že portrét není protože Severus přežil :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Symphony 2013-09-26 09:16
Ja proste zboznuju, jak se mi ty bradavicke scenerie vybavuji a vyvolavaji ve me podobne pocity jako v harrym. Jako bych tam byla doma ;) nicmene bez severuse to vubec neni ono..
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-26 09:46
Och, neboj:-) Tahle povídka je prostě víc o Harrym:-) Díky, jsem ráda, že se mi povedla atmosféra ;-) :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kattyV 2013-09-26 10:54
Tahle povídka je vážně povedená. Mám moc ráda dospělého Harryho. Přece jen, některé z povídek, které rozehrávají vztah mezi chlapcem a o dvacet let starším mužem mne lehce zneklidňují. Patrně jako matku, která by to u vlastních dětí moc nevítala. (I když uznávám, že Elysejský klíč je vskutku skvostný).
Takže, abych se vrátila k tvé povídce.
1. Jsem ráda, že nám Harry už dorostl.
2. Jsem ráda, že dětský motiv se tam objevuje prostřednictvím Harryho kluků a Teddyho.¨
3. Myslím si, že obraz ředitele nebylo nutné malovat, objevil se tam sám kouzlem a taky mi vždycky přišlo podivné, že Severusův tam nebyl.
4. Náramně se těším na další pokračování.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-26 11:23
Pak se naše názory na bod 3 sice rozcházejí, ale to přece nevadí:-) Asi by to rozřešila jedině Rowla nebo nějaký odborník na kánon, což já tedy rozhodně nejsem... A ebo jsem prostě moc ovlivněná povídkou Portrét pro Bradavice od evismaior, kterou jsem četla kdesi na počátku své HP kariéry, že by mi něco jiného prostě přišlo divné:-)
Děkuji moc, jsem ráda, že se mi ta povídka daří! :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kattyV 2013-09-26 12:43
Jasně, že to nevadí, to jen jen malý nepdostatný detail a nemyslím si, že by ho někdo byl schopen rozhodnout. Je to jen na každém jednotlivci, jak si to myslí a jsem daleka tho tvrdit, že má pravda je ta jediná správná.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Saskya 2013-09-26 15:19
veľmi pekné :)
malý Albus podľa mňa rozhodne robí česť svojim menovcom :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-27 08:26
Ha, tak to jsem ráda:-) Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-09-26 18:44
Albus a Albus jsou vážně povedená dvojka :lol: Černé oči u Brumbálovi hrobky... to se Severus odhalil schválně, nebo náhodou, nebo má Harry halucinace 8)
krásné, díky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-27 08:27
Noooo, ani nevím... Možná trochu obojí:-) Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2013-09-26 19:08
Milá Pat, děkuji ti za hezkou kapitolu a za věnování. Rozhovor ředitelů s Alem se mi moc líbil.
Zajímalo by mě, zda ty černé oči bude Harry pokládat za přelud vyvolaný rozhovorem s Alem a následnými úvahami nebo za něco jiného.

Mně Al neděsí ve smyslu, že bych se ho bála, to ne. Spíš to má blíž k úctě a nevěřícnému údivu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-27 08:28
Och, tak to jo:-) Děti jsou úžasné obecně a každé je jiné, ostatně jako lidé, takže třeba i takové jako Albus jsou:-) Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # wera 2013-09-26 19:11
Já pevně doufám,že se dříve nebo později se Severus objeví a že v něm najde Harry to,co nejvíc postrádá.Jsem hrozně napjatá,jak všechno dopadne!! Povídka se mi moc líbí a i když jsou kapitoly opravdu krátké,nevadí,r áda si počkám na další!!! Velký dík!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-27 08:28
No jo já vím, slabé tři strany, ale chtěla jsem si to trochu užít, než vám to předhodím všechno:-) Díky moc!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-09-27 11:34
Noo, jestli Albusovi ml. ta vnímavost a veškeré další schopnosti vydrží až do dospělosti, tak se Albus st. může jít stydět někam do křoví... :lol: Ale že se ty portréty rozjely, což? Nedivím se, že tam s nimi Albusík tráví rád čas - při jeho poředstavách o zábavném trávení času si v ředitelně užije mnohem víc, než s bratrem a Teddym.
A poslední část kapitolky? Je opravdu hodně sdělně atmosférová (Merline, to jsou hrozná slova, fuj), úplně jsem cítila ten vítr, tlející listí a akromantuli, co mi funí za krk... krásně vystižené. A představit si ten záblesk černých očí? Oh, no problem - šlo to samo. ;-)
Díky za další kousek mocinky pěkného počtení. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-30 07:12
Óóóó, děkuji moc. Když jsem to psla, tak jsem si říkala, kam by ten Harry asi mohl jít a co všechno se kde stalo, ale nemohla jsem na nic přijít... Ale nakonec to vyšlo:-) Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Snarrynka 2013-09-27 15:42
No, malého Albusa som si úplne zamilovala, páči sa mi, akého si ho vytvorila. Ten starý bradoš-bradatý zas niečo vie a nikomu nič nepovie? Zaslúžil by si 5 a 20 na holú! A ten koniec! No bisťu! Čierne oči... hádajme čie, že? :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-30 07:16
Och, ano jistě, hádejme:-) Děkuji moc, zlatko:-) :heart: Pochavala od tebe vždy moc potěší!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # POPO 2013-09-27 17:24
Ha! Napadá mne spousta neviditelných věcí, ale u Severuse bych sázela na lektvar. Albus se svýma dětskýma očima vidí, co dospělí ne :-) A že se Severus může dostat na pozemky a do ředitelny přes ochrany? Vždyť byl ředitel a vlastně asi nikdy nebyl z tohoto místa odvolán, takže podle mne má v Bradavicích všechna ředitelská práva :P :-*
A mimochodem - moooc jsem si to užila, díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-30 07:18
Ha, teď jsi na to kápla:-) A připisuji tvé koleji body! Mooooc bodů:-) Moc děkui za komentík, moc mě těší, že se povídka líbí! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Achája 2013-09-27 20:07
Velmi všímavý ten chlapec. Chytrý děti mě neděsí:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-30 07:18
Tak to je dobře:-) Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-09-29 18:05
Tahle povídka má kouzelnou atmosféru :-) Harryho tu jako zralého muže píšeš moc pěkně :roll: A Albus mě vůbec neděsí ;-)
Děkuju za další část, budu se těšit zase na pokračování :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-30 07:19
Tak to jsem moc, moc ráda:-) :heart: Díky, Sit!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Nade 2013-10-03 08:39
Nejdřív mě napadlo, že Severus je duch, ale malý Al má pravdu. kdyby byl Severus skutečně mrtvý, v ředitelně by byl jeho obraz. Takže...
Díky za pěknou kapitolu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # arkama 2013-10-03 11:23
Uzasne!!! Sedim a cumim na monitor. Strasne krasne si to napisala, urcite sa k tejto poviedke vratim. Dik za zazitok, predstavivost moze ficat na plne obratky. Dik Pat :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-10-04 01:35
Kéž bych takhle psal, když na nic není čas. Nádhera.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Snarrynka 2013-10-17 18:33
Doháňam resty - takže... kapitola nádherná. Harry si chudák láme hlavu nad niečím, čo mu ten starý sivofúz zatajil a malý Albus - mimochodom absolútne rozkošný - ma dojal k slzám... výnimočné dieťa :) No a záver... tak mi zraky plávali ve vlnách slz! Fakt že jo! Krásne!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1631
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3376199
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com