Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Bílé květy asfodelu, část první

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

BKA

Bílé květy asfodelu

Autorka: Patoložka; Beta-read: Claire

Pre-slash, Family, 4 části

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Patoložka, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

A/N: Tato povídka, za krátkou dobu svého vzniku, prošla rukama dvou dam, jejichž názorů si velmi cením, a dostala kladné hodnocení. Doufám tedy, že se bude líbit i vám.

ooOoo

Všechno to začalo před deseti lety. Na den přesně rok po porážce Voldemorta, v den výročí velké bitvy a zároveň úmrtí Freda, Remuse, Tonksové, Levandule a spousty dalších lidí, kteří tehdy bojovali… Vylisovaná rostlina asfodelu se na jeho stole objevovala s železnou pravidelností a Harry Potter za celých deset let nezjistil, co vlastně znamená, ani kdo ji posílá.

Deset let, během kterých se toho pro chlapce-který-přežil hodně událo. Dostudoval a získal diplom, oženil se s Ginevrou Weasleyovou, získal místo učitele v Bradavicích, narodil se mu syn James Sirius, byl po odchodu Minervy McGonagallové na zasloužený odpočinek jmenován ředitelem Střední školy čar a kouzel v Bradavicích, narodil se druhý syn, Albus Severus, a v závěru té dekády se s Ginny rozešel a posléze i rozvedl. Neslučitelnost povah, nepřekonatelné rozdíly, sdělili tisku. Pravdou ovšem bylo, že před veřejností a dětmi nechtěli rozmazávat Ginnyin vztah s trenérem jejího famfrpálového týmu, kam po narození druhého dítěte a nemožnosti mít další nastoupila coby posila.

Právě včera doručili rozvodové listiny a právě dnes přišla Harryho poslední kytice… spolu s lektvarem, který začal rostlinu doprovázet od toho nešťastného ministerského banketu před čtyřmi lety. Harry v ten večer právě tančil s manželkou Kingsleyho Pastorka, soudobého ministra kouzel, valčík, když ho nepřipraveného zastihla prudká bolest v lýtku. Zelenookému kouzelníkovi zčernal svět před očima, než se lapající po dechu odporoučel k zemi. Objevovalo se to pak v novinách ještě celé měsíce poté, se spekulacemi, co se asi hrdinovi kouzelnického světa mohlo přihodit a jaké to bude mít důsledky pro jeho život. Nikdo, kromě Poppy Pomfreyové a jednoho mudlovského doktora v Londýně, nevěděl, že tím trpěl už od války, když se příliš vyčerpal nebo naopak dlouho seděl. Nepomáhalo nic, jen mudlovské léky na bolest nebo obdobné lektvary z kouzelnického světa, a tak se Harry prostě jen na radu obou lékařů dopoval hořčíkem a posilňujícími dryáky, aby se k tomu všemu ještě nepřidaly nevyhnutelné křeče, a snažil se takovým chvílím předcházet odpočinkem nebo procházkami mezi papírováním.

A pak, před čtyřmi lety, přišel s kyticí a lektvarem poprvé i vzkaz:

Natírejte postižený sval jednou denně. Zmírní to bolesti a postupně i následky. Nečekejte zázraky.

Harry zázraky neočekával - vybral si jich za svůj krátký život už dost - ale čekal podpis, čekal odpovědi na své otázky, které ale nikdy nedostal.

A tak tam teď seděl, ve svém pohodlném ředitelském křesle, které před ním obývaly takové osobnosti jako Albus Brumbál, Severus Snape, Minerva McGonagalová a spousta dalších, které ale znal jen z obrazů, a hleděl na bílé květy rostliny, které pro něj znamenaly nejen pojítko s minulostí, ale i s budoucností…

ooOoo

Harry se trochu zavrtěl v křesle, než vzhlédl. „Albusi, vážně netušíte, kdo mi je posílá? A ten lektvar…“

Starý ředitel si urovnal své brýle, než promluvil. Dával si na čas. „Och, Harry, můj chlapče, jak bych mohl? Jsem přece jen obraz…“

Mladší muž se na něj otočil, bělovlasý muž si právě zcela nevinně vkládal do úst žluté lízátko. Harry jen zavrtěl hlavou a pousmál se. Nedá si pokoj a nedá…

Pak si povzdechl a vzal rostlinu do rukou. Prostá mudlovská lisovací technika, jako vždy, žádné přídatné kouzlo, nic, čím by se dal ten někdo identifikovat. A přece ji musel nějakým způsobem do Bradavic dostat, skrz mocné ochrany, ať už kouzlem, letaxem nebo soví poštou. Prostě záhada… S lektvarem to bylo obdobné. Vypadal prostě jako umně zpracovaná kombinace vzácných léčivých bylin, takovou alespoň dostal zprávu z laboratoří obou světů…

Dveře se zprudka otevřely a do ředitelny vpadla horda rarachů… nebo dětí… nebo raraších dětí… James vběhl úprkem, svižně následován modrovlasým Teddym, zatímco nejmladší Albus si to vykračoval rozvážným krokem a na tváři měl přezíravý a trochu pohrdavý výraz.

Harry si nejednou říkal, jak padnoucí jména svým synům vybrali, protože ač svého otce osobně neznal, slyšel o něm z vyprávění dost na to, aby si udělal obrázek. A jeho James? To byl prostě celý on. Prudký, divoký, nespoutaný, od ranního kuropění nabuzený energií, hlučný, veselý chlapec. Zatímco Albus… Albus téměř nikdy neplakal, ale ani se nesmál s ostatními. Jeho úsměv odrážel laskavost a důstojnost, něco, co by si Harry spojil spíše se starým mužem než pětiletým dítětem. Albus toho mnoho nenamluvil, ale když už něco vypustil z úst, mělo to hloubku a vážnost. A Teddy? Představte si nešikovnost a rozjařenost Tonksové v kombinaci s milujícím a oddaným srdcem Remuse a dostanete svou odpověď. Všechny tři děti byly prostě… úžasné, jedinečné a… jeho.

„Tati, tati, co to máš?“ zvolal náhle James, poté co provedl okružní jízdu kolem celé ředitelny a zastavil se u stolu.

„Že to je to překvápko, cos nám sliboval, Harry!“ přidal se Teddy a oči mu zvídavě jiskřily.

Harry se usmál a zavrtěl hlavou. Zvedl rostlinu a opatrně ji uložil do spodního šuplíku svého stolu k ostatním devíti. „Tohle je moje záhada, ale to překvapení…“

„Spicey se omlouvá, řediteli, pane,“ skočila mu do řeči zadýchaná skřítka, která se náhle zjevila ve dveřích, než všechny ty dareby zpražila přísným pohledem.

„Nic se neděje, Spicey,“ odvětil mladý ředitel klidně. Věděl, co jsou jeho děti zač. „Všechno připraveno?“ zeptal se a skřítka pevně kývla.

Harry si zamnul ruce a vstal. „Takže to překvapení, co jsem slíbil…“ začal a rozhovořil se o malém pikniku u jezera, který pro ně přichystal. Odměnou mu byl bujarých pokřik obou starších chlapců. Jen Al zamyšleně hleděl k nohám stolu, s hlavou trochu na stranu, jako by nad něčím hluboce uvažoval.

ooOoo

Všichni se usadili do trávy, Harry rozložil jídlo, které nechal pro chlapce připravit, a se zadostiučiněním sledoval, jak se do něj pustili. Právě začaly letní prázdniny a pro Teddyho to bylo poslední léto před nástupem do školy. James si ještě nějaký čas počká, než bude zařazen, ale do té doby mu dá ten hoch ještě zabrat, o tom nepochyboval. Jim všem. Alespoň, že měl okolo sebe samé děti milující lidi – Hagrida, Hermionu, Rona, Poppy, dokonce i Pomona a Romilda občas vypomohly s hlídáním. A pak tu byla samozřejmě Spicey, nejdůležitější opatrovnice a přísná vychovatelka v jednom. Harry považoval za štěstí, že získal právě ji. Zanechat chlapce například v rukách Dobbyho… no, ať měl toho chudáka bláznivého skřítka seberaději, neuměl by si to ani představit. Setkání s ním bylo náročné ve dvanácti, natož v pěti, osmi a jedenácti.

Když ti dva starší dojedli, urychleně se zvedli a odběhli k jezeru házet do vody kameny nebo zkoumat místní faunu a flóru nebo prostě dělat cokoliv, co je právě napadlo. Harry je se smířeným úsměvem sledoval. Zasáhne, když bude nucen, ale do té doby…

Albus si oprášil ruce o kalhoty, polknul poslední sousto třešňového koláče a vážně se na něj podíval. „Jsi smutný, tati?“

Harry otočil překvapeně hlavu, zamračil se. „Proč myslíš?“

Černovlasý chlapec pokrčil rameny. „Vypadáš tak…“

Harry se na něj díval, ten klučina ho nepřestával udivovat. Jak to jen… dělá?

Pak se Albus přisunul blíž a chytil ho svou malou rukou za paži. „Maminka na tebe nezapomněla, víš…?“ prohlásil tiše zelenoočko. Pak se pousmál a zadíval se směrem k hradu. „A Severus taky ne…“

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

Komentáře   

 
+1 # Regi 2013-09-23 04:52
Svět nejde k lepšímu, ani k horšímu. Prostě žije a vlní se jako moře. Platí to pro náš mudlovský i pro ten Harryho kouzelnický svět. Tahle myšlenka je možná mimo mísu. Ale mne prostě napadla při čtení tvé povídky. Díky. Těším se na další část.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-23 09:13
Och, myslím, že není mimo mísu... Já mám z té povídky takový pocit, jaký mám asi v poslední době ze všeho a je velmi podobný:-) Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Symphony 2013-09-23 08:57
A Severus taky ne? juhuhu!
nicmene harry mi na post reditele bradavic prijde priserne neorganizovanej . mozna,ze casem k necemu takovymu dospel..ale ja si ho teda obycejne predstavuju trochu nekde jinde. :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-23 09:12
A podle čeho tak soudíš? Podle povídky nebo obecného povědomí o Harrym? :-*
Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Saskya 2013-09-23 14:24
veľmi pekný začiatok :)
áno, mená tým jeho rarachom rozhodne riadne sedia :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-23 19:55
To jo:-) Prostě i tak sedí! Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mononoke 2013-09-23 16:09
Harry má detí ako smetí... otec a riaditeľ v jednom. Som zvedavá na pokračovanie.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-23 19:55
No jo, potřebovala jsem se trochu vyřádit:-) Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2013-09-23 16:54
Tak úvod vypadá docela zajímavě... Trošku mi chybí ta nejmladší Lily, ale klidně se bez ní obejdu. Tři kluci jsou pro svobodného otce až dost. Zvlášť pokud jsou mezi nimi taková kvítka :D
Moc se těším na pokráčko :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-23 19:55
Mně Lily nechybí, ani jsem nějak vlastně netušila, že je nejmladší. Nikdy jsem ji do žádného příběhu nezapojila. Ostatně ty klasické postavy Jamese a Albuse vlastně taky ne. Ale hrozně jsem chtěla napsat něco, co by se týkalo Teddyho. No tady to až tak moc nevyšlo, ale třeba to vyjde jindy:-) Díky moc!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-09-23 18:17
tak krásně se to četlo, až mě úplně zarazilo, že už je konec :o
Albusova poslední věta je vážně moooooc zajímavá ;-)
díky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-23 18:18
No jo, je to kraťounký, já vím. Jenže právě tyhle konce to dělají zajímavějším, myslím, tedy:-) Díky! :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Agnes 2013-09-23 18:28
Tak tohle vypadá na další pěknou povídku.
Z Albuse jde trochu strach. Nemyslím to ve zlém, jen mě děsí vážné děti, které vědí věci, o nichž nemají dospělí ani potuchy.
Těším se na druhou část.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-23 19:54
Některé děti vědí hodně, a někteří z nás takovými dětmi i byly (já asi ne... :lol: ), ale pak časem o takové schopnosti přišly nebo je naopak rozvinuly, těžko říct. Každopádně myslím, že kdyby nás tolik neovládala doba, předsudky a vychování, tak by všechno mohlo být zcela jinak... Ale to zacházím asi někam úplně jinam:-) Díky moc! ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # POPO 2013-09-23 19:33
Já to věděla, vědala jsem, že jakmile na tyhle stránky nakouknu, už nebudu schopná odtrhnout oči. Dobře mi tak! :P
Hezký úvod. Zdá se,že Severus je jaksi přítomen... jen nevím, jestli jen duchem nebo i tělem ;-) Zdalipak má v ředitelně obraz? :P Jsem napětím natažená jak kšandy. Díky za počteníčko. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-23 19:49
Och, POPO, nemysli si. Já jsem v poslední době tak vyšťavená, jak nikdy. Nevím, jestli na mě doléhá zimní únava nebo jsem se tak vycucla těmi Důsledky, ale tohle je první větší věc, kterou jsem po nich napsala:-) Takže mám pocit, že se nemusíš až tak obávat:-)
Tvé otázky budou snad celkem vhodně zodpovězeny:-) Jsem zvědavá, co na to řekneš:-) Díky moc!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # wera 2013-09-23 19:36
Tak začátek je opravdu zajímavý. Co mě hodně překvapuje,je to,že má Harry u sebe své děti. To se jich Giny tak lehce vzdala? T o mě nějak nesedí.Ale snad se to během následujícího děje vysvětlí.Ovšem víc mě zajímá,od koho dostavá Harry kytky a lektvary.Protož e si myslím,že je to Severus,jsem zvědavá na to,jaké bude vysvětlení. Vždyť Severus umřel,ne? A právě na to jsem strašně zvědavá. A ještě mě dost děsí,že Harryho syn Albus asi ví víc,než je normální. Takže se moc těším na pokračování. Velký dík!!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-23 19:52
Obávám se, že o vztahu Ginny a Harryho se toho o moc víc nedozvíme. Řekněme, že někdy se tak život prostě vyvrbí... A kromě toho - tahle povídka neohraničuje z časového hlediska až tak dlouhé období - takže těžko říct, jak to bylo potom... Děti byly zvyklé žít v Bradavicích, takže tam prostě i zůstaly.
Díky moc!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kattyV 2013-09-23 20:14
Pěkné, těším se na pokračování. Díky za Teddyho, taky mne vždycky zajímalo, co se s tím klukem dělo. (Já to teda poměrně bezpečně vím,ale ...:o)))
I když tady je , zdá se důležitější Albus.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-24 06:12
No jo já vím. Nějak to tak vyšlo. I když mám pocit, že třebaže je tady tak nějak nejdůležitější Albus, je to takové vyrovnané:-) Díky moc!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-09-23 21:20
Tak tohle vypadá ohromně zajímavě! Rozhodně se to náramně dobře čte! ;-) Líbí se mi, že tam Harry má ty své tři kluky :-) A jsem vážně moc zvědavá na tu "jeho záhadu" :lol:
Těším se na pokračování a moc díky za novou povídku, Pat :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-24 06:13
Och, tak záhada je myslím zcela jasná, ale pokud se na ni těšíš, tak jsem moc ráda:-) Díky, Sit ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Nade 2013-09-24 07:02
Rozhodně mě to zaujalo. Velmi. :D Jsem napnutá, jak se to bude vyvíjet dál. A mimochodem, z malého Albuse jde trochu strach. :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-24 07:11
Kruci, fakt? Tohle není poprvé, co to tady někdo napsal... :lol: Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-09-24 09:51
Tak snad abych se pokusila trochu odlehčit ten narůstající fenomének "děsícího" (nebo děsivého) Albuse. Když ale ono to tak je i v reálu... čisté a dosud nezkažené dětské dušičky - vidí jinak, vnímají jinak a než je okolí vytvaruje ("vyfackuje") k tomu, že takové věci se přece neříkají nahlas ... "Co to má být, Albusi Severusi? To žádný slušný chlapec přece neříká!"... No, tak než jsou usměrněni do konzerv společensky konvenujících, dokáží spoustu věcí správně vyhodnotit a nahlas pěkně pojmenovat. ;-) Pro duchovněji zaměřené čtenáře by pak mohla být uvěřitelnou i varianta, že malý Albus je dalším převtělením toho stříbrovlasého milovníka citrusovým pokroutek - reinkarnace a takové ty věci, však víte... ;-)
Ale to mi to odlehčení moc nejde... tak jinak.
Harry jako ředitel Bradavic musel výrazně srazit věkový průměr ze stosedmdesáti pěti a půl na o dost nižší.
A ti tři raraši, vlastně spíš dva, svým způsobem konají záslužnou činnost - zejména o prázdninách, kdy chybějí studenti. Chudák Protiva by se sedřel, kdyby musel všechny nezdoby obstarávat sám... a drby milující obrazy (nemyslím jen ty v ředitelně) by měly už dávno vykloubené sanice zíváním z nudy.
Každá záhada nakonec má své vysvětlení, i Harry se, předpokládám, dočká něčeho víc, než jen útěšných slov synka... jen bude muset ještě počkat. ;-)
Díky za hezké a pohodové počteníčko. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-24 09:59
Páni, věděla jsem, že coby analyzátor čehokoliv - svých či cizích děl - jsem absolutně nepoužitelná... Ale líbí se mi, když to dokáží ostatní. Takže ano, takhle to bylo myšleno, vlastně jsem se určitou dobu takovými věcmi zabývala a snažila se podle toho i chovat - aby mi to usnadnilo život a trochu ulevilo od té konzumní tíhy, ale pak jsem zjistila, že mi to ten život spíš zesložiťuje a protože jsem pohodlná a líná, tak jsem toho nechala (nevím, jestli vůbec chápete, o čem mluvím, ale já jo, tak to necháme tak být).
Opravdu skvělá knížka, která se zabývá dětmi a jejich pocity je Koncept kontinua. Donutila mě uvědomit si strašně moc věcí, tedy alespoň teoreticky, neb vlastní děti nemám, ale i tak...
Takže jsem ráda, že alespoň Claire Albus neděsí a jsem ještě raději, že se jí povídka líbí!
Díky moc! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kattyV 2013-09-24 12:01
Mně tedy Albus neděsí. Spíše mně těší ta jeho role, "hybatele děje", kterou (doufám správně) tuším.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Achája 2013-09-24 18:54
Moc se mi líbí ta atmosféra, těším se jak to bude pokračovat:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-25 11:05
Uch, tak to jsem ráda. Já z toho prostě cítím takový poklid, ani tam, ani tam:-) Ale to je asi tím, že vím, kam to směřuje... Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2013-09-24 20:04
Naprosto úžasná atmosféra. Děcka jsou super. Albus trošku děsí svou moudrostí.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-09-25 11:05
Hihi, díky moc! Jsem moc ráda! ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Snarrynka 2013-09-27 15:40
Nádherný začiatok, mala som slzy v očiach, neviem, asi je na vine Harryho samota a malý Al ma na konci dorazil!
Úchvatný príbeh, páči sa mi samotný nápad, ktorý mi pripomenul istú knihu a chválim spracovanie! Jedna báseň! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-10-04 01:31
Mám takový dojem, že u Albuse jde o reinkarnaci, ne? Nádhera.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1631
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3376276
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com