Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Kočičí tulení

Hodnocení uživatelů:  / 10
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Kočičí tulení

Autorka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten

Slash, Romance, Fluff

Frostiron (Loki/Tony Stark) a pár dalších postav

Povídka nebyla napsaná za účelem zisku, použité postavy pocházejí z filmů studia Marvel.

A/N: Povídku jsem napsala kvůli tomuto obrázku, ale dost dlouho jsem s tím z časových důvodů otálela, takže to nakonec dopadlo, tak to dopadlo…

 

ooOoo

 

KT

 

Kočičí tulení

 

Tony Stark nedokázal nic a nikoho nechat jen tak v klidu žít. Pepper a Rhodey byli první, kteří o jeho neustálém pošťuchování a škádlení věděli a s lety vůči tomu začali být imunní. Avengeři to zjistili hned vzápětí, a to včetně Nicka Furyho i Bruce Bannera v jeho zelené podobě, Steva Rogerse ve sprše a tak dále.

Starkovou zbraní byla povětšinou slova, která z něj vycházela v záplavě, jako když tryskají Niagarské vodopády. Jen málokdy se držel stranou, neustále měl ke všemu co říct. A ne že by také neměl; se všemi svými znalostmi, kontakty a umělou inteligencí kdykoliv nadosah nebylo divu, že když on něco nevěděl, mohlo se tvrdit, že konec světa bude blízko.

A všechno tohle se nezměnilo ani tehdy, když se do věže superhrdinů za bujarého objímání od Thora a dosti nedůvěřivých pohledů ostatních, včetně Starka samého, nastěhoval Loki…

ooOoo

„Tony…“ domlouval mu Bruce, mírumilovný a v poslední době veskrze klidný Bruce, a hleděl mu přitom do těch jeho hnědých očí jiskřících očekáváním a touhou po odvetě, „nech toho. Prosím. Nevíš, s čím si zahráváš…“

„Klídek, zlato, mám to pod kontrolou,“ mávl rukou tak ledabyle, jako by ho právě nesmočil kýbl ledové vody, na sobě neměl jen trenýrky s hvězdičkami a modrými pruhy a nesnažil se vypadat důstojně a sebevědomě zároveň, i když to s důstojností nemělo pranic společného. Alespoň že to sebevědomí mu zůstalo. Zatím.

Trvalo to už týden. Vlastně od té doby, co se Tony vrátil ze schůze správní rady tak pobouřený, že začal kolem chrlit bezmála síru. A Lokiho, toho do té doby poměrně flegmaticky se chovajícího asgardského prince, nenapadlo nic jiného než mu vyčarovat iglú doprostřed obýváku a zavřít ho tam, aby trochu… vydoutnal. Všichni tehdy ztuhli a čekali, co se bude dít, jenže místo kopání a praskání ledu se zevnitř začal ozývat smích, hurónský smích, skoro až na hysterické hladině.

Když se asi po deseti minutách Tony z iglú po čtyřech vyhrabal předním vchodem, vypadal opět jako on. Avengeři se jen ušklíbli a šli si po svých a Loki se zmateně zamračil a ušklíbl zároveň. Bylo to… děsivé.

A tehdy začala bitva nebo možná přetahovaná, akce zvaná „leštírna“ pro ega tak velká, že občas zastiňovala i Slunce. Protože když se do něčeho pustili ti dva, nikdo a nic je nemohlo zastavit. Tedy do chvíle než… Tony učinil tu katastrofální chybu.

Bylo to ráno jako každé jiné. Snídaně pro šampiony – tedy pro Natašu a Clinta jogurt, pro Thora několik pečených kuřat, pro Bruce sendvič s oblohou, pro Kapitána makový koláček, pro Tonyho černá káva a pro Lokiho jeho nově objevený cheesecake. Všechno probíhalo klidně; četly se noviny, probíraly novinky, tu a tam někdo utrousil celkem nesouvisející či vtipnou poznámku, v sedm ráno nebyl ani u jednoho z nich mozek nastartovaný na plné obrátky, a pak Tony prostě zničehonic hrábl po talíři svého asgardského souseda a štípnul mu jeho poslední sousto koláče, i když vždy prohlašoval, že tohle je pro jeho citlivý žaludek moc brzká hodina na nějaké plnění jídlem.

Chyba.

Velká, velká chyba.

Loki zbledl, zprvu labužnicky přivřené oči otevřel dokořán, otočil k němu hlavu, jako by ho viděl ve svém předlouhém životě poprvé, a pak už Anthony Edward Stark, Iron Man a šéf Stark Industries, slyšel všechno tak nějak rozmazaně a hlavně z úplně jiné perspektivy, natož aby se znovu mohl rozpovídat o novinkách z oblasti integrovaných obvodů…

„Bratře, cos to učinil!“ zvolal Thor pobouřeně a ihned vyskočil od stolu i od svého předposledního chudáka kuřete a jal se utírat si umaštěné ruce o své kalhoty. „Přestaň s těmi nemístnými šprýmy a proměň našeho přítele Anthonyho zpět!“

„On si začal!“ bránil se Loki, který již také stál a vypadal nejdřív lehce překvapeně, ale pak velmi spokojeně se svým dílem.

Na židli, na které byl předtím usazený muž, o kterém se mluvilo, si nyní hověl hnědý kocourek se vším, co mají kočky a kocouři mít, a s kresbou na obličejíku vůbec ne nepodobnou vzoru vousů jistého vcelku pohledného, ale po většinu času dosti nesnesitelného, miliardáře, který neváhá a bere si jídlo i jiné věci tam, kde nemá.

„Chováš se jako malé dítě, ne jako princ asgardský,“ mlel si Thor dál svou, zatímco ostatní zůstávali kupodivu potichu. Jenže Loki jen pokrčil rameny a vyšel ze dveří ladně a důstojně jako král, ani se neotočil.

Milý kocourek zvedl hlavu k obličejům superhrdinů, když se ovšem nedočkal žádné reakce kromě podivného soucitného lesku v očích Nataši Romanovové, který ale vůbec, vůbec nechtěl vidět, švihl ocasem, seskočil na podlahu, jako by to pro něj nebyla nějaká novinka, a jal se stopovat svého zaklínače.

ooOoo

A od té doby, bylo to opravdu prazvláštní, neplechy ustaly a Loki, kam se hnul, tam ho pronásledoval hnědý kocour jako stín. Ocas nosil nahoře, měkké packy nenadělaly téměř žádný hluk, jen když si ho asgardský bůh dlouho nehleděl, začal mňoukat a předvádět se na podlaze a válet sudy, občas mu skočil na klín a protahoval mu ocas pod nosem, až Lokimu nezbylo nic jiného, než se kouzlem přemístit jinam, aby měl alespoň na chvíli klid, než si jej kocour po čichu či díky čemu vlastně opět najde.

Přesto Loki dál zatvrzele odmítal přeměnit Tonyho Starka zpět do jeho lidské podoby a ani Thorovi ani nikomu jinému ze slavné skupiny hrdinů se nepodařilo jeho srdce obměkčit. (Bylo ovšem možné, že se až tolik nesnažili a dovolená od všech těch Starkovských řečí jim konečně přišla vhod.) Jen Pepper se několikrát zastavila a naléhala, ale Fury ji nakonec odvedl s rukama kolem jejích ramen a ona se poté již nevrátila, alespoň tedy do konce našeho příběhu.

ooOoo

Loki si povzdechl a opět se zahleděl na stránku knihy, kterou právě četl. Zaháněl s ní nudu již několik hodin, ale ať se snažil, jak se snažil, nedokázala zaujmout jeho pozornost. Možná to bylo tou pohádkovou stylizací slov, možná za to mohl hlavní hrdina, který se v ní vyskytoval, jakýsi nanicovatý a neuvěřitelně otravný půlčík. Nevěděl. Nedokázal se soustředit, třebaže měl jednu ruku zabořenou do hřejivé srsti svého společníka a k jeho uším doléhaly pokojné zvuky předení.

Povzdechl si znovu a pak zamrkal. Stark. Kocour. Jeho přítomnost mu byla v posledních dnech takovou stálicí, až se z toho stal zvyk. Dosti nebezpečný zvyk. Protože cítit se v jeho přítomnosti uvolněně (tedy celkově v přítomnosti kohokoliv!), to bylo nebezpečné. Něco takového nebylo mezi jeho plány, i když se nakonec ke skupince vzletně zvané jako Avengers na žádost svého bratra přece jen připojil.

Měl by ho konečně uvolnit z jeho zakletí a nechat jít. Jenže… Pohladil kocoura se slastně zavřenýma očima po hřbetě. Jenže to nešlo… Po dnech plných rozmrzelosti mu tento kocour propůjčil něco, co již necítil velmi dlouho. A něčeho takového se nešlo jen tak vzdát.

Odložil knihu, zvedl kocoura z pohovky, až zvíře otevřelo velké hnědé oči a zahledělo se s nimi do jeho zelených.

„Starku,“ oslovil ho, „jsi nesnesitelný, malicherný a z tvých řečí mě bolí uši.“

Kocour zamrkal a naklonil hlavu na stranu. Následné mňau znělo jako: „Ale?“

Loki se zamračil, odložil ho s prudkostí dolů a kvapně se postavil. „Žádné ale.“ Otočil se k němu zády, jako by se na něj raději nedíval.

Bylo slyšet, jak kocour seskočil, a začal se mu svým pružným tělem ovíjet kolem kotníků a šlehat ocasem sem a tam.

Loki srovnal ramena, jeho oči získaly chladný lesk. „Nelze být přáteli,“ řekl, jako by odpovídal na nějakou položenou otázku. „Lidé jsou nestálí, hloupí a plní zrádných myšlenek.“

„Mňáu?“

„Ano, jsem obeznámen s tvým smýšlením o mně.“

„Mňau?“

„Ne, nejsi výjimka mezi smrtelnými. I přes tvé nesporné… kvality.“

„Mňáu!“ zaznělo hlasitěji a pak po něm kocour dokonce hrábnul packou a protáhl se o jeho nohy.

„Jsi velmi otravný, Starku,“ zavrčel Loki, ale trochu se pousmál.

A kocour se ušklíbl. „Mňáu…“

„Bez podpory svých přátel bys nepřežil ani minutu.“

„Mňau…!“

Loki se sklonil a vzal ho do rukou.

„Někdo by tě měl naučit, co znamená slovo ne.“

„Mňáu…?“

Hnědé oči v zelených, jako by ho obměkčovaly. Loki neodolal a přivinul si to zvíře k sobě.

Kocour si povzdechl.

„Nemysli si, že se z toho stane nějaká tradice.“

Jenže slova pronášená do jemného kožichu vždy znějí jinak než ta vyslovená zdálky, jinak uším i srdcím i myšlenkám.

Loki pomalu zavřel oči a nechal svou magii, aby uvolnila upředená pouta kolem Starkova těla.

A když zvedl hlavu a jeho ruce se sevřely kolem o něco menší postavy, než jakou vládl on, neměl již před sebou kocoura, ale Tonyho Starka tak, jak jej před několika dny viděl naposledy.

A pak Loki promluvil ještě jednou: „Nic takového si nemysli, Starku,“ než se sehnul a dotkl se svými rty jeho již pootevřených a vyčkávajících na polibek, který je konečně svedl dohromady.

Tony Stark si však nic takového nemyslel. On to totiž věděl

 

Komentáře   

 
+1 # tamias01 2015-01-02 20:11
To bylo krásný takové něžné a milé. Loki si s Ukecaným Tonym poradil skvěle a věřím, že i ostatní to ocenili.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Patoložka 2015-01-08 19:12
Hihi, děkuji, no ano, to je přesně ono - je to vlastně milé :lol: Díky;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # S 2015-01-03 08:00
Perfektná milučká poviedka :3 ďakujem :3 :33
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Patoložka 2015-01-08 19:13
Oj, děkuji;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Sitara* 2015-01-03 16:15
Mmmm, ten úsměv mi na tváři asi zůstane ještě nějakou dobu sedět :lol: Krásné, moc se mi to líbilo, děkuju! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Patoložka 2015-01-08 19:13
Cukřík,cukřík;) Díky moc;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Tamten Loki 2015-01-08 09:38
Jéé, to bylo... pěkné :-D Moc pěkné. Kladeš si velké cíle - napsat povídku s kočkou tak, aby výsledkem nebylo skřípění zubů? - a dobře že tak :-))
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Patoložka 2015-01-08 19:14
No, klást si velké cíle musím. Chtěla jsem, aby to bylo jiné. Třeskutě vtipné a tak vůbec, ale nešlo mi to přes prsty, tak jsem byla nakonec ráda, že z toho vzešlo něco;-) Díky ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1414
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3134215
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz